Domluvte se na cestách: Jak se učit cizí jazyky efektivně

Chystáte se vyrazit do ciziny a řešíte, jak se tam domluvíte? Pokud jedete jinam než na Slovensko, pomůže vám aspoň základní znalost cizích jazyků jak po praktické stránce, tak při poznávání dané země.

V tomto článku jsem sepsala, jak se efektivně naučit cizí jazyk pro cestovatelské účely. Rady jsou rozděleny do tří úrovní podle toho, jestli chcete umět jen pár zdvořilostních frází, chcete zvládnout základní praktickou domluvu, nebo chcete být schopní i pokročilejší konverzace.

O znalosti cizích jazyků by se nějaké hezké moudro určitě taky našlo

Proč se kvůli cestování učit cizí jazyk

Odpověď je zřejmá: abyste se domluvili. Jasně, i rukama a nohama to jde (a překvapivě dobře, pokud doplníte hodně úsměvů), ale místní lidi všude na světě ocení, když umíte aspoň pár slov jejich jazykem, a chovají se k vám úplně jinak.

Navíc vám bez znalosti nějakého jazyka, který máte společný s obyvateli dané země (např. ruština na Kavkaze), její velká část prostě zůstane skrytá. Pokud teda nejedete s průvodcem, který vám bude všechno překládat a vysvětlovat. Ale to byste asi nečetli článek na tomhle webu :)

Nespoléhejte se na Google Translator v mobilu. Nemusíte mít ten mobil zrovna po ruce, nebudete mít signál nebo data, bábuška v horách nebude vědět, jak ho používat, a po řidiči maršrutky nebudete chtít, aby psal odpověď za jízdy (i když jemu by to bezpochyb přišlo úplně v pohodě).

A hlavně – ťukání vět do mobilu fakt není totéž, co mluvení. Ztrácí se přirozenost i kouzlo mezilidského kontaktu.

Jsou jazyky, o jejichž psanou podobu se ani nepokouším. Hebrejština a arabština patří mezi ně

Nestačí mi angličtina?

Angličtina je momentálně nejrozšířenější a nejpraktičtější jazyk na cesty. Aspoň základní znalost se vám rozhodně bude hodit, už kvůli vyřizování praktických záležitostí od shánění informací o oblasti po odbavení na letišti.

Na mnoha místech si s ní ale nevystačíte. Od Užhorodu po Vladivostok včetně Kavkazu a středoasijských -stánů je mnohem praktičtější ruština. V Latinské Americe se neobejdete bez španělštiny. A ve velké části Afriky přetrvává koloniální minulost v podobě francouzštiny.

A myslím si, že minimálně pozdravit, poprosit a poděkovat byste měli umět v jazyce téměř každé země, kam se chystáte. Ve Skandinávii to potřeba není, tam mluví anglicky opravdu všichni.

Ale když ve Vietnamu přijdete k pouličnímu stánku a řeknete prodávající babičce “xin chào” místo “hello” a na konci poděkujete slovy “cảm ơn”, budete mít lepší pocit vy ze sebe i ta babička z vás. Nevyvolávejte dojem povýšených Američanů, kteří si myslí, že celý svět mluví jejich jazykem.

Jak se řekne thajský ledový čaj, jsem zjistila, až když jsem si ho u téhle paní objednala

Jak začít s učením cizího jazyka

Jak říká Simon Sinek, začněte s proč. Tedy proč se chcete učit nějaký jazyk. Jedete na týden do Portugalska a chcete umět pozdravit a poděkovat? Budete se tři týdny toulat Gruzií a chcete se umět místních rusky zeptat, jak se kam dostanete a kolik to stojí, případně být schopni odpovědět na jejich zvídavé dotazy? Čeká vás půlroční pobyt v zahraničí a rádi byste bez větších potíží konverzovali v daném jazyce?

Od toho se odvíjí, kolik času budete potřebovat, jaké zdroje jsou pro vás nejlepší a především co a jak se učit.

