Jak se na hory sbalit co nejvíc nalehko i bez obřích investic do vybavení

Několikadenní treky (horské přechody) mají své nesporné kouzlo a pozitivní vliv na příčetnost. Bohužel „plná polní“ – tedy veškerá potřebná výbava a zásoby – ve chvíli, kdy se nemůžeme spoléhat na horské chaty a zájezdní hostince, něco váží, což významně snižuje pohodlí pohybu. Naštěstí se z oné tíhy dá při troše zdravého rozumu a zkušeností významně ubrat.

Přehled, co vás v článku čeká a nemine:

Jak se sbalit nalehko

Pěkných pár kilo se z batohu dá ubrat i bez velkých investic do vybavení. Hned se pak chodí lépe. Štiavnické vrchy, Slovensko.

Na těžko nebo na lehko?

Ne nadarmo mnoho lidí říká, že po horách chodí  tzv. „na těžko“. Ve chvíli, kdy se výprava nebo jednotlivec delší dobu musí postarat sami o sebe ve většině obvyklých situací (hlad, třídenní liják, medvědi okolo, občasný nedostatek vody, pražící slunce, zažívací rodeo a další radosti…), to s pětikilovými batůžky opravdu nezvládnou.

Příliš těžký batoh je však peklo. Pro naše tělo i pro kamarády, kteří se třeba sbalili lépe a musí se nějak poprat se členem skupiny, který je pod svým nákladem permanentně na umření. Pro představu si pusťte začátek filmu Divočina.

V tomto článku předestírám ověřená doporučení, jak srazit váhu báglu co nejníž. Na rozdíl od jiných podobných textů se snažím vyhnout psaní seznamu technického vybavení a přesných gramů, které jednotlivé kusy váží.

Spíše bych chtěl dát tipy jak nad balením co nejlehčího batohu přemýšlet s tím, co máte. A případně, pokud plánujete vylepšit výbavu, co od ní přibližně chtít. Každý už si pak musí vytvořit a otestovat svůj vlastní systém, který navíc bude vyhovovat konkrétním podmínkám místa, kam vyráží.

–> Jako související četbu doporučuji můj starší článek, kde najdete obecné tipy jak si na hory zabalit a co je naopak fajn nezapomenout včetně ukázkového seznamu vybavení.

Batoh V Buse

Když se veze, to je nám hej… Kdesi v severním Thajsku.

Chceš si přečíst víc?

Napsal jsem knížku plnou těch nejlepších cestopisů za sedm let toulání po světě. Bláznivé historky z netradičních destinací doplňují úvahy a tipy na nejrůznější cestovatelská témata od plánování přes průšvihy na cestách po masový turismus.

Věřím, že tě “Místa, kam se nechodí” pobaví, nadchnou a především inspirují k vlastním nečekaným objevům.

Kniha Místa, kam se nechodí

Co už je příliš těžký batoh?

Na tuhle základní otázku, jak asi tušíte, neexistuje exaktní odpověď. Pro někoho to může být 15 kilo, pro někoho 25. Někdo si řeže držátko od zubního kartáčku, aby ušetřil pár gramů, jiný si nedokáže představit výlet bez své mocca konvičky.

Obvyklá poučka zní, že člověk by neměl dlouhodobě nosit větší zátěž, než je třetina jeho váhy. Jednoduchým výpočtem tak zjistíte horní limit, za kterým si už opravdu ubližujete. Při mé přiměřeně mužné tělesné konstituci  je to nějakých 25 kg, pro menší děvče do 20 kg.

Podobné výpočty na základě tělesné váhy jsou ovšem jednak mírně zavádějící a jednak je raději berte s rezervou, pokud opravdu nemáte fyziologii tanku a výdrž vlka. Ideál je minimálně o několik kilogramů méně, protože uvedená tíha už umí jednoho fakt přitlouct k zemi a netrénovaný jedinec pod ní bude solidně trpět.

Rondane Stoupani

V takovémhle krpálu je „moc těžký“ prakticky každý batoh…. Rondane, Norsko.

Na čem váha závisí

Záměrně neuvádím přesná čísla do kterých byste se měli v hypotetické ideální situaci vejít. Strašně totiž záleží na tom kam, kdy, na jak dlouho a s kým jdete.

Hlavně jídlo a voda se umí hezky pronést. Že litr vody váží zhruba 1 kg jsme se naučili už na základce. Méně obvyklou znalostí je hmotnost potravin na jeden den na treku. Petr Kosek ve své knize Nalehko udává zhruba 0,8 kg jídla na den. Což je samozřejmě určitý průměr a realita opět závisí na mnoha faktorech. Více se dozvíte třeba v tomto článku (rovnou si k němu otevřete i převodník liber na kilogramy :) ).

Nemalé rozdíly spáchá i velikost postavy dobrodruha či dobrodružky a na ní závislá hmotnost oblečení.

Také počítám s tím, že ne každý si před výletem poběží koupit nové lehčí vybavení. Třeba takový péřový spacák sice váží o kilo míň, ale stojí o tři tisíce víc než srovnatelný syntentický.

Sajany Rusko Perevalnaja

Odpočinek nad údolím řeky Perevalnaja v průběhu původně týdenního přechodu v pohoří Sajany, Rusko.

Poměřujte srovnatelné

Svou váhu batohu nejlépe můžete poměřovat se svými expedičními parťáky obdobné tělesné konstituce. Jestli si na stejný výlet zkušenější kamarád dokázal sbalit o pět kilo lehčí batoh, možná jste někde udělali chybku (nebo on něco dost zásadního zapomněl).

Takový přístup také zajistí, že výprava bude (pokud máte zároveň srovnatelnou fyzičku) víceméně homogenní ve vynaložené námaze a tím pádem spokojenější.

Část naší výpravy se rozhlíží po hřebeni, který ji teprve čeká… Stará Planina, Srbsko.

S jak těžkým batohem chodím já

Pro účely srovnání je potřeba podotknout, že už vlastním přiměřeně lepší a lehčí vybavení, které mi nějaké to kilo ubralo, ale zas nic světoborného. Naopak necílím na co nejnižší váhu za každou cenu, takže se nestydím za praktické drobnosti navíc, jako je moje čtečka knih či létající disk :) S ohledem na to, kam se rád vydávám, také preferuji odolnější výstroj.

