Jak na stopování: prověřené rady a tipy

Návodů na stopování po internetu koluje spousta. Výborných i méně úplných.  My se pokusíme vystihnout ty nejpodstatnější rady a doplnit je o vlastní fígle, ověřená doporučení kamarádů a osobní zkušenosti. Pokud plánujete stopovat i jinde než v Evropě, budou se vám hodit tipy pro země, kde platí trochu jiné zvyklosti. A posloužíme vám též motivací vyzkoušet si stop méně tradičních dopravních prostředků, protože stopnout se dá cokoliv od koňského povozu, přes loď po letadlo.

Náš řidič na Pamíru. Podle viditelnosti přes čelní sklo pravděpodobně Jedi.

Základní výbava na stopování

Jasně, že stopovat můžete na punk úplně beze všeho. Pár věcí vám však postávání u krajnic výrazně zjednoduší a zkrátí.

Čitelná cedule

Je jedno, jestli seberete kus kartonu u kontejneru nebo si koupíte zbrusu nový blok, hlavně pište velkými písmeny tlustým tmavým fixem nebo využijte jinou podobně ultračitelnou alternativu.

Protože málokdo s sebou nosí billboard, vyplatí se u delších jmen psát srozumitelné zkratky typu BA, když chcete na Slovensko do hlavního města, nebo OL, když postáváte za Brnem směrem na hanáckou metropoli.

Říká se, že čím vzdálenější destinaci na ceduli máte, tím spíš vám někdo zastaví, protože mu bude líto, jak dlouhá cesta vás ještě čeká. Zároveň ale místo na ceduli musí být dostatečně známé, aby si řidiči uměli představit, kterým směrem to je.

Názvy měst pište v místním jazyce. Na jih od Mikulova s nápisem Benátky už moc řidičů neoslovíte. Pokud ale stopujete do země, kde se píše jinak než latinkou, tak než tam dorazíte, používejte anglické názvy. Většina řidičů odtud až po Balkán nápis Αθήνα zřejmě nepřečte.

Řidiči prý běžně ceduli přečíst vůbec nestihnou nebo si směr dovodí jen z prvních písmen, která zvládli. Tak se nedivte, když se stejně budou ptát, kam jedete.

Čitelnost je základ. Snad to pochopí i bez chybějícího „or“.

Batoh

Stopař s batohem vypadá víc jako cestovatel a míň jako náhodný pobuda. Batoh si postavte před sebe, ať je dobře vidět. Nebojte se, že velký batoh někoho odradí od toho, aby vás nabral (pokud teda nestěhujete obývák). Většinou funguje právě naopak a kdo chce stopaře vzít, ten místo pro něj i jeho zavazadlo vždycky nějak vykouzlí.

Pravda, takhle z podhledu ten batoh vypadá malinko předimenzovaně… Norsko

Mapa

Automapa nebo spolehlivá mapová aplikace vám usnadní plánování, improvizaci, rozhodování, zda nastoupit (i když v tu chvíli byste měli mít místní reálie plus mínus v hlavě), i dohadování s řidičem, kde vás vysadí. Rozhodně ji mějte po ruce.

Česká vlajka

Největší český stopař Slávek Král doporučuje s sebou vozit českou vlajku. Protože ji nikde ve světě neznají a zajímá je, co to je.

Navíc Češi téměř nikomu nevadí, nevykořisťovali jsme žádnou kolonii, s nikým neválčíme a nejsme bohatí. Takže je fajn dát na první pohled řidičům najevo, že nejsme Američani nebo Francouzi.

Česká vlajka – základ úspěšného stopu v zahraničí. Rusko.

Sympatická dívka

Je to možná nespravedlivé, ale holkám se stopuje mnohem snáz než klukům. Jednak se lidi méně bojí pustit si do auta cizí holku než cizího kluka a navíc se o holky často strachují a nechtějí je nechat napospas živlům nebo potenciálním úchylům. Nezřídka se stává, že vás řidič vezme dál, než sám jede, aby neměl špatné svědomí, že vás nechal někde „v lese“ (což teda platí i pro kluky).

Skvěle funguje i stopování v páru. Smíšené dvojice jsou pořád na stopu řádově rychlejší než osamělý dobrodruh mužského pohlaví nebo nedejbože dokonce dva takoví.

Rozhodně ale nedoporučujeme, aby jedna holka stopovala a tři její mužští kamarádi čekali schovaní v křoví, není to fér vůči řidiči. Jen si na tu krajnici pěkně stoupněte všichni nebo se rozdělte.

Nebo dvě… Kypr

Trpělivost

Autostop není pro ty, kdo spěchají nebo trpí vrozenou netrpělivostí. I když se dá stopovat s průměrem do patnácti minut mezi jednotlivými popojížďkami, stejně tak můžete dlouhé hodiny zkysnout na jednom místě.