Úroveň 1: Chci umět pár užitečných slov

Tahle úroveň se hodí:

• Pro lidi, kteří nechtějí vypadat jako nezdvořilí Američani, ale zároveň je daný jazyk nezajímá a nemají potřebu se ho učit;
• Pro jazyky, které jsou pro nás tak složité, že kvůli pár (tý)denní dovolené je snaha o jejich ovládnutí zbytečná. Tohle podle mě platí pro většinu asijských jazyků.

Nejjednodušší způsob je tento: sepište si fráze, které chcete umět, a nechte si je přeložit Google Translatorem. Doporučuji překládat z angličtiny, protože při překladech z jiných jazyků je překlad stejně dělán přes angličtinu.

Ušetříte si riziko ztracení v překladu, kdy je například polský výraz “piła” překládán do češtiny jako “viděl”, přestože to znamená pila (nástroj na řezání dřeva). Angličtina má totiž pro pilu i minulý čas od “vidět” stejný výraz – saw.

Základní konverzační fráze ve vietnamštině můžou vypadat takto:

Když kliknete na ikonku reproduktoru v pravé části, přečte vám fráze rodilý mluvčí. Přepište si je i s výslovností a pak už jen stačí si papírek strčit do kapsy a cestou v letadle si věty opakovat.

Občas vám ovšem Google Translator nabídne překlad, který je sice fakticky správný, ale v praxi lidi používají jiný výraz. Například “hello” do ruštiny překládá jako “zdrastvujtě”, ale přitom neformální pozdrav je “privjet”.

Doporučuji si proto googlí překlady ověřit ještě v jiném slovníčku, pokud existuje (ta vietnamština je třeba tady), nebo se po příletu někoho místního zeptat a nechat si potvrdit správnost.

I takhle může vypadat výuka cizího jazyka

Kromě pozdravů a zdvořilostí se vám budou hodit i číslovky od 1 do 10 (případně stovky a tisíce v závislosti na síle místní měny). Kromě výslovnosti si u čísel ověřte i jejich psanou podobu.

Ve většině zemí s jinou než latinskou abecedou (Izrael, jihovýchodní Asie) sice používají arabské číslice, ale třeba v Íránu jsou spíše výjimkou a běžně vše píší ve svých vlastních. Nespoléhejte se ani na to, že čísla ukážete na prstech, protože třeba Číňané je ukazují jinak než my.

V zemích, kde není znalost angličtiny běžnou dovedností, jako zmiňovaná Čína, je užitečné umět i základní klíčová slova jako dnes, zítra, vlak, autobus, nádraží, ubytování, jídlo a voda.

Nikde se samozřejmě nemusíte omezovat jen na zmiňovaný základ, podle vašich potřeb si přidejte jakékoliv další věty.

Co se hodí umět říct, pokud se vás to týká:

• Nejím maso.
• Mám alergii na mouku / mléko / korýše / ořechy, …
• Nepiju alkohol, doktor mi to zakázal. (Všude, kde tuhle větu budete chtít použít, se vám k ní bude hodit i ta výmluva, věřte mi.)
• To je moc drahé. / Nemám peníze.
• Opravdu nechci, děkuji.
• Jsi moc krásná, ale já se ještě nechci ženit.

Potřebná slova vietnamsky se naučíte rychle: pho jsou ploché nudle, bun kulaté, bo je hovězí, ga kuřecí, ryby nejím, tak je nevím.

Chceš si přečíst víc?

Napsal jsem knížku plnou těch nejlepších cestopisů za sedm let toulání po světě. Bláznivé historky z netradičních destinací doplňují úvahy a tipy na nejrůznější cestovatelská témata od plánování přes průšvihy na cestách po masový turismus.

“Místa, kam se nechodí” tě pobaví, nadchnou a především inspirují k vlastním nečekaným objevům.
Koupit na eshopu

Úroveň 2: Chci zvládnout základní konverzaci

Umět si objednat v restauraci, zeptat se, z jakého nástupiště a v kolik vám jede vlak, vyřešit problém s nefunkčním topením v hostelu nebo si popovídat s místními, odkud jste, jak se vám líbí jejich země a že nepotřebujete přespat, protože máte stan a spacák. Díky možnosti domluvit se pro vás bude cestování jednodušší a zároveň mnohem zajímavější.

Kolik znáte lidí, kteří se na střední škole 4 roky učili německy, doteď ze sebe i o půlnoci vysypou “aus, bei, mit, nach, von, zu”, ale lístek na vlak si v Berlíně kupují anglicky?

Zapomeňte na školní výuku jazyků, na nekonečné drilování a doplňování cvičení typu “moje kočka, s tvojí kočkou, jeho kočce”. Při troše snahy se po měsíčním tréninku můžete v klidu vydat procvičit třeba ruštinu do arménských hor. Jak na to?

Albánec, kterého jsme stopli, mluvil pouze albánsky. Naštěstí jeho žena uměla trochu italsky, tak jsme pár vět daly dohromady

1. Učte se jazyky jako polygloti

Polyglot je člověk ovládající mnoho jazyků. Zároveň jsou ale za polygloty považováni lidé, kteří se jazyky učí pro zábavu a ze zájmu o jazyk jako takový. Pokud tedy jste Čech, který umí anglicky a bez problémů si popovídá se Slováky, technicky zvládáte tři jazyky, ale ještě to z vás nedělá polyglota.

O polyglotech mluvím kvůli tomu, jakým způsobem přistupují k učení jazyků. Slovenská polyglotka Lýdia Machová ve své přednášce vysvětluje, co dělají polygloti jinak. Za sebe bych zdůraznila, že si většinou sami dávají dohromady studijní materiály, mají své vlastní metody, učí se po malých kouscích, zato často, a především je pro ně učení jazyků zábava.

Proč? Protože jakýkoliv strukturovaný materiál, ať už učebnice, mobilní aplikace nebo kurz, je navržen, aby byl co nejuniverzálnější. Jenže vy nepotřebujete univerzální materiál, potřebujete materiál odpovídající vašim potřebám a vašemu učebnímu stylu.

Někomu vyhovuje jazykový kurz, kde si povídá se spolužáky, někdo se lépe učí sledováním filmů, někdo potřebuje porozumět gramatické struktuře jazyka a někdo rád vyplňuje různá cvičení.

Vyberte si metodu, která vám sedí a baví vás, ale nezapomeňte, že na cestách se potřebujete především domluvit. Je úplně jedno, kolik nepravidelných sloves dokážete vyčasovat, když se nezvládnete zeptat, kdy vám jede autobus.

I v Thajsku stačí umět říct „autobus“ a název města, abyste jeli

2. Sežeňte si vhodné zdroje a vybírejte z nich informace, které potřebujete

Vhodný zdroj je takový, který splňuje dvě základní podmínky: odpovídá vašim potřebám a baví vás s ním pracovat. Například já o pár odstavců níž doporučuji kanál na učení ruštiny, ale pokud je vám lektorka Dáša extrémně nesympatická, není to vhodný zdroj pro vás.

Jsem vcelku odpůrcem mobilních aplikací na učení jazyků, ať už se jedná o Duolingo nebo něco sofistikovanějšího, protože hrozně dlouho probírají úplné základy a nutí vás do zblbnutí procvičovat ty samé věty.

Zkoušela jsem Duolingo na základy portugalštiny, ale když jsem už potřetí musela přeložit z angličtiny do portugalštiny a zpátky větu “Tohle je sestra”, zase jsem ho odinstalovala.

Především proto, že nemám sestru a pro mé cestovatelské potřeby je mnohem užitečnější věta “Dobrý den, prosím velkou kávu bez mléka s sebou.” Jenže dokud té protivné sově třikrát neřeknu, že tohle je sestra a nikoliv bratr, nepustí mě dál.

Zadala jsem si proto na YouTube výraz “learn portugues”, otevřela videa Learn Portuguese 130 BASIC Phrases a Learn Portuguese in 4 Hours – ALL the Portuguese Basics You Need. Ve všech jsou základní konverzační fráze v angličtině a portugalštině, namluvené rodilým mluvčím a často i s vysvětlením, kdy co použít. Učím se postupně tak, že si vypisuji do sešitu fráze, které mi přijdou užitečné, a rovnou si u videa trénuji výslovnost.

Jak řeknete spolucestujícím v thajském vlaku, že se vám moc líbí okolní krajina? Ukážete ven, usmějete se a chytnete se za srdce. Oni to pochopí

Jestli nechcete pořád jen koukat do obrazovky, sáhněte po konverzačních příručkách z vydavatelství Lingea, mají je snad pro každý myslitelný jazyk. Jejich výhodou je, že mají fráze uspořádané do tematických celků, takže si snadno vyberete všechno, co by se vám mohlo hodit např. v hotelu nebo v restauraci. Doporučuji ale tyhle příručky zkombinovat aspoň s nějakým mluveným slovem, protože popsaná výslovnost v nich je někdy velice přibližná.

Použít se dají i učebnice pro samouky, ale myslete na to, že nejste ve škole a nemusíte je procházet poctivě od první do poslední stránky. Vybírejte si texty a cvičení, které vám sedí a které obsahově využijete.

Třeba tahle cedule, kde se čínský umělec na několikrát pokoušel správně napsat slovíčko „therapy“, není vhodný zdroj…

Nejucelenější nabídku jazykových učebnic má nakladatelství Leda, případně mně se líbí Učebnice současné ruštiny / španělštiny / italštiny od CPressu. Opět ale vybírejte podle svého vkusu – zajděte si do knihkupectví a prolistujte, co je v nabídce. Na začátku vybírejte primárně učebnice určené samoukům, protože v nich jsou vysvětlené jevy, které by se školní učebnicí probíral učitel.

Pro hlavní jazyky existují i vyloženě audio učebnice, například od vydavatelství Eddica. I ty ale věnují na můj vkus až moc prostoru časování sloves a dalším gramatickým jevům, takže se opět zaměřte spíš na konverzační fráze.

Zdá se to kontraintuitivní, ale vážně zpočátku neřešte gramatiku. Pokud vás baví a chcete porozumět struktuře daného jazyka (jako třeba já), je v pořádku si číst o gramatických pravidlech. Ale pro to, abyste se domluvili na cestách, nepotřebujete umět vyčasovat sloveso “mít”. Vy potřebuje umět říct: “Mám hlad. Máte něco k jídlu?”

Konverzační příručky od Lingey. Vypište si potřebné fráze nebo si je na cesty vezměte s sebou

3. Nejdůležitější je mluvené slovo

Znovu zdůrazňuji, že nejvíc energie budete muset věnovat porozumění mluvenému slovu a správné výslovnosti. Každá dobrá učebnice pro samouky obsahuje CD s nahrávkami cvičení na výslovnost a porozumění.

Druhou možností je najít si na YouTube videa s výslovností daného jazyka. Dobrá videa pro začátečníky obecně má projekt Pod101.com. Kanál se vždy jmenuje Learn [language] with [Language]Pod101.com, tady máte např. francouzštinu, španělštinu, portugalštinu, italštinu, němčinu nebo ruštinu.

Kromě mluvení věnujte dost času poslechu. Opět poslouží CD k učebnicím pro samouky nebo základní videa na YouTube. Spousta nadšenců učí jiné lidi svůj vlastní jazyk. Já mám třeba pro ruštinu ráda kanály Russian with Dasha a Russian with Nastya.

Není důležité, abyste všemu rozuměli, ale aby si vaše uši a mozek zvykly na zvuk daného jazyka a naučili jste se ve větách vychytávat klíčová slova.

Podobně vám poslouží podcasty. Snad pro každý jazyk existuje podcast, který se věnuje jeho učení. Doporučení na nejlepší podcasty v daném jazyce najdete v článcích na blozích Fluent in 3 months (ultimátní sbírka zdrojů pro španělštinu) nebo FluentU (tipy na 9 podcastů pro učení španělštiny). Já jsem přes ně došla na své oblíbené ruské podcasty A spoonful of Russian a Slow Russian.

