Gruzie: Praktické informace a tipy na cestování po Kavkaze

Oblíbené místní legenda praví, že když Bůh stvořil Zemi, sezval si všechny národy, aby jim přidělil kus své půdy. Gruzíni, kteří nikdy příliš nespěchají, přišli na tuto sešlost pozdě. Boha ale natolik okouzlily gruzínské tance a zpěvy, že jim nakonec dal území, které si tajně chtěl nechat pro sebe. Abyste si v Gruzii mohli více užívat okouzlení a méně zmatků, jak to pod Kavkazem chodí, je tu pro vás průvodce plný dobrých tipů a praktických rad.

Článek pro vás sepsal Seňa. Mužský element dvojice, která si říká „S krosnou na východ“ a velký milovník asijské divočiny. Gruzii procestoval během pěti návštěv křížem krážem, takže na jeho doporučení se můžete spolehnout. Pár postřehů jsem také doplnil osobně, jelikož jsem v Gruzii také nějaký ten čas strávil.

Ušguli, výhled na horu Šcharu, Svanetie

Letenky do Gruzie a háčky nízkonákladovek

Většinu batůžkářů jako první napadne zvolit nízkonákladoou aerolinku Wizzair, která provozuje přímou linku Praha – Kutaisi 2x týdně v úterý a v sobotu a často přichází se zajímavými cenami. Směšné ceny v řádech stovek českých korun jsou ale téměř vždy k mání jen mimo sezónu, kdy je na horách sníh a do některých oblastí (Tušetie) se ani nedá dostat. Na městskou poznávačku je let v listopadu za pár kaček sice fajn varianta, ale požitek z této krásné země bude dost odlišný vlivem zimy, šedě, deště a sněhu.

V sezóně se ceny pohybují kolem 3 – 4 tisíc Kč za obousměrnou letenku, což je stále nejlevnější varianta, ale člověk musí počítat s klasickými nešvary lowcosterů jako je placené občerstvení na palubě, pouze příruční zavazadlo v ceně a nepohodlný čas letů (2019 je to přílet do Kutaisi ve 3 ráno). Obzvlášť mimopražským radíme zkusit nakombinovat let z okolních letišť pro nižší cenu a více vyhovující datum. Wizzair provozuje linku do Kutaisi například z Vídně, Berlína, Budapešti, Katovic, Vratislavi a dalších letišť.

Důležité je také si uvědomit, kterou část Gruzie chcete navštívit. V mnoha případech může být mnohem výhodnější letět do Tbilisi, kam vás vezmou leckteré „tradiční“ aerolinie.

Namátkou třeba Georgian Airways s přímými lety z Prahy v úterý, pátek a v neděli a s cenami v sezóně okolo 5 – 8 tisíc (létá i z Bratislavy). Občerstvení máte i v nejlevnější variantě Light, ale podpalubní zavazadlo pouze u Standard a výše.

Pohodlnou možností jsou Turkish Airlines, s kvalitním servisem a s cenami okolo 6 – 7 tisíc i v hlavní sezóně. Navíc létají též do Batumi, takže lze sestavit lepší itinerář a většinou mají kratší přestupy díky častějším linkám do Prahy. Solidní alternativou jsou i polští LOT s velmi dobrými přestupy, obstojným servisem a s cenami obdobnými jako u Turkish.

Dopravců je však více. Aktuální možnosti letenek doporučujeme porovnat ve vašem oblíbeném vyhledávači. (Pelikán.cz, Skyscanner, Kayak, atp…). Nebo použijte vyhledávač níže (výsledky se zobrazí v novém okně).

TIP –> Jestli nejste v létání úplně kovaní, pomůže vám Markétin průvodce „Poprvé na letišti a první cesta letadlem”.

Adiši, Svanetie

Doprava z letiště

Kutaisi (severozápad)

Z letiště do centra Kutaisi se dostanete nejlevněji maršrutkou stojící před letištěm a jezdící každých 20 minut (nejezdí v noci), případně projíždějící z cestou z okolních měst (po výstupu z letiště maršrutky a busy směřující doprava). Cena je lidová – 2 lari (17 Kč).

