Rusko: Praktické informace a tipy na cestování nejen po Sibiři

Rusko je velmi specifická země. Nicméně, kdo nějakou dobu pobyl v jiných státech bývalého sovětského svazu, bude mu svět matičky Rusi silně povědomý. Maršrutky, Lenin na každém rohu, kvas… Ze své měsíční cesty po Sibiři jsem stvořil průvodce, který vás připraví na divokou výpravu do východních dálav. Tato obrovská země samozřejmě není jen Sibiř a zejména evropské regiony se mohou lišit. Avšak určitě zde najdete obecně platné informace i pokud se v rámci Ruska chystáte jinam, než do oblíbené deportační destinace politicky nepohodlných osob.

Největší Leninova hlava na světě, Ulan Ude

Doprava do země, letenky

Letecky

V dnešní době je s ohledem na poměr rychlost/pohodlí/cena samozřejmě nejlepší letecké spojení. My letěli s Aeroflotem (ruské státní aerolinky) přímo z Prahy a mohu jen doporučit. Z Bratislavy létá nízkonákladová odnož Aeroflotu Pobeda, ale při propočtu celkových nákladů (zavazadlo) a návazných přípojů dále do Novosibirsku, kam jsme směřovali, nám vyšel nejlépe Aeroflot.

Pokud poletíte jen do Moskvy, tak o chlup levnější letenky pro léto 2019 vycházely s ČSA.

Aktuální ceny letenek můžete zjistit na Pelikán.cz, nebo použijte vyhledávač níže (výsledky se zobrazí v novém okně).

TIP –> Jestli nejste v létání úplně kovaní, pomůže vám Markétin průvodce „Poprvé na letišti a první cesta letadlem”.

Pokud plánujete v Moskvě jen přestoupit a pokračovat dále, což je s ohledem na vzdálenosti poměrně pravděpodobné, vyplatí se nad letenkou trochu přemýšlet. Naše výprava zvolila pohodlí dvou letů s jednou společností s přestupem pouze v rámci letiště Šeremeťjevo. Moskva má celkem 4 aktivně využívaná letiště (dále to jsou podobně velké a významné Domodedovo nebo menší Vnukovo a nově otevřené maličké Žukovskij) Přejezd mezi nimi je radostí, které se rád vyhnu.

Po Rusku samozřejmě létá velké množství vnitrostátních aerolinek, ale ty často startují z různých letišť. Pokud to jde, není od věci si přílet a odlet pohlídat, abyste nemuseli přejíždět. Nebo aspoň s přejezdem počítat a mít na něj dostatečnou časovou rezervu.

I při volbě času na přestup v rámci jednoho letiště myslete na to, že obě hlavní letiště jsou obrovská. Doporučuji délku transferu aspoň dvě až tři hodiny.

Spousta přestupů v Moskvě se dá řešit s opravdu dlouhým pobytem v hlavním městě, který můžete využít aspoň k základnímu průzkumu. Centrum Moskvy je moc pěkné.

Pozemní způsob otestovaný nemám. Kromě různých punkových variant autostopu přes Gruzii nebo Pobaltí (Ukrajina s Ruskem válčí o Donbas, vzpomínáte?) se jako rozumná možnost jeví přímý vlak přes Bělorusko.

Logo Aeroflotu vystihuje dost věcí…

Vízum

Získat víza do Ruska je už poměrně jednoduchý proces. S klidným svědomím můžete zapomenout na různé agentury či zvací dopisy a zamířit na oficiální ruské vízové centrum.

Abyste přišli vybavení vším potřebným a zvládli proces snadno a napoprvé, projděte si článek jak získat vízum do Ruska.

Pokud plánujete cestu do enklávy Kaliningrad, je to nově možno s e-vízy, která jsou navíc zadarmo. Více na oficiální stránce.

Peníze a ceny

Platí se rublem (RUB), který snadno směníte ve směnárnách nebo vytáhnete z bankomatu. Na platby kartou příliš nespoléhejte, neb mimo velké supermarkety nebo pokladny na nádraží se jede pouze v hotovosti. Jeden rubl představuje přibližně třetinu koruny.

Rusko je obecně poměrně levná země, když nepočítáte Moskvu. Záleží na konkrétní položce, ale zejména doprava, služby nebo třeba jídlo v obyčejných lidových jídelnách stojí o dost méně, než je zvykem u nás. V potravinách si v závislosti na vašem výběru a konkrétní oblasti nakoupíte přinejhorším za stejnou cenu jako doma. Většinou však levněji.

Nás vyšel měsíční pobyt na méně než 10 000 Kč na osobu. Bez letenek a víz. Režim „přiměřený lowcost“, kdy jsme párkrát spali v hostelu, dost ve stanu, trochu stopovali, hodně jezdili vším možným a dost si pochutnávali na místních dobrotách.

Příklady cen najdete níže v jednotlivých kapitolách.

Stoupání nad jezery v překrásných Sajanech

Pozor na vzdálenosti při plánování

Při koukání do mapy lze snadno podlehnout nebezpečné iluzi, že dvě poměrně odlehlá místa vlastně nejsou tak daleko od sebe. Rusko je obrovská země s enormními vzdálenostmi. Města, která bez zjevného měřítka vypadají jako sousedi, ve skutečnosti často dělí den i více jízdy.

Při plánování proto dobře přeměřujte stovky kilometrů mezi jednotlivými body zájmu a počítejte s dlouhými časy na přesun.

Dobrá logistika je při výletě do Ruska opravdu zásadní pomocník. Dá se díky ní ušetřit nebo naopak zbytečně ztratit klidně několik dní z měsíce. A pokud se vás stále drží představa romanticky dlouhých jízd sibiřskou divočinou, budete zklamáni konfrontací s realitou.

Transsibiřská magistrála není nic víc než nudná školka na kolečkách. Vlaky jsou poměrně moderní, čisté a komfortní. Nejsou tedy ani zábavné takovým tím pochybně útrpným způsobem jako třeba v Indii. Výhledy tvoří nekonečné sekvence stromů každých pár hodin přerušené městem. Žádnou párty jsme nezažili. Jen pobíhající a vřeštící děti, co už týden jedou na návštěvu k babičce. Kdo toho byl schopen, 90% cesty prospal.

Pro ušetření času bych příště zvolil přílet a odlet z jiných měst a cestu pojal jako přesun mezi nimi. My měli zpáteční letenky do Novosibirsku, což nás stálo zbytečné dva dny na návrat z Ulan Ude.

Hodí se zvolit jednu nebo dvě oblasti k důkladnějšímu průzkumu nebo to vzít ve stylu „i cesta může být cíl“. Tedy s hodně zastávkami a postupnými přískoky, které vás provedou ruskou realitou. Ono už jenom pořádně navštívit Altaj i Bajkal během jednoho měsíce je logistický kumšt.

Kam až se dá, pokuste se doletět. Vlaku se tak či tak nevyhnete. Nápad přiletět „kousek před“ a zbytek dojet vlakem zpětně považuji za zcestný.

Transsibiřská magistrála

Tip z mého krámku

Ukaž, že tvé srdce tepe pro hory a dobrodružství.

Kvalitní tričko s mým nejoblíbenějším motivem. Pohodlná bavlněná verze na parádu nebo funkční na sport a turistiku.

Prohlédnout na eshopu

Časová pásma

Ruská federace se táhne přes 11 časových zón. Je dobré myslet na to, že při překročení hranice mezi oblastmi bývá potřeba přetočit hodinky, nebo že časy odletů či odjezdů jsou už v jiné časové zóně a tak ;)

Dálková doprava (vlaky, vnitrostátní lety, maršrutky)

Dopravní infrastruktura pro dálkové trasy je naštěstí v mnohem lepším stavu a modernější, než ta lokální. I když nemůžete čekat zázrak, rozdíl jsem viděl a byl mile překvapen. Hlavní cesty byly v létě až na občasné kopání poměrně slušně sjízdné. Zábava samozřejmě začíná ve chvíli, kdy z nich odbočíte. Tam si užijete cvičných tankodromů habaděj.

Podobně je to s kolejovými prostředky. Tzv. električky (lokální vlaky) snad pamatují obě světové války, ale vozy na dálkových tratích jsou nečekaně komfortní. Električky jsou i cenově pochopitelně mnohem levnější.

Zastávka na magistrále

Vlaky

Největší ruskou klasikou jsou dlouhatánské soupravy brázdící transsibiřskou magistrálu. Ten nejznámější jede z Moskvy až do Vladivostoku. Většina ostatních pak pouze po „kratších“ úsecích. Ačkoliv existují i regionální vlaky s klasickými sedačkami, dálkové jsou vždy výhradně spací.

Dnes koupíte lístek na železnici pohodlně přes internet na oficiálním webu ruských drah (platba bez potíží kartou). Platí, že čím dříve jej pořídíte, tím levněji jedete. Může se také stát, že vlak bude pár dní až týdnů předem vyprodán. Cena jízdenky není tak směšná, jako v jiných hůře rozvinutých zemích, ale v ruských měřítcích odpovídá vzdálenosti a komfortu. Například cena jízdy z Novosibirsku do Irkutsku (1 den 7 hodin a necelé dva tisíce kilometrů) začíná na třinácti stovkách korun.

V rezervačním systému je čas uvedený podle daného časového pásma. Na lístku byl odjezd a příjezd, pokud se dobře pamatuji, jak v moskevském tak lokálním. Oba způsoby se mohou napříč různým informacemi vyskytnout, tak si to raději vždy zkontrolujte.

Při včasné koupi není velký rozdíl v ceně mezi třetí – nejnižší – třídou a druhou. V realitě třetí třída neboli plackarta znamená otevřený lehátkový vagón, kde nejsou kupé ale jen jakési sekce. Ve dvou patrech celkem 4 lehátka v kóji a dvě po straně. Na spaní dostanete povlečení a prostěradlo na přikrytí.

Vyšším jedincům nedoporučuji boční místa, jelikož jejich prostor je poměrně razantně omezen. Na klasických lůžkách, která jsou podle mě obecně pohodlnější, vám sice sem tam někdo zavadí o nohy, ale vejdete se. Liší se názory, zda je lepší spát na dolním nebo horním lůžku. Osobně preferuji horní, ale pokud jste dva, celkem se vyplatí zabrat dvě nad sebou. Máte jistotu, že se přes den nikdo nebude dožadovat usazení na vašich nohách, zatímco chcete podřimovat. Dolní lůžko je také obrovskou bezpečnou bednou na batoh.

Druhá třída má záclonky na oknech. A taky uzavřená kupé, která slibují více klidu a soukromí, pokud si na něj potrpíte. V ceně navíc možná dostanete pantofle a nějaké jídlo (v našem případě na trase Ulan Ude – Novosibirsk snídaně a oběd). V rezervačním systému celkem přehledně vidíte, co má který vagón a místo k dispozici a kolik vás to bude stát.

Dlouhá jízda po magistrále je opravdu slušná nuda. Vodka netekla proudem a žádná párty se v dohledu nekonala. Většina spolucestujících si nás nevšímala a spala, jedla (nejlépe rybičky s výrazným odérem) nebo se snažila pochytat a vypnout své děti. Takže si připravte nějaké pěkné hry nebo čtení. Špunty do uší vnímám pro klidný spánek jako nutnost.

Při nástupu potřebujete kromě vytištěného lístku také pas. Lístek si průvodčí (každý vagón má svého ochránce) vezme k sobě, založí do velké knihy pasažérů a až se bude blížit vaše zastávka, přijde vás vzbudit. Nemusíte se proto bát, že zaspíte.

Několikrát denně má vlak delší přestávku (okolo půl hodiny). Ta nabízí prostor protáhnout se na nástupišti a vyrazit na nákupy. Buď přímo na perónu nebo v blízkosti nádražní budovy seženete něco k snědku, nanuk, pití… co je potřeba. Přesný jízdní řád je vyvěšený na kraji chodbičky ve vagónu. V případě zpoždění se můžete zkusit zeptat průvodčího, na kolik je naplánován odjezd, ale většinou bude podle jízdního řádu, aby se dohnal plán. Čas bývá uveden jak moskevský tak lokální.

V každém voze je samovar. Udělátko, které vám dodá horké vody, co hrdlo nebo zakoupené instantní nudle ráčí.

Oproti podvědomému očekávání jezdí ruské vlaky extrémně přesně. Nepočítejte se zpožděním a buďte na nádraží včas.

Velmi podrobné informace o cestování po magistrále najdete také na webu Pas a pusu.

Nuda ve vlaku

Vnitrostátní letadla

O vnitrostátních letech v Rusku kolují děsivé zvěsti a bohužel nebývají daleko od pravdy. V tomto ohledu se situace naštěstí stabilizovala a pokud si zvolíte jednu z renomovanějších aerolinek, čeká vás bezpečný a pohodlný let. Lonely Planet ve svém článku doporučuje trojlístek Aeroflot (v dnešní době odpovídající světovým standardům), S7 Airlines a UTAir.

Cenově letenky při včasné koupi nejsou o tolik dražší, než vlak. Takže minimálně pro efektivní přiblížení k cílové destinaci je vzdušná cesta docela dobrá volba. Hlavně v návaznosti na let z Evropy a zpět. Pokud se stále bojíte, držte se Aeroflotu nebo S7.

Sajany z nadhledu

Maršrutky a autobusy

Symbol celého postsovětského regionu. Typické mikrobusy či dodávky v různých domáckých úpravách aka maršrutky fungují jako MHD, příměstské i dálkové linky (na české poměry). Kdykoliv je to možné, doporučuji jet rozhodně vlakem, ačkoliv silniční doprava bude levnější. Jenže železniční síť není tak hustá, takže se maršrutkám v žádném případě nevyhnete.

Startovní a cílovou stanici mívají většinou na avtovakzalu (autobusové nádraží), ale pokud má místo, zastaví vám na mávnutí kdekoliv po cestě. Stejně tak vás i vyloží. Lístek se kupuje porůznu. Někdy v okénku na stanici, někdy přímo u řidiče, někdy se platí až při výstupu.

Někdy se jede, až se auto naplní, většinou však mají pevně stanovený čas odjezdu (plus minus). V menších dědinách je potřeba zjistit telefon na řidiče a místa si rezervovat předem, jinak může být plno. Lístky bývají vyprodané zejména na trasách, kde jezdí denně méně spojů nebo vedou k oblíbeným rekreačním místům. Pokud máte možnost, zařizujte si jízdenky s předstihem.

Pro všechno okolo maršrutek a dopravy obecně platí důležité pravidlo: ptát se, ptát se, ptát se. Zásadní je vyzjistit odkud odjíždějí spoje v požadovaném směru. Autobusáků totiž hlavně ve větších městech bývá více. Jakmile jste na místě, stačí vykřikovat místo své destinace a on už se vás někdo ujme a vysvětlí co a jak.

Pokud vyjíždíte ze startu, počítejte s tím, že cena bývá paušální za celou trasu. Zabrali jste místo a nikoho nezajímá, že nejedete až na konečnou. Pokud nastupujete po cestě, ptejte se kolik, to bude stát, předem. V tomto případě je to s paušálem jak kdy.