Každá epizoda má zpravidla 5–15 minut, snadno ji zvládnete při každodenním dojíždění do školy nebo do práce. Jsou v zásadě dva typy podcastů: jeden je kromě cílového jazyka zároveň v angličtině, kdy vám překládají nebo vysvětlují klíčové fráze, druhý je pouze v cílovém jazyce s důrazem na pomalou a zřetelnou výslovnost. Vyberte si, co vám sedí.

4. Nebojte se mluvit

Nejrychleji se budete učit a nasávat novou slovní zásobu tak, že se budete bavit s kýmkoliv, kdo projeví ochotu komunikovat. A počítejte s tím, že lidí, kteří si s vámi opravdu chtějí popovídat a něco se o vás dozvědět (nebo se svěřit se svým komplikovaným životním příběhem), i když lámete každou větu, bude překvapivě hodně.

Nebojte se, že zatím vlastně nic neumíte, těm lidem je to jedno a budou vám nápomocní. Zpravidla jak místní, tak ostatní cestovatelé.

Zejména v zemích s podobným jazykem to jde docela snadno. Když se vás v gruzínských horách první děda zeptá, kde spíte, vy ukážete na batoh a rukama naznačíte tvar stanu. On pochopí a řekne: “Aha, u vas palatka.” A vy už víte, že stan se řekne palatka, a budete to moct říct každému dalšímu zvídavému kolemjdoucímu.

Strávila jsem dohromady přes 3 měsíce v rusky mluvících zemích. Dokázala jsem si s místními popovídat o tom, kolik lidí v Česku znamená velká svatba, jestli u nás doktoři dělají dobré operace srdce, že jsme na autě prorazili výfuk a potřebujeme ho opravit nebo že mi nejde internet v mobilu a potřebuju obnovit data.

S výjimkou základních zdvořilostních frází jsem se přitom nic z toho nenaučila během dvou semestrů ruštiny ve škole, ale právě na cestách. Doteď neumím vyskloňovat základní vzory podstatných jmen, což je v každé učebnici nejpozději ve 3. lekci, jenže kromě učitele to nikdy nikoho netrápilo.

Gruzínec Jaba, který mě naučil, jak se rusky řekne velká svatba a operace srdce

5. Jak se učit slovíčka

Slovní zásoba je důležitější než všechna gramatická pravidla. Lepší, když budete mluvit stylem “já mít hlad” nebo “vlak Tbilisi kdy?”, než abyste neznali slovo vlak.

Snad každý polyglot vám řekne, že se nemáte učit slovíčka, ale fráze. Za prvé si každé nové slovo snáze zapamatujete, když bude obklopené třemi již známými, a za druhé ho pak budete umět lépe použít v praxi.

Z učebnice, konverzačních příruček i videí nebo podcastů si vytahujte fráze, které potřebujete. Začněte těmi, které budete pravděpodobně sami chtít používat. Představte si, co budete dělat od momentu, kdy vystoupíte z letadla: budete měnit nebo vybírat peníze, řešit dopravu, ubytování, jídlo, ptát se, kde se co nachází apod.

Pak přidejte věci, na které se vás můžou ptát ostatní: odkud jste, co tam děláte, jak se vám tam líbí, kam máte namířeno, jestli jste kamarádi, partneři nebo sourozenci, v případě partnerů kdy bude svatba, za kolik velbloudů nebo krav byste případně vyměnili drahou polovičku apod.

O tom, jak se učit, abyste si informace skutečně zapamatovali, pojednává například kniha Nauč se to. Pro učení slovíček je zásadní poznatek, že si je nemáte jen pročítat, ale pro zapamatování se je musíte snažit vybavovat a pravidelně se z nich zkoušet.

Konkrétních metod je celá řada, opět si vyberte tu, která vám sedí:

• Pište si fráze do sešitu, do jednoho sloupce v cizím jazyce, do druhého česky.
• Udělejte si papírové kartičky, z jedné strany cizí fráze, z druhé česká.
• Místo papírových kartiček využijte mobilní aplikaci, např. Anki nebo Brainscape, ale vytvořte si kartičky sami, ne že vezmete už hotové cizí balíky.