Další možností je využít služeb Georgian Bus, který má přepážku hned na letišti u východu a dokonce se dá zarezervovat dopředu na stránkách georgianbus.com. Doveze vás rovnou do hotelu za cenu 5 lari. Taxi z letiště do města by neměly vyjít dráž než na 20 –25 lari max., ale budete muset smlouvat, počáteční nabídka řidiče pro zápaďáka je obvykle nastřelených 50 lari.

Na malinkém, ale novém letišti funguje wifi zdarma a je zde několik bankomatů. Najdete tu i kavárnu a pohodlná lehátka, na kterých se dá dobře spát, ale jejich počet je značně omezen.

Tbilisi (hlavní město)

Do centra jezdí autobusy číslo 37 a 137, a to 24 hodin denně za  pouhých 0,5 lari (4 Kč). Pozor ale na to, že automat v autobusu nevrací drobné a bankomat vydává bankovku v minimální hodnotě 5 lari, proto je nutné si něco zakoupit na letišti, případně poprosit o rozměnění spolupasažéry (dobrá příležitost k zapředení nenuceného hovoru!).

Z letiště jezdí do centra i vlak za 0,5 lari, který je o 15 minut rychlejší než autobus, obtíž je ale v tom, že jezdí pouze 2x denně (8:35 a 17:40 z letiště, 7:50 a 16:55 z hlavní vlak. stanice na letiště).

Taxík z letiště do centra vás vyjde na 20-30 lari, dle vašich smlouvacích schopností. Standardní pevné ceny taxi na jednotlivá místa ve městě můžete najít na info tabuli na parkovišti taxi před letištěm.

Letiště v Tbilisi je otevřeno nonstop, nabízí wifi zdarma i možnost přespání na lavičce. Najdete tu bankomaty i směnárny.

Výhled na kostel Nejsvětější Trojice a horu Kazbek ze Stepancmindy

Vstup do země bez pasu

Pro vstup do Gruzie není potřeba vízum a pro občany EU dokonce ani pas. Teoreticky si vystačíte s občankou. Bohužel někteří pohraničníci nejsou obeznámeni s tímto pravidlem, proto doporučujeme vzít pas s sebou, případně si příslušné pravidlo vytisknout v gruzínštině.

Co se týče délky pobytu, od roku 2015 mohou Češi v zemi pobývat bez víz dokonce celý jeden rok.

Pozemní hraniční přechody

Hranice se všemi okolními státy jsou v prostupné bez větších obtíží ačkoliv mají svá specifika.

Při cestě do Ázerbajdžánu nesmíte mít v pase vízum Náhorního Karabachu (standardně se do pasu úředníky ani nevlepuje). Razítko Arménie nijak nevadí i když může přitáhnout více pozornosti.

Při cestě do Ruska vás můžou vzít stranou na až hodinový výslech na ruské straně hranice, není ale důvod, proč by vás nakonec nepustili, pokud máte v pořádku ruské vízum.

Turecko i Arménie jsou zcela bezproblémové.

Největší úskalí tak zažijí dobrodruzi, kteří by se chtěli z Gruzie podívat do Abcházie nebo Jižní Osetie, ačkoliv jde oficiálně stále o gruzínské území. Před vstupem do Abcházie si musíte vyřídit speciální povolení a pravděpodobně se nevyhnete výslechu na hranicích. Z Gruzie do Jižní Osetie turisté legálně vkročit dokonce vůbec nesmí. Nejjednodušší možnost navštívení těchto samozvaných republik je pravděpodobně z ruské strany. Detailnější popis najdete na Caravanistanu.

Hrad Ananuri

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

Peníze, smlouvání a ceny

Gruzínská měna se jmenuje lari, v dubnu 2019 stál 1 lari zhruba 8,5 Kč. Bankomaty ve městech najdete, ale rozhodně nejsou běžné jako u nás, doporučujeme tak spíše využívat směnáren, které jsou poměrně rozšířené. O trochu lepší kurz dostanete za dolar, ale bez problémů směníte i eura.

Ceny jsou obecně o zhruba o půlku nižní než v ČR, a pokud se jedná např. o státem dotované vlaky, tak i levnější (více v sekci doprava).

