Tádžikistán prakticky: Doprava, ceny, lidé a další užitečné informace

Tádžikistán nabízí některé klasické atributy střední Asie, jako jsou neuvěřitelná krajina velehor, s přídavkem bonusových vychytávek, mezi něž patří neskutečně vstřícní lidé a jistá příchuť divočiny. Pro všechny návštěvníky jsem sepsal průvodce vším, co byste z praktického hlediska chtěli před cestou znát.

Doprava do země

Pro pozemní přepravu nemá Tajikistan úplně vstřícné sousedy. Ačkoliv všechny okolní hranice je nyní možné překročit (dokonce od léta 2017 i tu s Čínou), čekají vás obskurní drahá víza (Uzbekistán), nutnost permitů (Afghánistán) nebo hoodně dlouhá štreka (Čína). Nejlépe se jezdí přes hranici s Kyrgyzstánem. Zejména na trase Osh – Batken – IsfaraOsh-Sary Tash – Kyzylart – Bor Dobo – Murghab, které doporučuji jako vstupní/výstupní body. Pro detailní popis pohraničních přechodů mrkněte na Caravanistan.

S ohledem na ceny letenek přímo do Dushanbe a specifickou dopravní situaci Tádžikistánu se často vyplatí kupovat letenky do kyrgyzské Oshe. Do Bishkeku je pořídíte při včasné koupi za cca deset tisíc zpáteční a následně do/z Oshe za další cca tisícovku. Ruské aerolinky pak létají přímo do Oshe z Moskvy.

Tento manévr se vyplatí zejména, pokud chcete projet Tádžikistán opravdu celý – tzn. včetně pamírské části. Cesta džípem po Pamír Highway není nejrychlejší záležitostí a v momentě, kdy se dokodrcáte z Dushanbe do srdce vysokohorské oblasti – Khorogu – je v čistém času jízdy už jen o málo delší (tzn. pár hodin až půl dne navíc – co to v téhle části světa znamená? ) dostat se přes Murghab až do Kyrgyzstánu a vidět něco nového. Jelikož většina turistů míří také do Fanských hor, které jsou od Dushanbe na druhou stranu, lze okruh Osh – Khujand – Panjakent – Fanské hory – Dushanbe – Pamír – Osh z logistického hlediska jen doporučit.

Tadzikistan Krajina

Typická krajina Tádžikistánu

Víza

Tádžikistán zavedl poměrně snadný a přímočarý systém pro elektronická víza. Ta stojí 50 USD a umožňují návštěvu dokonce po dobu 45 dní. Pokud chcete navštívit také Pamír (Gorno Badakhshan), potřebujete speciální permit (GBAO), který lze nejjednodušeji vyřešit zatržením jednoho políčka při žádosti o e-viza a zaplacením dalších 20 dolarů navíc. Bez této “formality” se do oblasti nedostanete!

Vytištěná víza mějte pořád u sebe. Čas od času si je někdo zkontroluje. Nelekejte se inkognito obrázku v záhlaví, prostě to tak mají (až uvidíte, tak se smíchem pochopíte).

Pozor na matoucí druhou stránku pro podání elektronických žádostí o klasická víza https://www.visa.gov.tj/index.html – tu nechcete. Správná stránka po 45 denní e-viza je https://www.evisa.tj.

Do kolonky “adress in Tajikistan” stačí vyplnit libovolný rozumný hostel. Nepotřebujete v něm žádnou rezervaci ani nic podobného.

Do země se nedostanete před uvedeným datem vstupu, ale máte na to až devadesát dní po něm. V Tádžikistánu pak můžete zůstat zmiňovaných 45 dní. Více detailních informací najdete v FAQ.

00 Tadzikistan Doprava

Autobusák v Isfaře, kousek za hranicemi s Kyrgyzstánem

Co je dobré vědět před příjezdem

Občanská válka a chudoba

V roce 1992 vypukla v Tádžikistánu vleklá a destruktivní občanská válka. Její příčiny jsou příliš komplikované, než abych je zde popisoval, ale důsledky můžete vidět dodnes. Když budu citovat wikipedii:

Tádžikistán zůstal po válce v troskách. Zemřelo 50 až 100 tisíc lidí, na milion a půl obyvatel ze země uprchlo. Byla zničena infrastruktura, ekonomika se propadla na samé dno. Obyvatelstvo přežívalo z darů mezinárodních organizací. Ruská menšina, která zastávala funkci intelektuální elity (učitelé, doktoři apod.) ze země odešla, což jenom znásobilo obtíže poválečné obnovy.

Ani dvacet let po konfliktu se Tádžikistán stále nevzpamatoval i když už pomalu začíná nabírat dech. Zejména kvůli přičinlivému přístupu obyvatel a sílícímu turistickému ruchu. To však nic nemění na faktu, že se jedná o nejchudší zemi středoasijského regionu. Často narazíte na lidi, kteří jsou doma jen na návštěvě mezi dlouhými periodami práce v zahraničí, odkud svým rodinám posílají peníze na živobytí. Tyto z exilu poslané dividendy tvoří téměř polovinu tádžického HDP. Jen tak pro představu …

05 Tadzikistan Zebraci

Někdo má málo a někdo nemá vůbec nic

Prezident a autority

Po válce vzal moc pevně do svých pracek jistý Rahmón, který v zemi vládne dodnes. Autoritativní prezidentský režim můžete pocítit na mnoha místech a občas vyčíst v nesouhlasných výrazech ve tvářích obyvatel, když se zadívají na jednu z mnoha Rahmónových nadživotních podobizen, které Tádžikistán doslova okupují.

Dávejte si bacha na focení vládních budov a čehokoliv, kde vám někdo uniformovaný naznačí, že byste to rozhodně fotit neměli. Já se použil a po prvním skoro-zatýkání. S nějakým zásadním zneužíváním moci jsem se naštěstí ani u policajtů ani u vojáků nesetkal, ale ne že by nějaké fígle nezkoušeli. Chce to trvat na svém, že jim na cigára fakt nepřispějete a nebo hrát hodně hloupé. Fungovalo mi obojí.

10 Tadzikistan Prezident

Rahmonovo oddělení v Khujandském muzeu je top …

Pamír a Tádžikistán

Pamír neboli Gorno Badachšánská autonomní oblast je separátním územím s velkou autonomií. Jeho oddělení je také jedním z důsledků občanské války. Je dobré si uvědomit, že zde žijící lidé nemají vůbec nic společného s obyvatelstvem západní části Tádžikistánu. Pamířané jsou hrdým svébytným národem s úplně jiným jazykem (resp jazyky) a rádi se mezi řečí zmíní, v čem jsou lepší než Tádžikové. Ne že by je v současnosti vysloveně nenáviděli, ale když na to přijde řeč, přehnaně bych Tádžiky na Pamíru nevychvaloval ;)

Obecně se dá říct, že Pamířané patří k ještě benevolentnější větvi islámu než Tádžikové, mají uvolněnější sociální představy o tom kdy se má holka vdávat a jak se oblékat, a díky jejich náboženskému vůdci Aga Khanovi najdete v těchto horách školu i tam, kde byste ji nečekali ani v nejdivočejších intelektuálních snech.

27 Tadzikistan Pamir

Náboženství

Přesto že je Tádžikistán na první pohled muslimskou zemí, přehnaně ortodoxní pravidla jako cestovatel nepocítíte. Přístup obyvatel k víře je velmi umírněný a tolerantní. Nikoho jsem například neviděl se modlit přímo na ulici, jak je to běžné v Turecku. Víra se tu bere spíše filosoficky – aspoň tak mně to přišlo. Rovněž nehledejte žádné burky a dámy zahalené od hlavy k patě. Módní diktát určuje tádžickým ženám obyčejný šátek na hlavu a pestrobarevné, i když dlouhé a neforemné šaty. Moje spolucestovatelka se většinou vyskytovala v dlouhých šortkách a tričku s krátkým rukávem a vše bylo ok.

Pamír má ještě uvolněnější pravidla. I když zdejší obyvatelé bezmezně milují svého náboženského vůdce, je to pro ně spíše morální ikona a mecenáš.

Obecně však při cestovaní ve dvojici doporučuji, podobně jako v mnoha jiných konzervativnějších zemích, tvrdit, že to děvče vedle je vaše sestra nebo žena. I kdyby váš skutečný ne/vztah byl jakýkoliv. Prostě to zjednoduší spoustu věcí od jisté redukce nabídek k sňatku po možnost bydlet spolu v jednom pokoji.

04 Tadzikistan Lide

Pestré šaty a hromada dětí. To je holka v Tádžikistánu.

Peníze a ceny

V Tádžikistánu platí somoni – v roce 2018 s kurzem cca 2,5 Kč za 1 TJS. V městech jsou bankomaty, ale doporučuji mít s sebou kartu VISA, protože zdaleka ne všechny akceptují Mastercard (spíše velká menšina). Ke kreditce si určitě dovezte i rozumnou rezervu nejlépe v dolarech, protože bankomat (ATM) nemusíte najít všude nebo může být prázdný. Eura směnit jdou, ale prý jsou méně běžná.

I když je oficiálně zakázáno měnit peníze jinde než v bance, úspěšně jsme své dolary směnili jednou pod dohledem fandícího davu s vekslákem na tržišti a jednou v jakési cestovce. Nikdo se nás nepokusil natáhnout. Třetí pokus v bance se místo u přepážky odehrál v čekárně, kde babička, co právě přišla z venku, vytáhla z kabelky  ekvivalent domácího měsíčního platu.

Ceny jsou velmi podobné jako třeba v Kyrgyzstánu. Obecně jídlo a služby jsou dost levné, u tržišť, kde není uvedená cena, záleží na vašich vyjednávacích schopnostech (ale ovoce a zelenina tu cenu většinou mají) a u dopravy záleží jestli se jede maršrutkou, sdíleným taxi a nebo sdíleným taxi-džípem. Více v sekci doprava.

Centrum Dushanbe je o něco dražší (ale pořád dost levné), okraj se blíží menším městům. Čím menší a méně významné městečko/vesnička, tím můžete očekávat větší láci. Na Pamíru jsou základní potraviny o něco dražší.

Tadzikistan Dushanbe

Centrum Dushanbe

Někde už můžete narazit na dvojí cenu pro místní a pro turisty. Osobně se mi stalo jen jednou v botanické zahradě v Khorogu. Chtějte vidět oficiální ceník.

Tádžikové až na výjimky neměli přílišné tendence snažit se na nás nemorálně vydělat. Hlídat si cenu je potřeba zejména u dopravy a hlavně se ujišťovat, jestli vyřknutá suma platí za celé auto, za celou vaši skupinu nebo za jednu osobu. Abyste se později nedivili …

S penězi je v Tádžikistánu spjata řada pověr. Postupně jsem například vypozoroval, že vždy, když jsme měli někde platit 13 somoni, raději nám vrátili tak, jako bychom platili 12. Doporučuji raději dát dýško a zaplatit 14. V téhle zemi má jeden rohlík pořád ještě slušnou hodnotu.

Na Pamíru se zase paní z guest housu zdráhala přijmout peníze v noci. Museli jsme je položit pěkně na schody a z nich si je teprve vzala. Prý by přímé převzetí z naší ruky přineslo smůlu nebo tak něco.

Příklady cen (2017)

Aktuální cenové relace najdete také na numbeu. Zde pár příkladů ode mě.

  • Pirožek nebo podobné pečivo neplněné masem: 1-2 TJS
  • Samsi (plněné masem): 2-3 TJS
  • Kebab (mleté maso na špejli): od 7 TJS
  • Šašlik (kusy masa na špejli): 10-15 TJS
  • Klasické jídlo malá porce – 7 TJS
  • Velká porce – 10-15 TJS
  • Obecně oběd pro dva v “restauraci”: 25-35 TJS (Za těch 30+ už je to hostina  – např. malý a velký plov,2x salát, 2x zakysaná smetana, čaj, lepjoška/chleba)
  • Meloun: Záleží na lokalitě – ve městech 6-8 TJS (fakt velký macek), na vsi pak klidně 3 TJS
  • Točená luxusní zmrzlina: 1 TJS
  • Ovoce: okolo 5 TJS/kilo, ale v Dushanbe
  • Rajčata: 3 TJS/kilo
  • Sušené meruňky: 36 TJS/kilo
  • Voda 1,5 l: 3TJS
  • Vstup do botanické zahrady v Dushanbe: 5 TJS
  • Čaj na tržišti v Dushanbe: 10 TJS za 50g vynikajícího oolongu. Asi nejdražší čaj, co tam měl, a to mě, myslím si, ještě trochu natáhl. Zbytek čajů stál tak čtvrtinu nebo polovinu.
  • Nocleh: obecně 40-100 TJS osoba/noc. Více v sekci ubytování
  • Vstup do chráněné oblasti (pozor může jich být více v rámci jednoho pohoří, vícev sekci o táboření za cestopisem z Fanských hor): 16-18 TJS/os
13 Tadzikistan Deti

Je libo oslíka?

Ubytování

Stanování v přírodě

Jednoduše řečeno stan si můžete rozdělat, kde vás jen napadne. Placená tábořiště fakticky neexistují (ve Fanských horách se platí prostě za vstup na území) a žádné otravné omezení také ne. Stačí používat selský rozum a nenakvartýrovat se bez optání k někomu na zahradu.

Hostely, hotely, homestays …

Pokud patříte k civilizací zhýralým jedincům, kteří neusnou bez Wifi připojení, čekají vás v Tádžikistánu těžké časy. Internet na ubytování tu ještě není standardem a pokud už jej náhodou mají, pak takový pokojík stojí o dost více. Občas se dá uhádat sleva právě za cenu toho, že vám neprozradí heslo k wifině (což jsme zjistili až později :) ). Podobně se dá ušetřit odmítnutím snídaně v ceně.

37 Tadzikistan Uybtovani

Hostel v Murghabu. No wifi, no elektřina, no problem ;)

Ubytování bývá čisté a s velmi příjemnými majiteli/personálem.

O ceně bydlení se tak v 50% případů dalo mírně smlouvat. Hlavně, když jsme viděli, že ani zdaleka není plno.

Pokud chcete šetřit až na dřeň, tak některé západně laděné hostely v Dushanbe nabízejí možnost postavit si u nich na zahradě stan. Podle mě to nemá moc smysl a vyplatí se raději ubytovat normálně více na okraji města (a tudíž za menší peníz). Nebo když už tak jít do punku někde v centrálním parku, ale to nemám odzkoušené.

Typ a cena ubytování, která jsme testovali, se dost různí. Zejména podle místa a jeho možností. Nejlépe vám dají představu příklady:

  • Khujand – Ekson hotel – 80 TJS/pokoj pro 2 osoby/noc. Jen rusky mluvící, ale velmi milý personál. Žádná wifi.
  • Panjakent – Elina guest house – 160-200 TJS/pokoj pro 2 osoby/noc.  Wifi asi měli, ale protože jsme moc smlouvali tak jsme nedostali heslo.
  • Homestay u jezera Iskanderkul – 80 TJS/pokoj pro 2 osoby/noc. Na internet zapomeňte.
  • Dushanbe – Yeti guest house kousek od centra – 7 usd (68TJS)/os/noc v dormitory (sdílený pokoj). Snídaně (nic extra) v ceně. Západně laděný hostel s veškerým servisem.
  • Dushanbe – Latifa hostel, který byl sice na okraji ale v rozumné dojezdní vzdálenosti – 10 USD/pokoj pro 2 osoby/noc. Snídaně (dobrá ale furt stejná) v ceně. Vedl to postarší ale hrozně milý pán. Mluvil rusky a učil se postupně anglicky. Hned po příchodu nás pozval na polévku a hrozny. Internet haproval, ale byl.
  • Khorog – Taksima guest house – 35 TJS/osoba/noc – místo ve velkém tzv. Pamirskem domě – jedna velká místnost, kde normálně bydlí celá rodina. Měli jsme to sami pro sebe + zahrada plná moruší a zvířectva. Hrozně hodná paní, spousta čaje. Internet jen v divokých snech.
  • Murghab – Mansur Tulfabek – 35 TJS/osoba/noc. Hodný pán, pomohl i s odvozem dále. Elektřina na dvě hodiny denně, když se nahodí generátor. Ale překvapivě vymakaná teplá solární sprcha. Hádejte jak to je v srdci Pamíru s internetem? :-P

Všechna výše zmíněná místa mohu jen doporučit pro jejich lokální výborný poměr cena/výkon.

22 Tadzikistan Pamirsky Dom

Pamírsky dom

Doprava

V Tádžikistánu prakticky nejezdí vlaky a veškerá doprava je zajišťována pestrou směsicí silničních prostředků. Je potřeba si uvědomit, že cena a délka jízdy závisí zejména na kvalitě silnice vedoucí do zamýšlené destinace. Tam kde je dobrá cesta, jezdí většinou maršrutky, které pojmou více lidí a tím pádem stojí opravdu lidový peníz. Na většinu míst však solidní silnice nevede nebo je pouze po část cesty a kvůli určitému úseku se musí jet džípem nebo aspoň trochu offroadovým autem. Někde cesta sice je, ale maršurtky už ne, takže cestovatele stejně čeká očistec v podobě shared taxi.

Ať už džípy nebo sdílené taxíky jsou většinou přebudovány pro větší pasažérskou kapacitu. V praxi to znamená, že místo kufru mají další aspoň dvě sedačky a zhruba v polovině případů by na trojsedadlo uprostřed bylo přece škoda cpát jenom tři lidi, že? Pokud byste si chtěli pronajmout auto sami pro sebe (protože nemůžete/nechcete čekat či z důvodu většího pohodlí) počítejte cenu za celé auto jako cca šesti nebo sedminásobek poplatku za jednoho člověka.

17 Tadzikistan Shared Taxi

Typický “autobusák”

Shared taxi i maršrutky jezdí až se naplní. Což je někdy do deseti minut a někdy za čtyři hodiny. Pokud můžete, je fajn si své místo u řidiče rezervovat předem nebo aspoň na “autobusové nádraží” dojít relativně brzy. Zvláště na delší trasy se odjíždí jen ráno a v pozdějším dopolední jsme už došli málem s křížkem po funuse. Na místě většinou stačí ptát se jménem destinace a ochotní domorodci vás už nasměrují ke správnému kolegovi nebo do správného kouta parkoviště. Tam se o vás můžou trošku poprat, ale většinou měli celkem slušný pořadník, kdy kdo odjíždí. Občas  nám se  zajištěním dopravy pomohli na hostelu my tak měli odvoz přímo od dveří.

Prakticky vždy se u sdílených taxi/džípů platí za celou trasu. Nikoho nezajímalo, že chceme jet jen do půlky. Prostě jsme zabírali sedadlo a když není jistota, že jej někdo později zaplní a doplatí zbytek, jsou z pochopitelných důvodů šoféři velmi striktní.

Co se týče délky jízdy, bylo by bláhové orientovat se jen podle kilometráže. Někdy je cesta horší, někdy příšerná a někdy prostě zmizela a buď se počká, než ji někdo postaví nebo se jede objížďkou. Orientační časy pro námi absolvované jízdy najdete v příklad cen.

20 Tadzikistan Marsrutky

Maršrutka = symbol civilizace.

Letecké spojení Dushanbe –  Khorog

Aktuální informace o letecké přepravě mezi Dushanbe a Pamírem najdete opět na Caravanistanu. Ve zkratce se sice létá každý den, sto jí to dvakrát tolik co cesta džípem, ale může se stát, že budete několik dní čekat na dobré počasí.

MHD ve městech

Hromadnou dopravu v drtivé většině případů zajišťují, jak jinak, maršrutky. V Tádžikistánu obzvláště prťavé minibusy nebo někdy prostě jen větší osobní auta. Jedině Dushanbe je o chlup pestřejší, protože zde můžete narazit na cokoliv od velkého autobusu či dokonce trolejbusu po malou osobní ladu, která má za oknem číslo spoje.

Jedna jízda MHD stojí 1 somoni. Na delší trasy (typicky v hlavní městě) pak 2. Můžou vás nechat zaplatit místo zabrané batohy.

Tadzikistan Mhd

MHD v Dushanbe

Autostop

Za stop se v Tádžikistánu často platí. Může se vám podařit chytit někoho, kdo vás posune zadarmo, ale běžně chtějí příspěvek na benzín v ceně cca běžné “jízdenky” mezi destinacemi. Výhoda autostopu je pak v tom, že příspěvek můžete poměrově snížit podle toho v jaké části trasy se nacházíte. Tzn. pokud chytíte stopa někde na půl cesty mezi městy, mezi kterými se platí 100 somoni za osobu, dá se to uhádat na 50.

Dále se autostop dá využít v případě, že nemáte na to, najmout si celé auto a doufat v jeho zaplnění v rozumnou dobu nelze. Takto jsme si odchytli džíp kousek za horskou vesnicí Bachor, který vezl místní obyvatele do vesnice, ale zpět by jel prázdný. Úspora byla více než výrazná.