Gruzínskou abecedu jsem se naučila tak, že jsem si přepisovala směrové cedule. Přečíst gruzínské písmo se hodí, když na nádraží mezi 20 maršrutkami hledáte tu do vaší destinace

6. Učte se průběžně po menších dávkách

Jedna hodina týdně je fakt málo a navíc i do příště zapomenete, co jste se dneska naučili. Lepší než dvakrát týdně hodinu je věnovat jazyku každý den 15 minut. To je dost na to, abyste si vypsali 10 nových frází a zopakovali si včerejší. Za měsíc těch frází bude 300 a to už bez obav můžete vyrazit na cestu.

Reálně si ale dokážete najít mnohem víc času než těch 15 minut. Podcasty nebo nahrávky k učebnicím můžete poslouchat cestou do školy, do práce nebo na nákup, při domácích pracech nebo třeba před usnutím. Kartičky se slovíčky si prosvištíte při čekání na MHD. A pokud se vám podaří k učení jazyka přimět i partnera nebo spolubydlícího, můžete spolu konverzovat u večeře.

Udělejte si z učení návyk. Pokud vás budování návyků zajímá víc, doporučuji knihu Atomové návyky. Opět vytáhnu nejdůležitější myšlenky použitelné pro náš účel: kromě realistických cílů spočívajících právě v malých dávkách učení pomáhá při budování návyku to, když ho navážeme na nějaký jiný návyk, který denně automaticky děláme.

Např. ráno vstanu, udělám si kafe, 15 minut si budu procvičovat španělské fráze a pak se nasnídám. Nebo pokaždé, když sednu do tramvaje, pustím si jeden díl podcastu.

Než vypijete kafe, stihnete jeden až dva díly podcastu

Co když neumíte anglicky

Budete mít trochu omezenější zdroje, ze kterých můžete vybírat, ale i v češtině pro většinu jazyků něco najdete. Učebnice vám tu stejně doporučuji jen české a na YouTube stačí zadat název žádaného jazyka a vybrat si z nabízených videí.

Například pro ruštinu existuje dokonce 9hodinové video nejrůznějších frází s českým překladem a ruskou výslovností a v komentářích jsou odkazy na 13 dalších jazyků včetně bulharštiny, japonštiny nebo arabštiny.

Navíc cestování je skvělou příležitostí, jak si kromě místního jazyka pocvičit právě angličtinu. Stačí se bavit s ostatními cestovateli na hostelech nebo vlastně kdekoliv, kde je potkáte. Můžou vám být skvělým zdrojem tipů, kam se jet podívat nebo kterou turistickou past radši vynechat.

Makedonci, se kterými jsme si procvičily němčinu a nechaly si doporučit nejlepší restauraci v kosovském Prizreni

Úroveň 3: Chci si umět popovídat o složitějších tématech nebo si přečíst noviny / knihu

Začněte tím, že si projdete rady v úrovni 2. Na ně pak navážete pokročilejším studiem.

1. Zábava na prvním místě

Co rádi děláte? O jaká témata se zajímáte? Na YouTube najdete videa prakticky o všem:

• Učíte se španělsky a zajímá vás móda? Sledujte španělské módní vlogerky.
• Máte rádi cestování? Tenhle francouzský pár objíždí svět v dodávce.
• Když jsme u té francouzštiny, tahle holka, případně tihle dva sympaťáci ji na svém kanálu učí.
• Angličtinu si procvičíte při koukání na skvělé zdravé recepty od Pick Up Limes.
• Když se učíte cizí jazyky, proč nekoukat na videa o tom, jak se učit cizí jazyky? Například na polském kanálu Sekrety poliglotów (není to o tělních tekutinách, sekrety znamenají polsky tajemství).
• Italský kluk, který o sobě tvrdí, že se ničeho nebojí, točí bláznivé kousky různě po světě. A je mu přitom překvapivě dobře rozumět.

Totéž platí pro podcasty. Už nemusíte ve zvoleném jazyce poslouchat jen podcasty zaměřené na výuku toho jazyka, ale na jakékoliv jiné téma. Výborné jsou pořady určené dětem, protože jsou namluvené pomaleji, jednodušším jazykem a složitější pojmy v nich jsou vysvětlené. Já například poslouchám polský podcast o historii pro děti.

Trochu problematický je poslech písní, protože spousta výrazných žánrů typu techno nebo metal deformuje přirozenou melodii jazyka, tj. neodposloucháte, jak by věty měly ve skutečnosti znít. Druhým zádrhelem je, že básnický text nezřídka nedává v běžné mluvě úplně smysl. Představte si, že byste se učili česky podle textů kapely Kryštof.

Kanál na YouTube na učení hovorové francouzštiny

2. Sledování filmů a seriálů

Dívejte se na své oblíbené filmy nebo seriály ve zvoleném jazyce. Nejsnáz to uděláte, když si do daného jazyka přepnete Netflix. Nestačí jen zaškrtnout, že vám Netflix může nabízet filmy v daném jazyce, musíte si vyloženě změnit rozhraní.

A už máte k dispozici sto hodin seriálu Gilmorova děvčata ve francouzštině nebo němčině. Klidně si zpočátku pusťte titulky, ať už české, francouzské nebo německé. Jen pozor, titulky a mluvené slovo se často rozcházejí. Smysl promluvy zůstává zachován, ale konkrétní slova nebo i celé věty se liší. Tak ať vás to nemate.

3. Čtení knih

Sežeňte si knihy svého oblíbeného autora nebo žánru. Opět jsou na začátek vhodné spíše jednodušší knihy pro děti nebo knihy, které už jste četli česky. Hodně doporučovaný je Harry Potter. Já ho teď čtu francouzsky a mohu potvrdit, že je dobře srozumitelný. Tedy poté, co pochopíte, že baguette v určitém kontextu neznamená bageta, ale kouzelnická hůlka.

Cizojazyčné knihy koupíte na BookDepository, kde mají poštovné do celého světa zdarma, případně na příslušné jazykové mutaci Amazonu. Z mé zkušenosti funguje minimálně německý, francouzský, španělský a italský. Poštovné do ČR ze Španělska mě stálo asi 7 eur.

Výborný fígl je kombinovat čtení s poslechem audioknihy. Kombinace psaného a mluveného slova jednak zlepšuje porozumění a jednak trénujete dvě dovednosti naráz.

Audioknihy seženete:

• Přes Audioteku – opět existuje v několika jazykových mutacích;
• Ve službě Audible od Amazonu – neanglické knihy ale zpravidla nejsou dostupné v rámci předplatného a musíte je kupovat zvlášť;
• Zkuste je najít na YouTube. Já takhle objevila toho francouzského Harryho Pottera. Pro pohodlnější poslech si stáhněte zvukovou stopu a rozstříhejte ji na kratší části.

Pozor, spousta knih má jedno úskalí. Pokud se vrhnete na francouzského Harryho Pottera, španělskou Zeměplochu nebo polského Zaklínače, budete mít dost specifickou slovní zásobu. Na druhou stranu mně přijde cool vědět, jak se řekne žíně jednorožce, trpasličí vrhací sekera nebo osikový kolík.

Když čtete Zaklínače, je učení polštiny dost zábavné

4. Učení pořád vyžaduje určité úsilí

Čtením nebo sledováním filmů získáte dobrou pasivní znalost jazyka. Pokud ho ale chcete umět aktivně, musíte ho používat. I v této fázi učení vás čeká vypisování a opakování slovíček na rozšiřování aktivní slovní zásoby.

Kromě výše zmiňovaných kartiček vyzkoušejte metodu Goldlist, kterou propaguje Lýdia Machová. Její kouzlo spočívá v tom, že si slovíčka zapamatujete bez toho, abyste se je cíleně učili. Pomocí ní si slovíčka uložíte do dlouhodobé paměti, to znamená, že její fungování oceníte až v dlouhodobém horizontu. Pokud se za měsíc chystáte na cestu, nevyužijete ji.

5. Mluvení pro pokročilé

Operní zpěvák a polyglot Gabriel Wyner ve své knize Navždy plynule zdůrazňuje důležitost správné výslovnosti. V každém jazyce existují hlásky, které v češtině nejsou, tudíž pro naše mluvidla nejsou přirozená a musíme věnovat úsilí jejich tréninku.

U základní cestovatelské konverzace vám místní prominou, že máte špatný přízvuk nebo české “r”. U spousty jazyků je například rozdíl mezi otevřenými a uzavřenými samohláskami, které zcela mění význam slova. Když je budete vyslovovat špatně, budete pořád znít jako začátečníci a místním budete stěžovat domluvu s vámi.

Pro představu: otevřete pusu, jako byste chtěli říct “a”, ale vyslovte “e”. Pak nastavte pusu jako na hlásku “i”, ale zase řekněte “e”. Úplně jiná éčka, že? Pokud vám nezní různě, věřte, že Francouzům nebo Portugalcům budou. Stejně tak v ruštině je extrémně důležitý přízvuk na správné slabice, přičemž se výrazně mění výslovnost samohlásek, které ve slově stojí před a za přízvučnou slabikou.

Mluvení si procvičíte tak, že se pokusíte ve svém okolí najít rodilého mluvčího, který by byl ochotný si s vámi povídat. Ve větších městech bývá spousta expatů nebo zahraničních studentů, které výměnou za jejich jazyk můžete učit češtinu.

Mrkněte do skupin na Facebooku (pro Brňáky např. Living in Brno) nebo najděte sdružení Erasmus Student Network přidružené k univerzitě ve vašem městě (opět pro Brňáky – ESN MU).

Pokud se nechcete nebo nemůžete s nikým bavit naživo, zkuste portál italki.com, kde najdete rodilé mluvčí a učitele všemožných jazyků. Domluvíte si s nimi online hodinu a pak si povídáte přes Skype o čemkoliv, co vás zajímá nebo co se potřebujete naučit.

Jsou tu profesionální učitelé i “obyčejní lidi”, které baví učit svůj jazyk. Tomu odpovídají ceny, které začínají na 100 Kč za hodinu, ale u profesionálů z dražších zemí můžou být i přes 1 000 Kč.

Jak dlouho vám to potrvá

Zákeřná otázka, ale schválně vám na ní dám drsnou odpověď. Za prvé abyste se neflákali a nevymlouvali, a za druhé abyste mysleli na to, že máte vyměřený čas využít efektivně.

Úroveň 1 máte i s opakováním slovíček v letadle zmáknutou za 3 hodiny.

Úroveň 2 zvládnete v závislosti na jazyku a vaší předchozí jazykové vybavenosti za 1–3 měsíce. A třeba u slovanských jazyků se na ni v praxi dá dostat už tím, že do příslušné země na chvíli odcestujete a budete žvatlat s místními o počasí nebo o životě u nás a u nich, kupovat si jízdenky nebo objednávat neznámá jídla.

S úrovní 3 tedy začínáte zhruba po třech měsících a už je na vás, kolik času jí věnujete a jak rychlé budete dělat pokroky. Pořád platí, že je lepší se jazyku věnovat 15 minut denně než hodinu týdně.

A víte, co je nejlepší na tom, když se dostanete na úroveň 3? Že se najednou přestáváte učit cizí jazyk, ale prostě si čtete, koukáte na filmy nebo posloucháte podcasty. Moje odpověď, kolik času momentálně věnuji cizím jazykům, je tak 2 hodiny denně: 1 díl francouzských Gilmorek o 45 minutách, hodinka čtení před spaním a do toho nějaká cílená práce s novými slovíčky a frázemi.

Ať už máte cizí řeč na jakékoliv úrovni, platí, že si cestování užijete mnohem více než bez ní. Lidé k vám budou vstřícnější, sami vyřešíte spoustu věcí a budete ze sebe mít dobrý pocit, protože se vám otevřou nové zdroje informací a dozvíte se o zemi a její kultuře mnohem více.

Ranní lekci jógy v parku v indickém Dilí zvládnete i bez znalosti hindštiny. Prostě dělejte to, co ostatní