Gruzie vám dá dobrou průpravu ke zlepšení vašich vyjednávacích a smlouvacích schopností, zejména na tržištích a při domluvě taxi/maršrutky. Mimo již zmíněných taxikářů vám ale budou místní v převážné většině dávat férové ceny, takže to se smlouváním nepřehánějte.

Při poslední cestě v roce 2018 se nám nicméně párkrát stalo, že se v restauraci „omylem“ přepočítali při vystavování účtu, raději to tedy kontrolujte. Přesto doufám, že jde o nepěknou náhodu a ne reakci na nárůst turismu, během předchozích 4 cest si na nic podobného nevzpomínám.

Sklaní město Vardzia

Doprava po Gruzii

Autobusy a maršrutky

Výše zmíněný dopravce Georgian bus je výborná možnost, pokud přilétáte do Kutaisi a nechcete se zdržovat ve městě. Autobusy této společnosti jsou totiž navázány přímo na konkrétní lety a z letiště tak můžete jet ihned a bez čekání do Tbilisi, do Batumi nebo do centra města, pokud přiletíte pozdě v noci a městská linka ještě nejezdí.

Parádní je, že i cenově vychází tento bus velice výhodně (Kutaisi – Tbilisi 20 lari). Autobusy či minivany jsou nové, řidiči slušní a hlavně je to celé spolehlivé. Georgianbus doporučujeme  i na cestování na trase Tbilisi – Kutaisi – Batumi. Navíc lze přepravovat kola a potěší i servis v podobě možnosti přímo u dopravce objednat místní SIM nebo plynovou kartuši.

Na ostatních linkách budete muset využít služeb místních maršrutek. Typické minibusy obvykle jezdí z autobusových nádraží a většinou jedou až tehdy, když se naplní. Může se tak teoreticky stát, že na autobusáku strávíte i půl dne než někam vůbec vyjedete. Ačkoliv na frekventovanějších trasách bývá doba čekání poměrně krátká. Ceny jsou většinou fixní, ale občas se dá i smlouvat.

Ve velkých městech je nutné trefit to správné autobusové nádraží. Ve Tbilisi je jich hned několik a záleží, kterým směrem se plánujete vydat. Místní vám však rádi ochotně poradí. Občas je až neuvěřitelné, jaký plán hromadné dopravy nosí každý v hlavě.

Pokud jste větší skupinka, může se vyplatit pronajmout řidiče. Cenově většinou nezaplatíte o moc víc a zaveze vás přesně tam, kam potřebujete. Smlouvání podmínkou.

Příklady cen jízdného maršrutkou

• Tbilisi – Gori: 4 lari
• Tbilisi – Kazbegi: 10 lari
• Tbilisi – Mtskheta: 1 lari
• Tbilisi – Sighnaghi: 6 lari
• Kutaisi – Zugdidi: 7 lari
• Zugdidi – Mestia: 20 lari.

Vlaky

Kromě maršrutek můžete na trase Tbilisi – Kutaisi – Zugdidi/Batumi využít i místní vlaky, což je pomalejší, ale levnější, příjemnější a bezpečnější alternativa. Existují dražší a pomalejší noční lůžkové vlaky (Tbilisi – Zugdidi 19/21 lari) a pak levnější a rychlejší denní sedátkové vlaky (Tbilisi – Zugdidi 8,5/16 lari).

Lístky na vlak si po registraci můžete koupit dokonce online nebo v mobilní aplikaci: tickets.railway.ge/

Podrobnější popis najdete na stránce Caravanistan.com.

MHD

MHD najdete nejen ve Tbilisi ale i dalších větších městech. Poháněna je samozřejmě flotilou maršrutek.

Ve Tbilisi mají navíc dvě linky metra se starými sovětskými vagóny nebo lanovky. Ceny jsou pro našince velmi levné, MHD vč. metra 0,5 lari, lanovka v Tbilisi přes řeku Kuru 1 lari. Na metro a lanovku je potřeba zakoupit plastovou kartu za vratnou zálohu 2 lari. Pro plánování vám poslouží buď pusa (ptát se), web transiten.ttc.com.ge nebo aplikace pro Android.

Více o hromadné dopravě v hlavním městě Gruzie včetně doporučení k taxíkům najdete zde.

