Jak (nejen) na horách najít bezpečné a pohodlné místo na noc

Kam to píchnem? Najít bezpečné místo, kde postavit stan nebo tarp pro přenocování v přírodě je důležité umění. Závisí na něm nejen vaše pohodlí a kvalita spánku, ale především bezpečnost a ve výsledku také zdraví a dobrý pocit z celé výpravy. Svou významnou roli v něm hraje selský rozum. Na druhou stranu vás mohou doběhnout detaily, které méně zkušené (rozumějte vlastní chybou dosud nepoučené) trekaře nepříjemně překvapí. Pojďme si shrnout pár podstatných bodů, které vám pomohou vybrat ideální spací místo.

Norská romantika a po všech stránkách dokonalé místečko…

Co brát v potaz

Než padne večer je potřeba uvážit několik proměnných. Své tábořiště většinou hodnotím stran bezpečnosti, pohodlnosti konkrétního fleku a také dostupnosti zdrojů. Je zjevné, že se nebavíme o courání po kempech, ale přechodech hor, kde se terén pohybuje v mezích termínů „nic moc“ a „totální divočina“.

Ideální plac, kde je nízká tráva hebká jako hedvábí a kousek pod stanem (jež stojí na perfektní rovince) zurčí křišťálově čistý potůček je povětšinou solidní utopie.

Při výběru místa k přespání je tudíž potřeba dát si dost času, jinak hrozí, že budu soumrakem či počasím (ve spoustě pohoří pravidelně v podvečer sprchne) donucen k bleskurychlé improvizaci s pochybným výsledkem. Hodně lidí se na treku ráno rádo fláká a pak jde na krev skoro až do setmění. Preferuji raději dřívější start a pak si v klidu vybrat nejkomfortnější nocleh a užít si genia loci zvoleného táboru.

Klasický bordel kolem tábořiště.

Bezpečnost

Nehrozí tu bouřka a blesky?

Nejvýraznějším rizikem je pořádná horská bouřka. Abychom se nevystavovali bleskům, je vhodné nestanovat přímo na nejvyšším bodu hřebene nebo jakémkoliv výrazně vyvýšeném a osamělém místě.

Paradoxně jste před bouřkou v relativním bezpečí v hustém lese, kde kolem nocležiště nejsou žádné soušky, které hrozí snadným pádem při náporu větru. Problém jsou spíše osamělé stromy, které mají tendence sloužit jako hromosvod.

Kudy teče voda a kolik jí může přibýt?

Na druhou stranu nejnižší bod údolí je tak trochu krokem z deště pod okap. Jednak mají blesky na rozdíl od člověka rády podmáčenou půdu a druhak při důkladnějším rozhlédnutí často zjistíte, kudy asi valí všechna náhle spadnuvši dešťová voda.

I když je kempování poblíž řeky nebo potoka obrovskou výhodou, pořádný liják je může nečekaně rozvodnit. Romantický plácek přímo na břehu nebo na zdánlivě bezpečném místě ve vnitřní straně říční zákruty se přes noc snadno ocitne v záplavové zóně. Vysloveně pitomý je nápad stanovat na nízkém ostrůvku uprostřed téměř vyschlého říčního koryta, jako jsme to provedli my v Ázerbájdžánu.

Kousek nad potokem, Írán.

Jak tu asi bude foukat vítr?

Kromě elektrického povzbuzení a vody patří ke sbírce narušitelů také vítr. Některá území jako Patagonie v Chile nebo v závislosti na ročním období také Island jsou notoricky známá svými vichry a kdo si na večer svůj stan pořádně neukotví a nevyváže vším, co má po ruce, čeká ho se skoro stoprocentní jistotou neveselá noc.

Svěží větřík lze obecně očekávat nejčastěji na hřebeni a v horských sedlech. Obojí mívá většinou jednu závětrnou stranu, která je logicky lepší volbou. I když pořádný vítr dokáže překvapit kdekoliv. V oblíbených tábořištích jeho riziko snadno poznáte podle vybudovaných kamenných zábran. V takovém případě doporučuji si jednu směle zabrat nebo vyrobit.

Kromě toho si nastudujte, k čemu jsou všechny ty šňůrky přibalené k vašemu stanu, a jak je správně použít. Při špatně postaveném a zakotveném stanu se totiž snadno zlomí nosná tyč, což je při delší cestě velká mrzutost. A v kombinaci s deštěm není mokrá plachta na obličeji nic zdravého pro psychiku.

Naštěstí jsem opravdu důkladný vichr, který nám připlácl tropiko na nos zažil jen párkrát. Obvykle je největším větrným nebezpečím na volném prostranství, že se vůbec nevyspíte. Kromě toho se však může poškodit stan, namočíte se, případně vám začne lehce panikařit dívčí část výpravy.

Tábor mezi skalami, Fanské hory.

Ach ty přírodní živly

Abych shrnul předchozí odstavce, ideální je rovný plácek kousek v kopci nebo aspoň ne v mokřadu či nejnižším bodu u řeky.  I když někdy je dost těžké odhadnout, co déšť s okolní krajinou udělá. V Norsku jsem se tak probudil uprostřed potoka, který původně tekl o kus jinde… Před neplánovanou koupelí mě zachránila kvalitní podlážka mého stanu.

To nechceš…

To taky nechceš…

Z hřebene se obvykle snažím aspoň trochu klesnout a najít místo z boku sedla. Pokud možno v závětrné straně. Bohužel ne vždy je to kvůli terénu možné.

V případě, že výjimečně znám přesnou předpověď počasí a rozhodnu se jí věřit nebo si troufám povětrnostní budoucnost odhadovat, nemusím být tak důsledný. Avšak co se honí po nebi se v horách rádo dramaticky mění, takže místo pro stan volím spíše s ohledem na slabší scénáře a dostupné možnosti.

Vysokohorské stanování v Pamíru.

Může na mě něco spadnout?

Může. Polámané, nahnilé nebo seschlé stromy se přímo nabízí jako nezvaný noční návštěvník.

Ve vyšších horách a strmějších srázech jsou k vidění spousty balvanů, které se vydaly na cestu do údolí. Snažím se potenciálním šutrům s migračními ambicemi nestát v cestě. Rizikové místo lze určit podle množství kamení volně rozházeného kolem a stavu srázu či skály nad tábořištěm.

Že se může něco urvat bývá poměrně zřejmé. Řešení je postavit stan dále od dopadiště – ideálně mimo směr jízdy nebo jej schovat za obzvláště velký kus skály, který slouží jako kryt před menšími bratříčky.

Při stanování v zimě nebo velkých nadmořských výškách je potřeba vzít do úvahy také sníh a riziko laviny. Zde mi chybí zkušenosti pro lepší rozbor, proto raději odkážu na pohora.cz. Sám koukám, abych nestanoval pod okraji ledovců a sněhem zasypaných kolmých skal. Divadlo v podobě monstrozních pádů sněhové masy jsem už zdálky pozoroval mnohokrát a poslední, co mě láká, je být tomuto aktu blíže.

Příjemné táboření na Ukrajině.

Může mě něco sežrat?

V tomto případě hodně záleží na destinaci, kde se pohybujeme. Stanovat jen tak např. v džungli je donebevolající nesmysl a pokud má vaše vyvolená země nějaká riziková specifika, věřím, že jste se s nimi seznámili. Proto se omezím na široce dostupné nebezpečí běžné divoké zvěře jako jsou medvědi nebo vlci.

V drtivé většině případů jsme o přítomnosti divokých zvířat byli informováni místními obyvateli. Pokud ne, logika velí je v zemích Kavkazu nebo Balkánu rozhodně očekávat. Rizikové je stanování přímo v lese nebo těsně nad/pod jeho hranicí. Na treku samozřejmě nebývá zbytí, protože když se les táhne několik desítek kilometrů okolo, není si moc z čeho vybírat.

V takovém případě je nutné dodržovat aspoň základní bezpečnostní opatření. Co se týká medvědů, tak vařit relativně daleko od stanu a všechno (ale fakt všechno) jídlo vzít a pověsit aspoň sto metrů od spacího místa tak vysoko, jak jen dokážete (minimálně 3-4 metry).

Vlků není v zásadě potřeba se obávat, pokud si s sebou neberete stádo ovcí. Věřím, že by vás nenapadlo je krmit. Jsou plaší a případy napadení jsou extrémně vzácné. Kdyby na setkání došlo, vše podstatné shrnuje tento leták.

Zvykl jsem si stan stavět blízko salaší. Samozřejmě po domluvě s jejich obyvateli. Výhodou je, že po seznámení s pastevci nás jejich psi zahrnuli do svého ochranného okruhu a hlídali před jakýmkoliv potulným zvířecím nebezpečím.

Tady nás málem sežrali komáři… Bajkal, Rusko.

Může mě něco přejet?

Z vlastní zkušenosti doporučuji nikdy nestavět stan ani neuléhat na potenciální cestě. Přičemž sjízdnost je často jen věc názoru a místních zvyklostí. V Česku bychom byli překvapeni, co vše dokáže projet poctivá ruská mašina s dostatečně šíleným řidičem. Jakkoliv ona cesta může vypadat jako dávno nepoužívaná lesní stezka, vyhněte se jí. Na okamžik, kdy jsem se po násilném probuzení koukal do světel rychle se přibližujícího jeepu noční lovecké výpravy, jen tak nezapomenu. Naštěstí jsme zrovna spali jen tak pod širákem a stihli se včas odkulit.

Tady určitě nic nejezdí…

Může mě tu někdo vyhmátnout?

Nečekanou a nepříjemnou návštěvu obvykle nemá na svědomí zvěř, nýbrž lidé. Obecně se proto nevyplácí očividně tábořit poblíž měst nebo velkých vesnic. Šance, že se v obci najde nějaký magor, který nám zpestří večer svým opileckým výstupem nebo třeba šlohne boty zapomenuté před stanem existuje i v relativně bezpečných zemích. Když už musím spát v dosahu lidí, snažím se, aby o mě nikdo nevěděl. Takže nikomu neříkám, kde budu, a nocuji na nějakém zašitém fleku kus za vsí. Možnou výjimkou jsou zjevná oblíbená tábořiště a především záleží na celkovém dojmu z daného místa.

Zejména v menších osadách je zmiňovaná „neviditelnost“ prakticky neuskutečnitelná mise. Banda cizinců s velkými bágly neunikne pozorným očím za záclonami ani v Česku, natož někde, kde jsme ještě větší atrakce. Dobře zmizet chce trochu kumštu. Alternativou je zeptat se sympaticky vypadajícího strýce, jestli se nemůžete utábořit u něj na zahradě. U nás možná nepředstavitelná věc není na východě žádný problém a kamarádka má podobně kladnou zkušenost třeba z Ameriky.

V některých státech (např. Irán, Ázerbájdžán) se dá poměrně bezpečně stanovat v městských parcích. Jsou často hlídané a někde je to dokonce uvedeno jako oficiální možnost.

Ne vždy je nutné nebo výhodné za každou cenu stanovat. Celkem běžně se stává, že nás někdo ať už za úplatu nebo nezištně nechá přespat doma. Případně turisticky profláklejší vsi a města nabízejí oficiální ubytování v podobě guesthousů, hostelů atp.

Normální nocleh na zahrádce v čínské horské vesnici.

Legálnost

Jinou kapitolou je přespávání v místech, kde to z různých důvodů není úplně košér. Pokud vás nikdo neupozorní předem, je dobré si ověřit, zda v té či oné chráněné oblasti mohu spát kdekoliv nebo platí nějaké regule. V gruzínském NP Borjomi-Kharagauli se kupříkladu může spát jen v blízkosti správou vybudovaných přístřešků. To samé platí pro oficiální tábořiště v rumunském pohoří Retezat, kde v podvečer křižují rangeři a shánějí neposlušné turisty tam, kam patří.

Cestovatelům zvyklým na západoevropská omezení to může znít divně, ale ve většině Asie a východní Evropy  je až na výjimky možné spát prakticky, kde chci, bez legálního rizika. Krásně svobodomyslně přistupují k nocování v přírodě také ve Skandinávii. Logicky je nutné přistupovat s respektem k soukromému majetku a pozemkům.

Rizikovou oblastí pro nocování jsou v každém případě různé pohraniční zóny. Jejich problematičnost nelze zobecnit. Jelikož krásné hřebeny hor často vedou po různých mezistátních hranicích, spal jsem na rozhraní dvou zemí už nesčetněkrát a v 99% případů nás nepotkal žádný problém. Některé země jako Kyrgyzstán však vyžadují vyřízení speciální propustky do oblastí poblíž hranic, v Polsku se nám stalo, že nás pohraničníci vykopali z improvizovaného tábora kousek od konce Schengenského prostoru jen tak, protože jsme se jim nelíbili.

Takhle jsem nocoval v Íránu.

Kempování vs. bivakování aneb jak je to v Česku

Pro ČR platí speciální soudní precedens, který umožňuje alespoň bivakování (tzn. jedno nedestruktivní přespání bez stanu a ohně) téměř kdekoliv (s určitou výjimkou v případě národních parků a přírodních památek). Více v perfektním článku na 4camping.cz.

Jedna noc bez stanu a ohně je v Česku oficiálně v pořádku prakticky kdekoliv.

Tip z mého krámku

Dej na odiv, že se ti nejlépe spí pod oblohou posetou tisícem hvězd.

Kvalitní a pohodlné bavlněné tričko s motivem hor a hvězdné oblohy. Verze s mottem jak v pánském tak dámském provedení.

Prohlédnout na eshopu

Pohodlí

Flek pro tábor je ustanoven a zbývá už jen najít nejlepší plácek a nějak na něj naštelovat stan. Tady nejčastěji narážím na limity, protože málokdy nocujeme na fotbalovém hřišti.

Sklon svahu je nejběžnější problém. Snažím se stan když už stavět tak, abych se nekutálel do boku, logicky spal s hlavou na hoře a vchod stanu měl po směru dolů.

Když to jinak nešlo… Fanské hory, Tádžikistán.

Terén taky umí potrápit. V tomto případě mají výhodu vlastníci všech nafukovacích nebo samonafukovacích karimatek, které dokáží i ze slušného oraniště vykouzlit příjemné místo k pospání. Plácek se dá nejlépe otestovat rozložením podlážky stanu a jedním dobrovolníkem, který si lehne na potenciální sloty všech obyvatel a hlásí případné problémy. Když už se nedá najít nic rovnějšího, pak se snažím aby nerovnosti aspoň trochu kopírovaly nějakou rozumnou křivku spícího těla. Takže větší hrb se spíše snese pod hlavou, nohami nebo přinejhorším křížem než třeba přímo pod zadkem nebo mezi lopatkama.

Dost v pohodě… kdesi na jihu Kyrgyzstánu.

Karimatka se dá vypodložit. Třeba srolovaným ručníkem, botami, čímkoliv… Zabráníte tak snadno jejímu náklonu do boku a vlastnímu nechtěnému vycestování.

Zejména vlastníci stanů si hlídají povrch a případný bordel pod svým miláčkem. Suché strniště, bodláky a ostré kamínky nebo větvě umí i z odolné podlážky vyrobit cedník. A následně také vyfouknout opěvované karimatky. Čerstvý suvenýr po nějaké kravce taky nechcete. Suché jsou naprosto v pohodě a ostatně na pastvinách není zbytí…

Již poučen jsem také stran spaní v dosahu mraveniště. Jasně, že si přijdou pochutnat, když jim jídlo vlezlo až domů…

V neposlední řadě se snažím, abychom tábor k přenocování stavěli na nějakém hezkém kousku světa. Vyhlídky a krása přírody jsou přece jedním z hlavních cílů horských přechodů a když mám někde strávit několik hodin, chci se mít čím kochat :)

Třeba takto…

Dostupnost zdrojů

Kritickým činitelem pro rozhodnutí, kde postavíme stany, je přítomnost vody. Večer jí spotřebujeme nejvíce na vaření, mytí ešusů a příležitostně i lidí.

Pokud máme vařiče, dřevo není existenční nutnost. Ale pro zvýšení indexu romantiky se ohníček hodí. Ovšemže na řádně vybudovaném ohništi a následně důsledně uhašený. I když někde bývá s ohledem na sucha a snadnou podpálitelnost krajiny vysloveně zakázán. Tam, kde se požáry běžně vyskytují, by mě ostatně rozdělávat oheň ani nenapadlo.

Jezero ve Fanských horách, Tádžikistán.

Slovo závěrem

Najít ideální nocleh na treku je v závislosti na terénu občas zábava na několik hodin. Třeba v Číně je každý kousek schůdné půdy zemědělsky využitý, a vykřesat ty hloupé tři metry čtvereční byla fakt fuška. Jindy zasáhne počasí a člověk bere, co je zrovna po ruce. Nezřídka je náš kemp výsledkem sbírky kompromisů a improvizací, kde hraje prim pokud možno bezpečná a klidná noc, přičemž romantika se zapomněla dostavit na dohodnutou schůzku.

Když se však přidá rozkošné okolí a hvězdami prozářená noc, člověk je ochoten zapomenout, že spí málem ve stoje a skoro se netěší domů do postele. Teda těší, ale stejně mu pak v pokoji něco chybí…

Dobrou noc…

Další doporučená četba

Na fotkách vidíte mé dva milované stany Jurek MIDI 4 a Jurek ALP 2.5 LITE. Na druhý zmiňovaný si můžete přečíst recenzi.

Pro nejlepší odpočinek a pohodlnou noc je také potřeba mít slušný spacák a kvalitní karimatku. Kdybyste tápali, jak takový delší trek naplánovat a nezapomenout při tom na nic zásadního, mám na to také článek.

Někdy není potřeba tahat stan a stačí mnohem lehčí obyčejná celta nebo tarp. Přečtěte si, podle čeho se rozhoduji, jaký přístřešek si na cestu vezmu.

A v neposlední řadě nabízím příjemný podvečer a osobní setkání na kurzu Poprvé do hor, kde se zájemcům snažím předat to nejpodstatnější, co jsem se za léta trekování po divočině naučil.

Na břehu jezera Sevan, Arménie.