Až budete ztraceni kdesi na Sibiři v prachu krajnice za parného dne prosit těch pár zbloudilých řidičů o slitování, přijde vám ten nápad se závodem v autostopu najedou podstatně méně romantický než ráno. Vyzkoušeno za vás.

Někdy si na své auto zkrátka počkáte a zábavně strávené hodiny to nebudou. Rusko

Jak najít dobré místo: kde a kdy stopovat

Hledání dobrého stopařského místa se dá rozdělit na dvě fáze. Nejprve musíte zhruba lokalizovat, odkud se dá vyrazit kýženým směrem, a následně zvolit ideální místečko na samotné mávání.

Stopujte mimo velká města nebo se dostaňte někam na okraj

Obecně se na venkově stopuje lépe než ve městech nebo na hlavních silnicích. Jednak máte na venkově méně směrů, kam vy i řidiči můžete jet, a jednak se vás spíše někomu zželí, protože mu bude jasné, že když vám nezastaví on, postojíte si tam dalších pár hodin.

Naproti tomu vymotat se z větších měst bývá dost obtížné a stopovat v zásadě dává smysl až na výpadovkách. Nestůjte v centru Prahy a nemávejte cedulí Wroclaw, jen tím pobavíte kolemjedoucí. Opět vyzkoušeno za vás.

Není ostuda na okraj města dojet MHD.

Tohle už je snad dostatečně za městem. Izrael.

Nezajíždějte do velkých měst (pokud zrovna nejsou vaším cílem)

Pokud jedete například z Brna do Plzně, nenastupujte do auta, které jede do Prahy, kde se téměř určitě zaseknete. Mnohem lepší je počkat si na řidiče, se kterým tu Prahu objedete.

A když už se fakt chcete pohnout a máte možnost jet s tím Pražákem, nechte se vyhodit někde na benzínce na okraji.

Skvělé místo na stopování jsou benzínky

Řidiči na benzínce si právě došli na záchod, dali si kafe, případně bagetu, a mají tudíž zpravidla přívětivou náladu. Navíc je to skvělá příležitost, jak jen pasivně nečekat, kdo vám zastaví, ale aktivně oslovovat řidiče. Na přímou prosbu o svezení vám vyhoví mnohem více lidí.

Vybírejte si auta, ve kterých je dostatečný počet volných míst, a dívejte se na SPZky. Když jsme se například jednou potřebovali dostat z Lublaně do Mnichova, cíleně jsme na benzínce oslovovali řidiče aut s německou značkou.

Pokud z jakéhokoliv důvodu nechcete šoféry přímo oslovovat, výjezdy z benzinek jsou místa se slušnou šancí na stop.

Tomuhle ruskému vozítku se říká Buchanka. Údajně podle pocitů, které zažíváte za jízdy vevnitř.

Používejte Hitchwiki

Na jakou výpadovku jít a kde na ní nejlépe stopovat, se mimo jiné dočtete na stopařské Wikipedii neboli Hitchwiki. Stačí zadat název města, odkud se chcete dostat, a Hitchwiki vám poradí kudy kam.

V nabídce je přehledná mapa s místy obarvenými podle pravděpodobnosti úspěšného chycení stopu nebo stránka se soupisem tipů. Na stejném webu najdete i povídání o specifikách dané země a obecná stopařská doporučení. Nestyďte se do projektu přispět svým dílem, když objevíte nějaké hezké místo.

Velkou bolístkou je dosavadní neexistence spolehlivé a uživatelsky příjemné mobilní aplikace. Na Google Play najdete dvě, z čehož ta starší, kterou používal Kuba, má příšerné hodnocení a zjevně ztratila svou funkcionalitu. Novější jsme zatím nevyzkoušeli. Podle hodnocení ji lze přesvědčit ke spolupráci, ale potřebuje ještě pár zlepšováků. Dle reakcí se na ní však intenzivně pracuje.

Se správnými nástroji je autostop brnkačka. Rusko.

Stůjte na místě, kde se dá dobře zastavit

Zejména lidi, kteří sami neřídí, podceňují, kolik času a místa řidič potřebuje, aby stopaři stihl zastavit. Musíte být vidět z dálky, za vámi musí být dostatečná „brzdná dráha“ a široký pruh, kam se auto bezpečně vejde. Čím hlavnější a frekventovanější silnice, tím víc místa potřebujete.

Myslete na to, že řidič má často na rozhodnutí, jestli vám zastaví, sotva pár vteřin. Proto mu ho nekomplikujte tím, že by musel vypočítávat, jestli se vejde na krajnici a jestli do něj přitom nevrazí auto za ním.

Když si to shrneme, vždycky se postavte tak:

• Abyste byli dobře vidět a něco vás nezabilo.
• Aby měl řidič čas se rozhodnout, zda zastaví.
• Aby k tomu zastavení měl legální a rozumné místo.