Vnitrostátní lety

Pro ty, kdo jsou ve spěchu, se nabízí možnost mezi Tbilisi (Natakhtari) a Mestií či mezi Kutaisi a Mestií využít přelet českým dvacetimístným letadlem Let L-410 Turbolet. Z Tbilisi je operováno 6 letů týdně (cena 90 lari jeden směr vč. transferu na letiště v Tbilisi), z Kutaisi dva lety týdně (cena 50 lari). Vzhledem ke složitému terénu ve Svanetii a nestálému počasí bývají tyto lety ale často rušeny.

Městečko Signagi

Cestování stopem

V málokteré zemi se stopuje tak lehce jako právě v Gruzii. Obvykle vám zastaví první projíždějící auto a to dokonce i když v něm sedí celá rodina a není v něm skoro žádné místo. Věřte, že se i tak dokážete vmáčknout a dojet do cíle. Nebude chybět ani pozvání na oběd nebo k přespání.

Na co je potřeba se předem psychicky připravit jsou vysoké rychlosti a obecně bláznivá jízda, ze které se člověku dělá až nevolno. Gruzíni jsou šikovní řidiči, ale jejich sebevědomí bohužel často končí tragicky. Hlavně na úzkých horských křivolakých cestách.

Tento styl řízení je ale v zemi standard a neexistuje způsob, jak se mu vyhnout. Není tedy důvod se autostopu bát jenom kvůli šíleným řidičům. Maršrutkáři nebo taxikáři mají totiž úplně stejnou divokou školu.

Pojízdný kostel? Kutaisi…

Ubytování

Stanovat se dá v přírodě bez omezení. V domácích penzionech vás často nechají přespat u sebe na dvorku za drobný poplatek (okolo 5 lari/os.) s možností využít sprchu a záchod v domě.

Většinu ubytování dnes najdete na booking.com, který taky dobře poslouží ke zmapování cenové situace. Jelikož překvapivě Gruzie stále není turisticky až tak zprofanovaná destinace (resp. v ČR ano, ale ne v celosvětovém měřítku), není problém najít a domluvit si ubytování na místě (v horách i ve městech) i v průběhu hlavní sezóny.  S trochou smlouvání se často dohodnete na lepší ceně, než je na rezervačních portálech.

Z vlastní zkušenosti doporučujeme ubytování u místních v tzv. guesthousech. Za cenu okolo 30 – 40 lari dostane člověk mimo pohodlné postele (většinou v samostatném pokoji) i královskou večeři a snídani, pod kterými se prohýbají stoly a v kvalitě lepší, než na českých víkendových biotrzích.

Gruzíni jsou velice podnikaví, proto možnosti ubytování tohoto typu najdete ve všech turisticky alespoň trochu exponovaných oblastech. Přechod překrásných hor ve Svanetii nebo Tušetii tak bude kromě samotné přírody i gastronomickým a společenským zážitkem. Není nic lepšího než zažít gruzínskou pohostinnost na vlastní kůži!

Booking.com

Barvitá architektura, Tbilisi

Jídlo

Gruzínská kuchyně je vyhlášená a to zcela po právu. Suroviny jsou vždy čerstvé a sezónní, hojně je zastoupené maso z volných chovů a na své si přijdou milovníci ořechů, jehněčího, bylinek, luštěnin a baklažánů. Mezi místní speciality, které rozhodně musíte ochutnat, patří například:

• Chačapuri – nejtradičnější pokrm Gruzie, který tu potkáte na každém kroku. Jde o chlebovou placku plněnou slaným sýrem sulguni. Existuje několik verzí chačapuri, např. imeruli s jednou vrstvou sýra nebo adžaruli se syrovým vejcem a máslem.
• Chinkali – knedlíčky plnění mletým masem a bylinkami. Jí se tak, že chinkali chytnete za šťopku, nejdřív nakousnete a vypijete vývar a teprve pak sníte samotný knedlíček s masem. Ale pozor – šťopka se nikdy nejí. Existují i verze plnění bramborami nebo sýrem.
• Odžachuri – obvykle vepřové maso, osmažení na pánvi s bramborami. Delikatesa!
• Lobio – velmi hustá fazolová polévka ochucená bylinkami. Za pár korun máte plnohodnotné jídlo, kterého se jen tak nepřejíte.
• Ostri – lehce pikantní gulášová polévka s vepřovým masem a spoustou zeleniny.
• Charčo – asi nejrozšířenější gruzínská polévka, hustý pikantní hovězí vývar.
• Šašlik – ten Gruzíni umí udělat opravdu skvěle a ze všech druhů mas. Zejména milují opravdu tučný vepřový. Zkuste i grilovanou zeleninu!
• Čurčchela – ořechy na šňůrce vymáčené ve ztuhlé ovocné šťávě s cukrem. Nutnost vyzkoušet pro všechny milovníky sladkého. Přezdívá se jí i gruzínská snickers.

