Na občanku mi napsali Jakub Venglář a kamarádi mě překřtili na Indiána. Podle paní z Českého rozhlasu jsem prý trochu exot. Svéráznou formou vyprávím, co mě potkalo na cestách, a píšu o tom, jak se ve světě neztratit a když už, jak si to bloudění užít.
Jak jsem se dostal k horám a dálavám
Protože se mi ve školce moc nelíbilo, máti mě celkem často místo do výchovného zařízení odložila k babičce, se kterou jsme pak celý den ťapali po Beskydech. A tak mi ve čtyřech letech učarovaly kopce a vůbec veškerá místa, kde je co objevovat. Babča mě už hlídá seshora a nejspíše se celkem diví, kam až jsem mnohem později došel.
Vyhlídka na hory v provincii Kerman, Írán.
Dospívání se ještě neslo ve znamení objevných výprav okolo rodné vesnice. Nejvzdálenější cestu jsem absolvoval v rámci rodinné dovolené na Prostřední Bečvu. Jednou či dvakrát jsme se s příbuznými vydali za nákupy kousek za hranice do Cieszyna.
Ale se studiem na vysoké se naskytla první příležitost vyjet se spolužáky do Rumunska a bylo vymalováno. Nová závislost si každé léto vybrala svou daň a s kamarády jsme prolezli kdejaký kout východní Evropy či později vzdálenějších destinací.
Vznik webu a hodnota informací
O pár let později jsem si uvědomil, že informace mají v případě mnou vyhledávaných cílů cenu zlata a vlastní chyby také. Proto vznikla stránka Za horami.cz, kde se dělím o nabyté zkušenosti a vtipnou formou předávám dojmy z cest po méně turisticky opotřebovaných destinacích. Přitom je docela jedno, zda se jedná o hory, městečka na “konci světa” nebo jiné objevy.
Ke psaní se brzy přidala i populární živá vyprávění. Doteď mi přijde lehce uhozené, že původně nesmělému klukovi vždycky zašitému v poslední lavici zatím prochází pokus uživit se vykecáváním před hromadou lidí.
Při moderování Travel Slamu. Autor fotky je Martin Zavadil.
Za humny nečíhá drak ale zážitky
Za hlavní cíl si kladu motivaci čtenářů a posluchačů udělat krok stranou mimo dávno vyšlapané stezky a najít svůj malý kousek neznáma. Protože tam někde za rohem čeká náš vlastní pohled na svět – ne jen kousky, jež se někdo rozhodl ukázat otupělému davu. A také vzpomínky, které živí naše sny ještě dlouho po návratu.
Věřím, že zážitky jsou to jediné, co nám nikdo (kromě Alzheimera) nemůže vzít. Proto se snažím žít tak, abych jednou, až mi sestřička s bryndáčkem přijde utřít poslintanou bradu a nohy mě stěží donesou za dveře záchodu, měl na co vzpomínat.
Stínový autoportrét. Fakt nesnáším selfie…
Kromě toho…
Kromě potulování po divných místech a psaní se věnuji sportu. Nejblíže mému srdci je ultimate frisbee a tým který jsem roku 2016 založil a spolutrénuji – Brno Ultimate Frisbee Underground. Nu a když zrovna mám chvíli na jednom místě nebo sedím ve vlaku, čtu co se dá.
Pravděpodobně nejvýše skočená rybička po frisbee disku. Kazbek 5033 m.n.m, Gruzie. Autor fotky je Lukáš Kobza.
Další redaktoři:
Nerad bych se omezoval na tvorbu jednoho (šéf)redaktora. Pokud máš náměty na vlastní články, neváhej se ozvat na email redakce: redakce∂zahorami.cz.
Podpora
Udržet Za horami.cz při čilém životě a zachovávat kvalitu obsahu stojí nemalé množství času, úsilí i peněz. Chceš-li mě podpořit v další tvorbě a zároveň si udělat radost něčím pěkným, pořiď si některou z drobností v mém cestovatelského obchodu nebo přijď na přednášku.
Sociální stalking a odběr článků
Aby ti neuteklo, co se kde Za horami šustne, lajkuj modré zlo, zapiš se do emailového newsletteru nebo si přidej odběr RSS (zde je odkaz přímo pro skvělou aplikací Feedly. Dle libosti ;)
Na stopu v Norském pohraničí. Slabé tři hodinky a jel jsem…