A především: Snažil jsem se batoh a své věci zvážit poctivě tak, jak bych s nimi opravdu někde ráno vyrazil i se zásobami a bez příkras. V některých seznamech na internetu najdete váhu, která je teoretickým součtem jednotlivých kusů, ale v praxi jim třeba chybí některé podstatné příslušenství atp.

Na vícedenní čundry po ČR nebo Slovensku, kde není takový problém s průběžným zásobováním, obvykle spíme pod celtou místo stanu a mohu vynechat pár dalších věcí, nosím menší batoh kolem 11 – 12 kg. Včetně vody na půl dne a jídla pro mě na jeden den.

Započteno je přístřeší pro jednoho až tři lidi, lékárnička a oblečení, které bych si vzal na jaře, kdy se dá očekávat přepadový mrazík. Do této váhy nepočítám foťák.

Pro větší trek v divočejších horách je výpočet komplikovanější. Musím připočíst svůj dvoumístný stan (protože si nebudu pro občasný sólo přechod kupovat speciální), vše okolo vaření, potřebné palivo, větší batoh, důkladnější lékárničku a pár drobností. Za předpokladu, že bych šel sám, jsou to nepříjemná 3-4 kila. Samozřejmě nesmím zapomenout přihodit zásoby podle počtu dní.

Obvykle si naštěstí společné vybavení rozdělíme s parťáky. V praxi bych na desetidenní trek ve dvou lidech vyrazil s přibližně 21 kilovým báglem.

Toto jsou samozřejmě modelové příklady a můj batoh běžně váží někde mezi tím. Více ukázek, jak a do jaké hmotnosti se dá sbalit, si můžete projít na outdoorfóru.

Kuba Venglar S Batohem

Zde jsem s velice decentním batůžkem při putování napříč zemí českou. Fotila Markét Bartoníčková.

Pocity pod nákladem

Co se týče osobního dojmu, který ale víceméně odpovídá i zkušenostem jiných horalů, mám to zhruba takto:

  • Do váhy cca 10 kg svou zátěž moc nevnímám.
  • Do 15 kg se mi chodí ještě pořád docela dobře.
  • Nad pomyslnou 15 kilovou hranicí je už každé kilčo navíc znát, musím počítat s výrazně menším objemem denních kilometrů, ale ještě to celkem jde.
  • Pod více než dvacetikilovou krosnou už fakt cítím, že se mi nějak přitížilo… S takovou náloží se už nadřu a postup v terénu i manipulace s batohem jsou relativně náročné.
  • Nad 25 kilo začíná čistý mordor.

U holek si tuhle posloupnost snižte o cca 4-6 kg. V případě libovolného pohlaví pochopitelně hodně záleží i na tréninku.

Pod sedm kilo aneb co je to základní váha batohu

Pravděpodobně jste už někde zachytili kouzelnou váhovou mantru „pod sedm kilo“, kterou razí především obchody s ultralehkým vybavením a nadšenci do opravdu extrémních mnohasetkilometrových přechodů. Pro klid vaší duše by bylo záhodno vysvětlit, co se v této zázračné a pro běžné smrtelníky zdánlivě zcela nedosažitelné váze báglu (ne)skrývá.

Myšlenková hranice ultralightu 7 kg znamená tzv. základní váhu batohu a v něm obsaženého technického vybavení, do které se nezapočítávají proměnlivé položky. Tedy voda, jídlo a třeba taky palivo.

Přitom i střední plynová kartuše váží skoro půl kila, jídlo na týden a půl víc než jednou tolik, co veškeré základní vybavení a nemálo přidá i voda. Realisticky tedy i ortodoxní ultralehký nadšenec se „základní váhou“ pod 7 kg potáhne na začátku desetidenního treku bez možnosti zásobování a někde, kde není studánka na každém rohu, alespoň sedmnáctikilový „batůžek“.

To jen tak, abyste při pročítání internetu netrpěli pocitem méněcennosti.

Osobně jsem v poslední době na základní váze

  • cca deset kilo pro lehčí (klidně sólo) čundry s celtou – to považuji za slušné;
  • mírně přes 11 kg po přerozdělení expediční výbavy s jedním spolucestovatelem(kou) – to se pořád ještě dá;
  • do 13 kg kdybych šel nějakou velkou výpravu se stanem sám – hups?
19 Fanske Hory Tadzikistan

Upřímně… obvykle si pod svým báglem stejně připadám nějak takto. Tádžikistán.

Sbalit se ultralight nebo jen rozumně?

Kde se vzal tak velký rozdíl u mé poslední varianty oproti řešením dosahujících mýtických sedm kilo? On ten dvoumístný stan v jednom člověku udělá minimálně 1,5 kg navíc, k tomu mám normální batoh, který oproti ultralight kouskům (specifika rozebírám níže) přidá na zádech bezmála stejně tak a klidně 400 g navíc udělá má poctivě vybavená expediční lékárnička.

Jenže to není očividně vše. V čem je další rozdíl mezi sporťákem, který holduje ultralehkému (tzv. ultralight) stylu a horalem, který se „jen“ dokáže rozumně sbalit, aby nemusel tahat šíleně těžkou almaru? Na čem první odlehčí pár dalších kilo a proč to druhý neudělá stejně?

Ultralight cestování má svá specifika a pro pohyb v horách počítá s úplně jiným stylem, než který aplikuje běžný trekař. Hlavní odlišnost je v tom, že fanoušek ultralehké výbavy se balí extrémně na lehko, aby se mohl pohybovat rychle a denně ušel třeba i 40 kilometrů. A zároveň se pohybuje co nejrychleji, aby se mohl sbalit co nejlehčeji.

Ano, je to trochu definice kruhem, ale tyto dvě věci se opravdu navzájem podmiňují. S těžkým batohem dennodenně několik desítek kilometrů neujdete. A zároveň pokud to nezvládnete ani bez něj – což většina populace bez poctivého tréninku opravdu nedá – nemá smysl pokoušet se obsah batohu zredukovat na extrémní mez.

Kromě superlehké (a super drahé) výbavy je takový přístup postaven především na pečlivém plánování, solidních zkušenostech a obdivuhodných fyzických výkonech. Jedno bez druhého v něm nebude fungovat a všechna čest těm, kdo to dokáží perfektně skloubit.

V praxi se požadované zkušenosti projeví třeba při stavbě oblíbeného lehounkého přístřešku – tarpu. Tarp je v podstatě tvarovaná plachta bez podlážky, která váží klidně třetinu co normální dvoumístný stan. Ale chce to trochu kumštu, abyste se v lijáku nevytopili nebo vás nerozfoukalo, a taky ne všude je takové přístřeší vhodné. Kdekoliv na sever mezi hejna komárů by s ním cestoval jen masochista.

08 Pristresek Celta

Tarp zatím nemám, ale obyčejná celta za pár stovek poslouží také skvěle. Zde při přechodu Česka.

Důležitým příkladem mimo hájemství „základní váhy“ je zmiňované jídlo, které tvoří zásadní část tíhy batohu. Férově musím přiznat, že výše uvedený modelový ultralightista by pro normální smrtelníky desetidenní trek nejspíše šel klidně o třetinu rychleji. Kromě hmotnosti uspořené specifickým vybavením by si tím už na startu odpustil další dvě a půl kila díky menšímu nákladu krmení.

Pokud by však nedokázal vytvořit a hlavně dodržet správný ambiciózní harmonogram výletu, čekal by jej ke konci hlad. Někomu takový styl sedí jak Babišovi klepeta, ale spoustě lidí z různých důvodů nebude vyhovovat.

Sám jsem zjistil, že hnát se a počítat kilometry mě nebaví – raději se zastavím na pěkném místě, dopřeju si průzkumnou odbočku atp. Stejně tak dlouhatánské přechody známých magistrál v řádech týdnů a měsíců, kde se ultralight styl upotřebí nejvíce, nejsou pro mě. Raději chodím do míst, kde přesně nevím, co mě čeká. A tím pádem potřebuji být vybaven trochu robustněji a v zásobách počítat s neplánovaným zdržením.

Ale jinak je jakékoliv rozumné odlehčení batohu skvělé a člověk ocení každého čtvrt kila, které neponese. Proto se vyplatí sbírat zkušenosti a inspiraci, kde se dá. Ovšem bez toho, abychom spěli k extrémům a obsesivní poruše s lovením gramů.

004 Sajany Shumak

Tak se taky dá… Kdesi na Sibiři.

Spokojený čtenář?

Ať už patříš k náhodným návštěvníkům nebo věrným ctitelům, pokud mě toužíš podpořit v další tvorbě, existuje pár možností jak si oboustranně udělat radost.

Horalský plecháček

Co vám pomůže odlehčit batoh

Pojďme na to! Nad váhou batohu a jejím minimalizování se dá zamyslet z několika úhlů…

1) Použijte rozum

Hlavní otázka stran toho co do batohu strčit a nebo nechat doma je jednoduchá: Jakou výbavu vzhledem k podmínkám destinace a typu aktivity skutečně potřebuji ke svému přežití a základnímu komfortu?

Pohodlnost, fajnovost, paranoia nebo jen absence úsudku vedou k tomu, že lidi s sebou tahají občas neuvěřitelné krámy: holení, půllitrovku olivového oleje, prací prášek, půl kila mouky na zahuštění omáček, pět různých společenských her, fajnové hadry do města atp.

Zcela zásadně svým zádům ulevíte, pokud (nejen tyhle) zbytečné věci necháte doma. Konkrétní adepty na preventivní vybalení uvádím v dalších odstavcích.

1a) Přiznejte si, že nepotřebujete oblečení navíc

Hadry váží fakt překvapivě hodně. Obyčejné tričko má 200 g. Vezměte si jich pět a už se slušně pronesou. A co teprve nejrůznější bundy, kde s každým kouskem navíc si do batohu přidáte klidně třičtvrtě kila.

Strach ze špíny, deště či zimy vede lidi často k potřebě mít veškeré oblečení 5x zálohované. Přitom dneska už snad každý má nějaké funkční tričko, které opravdu vydrží nosit tři dny bez újmy na psychice a zdraví – a pak jej může přeprat. Není potřeba si prakticky od ničeho brát zbytečně moc kusů (rozumějte více než 1-2 s výjimkou spodního prádla a ponožek).

A když zmoknu? Vždycky si hlídám, abych se měl do čeho suchého převléct. Původní mokré věci buď zvládám průběžně usušit nebo lije tak, že je to ve výsledku jedno a jakýkoliv počet náhrad mi nepomůže. Důležité je být v suchu a teple přes noc nebo když se zastavím na delší dobu.

Všehovšudy stačí pro věci, které mám přímo na těle jedna záloha, něco na přioblečení když bude fakt zima a nějaké příjemné převlečení na spaní. Což se může do velké míry překrývat. Chce si to jen najít vyhovující systém.

Záměrně píšu dostatečné oblečení, protože mrznout nechce nikdo. Je fajn nepodcenit detaily jako, že třeba polezete na pětitisícovku po ledovci, kde je teplé oblečení navíc nutnost k přežití. Ať si pak nemusíte půjčovat vrstvy od kolegyně, která k vrcholu nemíří, jako se to stalo mně.

Ale na lehký letní čundr v nijak vysokých horách jsou dvě mikiny, tři dlouhá termotrika, pro jistotu tílko navíc a svetr fakt zbytečné.

–> Seznam toho, co si obvykle beru já, najdete zde. Sám jsem jej v průběhu let dost proškrtal.

Vyplaznuty Jazyk

S lehčím batohem vám bude hej… Sajany, Rusko.

1b) Nechte doma civilizační „nezbytnosti”

V divočině jsou obvykle k ničemu a často škodí přírodě. Do této kategorie patří holení (pánské i dámské), jakákoliv kosmetika a nejspíše spousta dalších věcí, které byste našli v koupelně průměrné instagrammerky. Pochopitelně s výjimkou ochranných nezbytností typu opalovací krém.