Podrobnější popis vynikající gruzínské kuchyně najdete na našem webu.

Pití a alkohol

Mimo skvělého jídla je Gruzie známá zejména pro svoje parádní víno (např. červené suché Saperavi, příp. bílé suché Rkatsiteli). Gruzíni jsou dokonce považování za vynálezce tohoto nápoje.

Obstojné je také pivo (nejrozšířenější je osvěžující Natakhtari, ale moc fajné je třeba i Zedazeni) nebo koňak (nejznámější se jmenuje Sarajishvili).

Co však nejspíše jen tak nezapomenete je setkání s domácí pálenkou „čačou“ vyráběnou z toho co zbude z hroznů při výrobě vína. Pár velkoobjemových panáků této dobroty je prakticky jistota, pokud se s někým místním dáte dostatečně dlouho do řeči.

Jako společensky únosné výmluvy, pokud nechcete pít alkohol v zabijáckém množství, se osvědčily „náboženské důvody“ nebo trochu méně „zdravotní problémy“. U nich je riziko, že vás zkusí přesvědčit, že čača přece léčí… No rozhodně ráno zapomenete na jakoukoliv jinou bolest, to je pravda…

Nealko

Z nealkoholických nápojů potkáte nejčastěji sladké limonády nebo domácí kompot, což je v podstatě sladká ovocná šťáva. V Gruzii se pěstuje rovněž čaj, i když není příliš kvalitní. Místní ho ale popíjejí ve velkém.

Kuba (autor Za horami.cz) a Seňa (autor tohoto článku) se neshodují v názoru na místní kvas (na východě oblíbená limonáda vyráběná z obilí), který pořídíte z velkých sudů obsluhovaných bábuškami v každém městě na ulici. Ten je podle Seni opravdu až příliš sladký a nedá se vůbec pít. Za kvalitním kvasem prý musíte popojet kus na sever. Kuba, jakožto milovník kvasu, hodnotí pozitivně i ten gruzínský. Tak okoštujte a uvidíte.

Dobrou chuť

Plynové kartuše, papírové mapy a další výbava do hor

Plynové bomby není v Guzii problém zakoupit.

V Tbilisi existuje hned několi outdoorových obchodů. Např. Extreme shop. Případně by se měly dát sehnat v obchodě s loveckými potřebami Ochota vedle stadionu Dinamo a občas je mají na skladě i v obchodě Geoland (viz níže).

Pokud přilétáte do Kutaisi, sehnat bombu můžete hned na letišti, pokud ji předobjednáte na stránkách autobusové společnosti Georgian bus. Vyjde vás na 20 lari. Pokud od nich neplánujete využít dopravu, ozvěte se jim na mail a oni vám kartuši nechají na letišti u svého stánku.

Sháníte-li podrobnou mapu na váš nadcházející trek, nejlepší materiály najdete v Tbilisi v obchodě Geoland na adrese 3 Telegraph Dead-End. Měřítka 1:25, 1:50 a 1:100. Nám se nicméně osvědčily i Mapy.cz, případně Locus. Vizte článek o mapových aplikacích na cesty.

Nejslavnější gruzínský rodák…

Lidé, pohostinnost, kulturní zvyklosti

Gruzíni jsou obecně velice pohostinný národ a jsou na to patřičně hrdí, stejně jako na svou zemi a své zvyky.

Kultura stolování a oslav tu má pevný řád a přísluší jí náležitá důležitost. Na každé slavnosti je určen moderátor zábavy, tzv. tamada, a to jak podle zásluh, tak podle výřečnosti a schopnosti hosty jak se patří bavit celý večer až do ranních hodin. Je stěžejní, aby měl pořádnou výdrž a neskončil opilý uprostřed večera. Jelikož je Gruzie velice konzervativní a žena zde stále má upozaděnější úlohu, tamada je vždy muž.

Gruzínské chorály znějí krásně

Velice důležitý aspekt na gruzínské oslavě je pronášení přípitků, které jsou občas velice dlouhé a květnaté, ale pokaždé v sobě nesou nějaké ponaučení a lidovou moudrost. Mají své pevné pořadí, například první přípitek je vždy na mír nebo na Boha (v závislosti na druhu slavnosti), až pak se pije na zesnulé, rodinu atd.

Na začátku přípitku musí být poháry plné (i to má na starosti kontrolovat tamada) a nevypít pohár do dna se považuje za urážlivé.

Často je na slavnosti přítomná lidová muzika a nespoutané gruzínské tance.

Gruzínská pohostinnost je nezištná, pro našince často až nepochopitelná a dává místním možnost projevit se před poutníkem v tom nejlepším světle. Nesnažte se ji oplácet finančními dary, jenom tím místní urazíte. Můžete ale nechat třeba pohlednici z ČR a hlavně svůj čas a úsměv nebo s něčím pomoci.

Gruzíni oddaně milují svou zem a častokrát od nich uslyšíte, že mají nejlepší jídlo, pití, nejstarší křesťanskou církev (od roku 326, jen pár let po prvních Arménech), nejkrásnější ženy a nejhezčí přírodu. Jejich vlastenectví je ryzí a vášnivé.

Místní omladina v Ušguli

Vzhledem k regionální odlišnosti tu panuje zdravá rivalita mezi jednotlivými etniky a existuje celá řada vtipů narážející na rozdílnost povah.

Tak například horské Svany, kteří mají vlastní kulturu, jazyk a donedávna tu panovala krevní msta, mají ostatní Gruzíni za trochu natvrdlé a nepříliš vzdělané podivíny. Mingrelci ze západogruzínského Samegrela, součásti starodávné Kolchidy a krátce i samostatného knížectví, jsou dle zbylých Gruzínů nabubřelí a vychytralí. Přitom etnik najdeme v Gruzii hned 18, často hovořících samostatným jazykem.

Přesto, že neexistují žádná striktní pravidla pro oblečení nebo chování v ulicích, je fajn obojí přizpůsobit místní konzervativní společnosti. I obyčejný polibek na veřejnosti se tu nesetká se vřelým přijetím. Na ulici se vyvarujte zbytečně krátkým minisukním a obřím výstřihům. Zejména proto, že budou přitahovat nevyžádanou pozornost.

Pro vstup do chrámů je pro ženy povinný šátek a pro muže často dlouhé kalhoty. Jinak žádný povinný dress code neexistuje a můžete chodit normálně, v čem jste zvyklí.

Chrám Bagrati v Kutaisi

Jazyk, písmo, domluva

Gruzínština je svérázný jazyk se svérázným písmem připomínajícím smažené žížaly. Naštěstí mnoho cedulí má přepisy – do azbuky. A podruhé „naštěstí“, se velmi snadno domluvíte rusky. Což je výhoda i pro nás, kdo se ruštinu nikdy na škole neučili. Pořád jde o slovanský jazyk a s místními si tak plus mínus rozumíme, protože si s námi rozumět prostě chtějí.

Každého Gruzínce ovšem potěší, pokud se naučíte aspoň základní fráze:

• Ahoj / dobrý den – gamardžoba (v dosloveném překladu to znamená „ať zvítězíte“ :) )
• Na shledanou – nachvamdis
• Děkuji – gmadlobt
• Mockrát děkuji – tidi gmadlobt
• Prosím – araphers
• Na zdraví – gaumardžos (používá se také jako jako odpověď na gamardžoba – dobrý den)
• Jsi velice krásná dívka, miluji tě – Še dzalja lamas kogo, me šen mikvacha.

–>TIP: Chcete se na ruské konverzace trochu připravit? Markét sepsala skvělé polyglotské tipy, jak se rychle naučit základy jakéhokoliv cizího jazyka.

Mobilní pokrytí, SIM karta a data

V zemi jsou celkem tři operátoři: Geocell, Magti a Beeline.

