Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor

Do Gruzie se dneska jezdí skoro jako do Tater. Nenarazit mezi Kavkazskými štíty na krajánka je jako nepotkat v Brně slovenského studenta. Naštěstí je Gruzie země pestrá a stále nabízí dosud turisty nepříliš objevená zákoutí, jakým je i národní park Borjomi-Kharagauli – nádherný svět Malého Kavkazu s monumentálními výhledy na jeho většího bratříčka. Přidejte si k tomu salaše se svéráznými, ale sympatickými pastevci, stáda koní a pár beraních rohů místní kořalky a máte nezapomenutelný trek.

Vítejte v Borjomi

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Luxusní informační kancelář
 

Borjomi je po celé Gruzii i bývalém Sovětském svazu známé díky minerální vodě. Dokonce lze kousek od centra nalézt i volně přístupný pramen charakteristické sírové vůně a chuti, které však rozhodně nesednou každému. Naštěstí v místní fabrice stáčí do láhví i verzi s univerzálnějším buketem, takže se v obchodě flašek s borjomkou nemusíte zbytečně obávat.

Prvním překvapením v centru města byl novotou zářící malý infostánek vybavený sympatickým chlapíkem s perfektní angličtinou. Je libo koupel v lázních, pramen borjomky nebo klíče od záchodu? You are welcome. Druhým překvapením, tentokrát už kousek za městem, byla celkem honosná budova národního parku. V ní je kromě neskutečně ochotného a trpělivého rangera k nalezení i množství nástěnných map s vyznačenými trasami a malé minimuzeum vycpané zvěře. Ranger nám pomohl vybrat trasu a dokonce napsal lístek v gruzínštině pro řidiče maršrutky, aby věděl, kde přesně nás má vyhodit.

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Výhled na Gruzii
 

Maršrutku mám již několik let definovanou jako dopravní prostředek, ve kterém je vždycky několik blbců s velkými batohy navíc. Místní z nás radost nejspíše neměli a stejně tak někteří členové výpravy vyrazili do hor s menším přepravním traumatem. Silniční útrapy však byly rychle zapomenuty, neboť druhý den se o slovo přihlásilo ostré převýšení, které nás za jeden den vyneslo až nad hranici lesa. Za ní čekaly první kochací pohledy do údolí a seznámení s jedním roztomilým štěňátkem kavkazského ovčáka, které až vyroste, nebude pro něj problém podívat se nám zpříma do očí. Že je v Gruzii kůň stále naprosto běžným dopravním prostředkem nám dokázala bábuška, která si to na statném bělouši dala na mýtinu chvíli po nás.

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Bábuška a její doprovod
 
Neprodali byste nám trochu sýra?

První večer v horách by vydal na samostatný článek. Abyste se dostali k tábořišti, je nutné uhnout z cesty a sejít kolem salaše kousek níže. Mlsné huby nám nedaly, a tak jsme se po zaobstarání nocležiště vydali za pastevci, jestli by nám neprodali kousek sýra. Neprodali. Namísto toho nás rovnou pozvali na večeři, kus řeči a něco ostřejšího. Večernímu posezení předcházelo docela divoké nahánění stáda. Ovce do přístřešku, krávy volně do ohrady a obzvláště vzpurné krávy do svého přístřešku. První dvě skupiny zvířectva se chovaly velmi způsobně a ochočeně, ale třetí cítila s přicházejícím večerem touhu po svobodě a nemínila se jí jen tak lehce vzdát. Poslední a nejdivočejší kravku jsme dvěma bačům pomáhali nahánět ve svahu okolo salaše snad dvacet minut, přičemž mezitím stihla dvakrát proskočit plotem z kůlů, který tvořil ohradu (přístřešek stál uvnitř).

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Jeden z pohostinných bačů
 

Po úspěšném měření sil s dobytkem jsme se mohli věnovat souboji s chachou (čti čačou) – místní pálenkou z hroznů, kterou nás bačové poměrně intenzivně nalévali. Místní mají k alkoholu velmi vřelý vztah, a pokud se neuchýlíte k drobným úskokům typu nedopití hrnečku před dalším nalitím a  podobně, tak se budete do stanu vracet po čtyřech. Já jsem však z důvodu své ani ne tak znalosti, jakožto spíše schopnosti porozumět ruštině vyfasoval čestné místo vedle hlavního bači jako překladatel a z důvodu nedostatku nádobí s ním sdílel beraní roh, který byl objemově hodně přes normu velkého panáka. Nedopíjení proto nepřipadalo v úvahu a na “ne” si naši hostitelé vždy našli nějaký adekvátní důvod proč ho ignorovat.