Na horách je opravdu všem úplně jedno, jak vypadáte. A když sejdete do nížiny, tak jste po týdnu každodenní chůze s velkým báglem tak vypracovaní a sexy, že na drobné domnělé nedostatky se nehledí.

Smrad kromě dobrého funkčního oblečení (fakt dělá zázraky) řeším sprchou v prvním hostelu nebo koupelí v řece, kterou potkám cestou. Sprcháč přitom není potřeba. Je neekologické se s ním ráchat v horském bystřině a samotná voda vykoná vše, co je potřeba.

Mimochodem podobné ekologické svinstvo jsou vlhčené ubrousky – jsou totiž z plastových materiálů, které se na rozdíl od papíru v přírodě hned tak nerozloží. A to nemluvím o voňavkách, kterými jsou napuštěné. Jejich předimenzované balení se nejen pronese, ale navíc vám zhorší enviromentální karmu. Někteří na cesty pár záložních ubrousků doporučují (pokud je nezahodíte do lesa), osobně vše řeším vodou, ručníkem nebo toaletním papírem.

Stejně tak se vykašlete na snahu působit civilizovaně stran oblečení. Bílý Evropan je v půlce světa atrakce tak či tak a tam kde náhodou ne, tam jsou na turistické zjevy zvyklí a nikoho nepohoršíte. Nu a kdybyste přece jen v Rusku chtěli na balet, ona se nějaká půjčovna smokingů a večerních rób najde.

A jestli jsem vás nepřesvědčil, zkuste si své fajnové džíny nejprve zvážit na kuchyňské váze – garantuji vám, že pak si je už do batohu dobrovolně nedáte.

08 Podyji Vino

Třeba bez skleničky na víno se dá taky žít, i když je mi jasné, že tímto tvrzením si udělám pár nepřátel :D Podyjí, ČR.

1c) Nebalte si věci „co by kdyby”

Zde mohu zařadit záležitosti typu:

  • Hromada karet a společenských her, kdybychom se nudili. Před mnoha lety jsem byl schopen nabalit pět různých krabiček. Než se mi Bang a podobné kratochvíle příšerně ohrály :) Časem jsem se naučil společnost bavit raději hrami, ke kterým nic (nebo skoro nic) nepotřebujeme. Když už, tak si vezmeme jedny obyčejné karty. Dost času mi taky zabere psaní deníku nebo si asociálně čtu.
  • Kniha navíc, kdybych ji dočetl – dá se řešit čtečkou, intelektuálně náročnější publikací nebo sdílením knížek mezi spolucestovateli.
  • Sekyrka kdybychom potřebovali naštípat dřevo – řeší se necháním sekyrky doma.
  • Pro fotografy: ještě jeden pevný objektiv, protože co kdyby mě chytla umělecká múza nebo dlouhé sklo pro nepravděpodobný případ setkání s exotickým zvířetem (vím o čem mluvím).
  • Předimenzovaná powerbanka o kapacitě více než 10 000 mAh na osobu. Tato kapacita stačí, abyste drtivou většinu telefonů nabili přinejmenším dvakrát (více v přehledné tabulce zde). Přitom při správném zacházení (úsporný režim, letadlo, vypínání na noc…) vám i superchytrý a superžravý telefon vydrží na jedno nabití klidně tři dny. Pokud je vás ve skupině více a máte v jednu chvíli zapnutý jen jeden telefon na navigaci a případné focení, máte tak dohromady dost šťávy na dlouhé týdny v divočině nebo pohodlné dobíjení foťáku, čelovky, čtečky atp.
  • Víc než jedna univerzální USB nabíječka – pro případ nutnosti simultánního nabíjení stačí jedna s více konektory. V případě poruchy si půjčíte od kamaráda nebo kohokoliv v dosahu nebo si ve městě koupíte novou.
  • Boty navíc – fakt se pronesou a pokud vám durch promokly jedny, nejspíše brzy promoknou i druhé. Pokud už je naopak hezky, snadno je za pochodu vysušíte – stačí převlékat suché ponožky. Na večerní přezutí doporučuji sandále, které využijete i v případě brodění.
Baleni Knizka

Jedna knížka je ok. Jedna. Bílé Karpaty, ČR.

1d) Redukujte příliš velká balení

Nebojte se odsypat nebo odlít cokoliv, co v původním množství dalece přesahuje potřebu vaší cesty. Případně si vzít už načaté balení. Je poměrně zbytečné pro dva lidi táhnout plné rodinné balení opalovacího krému nebo fungl novou zubní pastu.

Stejně tak s jídlem – pokud vím, že spotřebuju jen polovinu kuskusu, odsypávám si do plastové flaštičky a zbytek nechávám doma nebo nějak zužitkuju než vyrazím do hor. Nejrůznější plastové láhve nebo malé nádobky jsou vůbec skvělý kamarád pro transport přiměřeného množství prakticky čehokoliv, co se jinak prodává po kilech.

A abych to zakončil originálně, poněkud extrémním příkladem šel kamarád, který před cestou do Kyrgyzstánu surově redukoval objemného knižního průvodce po střední Asii tak, že si prostě vytrhl jen listy týkající se naší destinace.

Improvizovana Svacina Z Toho Co Zbylo

To jsem takhle jednou v Číně svou snahu optimalizovat potraviny na přechod neukočíroval. Nezbylo mi než po vzoru Karpatských her lovit z batohu poslední zbytky a skládat je do zajímavých improvizovaných svačinek.

1e) Vykašlete se na krámy a pitomosti

Aneb co se jinde nevešlo. Například:

Zbytečně velký nůž. Taky jsem si kdysi pořídil kudlu, kterou by se dal stáhnout a vykuchat jelen, ale kromě oslňování zálesaček u ohně nebo prosekávání se džunglí je obří kus železa na hory ve skrze zbytečný. Bohatě stačí malý univerzální švýcarák.

Prací prášek a podobné zhůvěřilosti.