Beeline má pouze sítě 2G a 4G (ve větších městech) a nejslabší pokrytí, proto ho i přes nejnižší cenu nedoporučujeme.

Tarify i pokrytí Geocell i Magti jsou srovnatelné (i když pokrytí Magti je prý o něco lepší), SIM kartu se základním datovým tarifem 1-2 GB seženete za cca 50-100 Kč. Zvolte podle toho, která provozovna bude zrovna víc po cestě (vizte pobočky Magti a pobočky Geocell)

WiFi není natolik rozšíření jako v Evropě, ale v naprosté většině hostelů a guesthousů se na wifi připojíte, s výjimkou hor. To samé platí pro restaurace a kavárny. V Tbilisi a dalších městech dokonce existuje veřejné WiFi zdarma.

Hrad Rabati v Achalciche

Voda

Podle oficiálních úřadů je voda z kohoutku v celé zemi pitná. Vzhledem k častým střevním potížím návštěvníků to s klidným srdcem nemůžeme doporučit, byť těžko říct, co je na vině.

Při trekování se řiďte obecnými poučkami o stavu vody, tedy mimo oblasti s pasoucím se dobytkem a čím výše, tím menší šance nějakých obtíží. Ve vysokých horách jsme vodu obvykle nefiltrovali a potíže jsme nikdy neměli.

Pokud jste náchylní ke střevním potížím, vodu raději filtrujte/převařujte po celou dobu.

Poznámka Kuby: My jsme s vodou z kohoutku problémy nikdy neměli. Asi záleží na vaší citlivosti/paranoie. Osobně preferuji se raději přizpůsobit místnímu standardu, než se celou dobu štvát s filtrováním vody. Průjem může způsobit také nezvyklá strava a spousta dalších věcí souvisejících s cestováním po vzdáleném regionu.

Co se týče vody v horách, souhlasím s pravidlem popsaným výše. Nic lepšího než vodu z pramene (pokud neprošel masivní pastvinou) jen tak nenajdete :)

Výhled z věže v Ušguli na vesničku Murkmeli, Svanetie

Bezpečnost

Gruzie je v současnosti velice bezpečnou zemí. Doba únosů turistů ve Svanetii nebo občanské války je již pryč, proto pokud nebudete navštěvovat problémové regiony Abcházie a Jižní Osetie, největší nebezpečí pro vás bude představovat bláznivá doprava v zemi a litry levného nebo vnuceného alkoholu.

Pozor si rovněž dejte na divoké psy, i když zde nejsou zdaleka tak rozšíření jako například v Rumunsku. Většinou se setkáte spíše s pasteveckými. Pokud nebudete pokračovat v narušování jejich teritoria a raději si kousek obejdete, měli byste být v pohodě. Zvednutá hůlka nebo kámen připravený k hození jako hrozba celkem fungují minimálně k zastavení čoklíka a jako prostředek, který vám dá více času se zdekovat.

TIP –> Více o setkání se psy v horách najdete ve speciálním článku.

Samotným holkám, plánujícím výpravu do hor, doporučujeme sehnat si alespoň další kamarádku nebo lépe kamaráda. Může se stát, že pro ojedinělé pastevce bude vaše osamocená výprava dost nepochopitelná a vyzývavá. Ačkoliv pepřák a hlasité a důrazné vysvětlení by mělo vykonat svou preventivní roli…

Klášter Alaverdi, Kachetie

Počasí / podnebí a kdy jet

Dobře zvažte, co konkrétně chcete v Gruzii podnikat a dle toho vyberte roční období pro návštěvu. Pro poznávačku po městech a klášterech budou letní měsíce července a srpna docela úmorné kvůli vedru, které může být i čtyřicetistupňové. Proto spíše doporučíme okolní měsíce – květen, červen, září, začátek října.

Naopak pro horskou túru je červenec a srpen ideální a pokud se chystáte do Tušetie, tak přístupová cesta do Omala je otevřená obvykle pouze mezi červencem a zářím, jindy se tam nedostanete. V těchto měsících budete mít v horách příjemné dvacítky.

Od půlky října do dubna je v Gruzii dost chladno, v zimě sníh i v nížinách. Leden a únor jsou ale ideální měsíce na lyžování v Gudauri, Bakuriani nebo Tetnuldi, skipass vás výjde okolo 300 Kč na den.