Dost pomůže se do řidiče vžít a představit si, co byste dělali na jeho místě. Snadno tak nepodceníte i takové drobnosti, že když bude mžourat proti slunci, snadno ten flek u krajnice přehlédne.

Tohle je ukázkově blbé místo na zastavení. Aspoň stojíme hned za zpomalovacím retardérem a kolem projede sotva jedno auto za 10 minut. Itálie–Slovinsko.

Odhadněte, kdy bude doprava proudit jakým směrem

Asi si umíte představit, že z malé vesničky v zázemí většího města bude ráno jezdit více aut směrem do civilizace, protože lid pojede za prací. K večeru lze čekat opak. Někdy vás však situace překvapí. Kuba si takhle v Íránu naplánoval ranní stop z hor přesně podle této logiky a jak byl mrzutý, že naopak 99 % veškeré dopravy tvořila auta vozící lidi opačným směrem za prací na pole.

Potmě to jde blbě

Snažte se chytnout poslední stop, než se setmí. Za tmy vás řidiči hůře uvidí, takže vám spíš nezastaví, v horším případě vás dokonce může něco přejet. A zároveň řidiči budou vůči nočním stopařům potenciálně podezíravější.

„Cože, ty chceš jít zpátky do města pěšky? Ale padá tma. Já tě tam hodím.“ Írán.

Jak stopovat a jak při tom vypadat

Zvedni palec. Nebo taky ne…

Nejpoužívanějším stopařským znamením je paže natažená kolmo od těla s rukou v pěst a zdviženým palcem. V Evropě ani na západě s tímto univerzálním gestem neuděláte chybu.

V některých asijských nebo muslimských zemích je ale zdvižený palec považovaný za obscénní gesto, takže si pro jistotu vždycky na Hitchwiki přečtěte, jak kde správně mávat rukou. Například v Izraeli se používá jen natažená paže směřující od těla šikmo k zemi.

Jinde není palec vysloveně urážlivý, ale díru do světa s ním neuděláte. Třeba v Thajsku vám budou kolemjedoucí ukazovat, že jste taky jedničky, ale nezastaví.

Ve většině asijských regionů od jihovýchodní Asie, přes Čínu, středoasijské „stány” až po Írán se proto můžete spolehnout na obyčejné „mávání“ s otevřenou dlaní bez vztyčeného palce. Lehké povívání nataženou paží působí, jako kdybyste protijedoucí řidiče chtěli uklidnit :)

Vzorová stopařka Markét. Albánie.

Čisté oblečení, umytý obličej, oholené vousy

Když vypadáte jako vandrák, snižujete procento řidičů, kteří vám budou ochotní zastavit. Na stopování je nejvhodnější v rámci možností čisté oblečení v jasných barvách, které působí pozitivně a důvěryhodně.

Holkám doporučujeme neoblékat se moc vyzývavě, ať si někdo náhodou nepomýlí důvod, proč u silnice stojíte.

U mužů statisticky pomáhá mít oholené vousy, protože dlouhé vousy mohou na konzervativní řidiče působit extremisticky a navíc vám není vidět obličej. Naopak oholená hlava podvědomě svádí k opačnému konci extremistického spektra.

Zakrytá ramena, žádný výstřih, sukně ke kolenům… i do kostela bychom takhle mohly. Černá Hora.

Úsměv především

Snažte se už z dálky vypadat pozitivně a přátelsky, nikdo nechce mít v autě nabručeného stopaře. Usmívejte se a udržujte oční kontakt s řidiči. Američtí vědci zjistili, že tím zdvojnásobíte svoji šanci, že vám někdo zastaví. Pokud to jde, nemějte sluneční brýle, ať je vám co nejlépe vidět obličej. Nějaká čepice nebo klobouk je za parného dne nutnost, ale opět by neměla příliš stínit ksichtík.

U holek pomáhá tvářit se lehce prosebně a vzbuzovat lítost. U kluků se spolehlivost podobných praktik nepodařilo prokázat.

U chlapů vzbuzování lítosti moc nefunguje. Ani při stopování. Rusko.

Buďte něčím zajímaví

Kamarádčin bratr měl v plánu stopovat v kostýmu tučňáka. Bohužel zjistil, že by se uvařil dřív, než by zvedl ruku. Jiní jezdí s kytarou, aby od pohledu vypadali jako prima muzikální společníci. Někdo si vezme maskota, zmiňovaný Slávek používá jako návnadu roztomilou fenku Corey.

Pointou je, že zajímavý (ale zase ne příliš) stopař zvyšuje své šance být odvezen kýženým směrem. A pokud vás vezmou rovnou do blázince, aspoň budete vědět, že jste to s tou parádou trochu přehnali.

Pravda, většinou jsou zajímaví samotní řidiči nebo spolupasažéři až až… Írán.

Co s větší skupinkou

Občas se na stopu ocitne trojice nebo větší parta. Co s tím?

Rozdělte se

Jednoduchá rada, že? Ideální je rozdělit se do co nejvíce stopařsky rovnocenných skupinek. S ohledem na genderovou nevyváženost uvedenou výše jsou lepší smíšené dvojice případně dvojice s děvčetem a klučičí jednotlivec.

Na východě se dá obstojně stopovat ještě ve třech lidech, i když pochopitelně pomaleji. V takovém případě je šance, že vám zastaví třeba kamioňák s tím, že může vzít jen jednoho, maximálně dva lidi. Obvykle není potřeba váhat, stačí si domluvit sraz o pár desítek/set kilometrů dále a jako prvního poslat někoho s horší stopařskou pravděpodobností úspěchu.

Jakkoliv to může působit negentlemansky, ve více lidech je poněkud nepraktické, aby první skupina musela dlouho čekat na zoufalého opozdilce.

Kamiony obvykle můžou vzít 1-2 lidi. Zbytek je dožene. Rusko.

Stopujte někde, kde to nevadí

Opět se obracíme směrem k východu. Zejména tam, kde jezdí hodně náklaďáků všeho druhu a není velké riziko policejní kontroly, které by banda vysmátých turistů na korbě nějak zásadně vadila, se dá chytit stop prakticky pro libovolně velkou skupinku.

Skvěle se také jezdí třeba v Thajsku na korbách pick-upů.

Nechte se nabrat postupně

Pro nejlepší efektivitu je fajn nejprve aplikovat rozdělení a pak se případně nechat posbírat. Stačí řidiči dostatečně velkého vozu (přičemž tato definice se v závislosti na lokalitě dost různí) decentně naznačit, že „tihle k nám taky patří“. Takto jsme s frajerem autobusákem na Ukrajině postupně popovezli dvacetičlennou skupinu silvestrovských výletníků.

Ve větším počtu bývá ve vozidle ve výsledku trochu těsno.

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

Stopařská etiketa aneb jak se (ne)chovat v autě

Pokec

Řidič vám obvykle zastaví ze dvou hlavních důvodů: je altruista a chce vám pomoct, nebo chce společnost na dlouhou cestu. Vy jako stopař byste se podle toho měli chovat. Základem je slušně se usadit, poděkovat a počkat, jestli řidič rozvine konverzaci.

Z naší zkušenosti si většina řidičů chce povídat, jsou zvědaví, co jste zač, kam jedete, případně chtějí vědět, jak to chodí ve vaší zemi. Nebo si chtějí sami vylít srdce a často jim stačí, že posloucháte a občas přitakáte.

V každém případě přizpůsobte konverzaci řidiči a nebuďte překvapeni, že si s vámi snaží povídat, i když mluví jen ukrajinsky nebo srbsky. Základní témata s pomocí rukou a nohou či Google překladače (ano, i za jízdy) zvládnete.

Zvlášť když stopujete sami, je hodně nezdvořilé hned po usednutí do auta usnout nebo si vytáhnout knížku. Když stopujete ve více lidech, minimálně ten, kdo sedí vepředu, má za úkol bavit řidiče. Ostatní si v případě akutní potřeby můžou ve vhodné chvíli zdřímnout.

Někteří řidiči naopak tuší, že stopař to nemá lehké, a sami vás vyzvou ke šlofíku. Nebo jsou to prostě nemluvové s dobrým srdcem. To je však menšina. Konverzační typy mají převahu.

–>TIP: Abyste se na pokec v neznámém jazyce trochu připravili, můžete vyzkoušet Markétiny tipy, jak rychle proniknout do tajů cizích řečí.

Partička bosenských kluků, co se vracela z výletu do Bratislavy. Vyprávěli o návštěvě Brna, koupili nám mandarinky a učili nás místní populární písně. Bosna.

Nedělejte v autě čurbes

Nezapomínejte, že v autě jste jen na návštěvě. Beze slova vytáhnout chleba a sardinky nebo nedejbože začít kouřit není nejlepší nápad. Pokud máte fakt hlad, zeptejte se, zda si můžete vyndat něco ke svačině. Přičemž lze-li se rozdělit, je slušné vašemu dobrodinci nabídnout také.

Pohostinnost

Ve východní Evropě nebo na Balkáně vás řidiči nezřídka pozvou na kafe nebo rovnou na oběd. Občas vám někdo do ruky vrazí pivo nebo nanuka. Je zdvořilé nabídku přijmout, ale není hezké tvářit se hladově a vyčůraně spoléhat na něčí dobrotu. Mimochodem zmíněné drobnosti můžete udělat i vy pro řidiče. Teda asi až na to pivo.

Pánové jeli z makedonského Skopje do kosovského Prizrenu na večeři. A když už nás měly v autě, pozvali nás i na ten žvanec. Kosovo.

Bezpečnost na stopu

I když je statisticky pravděpodobnější, že vás srazí auto na přechodu v Brně, než že vám bude chtít ublížit balkánský řidič, vyplatí se myslet na základní bezpečností opatření.

Odmítnutí

Když se vám nějaký řidič nelíbí nebo z něj máte špatný pocit, s díky ho odmítněte.

Právě kvůli možnosti otevřených zadních vrátek je fajn se nejprve zeptat řidiče, kam jede. Dá vám to čas si jej zblízka prohlédnout. Když vám přijde podivný, stačí tvrdit, že jedete jinam.

Toto lze ovšem špatně aplikovat v místech, kde se příliš nevyznáte a musíte spoléhat na úsudek motoristů, že vaše destinace je plus mínus jejich směrem. Bohatě stačí, aby se místní názvy vyslovovaly z mapy neuhodnutelným způsobem (Myanmar, Norsko, atd.). Pak je potřeba si najít jinou zdržovací taktiku. Stejně tak pokud stopujete s cedulí.

Kdybychom se nepotřebovaly opravdu zoufale dostat na okraj Varšavy, k těmto mládencům bych do auta nesedla. Absence pásů, zrychlení z 0 na 100 za pět vteřin a vyprávění, jak má řidič ještě kocovinu ze včerejška, důvěru nevzbuzovaly. Polsko.

Šílení řidiči

Největším reálným strašákem je podle nás styl jízdy. V zemích, kde účastníci provozu obecně postrádají cit pro pravidla a pud sebezáchovy, je jedno, jestli jedete jako stopař, klient taxíku nebo pasažér autobusu. Nicméně s lidským nákladem z ciziny i východní jezdci rallye většinou jezdí malinko opatrněji než obvykle.

V každém případě, kdyby se vám zdálo, že řidič jede moc rychle, požádejte ho, ať zpomalí. Je velká šance, že se ze slušnosti k hostovi trochu zkrotí. Pokud by to nezabralo, zahrajte, že se vám dělá špatně. Že se bojíte, to leckoho nezajímá, ale auto nechce mít pozvracené nikdo.

Vždycky se lze utěšovat, že kdo jezdí fakt nebezpečně a rychle nad rámec běžného provozu, ten si vás ani nestihne všimnout. My jsme se na silnicích opravdu báli jen v Gruzii a Íránu, kde je divoká jízda standard. Po Evropě je to v drtivé většině případů bezpečné.

Momentka ze šílené noční jízdy v Gruzii. Náklaďák neměl postranice a drželi jsme se na něm víceméně silou vůle.

Bezpečnostní pásy

S odstavcem výše souvisí používání bezpečnostních pásů. U nás a ve středozápadní Evropě je bez debat. Směrem na východ opět začíná sranda.

V zemích se starším vozovým parkem doporučujeme sedat si dopředu, protože vzadu nemusí pásy vůbec být. Občas se ovšem stane, že se řidič malinko urazí, protože zapnutím pásu dáváte najevo nedůvěru v jeho schopnosti. Nu, jak reagovat, si už přeberte sami.

Co s batohem a věcmi

Pokud máte tak velký batoh, že ho musíte dát do kufru, mějte mobil, foťák, peníze a doklady vždycky u sebe v nějakém malém cestovním obalu (ledvinka, brašnička atp.).

I když vás drtivá většina šoférů dozajista neplánuje okrást a zdrhnout se vším, co jste k nim naložili, opatrnost je u zavazadel na místě, i kdyby už jen pro váš lepší pocit. O něco jistější než batoh v kufru je batoh na zadním sedadle. Ostatně s tím báglem si na zadní sedadlo můžete sednout, ačkoliv pokud je volné místo spolujezdce, je to malinko nezdvořilé.

Pokud už dáváte bágl do kufru, můžete si při vystupování nechat od řidiče zavazadlový prostor otevřít (většina to dělá automaticky). Když šofér sám od sebe nevystoupí nebo není vhodná chvíle jej o to poprosit, nechte si aspoň otevřené dveře. Stejně je fajn se po posbírání propriet ještě hezky rozloučit a poděkovat, a to se zezadu přes kufr a sedadla dělá blbě.

Ve více lidech může vždy jedna osoba zůstat sedět o něco déle a dojemně se loučit, než kolega vyndá zavazadla.

Na takovém autě problém příliš velkého zavazadla neexistuje. Pamír, Tádžikistán.

Holky na stopu

Zde dostává slovo pochopitelně Markét: Nemám se stopováním žádnou špatnou zkušenost, ale je pravda, že jsem vždycky jezdila ve dvou, nejčastěji s kamarádkou. Obvykle nás jako holky měli řidiči tendenci chránit a pomáhat nám. Přesto, i když je to nepravděpodobné, holkám pořád hrozí obtěžování nebo jakékoliv „nabalování“ výrazně více než klukům (ale i těm se to může stát).

Rozhodně proto doporučuju nemít při stopování vyzývavé oblečení (krátká sukně, výstřih), protože kdekoliv na východ od nás si to řidiči můžou vyložit, že jste snadno k mání. Stejně tak se i chovejte zdrženlivě.

Častým úvodním tématem konverzací je, jestli se nebojíme stopovat jako samotné holky a jak to, že nás rodiče nebo přítel pustili. Řidiči to nemyslí špatně, většina z nich má o stopařky upřímnou starost a nevinný zájem.

Nejlepší odpovědí za mě je, že se nebojíme, protože potkáváme samé milé a hodné lidi, jako je on. A že rodiče strach sice mají, ale my se jim pravidelně hlásíme. Jako bonus vždycky tvrďte, že máte přítele a je to mezi vámi vážné.

Kdyby už řidič něco doopravdy zkoušel (zdůrazňuji nízkou pravděpodobnost takové situace), většinou funguje rázné odmítnutí. Opravdu rázné, protože drobné upejpání by mohlo být vnímáno jako předehra.

A i když je to už opravdu strašně málo pravděpodobné, kdybyste se nedejbože dostaly do ještě horší situace, než jsou mírně oplzlé řeči či zkušební návrh, podrobné rady, jak se chovat a bránit, najdete ve stopovacím průvodci od Dušana.

Asi v 15 jazycích rozumím větě „To se nebojíte stopovat jako samotné holky?“ Bosna a Hercegovina.

Placený autostop

Aby nedocházelo k nedorozuměním, je extrémně důležité vědět, že v některých zemích funguje placený autostop. Obvykle z toho důvodu, že je to běžný způsob přepravy i pro místní, kteří automaticky přispívají řidiči na benzín. Tušíte správně, že jde především o chudší země s horší dopravní infrastrukturou.

Jsou státy, kde můžete téměř s jistotou předpokládat, že zastavené auto vás bude stát nějaké „jízdné“. Mezi ně patří třeba Tádžikistán a do velké míry Kyrgyzstán. Pár drobných (nebo trochu vyšší částka v případě těžké offroadové cesty jako Pamir Highway) nestojí za to stát u krajnice půl dne, než někoho ukecáte, aby vás popovezl grátis.

V zásadě to ani není hezké. Takový je prostě místní zvyk a většina těch, kteří vám zastaví, opravdu má hluboko do kapsy. Kdyby šofér nevzal vás, dost možná by sedadlo obsadil někým jiným, kdo by normálně zaplatil.

Co byste si měli pohlídat, je samotná cena svezení, která by neměla překročit částku obvyklou za autobusový lístek, resp. místo v „oficiálním“ shared taxi (sdílený taxík je normální způsob hromadné dopravy tam, kde nejezdí nic jiného). Spíše bývá o něco nižší, ale záleží na lokalitě a dotyčné osobě. Vyjednejte si s řidičem cenu dříve, než nastoupíte do auta.

Pokud jedete jen část běžné trasy se známou cenou za celý úsek (opět např. Pamir Higway z Khorogu do Murghabu), je v pohodě uhrát to na odpovídající poměrnou částku. I když někdy to může být problém, zejména pokud stopujete ve výchozím bodě. Opět platí, že obsazujete sedadlo, který by si mohl vzít někdo jiný, a že nejedete až do cíle, je váš problém. Ale zkusit to určitě lze.

Stop na Pamir Highway bude placený ve většině případů.

Pár zemí postupně model placeného autostopu opouští a požadavek na finanční příspěvek závisí na tom, kdo vám zastaví. Konkrétně v Kazachstánu nebo Íránu není od věci se předem přeptat, jestli jde o dobrodiní nebo obchodní vztah. Opět si tím ušetříte nepříjemnosti při výstupu. V těchto zemích však lze rozumně věřit, že některé z příštích aut bude brát stopaře jen z čirého entuziasmu.

V takových chvílích pak záleží, jak moc rychle se chcete pohnout z místa a co o vašich šancích říká vaše zkušenost z dané země, hustota provozu a (ne)přiměřenost požadované částky. Pár drobáků může být dobrá cena za nepostávání v prachu na kraji cesty.

Pak jsou státy, kde drtivá většina řidičů nic chtít nebude, ale jeden či dva vás dokáží překvapit. Mezi ně patří Rusko. Někdy také není úplně jisté, jestli vám zastavila rodinka na výletě nebo normální maršrutka či sdílené taxi. Opět to vyřeší jednoduchý dotaz předem. Naopak někdy vám zastaví autobus a za těch pár kilometrů nad vámi mávne rukou.

V jihovýchodní Asii turistu sem tam někdo nabere sám od sebe a třeba popoveze po městě nebo k nejbližšímu chrámu. Hlavně v rámci větších měst, u oblíbených turistických cílů nebo při sebemenším podezření, zda se náhodou neočekává platba, nic nepokazíte dotazem „taxi or free?“.

V Myanmaru byl Kubův poměr motorkářů cca 7 prima chlápků, co mu ušetřili pár kiláků, vs. jeden vyčůraný pseudotaxikář, co se tvářil jako největší lidumil pod sluncem a v cíli si řekl o dost přehnanou sumu.

Ale občas vás popoveze takovéhle super podomácku zbouchané vozítko i grátis.

Efektivita autostopu

Autostop není pro každého a ne vždy je to volba, která by vedla k dobrodružnějšímu zážitku z cesty. Stopování může být zdlouhavá a frustrující záležitost stejně jako vzrušující zážitková jízda. A dost často je ta vzrušující jízda a setkání s někým zajímavým jako odměna po dlouhém a frustrujícím čekání.

Chcete vůbec stopovat?

Filosofická otázka, kterou je rozhodně na místě si položit. V některých zemích lze stopovat efektivně podle bodů uvedených níže a v jiných se ke stopařskému řemeslu uchylují především kovaní dobrodruzi čistě pro ten pocit. My osobně stopujeme především tam, kde:

• je to efektivní, tzn. pravděpodobně rychlejší nebo stejně rychlé jako MHD (Rusko, Balkán atp.);
• není jiná volba (odlehlé oblasti, sestupy z hor, přesuny po náhodných místech mimo turistické trasy);
• stop je až neuvěřitelně snadný (Thajsko, Balkán atp.);
• je to způsob, jak brutálně ušetřit (Skandinávie, západní Evropa).

Oproti tomu existuje několik pádných důvodů, proč někdy stopování vzdát.

Tahle stopnutá loď nás zachránila před spoustou deště a komárů u Bajkalu. Velmi efektivní ;)

Na stop je potřeba být naladěn

Na stopování prostě musíte mít náladu. Jak jsme psali výše, očekává se, že si s řidiči budete povídat nehledě na nulový průnik slovní zásoby. Tento způsob dopravy také vyžaduje jistou bezprostřednost.

Často se nabídne možnost nečekané zajížďky a v polovině případů ji nelze odmítnout, protože řidič má „po cestě“ ještě nějakou práci (třeba složit pár metráků štěrku na stavbu čínské dálnice) nebo vám mermomoci chce ukázat místní školu.

Pokud jste unaveni lidmi, chcete dočíst knížku nebo se prostě jen rychle potřebujete dostat z bodu A do bodu B, není stop ideálním řešením.

Když vás frustruje neúspěšný stop a začínají štvát lidi, jeďte radši vlakem. Aspoň si můžete chvíli pospat nebo číst. Polsko.

Někdy to neznamená, že ušetříte

Krásným příkladem je Indie, kde je autostop pouze výrazně pomalejším a ve výsledku dražším způsobem přepravy. Při extrémních vzdálenostech, extrémně špatných silnicích a extrémně levné železniční (i jiné) přepravě je jednodušší sednout do vlaku. Stopem by stejná trasa přes půl subkontinentu trvala nejspíše mnohem déle a nakonec by člověk možná více projedl než ušetřil.

Čas je i při pomalém cestování nákladem, který je třeba brát na zřetel. Můžete si totiž vybrat, zda jej strávíte v horách, kam míříte, nebo po dálnicích. V takovém případě záleží na typu očekáváných zážitků.

Ovšem nehledě na tuto kalkulaci stojí za to stop v Indii (a vůbec kdekoliv) aspoň vyzkoušet, i když na dálkové trasy se svěříte vlakům či letadlu.

Vyzdobený interiér kamionu v Indii a naši moc milí řidiči.

Nechte si dostatečnou rezervu

Pokud spěcháte nebo někde musíte být v určený čas, není stop nejmoudřejší variantou přepravy. I když projedete půlku Balkánu a budete mít průměrný stopovací čas 20 minut, při poslední cestě na letiště budete na svezení jako na potvoru čekat dvě hodiny. A letadlo nepočká.

Vždycky počítejte s dostatečnou časovou rezervou, přičemž čím delší trasu jedete, tím více auty pravděpodobně pojedete a tím větší rezervu budete potřebovat.

Například cesta z Brna do chorvatského Umagu trvá podle Google Maps 7 hodin, my jsme ji jeli 12. Napřed jsme hodinu a půl čekali na kraji Brna, pak se u Lublaně zdrželi na kafi s řidičem a posledních 100 km jeli asi pěti auty.

Na stopu pijeme průměrně 6 kafí denně. Krevní tlak protestuje, ale aspoň máme pořád energii na nové a nové lidi. Kosovo.