Moc nádobí. Jeden díl ešusu a – pokud se bez něj neobejdete – jeden lehký hrneček na čaj jsou teoreticky vše, co je potřeba. Mimo zimní výlety bych se osobně netahal s termoskou. Zbytečné jsou také různé obří termohrnky nebo skládací talířky a jiné „outdoorové“ sady nádobí.

Dvoudílný ešus je pochopitelně na rozsáhlejší vaření či paralelní čajíčkování a kávičkování příjemně komfortní a dříve jsem ho bral naprosto automaticky. S postupem let jsem ale nějak zlenivěl…

Chcete-li další příklady, rozhlédněte se ať už doma nebo na horách kolem sebe. Zjistíte, že fantazii se meze nekladou a skládací židličkou to zdaleka nekončí…

06 Ala Archa Kyrgyzstan

Foťák a příslušenství raději nezapočítávám… Na obrázku je mé setkání s kyrgyzským národním umělcem Nurkanem Tursunbaevem.

1f) Nesnažte se oddřít všechno sami

Moc těžký batoh si taky můžete snadno naložit, pokud podlehnete přílišnému gentlemanství. Situace, kdy se mužská součást páru vleče s téměř třicetikilovou krosnou, zatímco slečna si vedle skotačí s desetikilovým batůžkem, nejsou na horách výjimkou. Je nutné si uvědomit, že takový rozdíl už citelně ovlivní jeho fyzický výkon i psychickou pohodu.

Náš gentleman tím také riskuje mnohem pravděpodobnější zranění. Vždycky se snažte svou zátěž rozumně rozložit při zohlednění fyzické zdatnosti všech členů výpravy. Několikakilový rozdíl mezi mužem a ženou je většinou žádoucí, ale dvakrát těžší batoh je až na výjimky hloupost.

Občas je cesta boj sám o sobě. Když se navíc přidá přehnaně těžký bágl, je o zábavu vystaráno… Stará Planina, Srbsko.

2) Poctivě plánujte a zjistěte si relevantní informace

Dobré plánování nebo aspoň přibližná představa o cestě jsou pro lehčí batoh poměrně zásadní. Díky nim budete vědět, kdy a kde se dají doplnit zásoby, frekvence vodních zdrojů a jejich spolehlivost nebo jestli je vůbec potřeba tahat vaření či dodatečnou výbavu. Podle vzdálenosti do nejbližší lékárny a k doktorovi také volím obsah lékárničky.

Pokud vím (nebo se průběžně ukáže), že je po cestě dostatek spolehlivých studánek, potoků, hospod či dobrých lidí s funkčním vodovodem, nesu si klidně jen necelý litr a raději častěji nabírám, než tahat zbytečná kila. Nebojím se ani většinu vody vylít, když zjistím, že ji mohu co chvíli snadno doplnit.

Chce to dobře koukat do mapy a ptát se. Trocha zvídavosti mi tak ušetří krásná dvě kila navíc, co bych jinak táhnul jako rezervu tekutin. A nebo taky ne když hrozí, že příští studánka bude až zítra a je nutné se zásobit.

Vaření obvykle neřeším na kratších výletech do dvou až tří dní, které zvládnu na studené stravě. Nebo na cestách, kde jsem si schopný jednou za čas dopřát vydatný oběd někde na horské chatě. Ono totiž i vařič, ešus a palivo něco váží a v takovém případě se nevyplatí je táhnout. Z vlastní zkušenosti samozřejmě vím, že studenti šetří každou korunu, ale pro pracující lid jde o relevantní úvahu.

Na bližší nebo méně náročné výlety, kde nehrozí extrémní smršť živlů si místo stanu vystačím s obyčejnou mnohem lehčí celtou (a plánuji si pořídit tarp). Někde se navíc dá počítat s relativně levným ubytováním pod střechou jako třeba v Nízkých Tatrách nebo naplánovat čundr podle dostupných přístřešků či útulen.

Je fajn se ptát, jestli není náhodou potřeba nějaké dodatečné vybavení. Napadá mě repelent pro SkandináviiSibiř, kus padákové šňůry pro případ náročných brodů či potřeby zavěsit jídlo před medvědy, malý lehký batůžek pro jednodenní výlety kolem tábora či po městech atp. Někdy jsou takové kousky výbavy navíc doslova životně nutné, jindy je můžete s klidným srdcem nechat doma.

Od věci není ani kontrola předpovědi počasí. I když živly bývají na horách vrtkavé a na trochu deště bych měl být připravený kdykoliv, přece jen se hodí tušit, zda se nabalit pro permanentní slejvák a mrazivé noci nebo mohu počítat spíše se sluníčkem a pohodou.

–> Jak naplánovat trek a na co je fajn myslet si přečtěte tady.

Brod Reky

Jsou místa, kde nedostatek vody nehrozí… Sajany, Rusko.

3)  Zabalte si efektivní jídlo v přiměřeném množství

Popravdě řečeno s odhadem akurátního množství jídla jsem bojoval vždycky a obvykle jsem o dost přestřelil. Nejsem příznivcem vah a počítání potřebných kalorií. S postupem let se má schopnost trefit, kolik proviantu potřebuji, naštěstí výrazně zlepšuje.

Právě jídlo patří k nejtěžším položkám v obsahu trekového batohu. Pokud vezmu v úvahu cca 0,8 kg potravin potřebných na den, je dost velký rozdíl, zda se na pětidenní trek zabalím s rozumnou rezervou a nebo potáhnu dvojnásobek toho, co by spotřeboval průměrný bernardýn.

Ve snaze tahat jídla tak akorát vám pomůže zejména vlastní zkušenost. Prostě vyrazte někam nedaleko na dva až tři dny a pak si zhodnoťte, kolik čeho jste zdlábli na snídaně, svačinky, obědy a večeře. Mě osobně při plánování pomáhá právě toto rozdělení. Tuším, kolik toho do mě při jaké příležitosti zahučí a pak už je to jen jednoduchá násobilka.

Nezapomeňte své odhady vystavět podle dní, kdy provozujete aktivitu v podobné intenzitě jako plánovaný přechod. Na horách díky permanentnímu náročnému pohybu stoupne žravost u některých lidí klidně na dvojnásobek. Překvapení bývají zejména jedinci, kteří na podobné energetické výdeje nejsou zvyklí.

Pokud vaříte ve dvojici či trojici (výhodné kvůli úspoře váhy) nebo máte nedejbože kompletně společné zásoby (toto už nedoporučuji), určitě plánujte jídlo společně. Nespoléhejte se na to, že kdokoliv jiný má při nákupu dokonalou představu o vašem stravování. Nenechte se strhnout cizíma hladovýma očima nebo hůře přehnaně dietním odhadem. Ono opačný extrém, kdy vám během přechodu dojde jídlo je nezáviděníhodná situace.

Mnohokrát omílaný tip je nebrat věci v těžkých obalech. Bohužel u spousty potravin si člověk nevybere a když se nad věcí logicky zamyslí, zjistí, že často není ani tak problém samotný obal, jako jeho obsah.

Skleněná flaška s ajvarem je pochopitelně těžká sama o sobě a budete ji muset táhnout i po snězení paprikové dobroty. Ale třeba tuňák nebo jakékoliv rybičky jsou v přiměřeném množství příjemná dietní změna a jejich malá konzerva se zas tak strašně nepronese ať už plná nebo prázdná. Což se nedá říct o plechovce fazolí v nálevu – s ohledem na to, co vašemu tělu dodají, jsou obludně těžké.

Slanina A Zrni

Takhle vypadá perfektní poměr váha/výkon.

Čímž se dostávám k další důležité úvaze nad potravinami a to je poměr váha/výkon. Ideální pro jakoukoliv další úpravu jsou pochopitelně věci sušené – vodu dodáte při vaření snadno, protože většinou se večer nocuje někde u jejího zdroje. V průběhu dne pak jídlo, které vzhledem ke své váze nabízí co nejvíce energie, živin nebo pestrost.

Když už vařím, tak pro teplé večeře nedám dopustit na trio sušená bramborová kaše, kuskus a červená čočka. Na snídani si dávám buď drcené vločky, krupici nebo manu (ta se nemusí vařit, což ušetří hmotnost paliva). Do nich si pak obvykle krouhám, co je po ruce, od salámu a trochy česneku či sušené zeleniny do receptů na slano po čokoládu a oříšky do věcí na sladko.

Na jídlo mezi tím mi vlastně slouží stejné věci – tedy oříšky, jakákoliv sušší uzenina, různá semínka, buráky, sýry, sušené maso a ovoce či malá sváteční konzerva tuňáka, abych se nezbláznil a měl občas změnu. A nějaký ten kousek chleba nebo krekru abych trochu zaplnil žaludek.

V praxi to pak samozřejmě vypadá tak, že když se nemůžu zásobit doma, ale nakupuji někde na východě na tržišti, tak prostě beru co je. Nezdráhám se ani trochy čerstvé zeleniny, protože dvě cibule nebo mrkve až tolik nepřitíží, ale stravu znatelně vylepší.

–> Podrobněji se o jídle a vaření na cestách dočtete v tomto mém článku.

–> A komu se chce, může si před výletem snadno nasušit zeleninu. Stačí k tomu obyčejná trouba.

Vecere V Esusu Na Horach

Vyvážená a chutná strava: Červená čočka s rajčaty a uzeninou. Dobrou chuť.

4) Dobře se domluvte se svými spolucestovateli

Před výletem si běžně s parťáky děláme sdílený dokument nebo si napíšeme, co kdo vezme. V partě je naprosto zbytečné, abychom tahali všichni všechno. Ešus a vaření stačí ideálně jedno do dvojice, dobře vybavená lékárnička klidně pro pět lidí. Několik kumpánů si dozajista vystačí také s jednou buzolou, jedněma kartama a podělí se o opalovák nebo pastu. Stačí se zamyslet.

Na druhou stranu to s horským komunismem „všechno je všech“ nepřežeňte. Toaleťák dozajista upotřebí každý svůj…

Když už se hezky domluvíte, jen fajn se ujistit, že to také všichni dodrží nebo že jste se vůbec pochopili. Včasný, klidně „blbý“ dotaz, už spasil nejednu expedici. Abyste neskončili jako jeden čtenář, který psal, jak jim na vandru špatná domluva způsobila, že dva borci měli měli hořáky, oba nádobí, ale ani jeden bombu :)

rusko vyprava

Skupiny mají výhodu, že si můžou rozdělit společnou zátěž. Ve třech se nám v Rusku spolupracovalo skvěle.

5) Nechoďte sami

Blbá rada pro všechny, kdo si potrpí na svůj klid nebo zrovna nemají po ruce nadšenou společnost. Já vím. Ale s ohledem na odstavce výše jsem se musel zmínit…

Talysh

„Selfie“ z přechodu pohoří Sahad, Írán.

6) Zvažte pár účelných investic

Kvalitní outdoorové vybavení není z nejlevnějších radostí. Na druhou stranu, pokud vezmu v úvahu životnost a užitnou hodnotu, spousta skvělých věcí nevychází astronomicky draze. Svou výbavu jsem navíc vylepšoval postupně, což hezky rozložilo potřebnou investici.

Díky pomalému průběžnému upgradu jsem si také mohl za léta na horách vytvořit osobní systém na míru – v balení, oblékání atp. Ten mi hezky určuje, co by mohl být další krok, až mi nějaká věc doslouží nebo doznám, že bych chtěl pokročilejší alternativu.

Pořád platí, že hezkých pár kilo lze nechat doma, pokud za své přijmete doporučení napsaná jinde v tomto článku. Přes určitý limit se však bez patřičných investic nedostanete. Jestli aspirujete na co nejlehčí batůžek a nebojíte se malinko pustit chlup, zde jsou mé tipy.

6a) Co má smysl pořídit, až budete příště vylepšovat výbavu

Nejprve se zaměřte na věci, které vám snadno ušetří půl kila i více a lepší kus bude obvykle nejen lehčí ale také kvalitnější a déle vydrží. Prvními adepty na výměnu jsou proto za mě spacák a stan.

Jestli si jej můžete dovolit, nebojte se péřového spacáku. A než se vypravíte na nákupy, můžete se o spacácích nachytřit v mém průvodci.

U stanu se zaměřte na osvědčené značky s dobrým poměrem cena/váha/výkon – osobně doporučuji třeba českého Jurka. Jsou i lehčí stany, ale stojí dvakrát tolik, což už peněženku fakt zabolí. A že není potřeba vždy stan táhnout, už jsem zmiňoval výše.

Vyplatí se také postupně obměňovat oblečení. Sám jsem zažil malé prozření, když jsem si konečně zaopatřil péřovou bundu, která váží nižší stovky gramů a přitom mě parádně zahřeje v zamrzlém městě i večer na treku. Nahradila mi tak minimálně jednu těžkou huňatou mikinu.

Naprosto minimální investicí je pak pořízení outdoorového rychleschnoucího ručníku a dalších pár set uspořených gramů bude doma.

–> V rozhodování vám můžou pomoci i mé recenze a zkušenosti.

Nafukovacka Img 3252

Takhle vypadá pohodlná noc v teple, která moc neváží.

6b) Na co se (aspoň ze začátku) vykašlat

Určitě nemá smysl honit gramy. Od určité úrovně si výrobci za každých odlehčených deset deka na srovnatelném produktu nechávají zaplatit enormní sumy. Doporučuji si nastavit svou mez a jít raději po kvalitě a praktickém využití věci, kterou zrovna potřebujete.

Trošku jinak může jít příkladem, co se v počátcích příliš nevyplatí řešit, obyčejný ešus. Ten se dá vybírat z následující škály:

  • na jednom konci jsou poměrně drahé superlehké titanové kousky o hmotnosti málo přes 100 g, které je prakticky nemožné zničit;
  • uprostřed je spousta o chlup těžších (pár deka), ale levnějších alternativ s různými fancy povrchy;
  • a na opačné straně levné hliníkové klasiky, kterým taky neublíží ani ruský tank. Jen váží víc než jednou tolik co titanové, což je ale pořád lidových 270 g.

Fakticky je tak mezi nejprimitivnější a nejpokročilejší variantou rozdíl pořád menší než to jedno tričko v batohu navíc.

Další otázkou je, jaké užitné vlastnosti kromě snížené váhy se s danou věcí pojí. Vidět velké rozdíly můžeme třeba na karimatkách, kde různé modely a typy každý jinak operují s poměrem hmotnosti, komfortu, tepelného odporu i celkové kvality. V úvahu je potřeba vzít všechny proměnné. Pokud budete chtít zůstat v humánních cenových relacích, v mnoha případech nad váhou mávnete rukou, protože vám půjde o pohodlí a lepší izolaci.

Kdyby vás náhodou napadlo řešit samotný batoh, tak nadšenci do ultralehkého vybavení doporučují, že ten by měl být až posledním kusem výbavy, který budete zásadněji odlehčovat. Je to proto, že ultralight batůžky jsou logicky stavěné na výrazně nižší zátěž, šijí se z lehčích ale méně odolných materiálů a chybí jim pár vylepšení, na které je běžný horal zvyklý, od spodního plnění po zpevněná záda.

Vyžadují tak stejně jako cokoliv kolem ultralehkého stylu speciální zacházení a jiné myšlenkové nastavení uživatele. Proto dokud si nebudete opravdu hodně jistí tím, co děláte, tak jakoukoliv krosnu vybírejte především podle toho, jak vám sedí a jak se vám nosí s plánovanou zátěží.

Toaks 1100 Titanovy Esus

Titanový ešus Toaks. Fajnová věc, ale něco stojí a do začátku jsou asi prioritnější investice.

6c) Na co si dát při nákupech pozor

Asi jste už pochopili, že (nejen) v případě outdoorového vybavení platí „něco za něco“. Stejně jako u karimatek existuje pro každou věc nepřeberně možností řešení, výrobců, modelů… a každý má své specifické vlastnosti.

Pokud se budu držet tématu odlehčování, pak je dobré si ohlídat především kvalitu a životnost použitých materiálů. U některých zdánlivě nedůvěryhodných matrošů není paradoxně potřeba se nijak obávat, jiné vyžadují jemnější zacházení nebo nepříliš intenzivní používání.

Z vlastní zkušenosti mohu doporučit, abyste si ohlídali i výrobcem či prodejcem udávané doporučené určení. Tuto skutečnost ignorujíc jsem si pořídil spacák, který je pravděpodobně skvělý na občasnou náročnou expedici, ale poněkud méně se hodí na intenzivní pravidelné použití.

Při nákupech se snažím mít na paměti zmiňovaný systém, a jak do něj nový kousek zapadne. Příklad: Nedávno jsem si koupil tuhle parádní mikinu od Tilaku. Je lehká, skvěle se nosí, příjemně zahřeje, dobře vede vlhkost od těla. Ale typickou vlastností materiálu je, že snadno profoukne.

Proto by mi kromě vlahých letních večerů byla celkem na nic, pokud bych si k ní do chladnějšího počasí nenosil nějakou větruodolnou vrstvu pro případ potřeby. Spolu s minimalistickou goráčovkou (a slušným funkčním tričkem) ovšem tvoří skvělé kombo pro aktivní pohyb i v relativně chladných a nepříznivých podmínkách.

Suma sumárum, jestli nemáte hluboko do kapsy, není problém nakoupit si hned ze startu ultralight výbavu za padesát tisíc. Ale nejspíše vám nebude moc fungovat, protože nedokážete využít její potenciál nebo s ní nebudete umět zacházet tak, aby vydržela.

Orientace

Zorientovat se na cestách je většinou snazší, než se vyznat v nabídce outdoorových obchodů… Bílé Karpaty, ČR.

7) Sbírejte zkušenosti

Doufám, že si jako jedno z poselství tohoto článku odnesete, že nejde jen o to co máme v batohu, ale především v hlavě. Sám jsem si asi jako spousta dalších outdoorových nadšenců prošel vývojem. Před lety jsem prostě pobral, co bylo doma (včetně podomácku ušité krosny) a doufal, že nějak přežiju. Postupně jsem přicházel na to jak jíst, jak se oblékat, jak si co nejúčelněji zabalit batoh…

Spolu s tím jsem se naučil lépe kontrolovat i své tělesné potřeby. Třeba jak se efektivně zabezpečit před zimou a jak nezůstat mokrý i bez hromady náhradního oblečení.