Aktuality stran prostupnosti některých cest a treků můžete sledovat na facebooku Causasus trekking. Případně na webu najdete i pěkné popisy horských přechodů.

Hory ve Svanetii

Hory, moře, památky aneb co stojí za to vidět

Milovníci hor se pravděpodobně vydají do kouzelné divoké Svanetie na severozápadě země či ještě divočejší Tušetie na severovýchodě, kam je ale cesta přístupná většinou pouze od půlky července do září.

Svanská Mestie je se svými starobylými věžemi čím dál tím vyhledávanější turistickým magnetem, zkuste ale zamířit o pár údolí vedle mimo hlavní magistrálu Mestie – Ušguli a budete trekovat skoro sami.

Právem láká také podhůří monumentální hory Kazbeg na hranicích s Ruskem, kde najdete rovněž spoustu turistických tras. Samotný Kazbeg je krásná a velmi přístupná pětitisícovka. Pokud máte ve výpravě trochu zkušenějšího horolezce se základy pohybu po ledovci a dostatek fyzické kondice, jedná se o poměrně realistický podnik bez nutností lezeckých výkonů. Tzv. „choďák“.

V okolí si také skvěle zalyžujete v letovisku Gudauri. Dosud neobjevená místa turisty vás čekají na jihu země v NP Vashlovani nebo NP Borjomi.

Vášniví plavci prahnoucí po mořském klimatu by měli zamířit do regionu Adžarie. Plážová letoviska jsou sice trochu betonová, ale atmosféra je příjemně retro. Z našich zkušeností čím víc na jih, tím hezčí pláže, korunované parádními (ale stále kamenitými!) plážemi skoro bez lidí u hranic s Tureckem okolo městečka Sarpi.

Město Batumi, které je turistickým centrem oblasti, je oproti tomu něco jako gruzínské Las Vegas. Hodně přestřeleného pozlátka v podivném mixu západu a východu… Kuba doporučuje se vyhnout.

Pokud vás zajímá historie a umění, nevynechte skalní města Vardzia, Uplisciche nebo David Goreji, případně významné chrámy v Gelati, Mcchetě nebo Ananuri. Milujete-li víno, zamiřte do četných sklípků do Kachetie na jihovýchod a do příjemného městečka Signagi, v jehož okolí najdete i mnoho zajímavých klášterů.

Obecně – kdekoliv se v Gruzii vrtnete, tam to bude krásné. Nebojte se neznáma a hledejte v mapách nebo zmínkách všude možně, kam se ještě dá vyrazit. Jen v případě punkovějších výletů dobře plánujte a přemýšlejte, kde ještě bude schůdná cesta protože Kavkaz nejsou Beskydy ;)

Hory cestou z Tbilisi do Stepancmindy

Další treky na Kavkaze a doporučená četba

Některá z uvedených míst s podrobnějším popisem a pár dalších navíc najdete také v tipech od kamarádů z Czech the World. A když už jednou budete v oblasti, nezapomeňte, že Kavkaz není jen Gruzie, ale také zajímavá Arménie a dosud nejméně turistický objevený Ázerbájdžán.

Pokud vyrážíte do hor, což je u Gruzie více než pravděpodobné, budou se vám hodit i následující obecné praktické články:

• Jak se sbalit na trek
• Jak si toho nebrat zbytečně moc a přitom nenechat v outdoorshopu desetitisíce
• Co vařit na horách aby to bylo k jídlu
• Tipy pro začínající trekaře
• Jak najít dobré místo pro stan
• Vybavení lékárničky do divočiny
• Kde vzít staré dobré sovětské mapy
• Moderní mapové aplikace na cesty
• Recenze mnou prověřeného outdoorového vybavení

A lahůdka pro organizátory výletu na závěr. Mají tví kamarádi plnou hubu keců, ale na trek se jim nechce? Všechny výmluvy dobře znám z vlastní zkušenosti, tak jim je klidně přepošli ;)

Klášter Džvari kousek od Mtschety

Autor článku: Arsenij Baljajev, S krosnou na východ | Editor: Kuba Venglář, Za horami.cz