Abyste si nemysleli, že se v Gruzii chlastá jen tak zbůhdarma, tak každému napití předchází téměř rituální přípitek. Prý existuje i sáhodlouhý seznam doporučených frází, ale improvizaci se meze nekladou. A tak jsme si za večer stihli připít mimo jiné na naše otce, na turisty, kteří se zastaví na kus řeči, na nás, na ně a samozřejmě i na ty, kteří už nemohou být s námi. Kromě toho bačové stihli zdrbnout německé vlastníky parku a povyprávět něco málo o svém živobytí. Když došla chacha, našlo se víno a zábava plynule pokračovala.

Ve chvíli, kdy naše (ne)ruština začala být podezřele srozumitelná i nám samotným, jsme usoudili, že je na čase se odebrat do vlastních přenosných salaší. Pro mě to bylo za pět minut dvanáct. Čestná pozice vedle bači a věčně plný roh si záhy vybraly svou daň a já měl po skvělém večeru vystaráno o zásadně méně příznivou noc. Ráno jsem si vyslechl pár vtípků a zařekl se, že příště překládá někdo jiný.

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Krávy bývají až děsivě flegmatické
 
Velký Kavkaz na dohled

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
A ráno se mlhy zvedly...
 

Za celý pobyt v Borjomských horách jsme objevili pouze jedinou vadu na jejich kráse. A sice, že pokud si zdejší počasí postaví hlavu, tak se za chůze místo rozhledů můžete stejně dobře dívat do bandasky s mlíkem. Nejvyšší vrchol našeho treku (Samethskhvario – 2642 m n. m.) jsme jenom tušili někde nad námi a raději jej s úctou obešli. Po decentním bloudění a náročném denním úseku jsme na zdolávání kopce navíc neměli síly a přízrak další nocležnické chaty, který se náhle zjevil, pro nás byl vysvobozením.

Pokud však vytrváte nějaký ten den, tak jak jsme byli z důvodu nemoci členky výpravy nuceni my, dokáží se hory omluvit a navrch přidat malebné odškodné. Čtvrtý den jsme původně měli být dávno dole, ale když jsem rozlepil oči a vydrápal se ze stanu, skoro jsem těm bacilům běžel poděkovat. Malý i Velký Kavkaz jako na dlani, pasoucí se koně a zelenomodrá symfonie, kam se podíváš. Do nížiny jsme sešli lehce rozněžněni a náladu nám nezkazil ani hustý prales různé žahavé zeleně, kterým jsme se museli prodírat. A to jsme ještě netušili, jaká nás čeká divoká tečka.

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Neuvěřitelné výhledy nabídl i Malý Kavkaz
 
Divoká večerní jízda

Na posledním tábořišti bylo poměrně rušno. Z chaty nás vítala veselá Gruzínka a hned nabízela chachu. Se vzpomínkou na nedávnou návštěvu salaše jsem pití zdvořile odmítl, ale odvoz do civilizace už byla lákavější nabídka. Po chvíli cca čtyřjazyčného dohadování (čeština, lámaná angličtina (jejich), naprosto zlomená ruština (naše) a gruzínština) se nám povedlo vyzjistit vše potřebné a bylo potřeba už jen počkat na večer, až se po návštěvě nedalekých vodopádů rozhodnou pro cestu domů.

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Celá posádka divoké noční jízdy
 

Na pokyn jsme dle domluvy vyrazili pěšky na místo, kde nás nabere jejich vůz (proč nás nemohli vzít z místa, kde parkovali, se mě neptejte). Po hodině čekání na křižovatce jsme ale ztratili trpělivost a vydali se dál pěšky. Situace nevypadala příznivě, protože z obou stran cesty byl sráz a hustý les, což neslibovalo zrovna bezpečný nocleh, a na dlouhý noční pochod jsme se taky moc necítili. Ve chvíli, kdy nás s postupujícím soumrakem opouštěly i poslední zbytky naděje se za námi ozval pekelný rachot a zpoza zatáčky se vyhouplo nákladní monstrum s korbou bez postranic naložené rozesmátou posádkou.

Přebytečné plastové barely a odpadky, které se doteď poklidně houpaly přidělané na autě letěly do strže a jejich místo jsme zaujali my. Ekologie se v těchto státech opravdu neřeší. Systém uchycení lidí i nákladu na korbě auta vypadal následovně: Ti šťastnější se drželi přední desky za kabinou zatímco druhý voj se jednou rukou staral o udržení batohů a druhou o vlastní uchycení za všechno, co někde na druhém konci mohlo být pevně spojeno s autem.  Slečna, která mě většinu cesty držela za ruku, abych při divoké offroadové jízdě nevypadl, se mile křenila, zatímco já se pohyboval někde mezi požitkem z netradiční jízdy a hrůzou ze srázu vedle rozježděné cesty.