V jídle jsem se naučil přepnout na horský režim. Zvládám se uskromnit v případě nouze a zjistil jsem, že nepotřebuju nutně pocit plného žaludku (ačkoliv potěší :) ). Stačí tělu dodat v dostatečném množství, co potřebuje. Obrovské proměny doznalo mé vaření, které se od uklohnění dobrého hostince posunulo v příjemně efektivní a přitom chutnou horskou kuchyni.

Zjistil jsem, že ne vždycky musím být vybaven jako půlka expedice za tajemstvím Yettiho. Hlavně na civilizovanější trasy a prakticky kdekoliv po střední Evropě mohu s poklidem vyrazit jen s lehkou celtou či tarpem a podobný kompromis se netýká jen přístřeší.

Historie Rumunsko

Každý jsme nějak začínali… takhle mě tiskla do borůvčí má krosna na první velké výpravě do Rumunska léta páně 2008.

Shrnutí

Hrubým odhadem jsem si za léta své horalské kariéry odlehčil batoh pro delší výpravy minimálně o pět kilo. Však jsem taky začínal jako pořádný ťunťa s obrovskou obludou na hrbu… Doufám, že i vám mé zkušenosti poslouží k menšímu bolení zad.

Co se váhy týče, nenechte se rozhodit občas velmi těžko a draze dosažitelným čísly, které na vás vyplivne internet. Na první velký výlet se pod sedm ani pod deset kilo nejspíše nedokáže sbalit nikdo. Důležité je, aby se vám šlo co nejlíp je to s ohledem na okolnosti a zbytek vaší výpravy možné.

Dejte tomu čas a našlapané kilometry a uvidíte, jak vám bude čím dál tím veseleji. Ať už díky tréninku nebo uvědomělému odlehčování. A třeba časem zjistíte, že po horách chcete opravdu běhat…

Nastup Do Hor

Časem to půjde skoro samo… Kecám, treky budou vždycky dřina, ale je na nás, jak moc brutální.

Osobně si myslím, že největší skok jsem udělal i bez zainvestovaných (deseti)tisíců, když jsem se naučil rozumně balit i jíst. Pár dobře vybraných kousků vybavení byla pochopitelně další příjemná pomoc v boji proti otlačeným ramenům.

Doporučuji vylehčování krosny hned ze startu nepřehnat – je lepší si v začátcích raději přibalit něco navíc než zapomenout či podcenit důležitý kus výbavy nebo ke konci přechodu trpět hladem. Takže testujte, zkoušejte, škrtejte – ale s rozumem. Platí, že nejlíp se vše učí v „bezpečí“ domácího prostředí.

Nebojte se případně poprosit zkušenějšího kámoše, aby vám před odjezdem na dovolenou prolustroval batoh. Důležité je mu opravdu věřit. Už jsem si při redukci kamarádčina batohu vyslechl větu, že pokud dotyčné bude zima, budu ji šatit ze svého… naštěstí jsem měl správný odhad a na nedobrovolné otužování nedošlo.

A na závěr jedna velká útěcha – ať se sbalíte jakkoliv, už v půlce treku bude váš bágl s vysokou mírou pravděpodobnosti výrazně lehčí než na jeho začátku. A jestli vás to neuklidnilo, tak si můžete představit ten povznášející pocit, až dojdete na konec ;)

Další zajímavé odkazy

–> Stránky Viktorky Hlaváčkové. Viktorka je trochu bláznivá holka, která miluje hory (napsala o nich parádní knihu Hory a nekonečno) a je velkou propagátorkou chození nalehko a obchodu Pod 7 kilo. V určitých ohledech je podle mě malinko extrémistka, ale určitě se od ní můžete hodně naučit. Nebo se aspoň pobavit jejími příběhy.

–> Kniha Petra Koska „Nalehko”. Petr prošlapal tisíce kilometrů po náročných trailech napříč světem a se svým obchodem Nalehko.com patří k dalším evangelistům ultralight běhání po kopcích. Nedá se říct, že bych bezvýhradně souhlasil se vším, co předkládá ve své knize, ale rozhodně ví, o čem mluví. Jako studijní materiál a postrčení, jak nad balením batohu zejména pro dálkové treky přemýšlet podstatně lépe, je fajn. Od něj mám třeba pěkné vysvětlení konceptu se snižováním váhy pomocí rychlosti a menší zásoby jídla.

–> Vliv hmotnosti batohu na výkon na treku – článek na Treking.cz. Stručný rozbor/úvaha, co s vámi udělá těžší batoh. I když autor mluví především o několikasetkilometrových pochodech, jeho závěry jsou dostatečně univerzální i pro „slabší“ výkony.

–> Pár tipů jak si vybrat, vyzkoušet a nastavit batoh na hory, tak aby se vám s ním chodilo co nejlíp.

–> Můj kurz Poprvé do hor, kde kromě tipů na balení a vybavení sdílím zkušenosti s jídlem, bezpečností, plánováním a vůbec se snažím předat, jak si vícedenní horské výlety co nejvíce užít.

–> Hanibal.cz – můj oblíbený obchod s outdoorovým vybavením. Na jejich blogu najdete také spoustu užitečných článků typu „jak na to“ nebo „jak vybrat“. Třeba jak vybrat stan nebo jak vybrat batoh.

26 Npzc4

Světlo na konci tunelu… myslete na něj :)

Líbilo?

Pokud ti článek pomohl nebo tě pobavil, nebylo jeho psaní marná práce.
A jestli jsi se dočetl(a) až sem, možná dumáš, jak pro změnu pomoci mně v další tvorbě. Je to jednoduché jak facka:

Koukni, zda v e-shopu nemám něco, co tě nadchne

Přijď mě pozdravit na přednášku

Související články

Upozornění na nové komentáře
Nekomentuji, ale
1 Komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Skvělý článek! Díky za inspiraci a sdílení tvých zkušeností. :)

Copy link