Na dlouhé vzdálenosti se nejlépe jezdí kamionem

Kamion nezřídka jede přes půl Evropy, je pohodlnější než osobní auto, řidič umí aspoň základy několika jazyků a bude vděčný za společnost. Bohužel se ale do kamionu oficiálně vejde jen jeden spolujezdec, takže při stopování ve dvou je to horší.

Naštěstí většina řidičů má pochopení a usadí jednoho ze stopařů na lehátko za sedadly. Jen se dotyčný musí vždycky schovat před policisty a kamerami.

Kamioňák, který Kubovi povyprávěl kde co včetně rodinných legend z druhé světové války. Rusko.

Stopování jiných dopravních prostředků než auta

Jestli si chcete vyzkoušet „vyšší dívčí“, pusťte se do stopování rozmanitějších vozidel. Jednak možná budete překvapeni, co všechno jezdí po cestách a je ochotno vzít utahaného poutníka, jednak zjistíte, že „vozidly“ to zdaleka nekončí.

Kubovi se už povedlo mimo jiné stopnout: žebřiňák tažený koněm, traktor, loď, dálkový autobus či sajdkáru. V Íránu si splnil sen o stopu se živou zvěří. Jen to letadlo ještě čeká… Markét k tomu do sbírky přidává nákladní vlak v Turecku a chorvatský trajekt, přičemž v obou případech stačilo se zeptat, jestli nás nesvezou, že fakt hodně spěcháme do dané cílové stanice.

Spolupasažéři na stopnuté lodi. Myanmar.

V zásadě je možné stopnout úplně cokoliv, co slouží nebo by teoreticky mohlo sloužit k dopravě lidí, zvířat či nákladu. Věřte, že v mnoha zemích se mezi dotyčnými položkami příliš nerozlišuje. Někdy je sice potřeba se aktivně zeptat (mávání v přístavu moc nefunguje), ale jindy vám sympaťák zastaví jen tak od sebe, protože jste ho zaujali a stojíte na zastávce, odkud teď dvě hodiny nic nepojede. Mezi námi, stopnout se dá i taxík. Když se třeba vrací po úspěšném ritu.

Ohledně stopování lodí a plachetnic sepsali Kubovi kamarádi tento skvělý podrobný návod pro všechny začínající mořské vlky.

Udržet se na tomhle minitraktoru a ještě při tom fotit nebyla žádná sranda. Írán.

Závěrečná motivace a odkazy na další články

Na závěr máme pár motivačních slov od srdce každého z nás.

Kuba: Poprvé jsem stopoval na střední s kamarádem na cestě z Beskyd do Frýdku-Místku. Málem jsme na silnici vystáli důlek, ale nakonec nás kdosi zachránil. Na dlouhá léta jsem na tento způsob dopravy zanevřel, protože mi u nás nedával smysl. Pak jsem začal cestovat po Balkáně či Asii a najednou to přišlo samo. Ze začátku jsme se prostě potřebovali dostat odkudsi, kde o autobusech neslyšeli. Křest ohněm – nebylo na vybranou.

V průběhu let jsem se dopracoval k tomu, že už se mávaje na krajnici nijak nestydím a těším se, koho potkám. A autostop beru jako rovnocennou automatickou alternativu, pokud zrovna kýženým směrem nic nejede. Nebo se mi nechce utrácet. Nebo mám náladu na změnu, pokec a zvýšení dobrodružného indexu.

Závěrečná jízda z hor v provincii Kerman. Írán.

Markét: Můj první stop byla nouzovka v maďarské vesnici, odkud ten den nejel žádný spoj. Dost jsem se styděla a byl to pro mě tak nekomfortní zážitek, že jsem dalších sedm let na stop ani nepomyslela. Než přišla kamarádka s nabídkou účasti v cestovatelsko-stopovacím závodě LowCost Race.

Pro mě jako rozeného introverta a hyperorganizovaného control freaka bylo postávání u silnice s nejistotou, kdy a kam pojedeme, a nutností bavit se s cizími lidmi v cizích jazycích nakonec překvapivě příjemným vystoupením z komfortní zóny.

Po pár dalších zkušenostech beru stop jako skvělou příležitost, jak poznat milé lidi z jiných kultur. Ze všech výletů, při kterých jsem stopovala, patří právě stopařská setkání k nejlepším a nejzajímavějším zážitkům. O několik z nich jsem se podělila v online streamu, který si můžete pustit ze záznamu.

Krátím si čas při čekání na vhodný spoj na benzínce u Lublaně. Kráva daleko nejela, ale vzápětí jsme chytli skvělý spoj až k Mnichovu. Slovinsko.

Úplně na závěr přidáváme odkaz na další vhodné zdroje a písničku, kterou si můžete pobrukovat, až se vypravíte mávat.

• Designově malinko prehistorický, ale obsahově skvělý průvodce o stopování od Dušana.
• Osobní zkušenosti některých kovaných stopařů na Travel Bibli.

Autoři: Kuba Venglář a Markét Bartoníčková