Autobus, který by byl hoden svého jména jsme potkali jen výjimečně. Člověk sice nastupuje s mírnými pochybami, jestli mu ještě fungují brzdy a po cestě nevypadnou okna, ale vždy jsme dojeli v kompletním stavu.

Příklady cen

• Ulan Ude – Usť Barguzin (267 km): 600 RUB/os autobusem
• Arshan – Irkutsk (216 km): 430 RUB/os maršrutkou

V Rusku jezdí na cestách ledasco…

Autostop

Stopování je v Rusku snadná disciplína pro začátečníky. Ani ve větším počtu není problém se poměrně rychle přepravit, kam potřebujete. Rusové totiž mají ve své povaze základní premisu, že návštěvníkům chtějí pomáhat. Takže nám kupříkladu zastavil týpek, který objektivně v autě neměl žádné místo, ale během 15 minut svůj bordýlek přeskládal tak, že jsme se nakonec vešli všichni tři plus řidič i jeho kámoš.

Velmi často nám zastavovali kamioňáci a ukazovali, že můžou vzít jednoho nebo dva lidi. Vždy jsme si domluvili sraz např. za 150 kilometrů a druhá část skupiny málokdy dojela později než za půl hodiny.

Pokud nejste autostopu příliš nakloněni, věřte, že vám občas nic jiného nezbude. Stává se, že do některých destinací žádné pravidelné spoje nezajíždějí (a na taxík je to daleko) nebo se potřebujete pohnout z místa a spoje jsou na nejbližší dva dny vyprodané.

S větší pravděpodobností mimo hlavní trasy se stane, že po vás za stop budou chtít příspěvek na benzín.  Když potřebuji jet rychle, domluvíme se předem a cena je přiměřená, nemám s tím žádný morální problém. Je tudíž dobré se ujišťovat jestli šofér chce děngi (peníze) nebo ne. Jasnou hranicí je pro mě částka, kterou bych cca nechal za autobus. Peníze však vyžadovali jen asi v 10% případů.

Stopuje se nikoliv zdviženým palcem, ale vodorovně nataženou rukou a decentním máváním.

Někdy si odmávnete přímo maršrutku. Tam není co řešit, buď chcete jet a platíte nebo ne.

Několikrát jsme měli špatné svědomí, že kvůli nadměrnému zatížení naší výpravou se auto s ohledem na svůj technický stav po cestě rozpadne. Pak jsme se snažili včas vystoupit a pokračovat alternativně. Obecně by 50% ruského vozového parku nemělo šanci v Evropě projít technickou kontrolou.

Autostop v Rusku

Městská hromadná doprava

Pestrost MHD v Rusku je nepřeberná. Čekají vás nádherně muzeální kusy, oproti kterým jsou historické jízdy v českých městech těžká moderna. Kromě Moskvy a Petěrsburgu, kde funguje moderní lístkový systém (a také moderní vozový park), se platí za každou jednu jízdu

Tramvaje tu slouží místo horské dráhy. Občas se divím, že se udrží na klikatých kolejích. V šalinách a trolejbusech se platí průvodčí, která si za vámi přijde ze svého sedátka.

Metro je jen v několika vyvolených městech, kde se povětšinou stihlo dostavět před rozpadem SSSR. Funguje nejčastěji na žetony, které si koupíte před turnikety.

Nestárnoucí klasikou jsou samozřejmě opět maršrutky, které neúnavně krouží po svých trasách. Nečekejte jízdní řád, ptejte se nebo bleskově luštěte azbukou psané trasy na čelním či bočním skle. Vozítka na všech linkách jezdí poměrně často. Na zastávce jsme snad nikdy nestáli déle než pět minut. Místo jízdního řádu bývá uvedený čas prvního a posledního spoje.

Platí se rovnou řidiči při výstupu. Všechny zastávky jsou automaticky na znamení. Stačí včas houknout „astanovka“ a bude vám přibrzděno ;)

Pokud chcete dopravu po městě méně napínavou, stačí si stáhnout aplikaci 2GIS a do ní offline data zvoleného města. Díky ní máte k dispozici velmi přesné plánování, které vám řekne jakými spoji se kam dostanete. vybírat si můžete podle názvů míst nebo v mapě.

Cena MHD se pohybovala mezi 15-30 rubly. Většinou je někde na/ve vozidle jasně napsaná.

Normálka…

Taxi

Často není zbytí a je potřeba si zavolat taxíka. Hlavně ve větší skupině vyjde cenově skoro stejně jako maršrutka a než s báglem dvakrát přestupovat, raději se svezu autem. Jako jinde na východě se jedná o finančně dostupnou variantu, kterou hojně využívají i místní.

Běžná cena za jízdu po centru středně velkého města (Ulan Ude) byla 100 rublů. S taxikáři je samozřejmě potřeba vyjednat cenu předem.

V Moskvě fungoval Uber. V dalších městech pak místní nápodoba, aplikace Rutaxi. Na její zprovoznění potřebujete ruskou SIM kartu, ale pak funguje poměrně spolehlivě. Jen je dobré si ještě před rozjetím s řidičem potvrdit zobrazenou cenu. V Moskvě nás vykuk chtěl napálit a přesto, že aplikace ukazovala běžných cca 800 rublů za cestu z okraje metropole na letiště (37 km), chlápek chtěl 1800. Vystoupili jsme a přivolali si Uber už za férovou cenu.

Hlavně v Moskvě se vyhněte neoficiálním taxíkům. Buď použijte aplikaci nebo oficiální taxi desk a žlutá auta.

Cena taxi se pohybuje od 10 do 20 rublů za kilometr a nástupní sazba je mezi 100-300 rubly.

V Rusku jsou i hezké věci – třeba budova Novosibirského baletu

Domluva

Tato část bude krátká. Rusko=ruština. Naštěstí je to blízký slovansky jazyk, kterému se s trochou vůle, praxe a pantomimy dá aspoň zčásti rozumět. Investujte pár chvil do základních slovíček a jednak si usnadníte život, ale především získáte srdce místních, kteří jsou z každého zpotvořeného pokusu mluvit jejich rodným jazykem nevýslovně nadšeni.

Angličtinu jsme potkali jen zcela výjimečně. Není samozřejmostí ani na hostelech, ačkoliv zde je šance, že někdo z rodiny/personálu pár slov umí.

Určitě se naučte číst azbuku. Díky aspoň části podobných (nebo dejme tomu srozumitelných) znaků je to poměrně jednoduchá záležitost, která s cvikem během prvních pár dní přejde do krve.

Ulan Ude

Ubytování

Více než polovinu nocí jsme spali ve stanu. Spaní na divoko bylo všude v pohodě ačkoliv ve městech jsme se vždy uchýlili do hostelu. Jenom jednou jsme platili za kemp a to z čisté nevědomosti. O kilometr dál bylo příjemné místo u vody zdarma.

Sehnat ubytování ve větších městech nebyl problém. Trochu jsme museli pátrat v Baikalsku, kde nás zachránilo zařízení budované s ohledem na blízkou sjezdovku. Když se vyhnete místům zřetelně zaměřeným na západní cizince, dost ušetříte.

Bydlo jsme hledali skrz booking.com nebo maps.me.

Průměrná cena ubytování se pohybovala od 400 do 600 rublů na osobu. Lišilo se, co bylo v ní. Někdy jsme měli svůj pokoj, někdy to bylo celkem sympatické dormitory (společná ložnice). Někdy měli wifi, někdy měli funkční wifi… Někdy byla v ceně baňa (ruská lázeň a sauna v jednom – určitě vyzkoušejte), někdy ne. Někdy nebyla ani sprcha…

Doporučit mohu

• Hostel Vershiny v Ulan Ude
• Central hostel, Irkutsk

Booking.com

Typický dům zvaný „Stalinka”

Jídlo

Nákupy

Zeleninu a ovoce pořídíte nejlépe na tržišti. Jinak je na každém rohu obchůdek, jehož zásobenost záleží na velikosti obce. Ve velkých městech lze v potravinách najít prakticky cokoliv, co byste čekali v sámošce u nás. Na vesnici bude výběr silně omezen, půlka věci trochu prošlých a kromě chleba na stejném místě pořídíte i kilo hřebíků a dvířka ke kamnům.

Mám drobnou úchylku na pekárny všeho druhu, které jsem v Rusku mohl dát volný průchod. Výborné pirožky s kartoškou (brambory) mjasom, kapustou (zelím)  nebo cokoliv se sirom tvořily velkou část mé cestovní diety.

Pekárna v Novosibirsku

Jídelny a restaurace

Nejlevnějším a kvalitativně víc než dostačujícím způsobem stravování jsou všudypřítomné jídelny nebo restaurace nižší kategorie. Označeny jsou jako Cafe (fakt nečekejte kavárnu), Zakusočnaja nebo Stolovaja. K nalezení jsou hojně ve větších městech a také všude, kde je jakýs takýs turistický nebo dopravní provoz. Hojně stávají hojně kolem cest, kde slouží jako občerstvovny na dlouhé pouti. Mnohdy jsou věnovány jedné klasické dobrotě a po ní pojmenovány.

K většině věcí jsou rusové zvyklí jíst chleba. Takže klasicky se objednává hlavní chod, příloha (brambory, těstoviny, pohanka…), chleba a něco k pití.

Většina těchto podniků vypadá, že se tam od 70 let nezměnila ani píď. Naštěstí umění kuchařek také neupadlo a v socialisticko-skanzenovém prostředí dostanete nejvybranější lahůdky ruské kuchyně. Za ceny, které pamatují Gorbačova.

Sem tam jsme z rozmaru nebo nouze zavítali do hoch nóbl podniku. Bonusem může být větší výběr a trošku odladěnější chutě, ale ne vždycky. Celkem v pohodě byla síť Shashlikoff nebo např. čínské restaurace. Příležitostně je změna od lokální kuchyně docela fajn. Ceny takovýchto restaurací odpovídaly ČR.

Zejména v dosahu čerstvých ryb (Bajkal, přímořské oblasti) stojí za to vyzkoušet sushi. Za diskontní cenu jsme se v Sushi studiu v Irkutsku nadlábli k prasknutí skvělou a kvalitní specialitou.

Zastaralost je někdy krásná

Typické ruské chuťe a dobroty

Jestli nemáte rádi kopr, měli byste před cestou do bývalého sovětského svazu přehodnotit svůj postoj k této bylince. Jenom tak pro varování… Ruská kuchyně je poměrně chutná a každý si v ní najde to své. I když se občas stane, že pár dní budete na omezené dietě, obecně je docela pestrá, když víte co hledat, a jak některá jídla tak konkrétní úpravy a zvyky při servírování se mění region od regionu.

Boršč a šašlik hádám nemusím zmiňovat. Typická červená polévka původem z Ukrajiny z masa, řepy a další zeleniny je nejlepší servírovaná po novosibirsku se zakysanou smetanou a česnekem utřeným se sádlem. Maso na špejli, je pak maso na špejli ;)

Na Sibiři fičí typické burjatské jídlo buuzi (nebo také pozi). Znalcům střední Asie budou tyto masové knedlíčky silně připomínat manti. Jí se rukama zakáplé chilli omáčkou a sójovkou.

Buuzi – typické burjatské jídlo

Celé Rusko nedá dopustit na podobně laděné pelmeně nebo vareniky. Pelmeni se prakticky vždy plní masem nebo bramborami, vareniky pak také zelím nebo klidně na sladko. Servírují se buď ve vývaru nebo na sucho. Oblíbeným dochucovadlem, jak už to tak v této zemi chodí, je smetana.

Z polévek bych vypíchnul okrošku. Podivná studená polévka ze zeleniny a také masa nebo někdy ryby. Zalévá se kvasem nebo kefírem. Je to netradiční chuť, kterou stojí za to okoštovat. Kefírová mi přišla lepší.

Okroška zalitá kvasem

Ke většině jídel se hodí salát, který ve výběru jídelen nikdy nechybí. Zaujal mě rajčatový se sýrem, česnekem a majonézou. Ale dát si můžete i obyčejnější čistě zeleninový nebo třeba mrkvový.

Mezi mé oblíbené dezerty patřily bliny (palačinky) nebo sirniky – zvráceně dobré koláčky plněné z 98% čímsi připomínajícím uleželý tvaroh. Obojí se dá servírovat s marmeládou (varenje) nebo zgušonkou – kondenzovaným mlékem.

Z nealka doporučuji můj oblíbený kvas – černou a nepříliš sladkou limonádu vyráběnou z kvašeného obilí – nebo mors, jehož základem jsou především brusinky nebo klikva. Kvas se dá koupit chlazený přímo ze sudu skoro kdekoliv na ulici.

V Rusku se vám dost změní chutě, co se týče zmrzlin a nanuků. Za pár šupů jsme se rozmlsávali skvělými mraženými laskominami.

Kvas

Příklady cen

• kompot, čaj, mors – 20 RUB za hrneček
• kvas – 21 RUB za půl litru
• mléčný koktejl – 150 RUB za půl litru
• polévky – 40-80 RUB
• hlavní chod v levné jídelně s přílohou, chlebem a pitím – 150 RUB, 230 pak za dvouchodové menu
• pelmeně – 80 RUB
• karbanátek (kotlet) s přílohou – 150 RUB
• bliny – 80 RUB za porci
• pozi – 40 RUB za kus

• sýr – od 300 RUB/Kg
• kvalitní suchý salám – 800 RUB/Kg
• paštika – 50 RUB
• paprika, rajčata atp. – 60-80 RUB/Kg
• ovoce – okolo 100 RUB/Kg

Hostina…

Voda

Voda z vodovodu je pitná. V přírodě se stačí držet selského rozumu. Na mnoha místech podél pobřeží Bajkalu je prý pitná přímo z jezera. Tomuto pokušení jsme však nepodlehli a raději vždy filtrovali.

Mapy

Pro meziměstské přesuny jsme se navigovali výhradně elektronicky. V terénu nás jistily staré vojenské mapy ale v zásadě jsme vše plánovali podle mapy.cz a vystačili si s jejich mobilní navigací střídanou Locus maps a Maps.me ve městěch. Více najdete v článku o mobilních mapových aplikacích.

Plynové kartuše k vařiči

Minimálně ve velkých městech je vždy outdoorový nebo lovecký obchod, kde kartuše mají. V tomto směru není potřeba se obávat. Stačí se poptat googlu nebo kolemjdoucích.

Typická Sibiř tam, kde není zrovna březový les

SIM karta, data a mobilní pokrytí

Koupit si místní SIM není žádný problém. Potřebujete jen pas a najít jeden z mnoha obchůdků s mobily. SIM včetně předplaceného tarifu s enormním objemem dat stojí nižší stovky rublů.

Drobnou pastí je, že mezi ruskými samosprávnými oblastmi funguje roaming. Může se vám stát, že si vyberete nějaký předplacený balíček s volnými gigabyty, přejedete do jiného kraje a najednou se vám rychle vyčerpá zbytek kreditu a připojení se stopne. Kredit lze většinou snadno dobít, ale lepší volnou je balíček, který bude platný po celém Rusku. Chce se to včas zeptat.

V horských nebo odlehlých oblastech signál samozřejmě není. Takže na trecích nebo kdekoliv v divočině na snadnou dostupnost telefonického spojení nespoléhejte.

Tady signál fakt nebyl… Sajany

Podnebí a počasí

Burjatsko a okolí Bajkalu

I když se říká „Zima jak na Sibiři“ v létě zde panují v zásadě příjemné teploty okolo dvaceti stupňů. Nepříjemný je spíše celkem pravidelný déšť, který lze očekávat zejména v horských oblastech. V Sajanech jsme dlouhodobě pozorovali vzor, kdy půl dne pršelo a půl dne bylo nádherně. Jen člověk nikdy nevěděl, který půl den to bude.

Na pobřeží Bajkalu se v červenci a srpnu střídaly pošmournější, deštivé i nádherně prosluněné dny. Obecně bylo cestování kolem něj příjemné, ale je lepší být na déšť a případné odložení/zkrácení výšlapu připraven.

Zima je samozřejmě jiná kapitola. Obrovské jezero celé pravidelně zamrzá a vytváří zkratku pro pozemní dopravu, která jej v zimě nemusí objíždět. Těžce mínusové teploty jsou v kontinentálním klimatu samozřejmostí.

Zbytek Ruska

Při velikosti takové země nelze celé podnebí shrnout do jedné nebo dvou vět. Více vám řekne wikipedie nebo tenhle či tenhle článek.

Časem se udělá pěkně…

Bezpečnost

Pro inteligentního turistu je Rusko poměrně bezpečná země. Stačí nelézt někam, kde mám divný pocit. Ani jednou jsme se neocitli v situaci, kdybychom se cítili nějak ohrožení místními obyvateli. Na druhou stranu na skautskou čestnost bych také nespoléhal a své věci si hlídal. Prostě taková klasika na cestách po Asii, kdy je jakékoliv přepadení krajně nepravděpodobné, ale není na škodu být ve střehu.

Vlaky jsou prý poměrně bezpečné a šance, že by vám z nich někdo utekl s batohem je extrémně nízká (bdělí spolucestující, jen jedny dveře u kterých většinou stojí průvodčí atp). Jelikož jsme byli tři, raději jsme nepokoušeli statistiku a vždy jednoho dozorce ve vagonu nechali.

Riskantní může být jen setkání se státní mocí. Policisté a další byrokratičtí činovníci jsou známí svou láskou k úplatkům, ačkoliv se tento trend ve vztahu k cizincům prý dává na ústup.

Jenom ta auta nějak nedrží pohromadě…

Sibiřská divočina

Pokud předchozí odstavec navodil představu, že se vám v Rusku nemůže nic stát, rychle si ji vyžeňte z hlavy, pokud míříte do hor nebo kamkoliv do divočiny. Odlehlá a nepřístupná místa nabízejí veškerá rizika spjata s cestováním mimo náruč civilizace. Dokud se nikomu nic nestane, je vše v nejlepším pořádku. Jakékoliv drobné zranění však může výlet zpestřit náročným transportem v těžkém terénu a obtížným sháněním pomoci v místech, kde je signál několik dní cesty. Opatrnost a dobré vybavení lékárničky jsou základní prevencí průšvihu.

Bacha na medvědy. Jsou tu a není jich málo. Veškerá prevence v podobě hlasitého vybavování při průstupu lesem a důsledného věšení potravin 200 metrů od tábora a aspoň pět metrů vysoko vám může ušetřit jedno stresující rendezvous.

Jednou nás také přepadly vosy, kterým jsem nechtěně rozkopl skryté hnízdo. Naštěstí nikdo nebyl alergický a rychlá pomoc v podobě antihistaminika pomohla proti otokům.

Bacha na medvědy

Komáři a další hmyz

Nejhorším predátorem celého Ruska jsou hmyzáci. Jednak klasičtí komáři v nadstandardní koncentraci a především malé šílené mušky, kterým se lidově přezdívá gnus.  Jejich výskyt se lišil oblast od oblasti a povětšinou vlastně nebyl tak zlý ve srovnání s očekáváním (ve srovnání s ČR ano). Ale kde bzučeli ve vyšší koncentraci, tam to byl fakt nářez. Obrana proti nim má několik fází.

Dobrý repelent. Zapomeňte na srandu z drogerie na rohu. Buď jej sežeňte až v Rusku nebo se vybavte třeba mnou odzkoušeným Life Systems Expedition Sensitive. Výhodou tohoto spreje je absence deetu a přesto velmi dobrá účinnost testovaná kromě Sibiře také ve Skandinávii. Deet je totiž celkem svinstvo, které kromě odhánění hmyzu také rozpouští kůži a oblečení. Teda ne v nižších koncentracích, ale pro skutečnou účinnost potřebujete aspoň 50%. Devadesát pětka je už celkem svinstvo, ale pokud jste z komárů zoufalí, krátkodobé opatrné používání vám neuškodí.

Hustě tkaná mokytiera. Tady opravdu bacha při nákupu. Klasické moskytiery mají poměrně velká oka, která sice zastaví komára, ale pro gnus jsou bránou zvoucí k hodům na vašem obličeji. Odkazovaný typ nemá jako vnitřní součást žádný klobouček, takže se pod ní hodí třeba kšiltovka, abyste měli síťku dále od obličeje. Ale použít se celkem rozumně dá i bez ní.

Striktní režim přístupu do stanu. Nikdy jsme jej nenechávali zbytečně otevřený, stavěli ještě za světla než se hmyz zhustí a před spaním si dávali práci s genocidou těch pár set kusů, které nám stejně naletěly dovnitř.

Dlouhé oblečení moc nepomáhá. Klasický komár propíchne i relativně hrubé tepláky nebo mikinu.

Repelentovat se včas a nezapomínat ochranu co pár hodin obnovit. Tu chybu, že jsem si večer vyrazil na malou ze stanu bez našplíchaní odpuzovadlem jsem udělal jen jednou… a trpěl.

Sledovat terén a denní dobu. V hustém lese a všude, kde je vlhko jsou jako doma. S padajícím večerem pak většinou rozšiřovali své teritorium na dříve slunná místa.

Antihistaminika. Obvyklé prášky proti alergii zmírňují svědění, když už mě něco drasticky doštípalo.

Připraveni na boj s komáry

Lidé

Rusové jsou zářným příkladem, že bývá podstatný rozdíl mezi mediálním obrazem země způsobeným vládnoucími složkami a běžnými obyvateli. Většina domorodců se nám snažila pomoci a obecně se jedná o příjemné nátury i když mohou mít sklony trochu přehánět a občas vás zaskočí láskou k vojenským složkám či deformovanými názory na svou historii a její velikány („Jo, Lenin byl svině, ale taky velký silný muž, který něco dokázal.“). Aspoň jsme si mohli udělat obrázek, jak se asi žije v zemi bez svobodných veřejnoprávních médií, kde dostat se k objektivním informacím nebo nezkresleným zprávám je složitější než dojít pěšky k Měsíci.

Jako Češi máme klasickou výhodu, že se o nás všechny starší ročníky učily ve škole a kromě Tatry bezmezně milují také české pivo (to i mlaďoši). Včetně jeho fejkových variant produkovaných třeba v Petrohradu. Po běžném smalltalku „Adkuda vy?“ – „Čechija“ jsem vždy viděl, jak nám naskočily plusové body.

Družba

Alkohol

Oproti všeobecnému přesvědčení se v Rusku zas tolik nechlastá. Jasně, když už jsme potkali alkoholika, tak par excellence, ale litry vodky kolem nás proudem rozhodně netekly. Abstinenty taky taky asi moc nevedou, ale představa kompletně zpitého Ruska je vzdálená realitě.

Na druhou stranu jsou obyvatelé matičky Rusi poměrně vynalézaví a dokáží strávit ledacos. Do hor si v zájmu ušetření váhy brali 95% lékařský líh, který v cíli ředili z léčivých pramenů vodou a výslednému drinku říkali ruský gin.

Pokud chcete pít jako místní, pak vězte že české zapíjení tady nevedou. Vodka (nebo cokoliv podobného) se zásadně zajídá. Špekem, salámkem, kyselými okurkami. Z čistě vědeckého hlediska (komentováno valašským výzkumníkem s mnohaletou praxí) tak lze vydržet o nějakého toho panáka více.

Vodka se má zajídat…

Ruský rekreační styl a oblíbená místa

Postupně jsem získal averzi ke všem „oblíbeným“ místům. Pokud vám Rus řekne, že někde určitě musíte, doporučuji dalším jedincům, kteří nemají velké davy příliš v lásce, aby se dané destinaci obloukem vyhnuli. O víkendech celé Rusko migruje mezi piknikovými spoty, které lze hojně nalézt kupříkladu podél dostupných částí pobřeží Bajkalu.

Vypadá to tak, že zaparkují předními koly ve vodě, rozloží 3-4 stany (spací, vařící, toaletní…) a udělají si s rodinou a kamarády prima párty. Takhle může být hustě obsazeno pobřeží v délce několika kilometrů. Často najdete velkou řadu předpřipravených přístřešků.

Jiným šíleně přelidněným místem jsou Těpla Ozera, která díky skutečně teplé vodě a párty zázemí představují takový sibiřský Mácháč.

Klasický sjezd u Bajkalu

Zajímavosti a další doporučená četba

Rusko je převeliká země, volba, kam se vydat a co navštívit tedy může být dost náročná. Pro inspiraci si můžete projít mé cestopisy. Všechny obsahují itinerář a praktické informace.

• Míříš-li do hor, mohou se ti hodit články jak se sbalit nebo co vařit.
• Pro doplnění vybavení mrkni na mnou prověřené kousky, jestli něco z toho nemáš v hledáčku a zatím váháš.
• Po celém Rusku ti dobře poslouží moderní mapové aplikace, ke kterým se v divočině hodí mít také papírovou podrobnou zálohu v podobě starých sovětských map.
• Jsi horal začátečník? Projdi si tipy pro začínající trekaře nebo pár dobrých rad, jak si vybrat vhodné tábořiště pro stan.
• V odlehlých končinách nezapomínej na správně vybavenou lékárničku.
• Pro dlouhé přejezdy po magistrále se inspiruj tipy na zábavné hry na cesty.
• Kamarádi mají plnou hubu keců, ale na cestu se jim nechce? Všechny výmluvy dobře znám z vlastní zkušenosti, tak jim je klidně přepošli ;)

Vesnička…