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor Cestopisy Gruzie Kavkaz
Drž se čeho dokážeš
 

Každá noční jízda ale někdy končí. Tahle skončila zhruba po hodině a dvaceti brodech přes řeku na kraji osady. Milým překvapením bylo, že po nás za cestu nikdo nic nechtěl a to nám ještě pomohli najít místo na stany. Zkasíroval nás až ráno místní správce parku, protože jsme se uložili na oficiálním (a placeném) tábořišti, ale abychom mu nekřivdili tak teprve poté, co nás pohostil vínem.

Fotogalerie

Praktické info

Z Tbilisi do Borjomi jezdí historická souprava po ještě starobylejší trati, ale čtyři hodiny dlouhá vyhlídková jízda se dá snadno strávit družbou s místními a pojídáním banánů, koupených od prodejců, kteří pravidelně korzují skrz celou soupravu. Vlak stojí pár korun, ale jede jen párkrát za den. Rychlejší a spolehlivější spojení nabídnou maršrutky nebo taxíky. Ale zase si připlatíte. Borjomi je na turisty připravené. V centru najdete infostánek a na okraji parku velkou budovu, která slouží jako informační kancelář.

Je nutné si zde zajít pro povolení ke vstupu do parku a zaplatit příslušný poplatek. To samé však snad půjde vyřídit i u rangerských stanic střežících vstupy na jednotlivé treky – nezaručuji, ale pokud byste náhodou šli z druhé strany, nevím jak jinak by to řešili. Ceny: přespání v chatě (shelter) 10 lari, přespání ve stanu 5 lari (lari/GEL = cca 11 Kč). Bonusem je, že vám ve zmiňované hlavní budově dají mapku treku, která sice není úplně podrobná, ale spolu s dobrým značením se podle ní dá orientovat.

Na kraji města blíže k parku je tržnice a několik větších obchodů, kde lze bez problému dokoupit zásoby.

Popis jednotlivých treků v Borjomi najdete zde: http://apa.gov.ge/en/eco-tourism/Trails/bordjom-xaragaulis-turistuli-bilikebi-satesto

My jsme šli trek č. 2 – podle správce parku nejkrásnější přechod v té oblasti. Z 90% je výborně značený – pozor je potřeba si dávat v lesních částech a nebo v případě mlhy. První den je náročný stoupáním. Druhý den by měl být kratší a jednodušší, ale pokud se rozhodnete přidat si výstup na Samethskhvario nebo vás chytne špatné počasí, směle se vyrovná prvnímu. Na druhý a třetí den je potřeba se předzásobit vodou, protože tábořiště na konci druhého dne je bez zdroje vody (takže flašky na 4,5 litrů s sebou). Pro vodu je možno slézt do celkem hlubokého údolí pod pastvinou v průběhu třetího dne a nebo vydržet do nižších poloh. Třetí den je sestupový a jedinou nepříjemností je lesní pasáž, kde je potřeba se občas probít skrze zeleň.

Tábořit se smí jen u shelterů (horských útulen). Teoreticky se za spaní v shelterech platí více, ale je otázka zda a jak moc to někdo hlídá. My jsme druhou noc kvůli počasí raději zalezli do boudy, i když oficiálně jsme měli být venku ve stanech, a nikdo na nás nepřišel.

Pokud budete mít příležitost se od posledního přístřešku nějak svézt, tak to doporučuji. Závěr treku je již jen dlouhá rozježděná cesta pralesem se spoustou brodů přes řeku. Kromě domorodých rekreantů na poslední zastávce jsme za celý trek potkali jen pastevce, takže s přemírou turistů to tu zatím určitě nebude žhavé jako v jiných částech Gruzie, což je ostatně po kráse hor jeden z hlavních důvodů, proč Borjomský park navštívit

Nejlepší způsob jak se domluvit je stejně jako v celé kavkazské oblasti ruština. Nemusíte ji nutně umět, stačí znát pár základních slovíček, rozumět a být kreativní při vytváření nových slov. Za šest týdnů se na maršrutku dokážete zeptat pěkně plynule a z 90% spisovně. Ve městech je docela pravděpodobné, že narazíte i na někoho kdo umí anglicky.

Podělte se, doporučte
Související články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *