Stan, celta nebo tarp? Jak vybrat vhodný přístřešek na cestu

Je lepší každou noc zalézt do stanu a mít jistotu, že mě ochrání před (skoro) každou nepohodou? Nebo je výhodnější ušetřit hromadu zátěže, cestovat jen s lehkou plachtou a spoléhat se na své zkušenosti, další vybavení a odolnost? Odpověď tradičně nemá jednoznačné znění a je v duchu: jak kdy a jak pro koho.

Při výběru nočního úkrytu je potřeba myslet na zabezpečení před živly, charakter výpravy, požadovaný komfort, váhu, spolehlivost, cenu a v neposlední řadě zkušenosti uživatele.

V článku najdete shrnutí hlavních předností i slabých míst tří nejoblíbenějších typů přístřešků a pár užitečných tipů z praxe.

Hvězdná obloha v Íránu

Stan

Nesmrtelná klasika a po mnoho desetiletí symbol cestování, horských přechodů a táboření. Současný nástup ultralehkého vybavení, s nímž jde ruku v ruce popularita dálkových treků a pojetí cest po horách spíše jako výkonnostního sportu než objevných výprav, ovšem vytvářejí dojem, že běžným stanům už odzvonilo. Tak jak to teda je?

Stan rozhodně není potřeba tahat všude. Třeba v našich podmínkách, pokud vysloveně neplánujete delší táboření u vody nebo v nějakém kempu, se bez něj na většině výprav od jara do podzimu klidně obejdete. Všude je les a tím pádem se všude dá natáhnout obyčejná a několikanásobně lehčí celta. Nemluvě o tom, že na každém druhém rohu je větší turistický přístřešek nebo jiná možnost, jak se skrýt před živly.

Kýčovitý obrázek od jezera Alaudin v Tádžikistánu

Dalším důvodem, proč po Česku cestuji zásadně bez stanu, je naše legislativa. Se stanem se už totiž dle všeobecného výkladu dostáváme z hájemství „nocování“ (jinak také „bivakování“) na hranu tzv. „táboření“. Zatímco první činnost je u nás s výjimkou nejpřísněji chráněných území v zásadě povolena kdekoliv, s tábořením už je to o dost horší.

Zjednodušeně řečeno bivakuji, pokud si na jednu noc někde nenápadně lehnu a nezanechám žádné stopy. Tábořím, když si postavím stan, rozdělám oheň a natáhnu šňůru na smradlavé fusekle – už jsem zkrátka z pohledu přírody a jejich strážců invazivnější.

Na druhou stranu si neumím představit místa a období, kde bych stan neměl. Může to být Gruzie před deseti lety v červenci, kdy tam několik dní vydatně pršelo a moje mladší já mělo houby zkušenosti s tím, kde se v terénu bude držet voda. Nebo letní Skandinávie či Sibiř, kde by mě jinak utýrala mračna krvesajného hmyzu. Nebo Island kde se to chce proti silnému větru a všemu, co přináší, doslova opevnit.

Podle mě stan stále nabízí největší komfort a určitou jistotu. A to se hodí, pokud si nejsem zcela jistý, do jakých podmínek a terénu lezu a pokud nemám v malíčku všechny možné triky, jak si poradit v případě potíží.

Hlavně v pošmourném počasí daleko od civilizace člověk ocení kvalitní stan, kde se může schovat. Z výpravy v Sajanech, Rusko

I pro přístřeší platí stejná poučka jako pro jiné vybavení, kde se rozhoduji, zda chci jít do super lehkého ale méně robustního řešení. Pro bezpečné a pohodlné využití potřebuji určité zkušenosti, jinak mi nový kousek výbavy přinese spíše trápení než potěchu.

Méně otrkaným horalům proto doporučuji na svá první větší dobrodružství v neznámém terénu spíše kvalitní stan, než riskovat, že je první bouřka v přístřešku bez podlážky pěkně propláchne.

Rovněž v drsnějších podmínkách, ve vysokých horách, kde si počasí s lidmi pohrává jako kočka s myší, nebo kdekoliv, kde hrozí nejen otravný ale klidně rovnou jedovatý hmyz, se rozumný člověk spíše spolehne na stan.

Typický norský lesík plný komáří havěti. Kdybych si nepostavil aspoň vnitřní část stanu, do rána jsem asi bez krve… :)

Samozřejmě u stanů najdeme obrovské rozdíly v kvalitě (a ceně). Nikdo sice netvrdí, že ve stanu za patnáct stovek z Tesca nepřežijete noc v rumunských horách, ovšem pokud si vás najde bouřka, nebude to nijak pěkná noc a dost pravděpodobně z vašeho přístřešku udělá jednorázovou záležitost.

Na druhé stráně škály jsou drahé ultralehké stany renomovaných značek. Cenovka mezi deseti a dvaceti tisíci je už ovšem pro začínajícího turistu nejspíše přes čáru. Kromě toho je u stanů z této kategorie potřeba počítat s nižší odolností a opatrnějším zacházením. Superlehké materiály se někde musí projevit i když je jejich kvalita stále velmi dobrá (proto ta cena…).

Osobně u stanů nedám dopustit na českého výrobce Jurek, který podle mě nabízí nepřekonatelný poměr cena/kvalita/váha. Můžete mrknout i na mé recenze.

TIP–> Hanibal sepsal pěkného stručného, ale přehledného průvodce základními kroky při výběru ideálního stanu.

Můj druhý domov na cestách – Jurek ALP 2.5 light

Výhody stanu

• Největší komfort a zabezpečení před živly i nevítanou faunou
• Uvnitř je o poznání tepleji než venku
• Relativní soukromí v případě větších výprav
• Univerzální použití i na festivaly, sportovní turnaje a další podobné akce
• Při troše tréninku rychlá stavba
• Není potřeba tolik řešit terén, kde stavím (ale pořád je fajn místu na noc nějakou pozornost věnovat)
• Je o něco těžší z něj něco přítomnému spícímu osazenstvu ukrást – resp. vyžaduje to podstatně větší drzost

Nevýhody stanu

• Výrazně větší váha a rozměry ve srovnání cenově dostupnějších stanů s alternativními přístřešky
• V případě ultralehkých stanů vysoká cena a mírně slabší odolnost
• Znamená už „kempování“ – tzn. riziko postihu tam, kde je zakázáno
• Horší přehled, co se v okolí děje

Ideální využití

• Pro méně zkušené horaly nebo pokud si nejste úplně jistí, do čeho jdete
• Pokud máte jinak spíše starší nebo horší vybavení
• Na cesty v „drsnějších“ podmínkách –  zima, vysoké hory, hodně deštivé lokality atp.
• Na cesty dobrodružnějšího charakteru, které lze hůře naplánovat
• Pokud hrozí, že vás sežere hmyz a jiné podobné radosti

Takovéhle nenadálé potoky vody bych bez stanu s kvalitní podlážkou neustál, Norsko

Obyčejná celta a provázek

Nejjednodušší a pro české trampy asi nejoblíbenější základ pro přístřeší v přírodě. V našich lesích není nic snadnějšího, než mezi dva stromy natáhnout špagát (ideální je prádelní šňůra, tenká padáková šňůra nebo tzv. repka), přes něj přehodit prakticky libovolnou plachtu s vystuženými oky na okraji, tu ukotvit několika nalámanými větvičkami a je hotovo. Primitivní a super-lehké řešení za pár stovek z libovolného armyshopu.

Pod celtou jsem u nás spal desítky nocí a ani silný déšť nepředstavuje problém, pokud si člověk nelehne hodně špatně do dolíku, kam stéká všechna voda. A pokud si dá trochu práce s pořádným dopnutím své střechy.

Když už se náhodou něco pokazí, Česko nabízí výhodu „domácího“ prostředí, kde lze po špatné noci prostě dojít na nejbližší vlak a evakuovat se domů (nebo aspoň jít se usušit do nejbližší hospody).

Klasické áčko z celty – pro dva lidi akorát

Kromě klasického áčka přes šňůru mají kovaní zálesáci pár dalších konstrukčních fíglů pro různé příležitosti. Můžete si je nastudovat v článku na bushcratf.cz nebo ve videu od JUBÖ Bushcraft. Samotného mě na domácích čundrech baví každou noc stavět jiný typ přístřešku. I když tak moc jako pánové v odkazech se s nimi zas nemazlím :)

Dá rozum, že není celta, jako celta. Nejuniverzálnější a nejlevnější bývají zmíněné „vojenské“ plachty, které jsou pořád relativně lehké a přitom dostatečně odolné, takže je můžete v případě potřeby dát i pod sebe. Spousta lidí také bere, co má zrovna po ruce – třeba nejrůznější igelitové celty z hobby-marketů, které také splní účel, ale bývají těžší.

V neposlední řadě lze samozřejmě pořídit plachtu z odlehčeného materiálu, z něhož se například dělají tropika stanů. Ty mají jedinou nevýhodu, a sice že je v případě potřeby nedáte pod sebe, jinak by z nich byl cedník. Což se ovšem dá snadno řešit nošením speciální podložky, na kterou si položíte karimatku (kvůli vodě nebo ochraně nafukovačky). V našich luzích a hájích je za tímto účelem oblíbená stavební folie Tyvek, která je lehoučká a přitom voděodolná a festovně pevná.

Jednoduchý otevřený přístřešek z celty přijde vhod, když člověk nečeká žádné běsnění živlů

Ve vyšších horách okolních států, kde na hřebeni už není les, je potřeba myslet trochu dopředu, že celta nebude kde pověsit. Většinu plachet lze za okrajová očka postavit na trekové hole a vypnout špagátem do stran. Pokud hůlky nepoužíváte, je potřeba vybrat nebo upravit plachtu tak, aby šla postavit na nějaké tyče (které se snadno dají dokoupit). V takovém případě se hodí obětovat nějakou tu desítku gramů a přibalit i pár stanových kolíků.

Dost nás také vyškolilo Slovinsko, kde jsme měli jediné štěstí, že za nocí, kdy jsme spali venku, nespadla ani kapka, jinak bychom zaplakali. V extrémně kamenitých lesích jednoduše nebylo možné najít dostatečně velkou rovnou plochu, kde by se pod zavěšenou celtu vešli tři chlapi vedle sebe. Hůlky pro postavení na louce jsme samozřejmě neměli…

Improvizace s celtou pod lavičkami

Výhody cestování s celtou

• Nejlevnější přístřešek
• Při správném výběru velmi lehká a skladná (i s upínacím systémem do 1 kg)
• Obvykle bráno jako „bivakování”
• Variabilita stavby
• Otevřená konstrukce umožňuje větší přehled o okolí nebo intezivnější „souznění s přírodou“ :)

Nevýhody cestování s celtou

• Bez hůlek nebo přídavných vzpěr vás čeká složitější výběr vhodného místa (ideálně rovina mezi stromy, která není moc zarostlá)
• Nulová ochrana před hmyzem
• Je potřeba trochu přemýšlet, kde a jak stavím přístřešek, aby mi dovnitř nenapršelo, nenateklo atp.

Ideální využití

• Na čundrování po Česku nebo podobných podmínkách

Na celtách je super, že se dají spojovat podle počtu lidí do obrovského „hangáru“ :)

Tarp

Opěvovaný typ přístřešku mezi ultralight komunitou. Tarp není v zásadě nic jiného než sexy název pro celtu z extrémně lehkého materiálu, u které se konstrukčně počítá s tím, že se bude stavět na hůlky bez nutnosti použít horní vodící špagát.

Většina modelů označovaných jako „tarp” je prostě jen obdélníková plachta s očky a případně již v základním balení dodávanými vypínacími šňůrami a kolíky. Méně často lze narazit na typy, které mají opěrné body i mimo okraj a spolu s šestiúhelníkovým tvarem umožňují i uzavřenější konstrukci, kde dokážete zakrýt všechny boční stěny. V tomto směru opět boduje můj oblíbený Jurek.

Existují i pokročileji vytvarované modely, které připomínají stan – podle toho bývají označovány jako „tarptent“ – zatím u nás však nejsou podle všeho moc rozšířené.

Výhody i nevýhody jsou logicky podobné jako při cestování s jednoduchou celtou. Pokud se s tarpem vypravíte za větším dobrodružstvím, chce to pečlivý výběr místa, kde jej postavit, a být smíření s tím, že ve vysoké trávě na hřebeni za vytrvalého deště jste zkrátka v loji. Naopak, pokud půjdete mezi jasně danými aspoň trochu přizpůsobenými tábořišti, je tarp příjemná lehká volba, která vaši kapsu ani zdaleka neprovětrá tak, jako UL stan.

Tarp = lehká konstrukce a do určitých podmínek parádní přístřešek. Foto Gutife, pixabay.com

Tarpy díky použitému materiálu a konstrukčnímu přizpůsobení stojí trochu víc než nejobyčejnější plachta, ale ve výsledku nabízí více možností a nižší váhu. Stejně jako u jiných ultralehkých vychytávek pak existuje určitý bod zlomu, za kterým už každý ušetřený gram nebo propracovanější detail stojí ultra-hříšné peníze.

–> TIP: Přečtěte si, jak se sbalit co nejvíce nalehko, aniž byste nejdříve nechali vykrvácet svou peněženku.

Výhody tarpu

• Oproti stanům velmi lehká a skladná záležitost (v závislosti na modelu i s vypínacím systémem pár set gramů až 1 kg)
• S vysokou pravděpodobností bude (minimálně u nás) považován za „bivakování”
• Variabilita stavby
• Stavění na trekové hůlky nebo dokoupené tyče –> větší volnost ve výběru spacího místa
• Utratíte za něj méně peněz než za kvalitní stan

Nevýhody tarpu

• Oproti úplně obyčejné celtě o něco dražší (jak moc záleží na modelu)
• Špatná až žádná ochrana před hmyzem (záleží jaký typ máte a jak jej postavíte)
• Podle podmínek vyšší náročnost na zkušenosti uživatele a výběr místa ke spaní oproti stanu
• Menší stabilita ve větru než stan

Ideální využití

• Pro ultradlouhé přechody nalehko, kde lze dobře plánovat
• Na čundrování kdekoliv u nás či v podobných podmínkách
• Pro zkušenější uživatele relativně kdekoliv, kde přírodní podmínky vysloveně nevyžadují raději stan

Perlička ze Skandinávie: Alternativní norské „teepee“ nazývané lavvu. Když přišel obří slejvák, jeho majitelům zatraceně chyběla podlážka…

A co spaní pod širákem?

Jasně, že pod otevřeným hvězdným nebem je index romantiky nejvyšší. Jenže málokdy se člověk může spolehnout na to, že v noci opravdu nespadne ani kapka.

Pokud vyrážím na nějaké microadventure kousek za město, můžu si důvěru v rosničky asi lajznout. Ovšem u vzdálenějších výletů chci mít jistotu, že mi nepřipraví noc plnou utrpení a nějaké – aspoň provizorní – přístřeší mám po ruce vždy.

Při spaní jen tak pod noční oblohou je nutné navíc počítat s rosou, která dokáže naše vybavení překvapivě promáčet. Pokud jste s teplotním určením svého spacáku na hraně, hezky vás zastudí. Někdy je volba postavit přístřešek volbou jistoty (pár nocí se stavbou narychlo poté, co nás probudil déšť do ksichtu, už jsem zažil) a někdy je to rozumné opatření s ohledem na zbytek vybavení. Nezdá se to, ale i dobře natažená celta přidá spoustu komfortu díky odstínění větru, zachycení zmíněné rosy nebo třeba jen zakrytí otravného úplňku :)

Tak dobrou noc a dobré ráno přeji.

Ranní výhled na jezero, Tádžikistán