Příklady cen za dopravu a délka přejezdů
  • Isfara – Khujand (maršutka, 2h): 13 TJS/os
  • Khujand – Panjakent (shared taxi, slabší úroveň cesty, dost kopců, 4h): 120-150 TJS/os
  • Panjakent – Artush (něoc jako maršrutka, špatná cesta, 2h): 40 TJS/os
  • Iskanderkul – Sarvody (město na hlavní cestě do Dushanbe, nutné najmout auto nebo stopovat, nic moc cesta): 150-500 TJS/auto, autostop cca 30-40 TJS/os
  • Sarvoda – Dushanbe (shared taxi): 50/os
  • Dushanbe – Hissar (maršrutka): 3 TJS/os
  • Shared taxi v Hissaru: 2 TJS/os
  • Dushanbe – Khorog (shared taxi/džíp – druhá půlka rozbitá Pamir highway, 13-20 hodin): 300 TJS/os
  • Khorog – Rushon: 15 TJS/os
  • Rushon – Sponge (vesnice na půl cesty v Bartang valley, cca 45 km po rozbité cestě): 20 TJS/os + 10 za batoh
  • Odhad ceny Rushon – Bardara (100 km přes Bartang valley): okolo 600 TJS/auto – nám nabídli 700, ale podle mě by to šlo usmlouvat aspoň o stovku. Vycházím z propočtů běžných cen za jiné cesty.
  • Bachor – nejbližší bod na Pamir Highway (něco přes 20 km): 80/auto – cena za stop. Normálně cca 120 TJS/auto
  • Khorog – Murghab (shared taxi/džíp, Pamir higway, 6-9 hodin): 150 TJS/os. My stopovali z Jelondy a platit stovku za osobu.
  • Murghab – Osh, Kyrgyzstán (shared taxi/džíp, Pamir higway, 9h): 150-200 TJS/os. Záleží jestli vás na trojsedačce bude 3 nebo 4 lidi.
Překonání hranice z Oshe do Isfary

Z Oshe do Batkenu jezdí maršutka cca 4h z nového autovakzalu (aut. nádraží). První jela v 8 a poslední 12:30. Cena 300 kyrgyzských somů/os. V Batkenu je hned vedle autovakzalu stanoviště (shared) taxi. Trochu nás natáhli a platili jsme cca 150 kyrgyzských somů za auto. Namluvili nám, že je hranice dost daleko. Není. Cesta je to tak za poloviční sumu podle mého odhadu. Za hranicí čekají shared taxi, které váz vezmou do Isfary za 100 kyrgyzských somů/os nebo 400 za auto. Kurz kyrgyzský som/tádžický somoni je velmi zhruba 8/1.

40 Tadzikistan Doprava pamir highway džíp

Pamir Highway

Domluva

Na poměry střední Asie narazíte v  Tádžikistánu a zejména na Pamíru na překvapivě velké množství lidí mluvících/učících se anglicky. Běžně mě v Khorogu na ulici zastavovali pánové v důchodovém věku, jestli si s nimi neprocvičím globální řeč.

V žádné velké míře na to však nespoléhejte a raději se naučte pár slov rusky. To je zde stále univerzální dorozumívací prostředek. Naši výuku blízkého slovanského jazyka dost usnadňuje fakt, že si úplně všichni neustále chtějí povídat. Musím říct, že nejběžnější témata jako jsou sport, počasí a rodina mi přešla do krve rychlostí opiátu pašovaného po Pamir Highway.

Jídlo

Jídlo je ve střední Asii v různých občerstvovnách docela dobré a velmi levné (vizte příklady cen výše). Celý region se stravuje podobně a turkická kuchyně se v jednotlivých státech liší jen v detailech. V Tádžikistánu naštěstí tolik neholdují skopovému, jako v sousedním Kyrgyzstánu a nejčastější náplní je tu hovězí. Obecně mi zdejší jídlo přišlo lepší než u severních sousedů. Některé chutě sice nejsou úplně univerzálně stravitelné – příkladem je nechutný nomádský sušený sýr kurut  nebo velmi tučné dolmamu – ale když jsme si zvykli na určitou omezenost výběru, hlady jsme rozhodně netrpěli. Jediný kdo by ze zdejší nabídky opravdu lezl po zdi, jsou nejspíše vegetariáni a zejména vegani. Ve těchto krajích je maso skoro ve všem a nezbývá než si vařit vždy sám, být hladem a nebo dočasně upravit své stravovací návyky.

V Tádžikistánu jako univerzální dochucovadla fičí cibule, kopr, římský kmín.

V hospodách označovaných nejčastěji jako “Café” mnohdy nemají jídelní lístek a je potřeba se vyptat, co je zrovna k dispozici. Ke sklonku dne už navařené zásoby mohou docházet a výběr se omezuje.

Klasikou jsou všudypřítomné skvěle dochucené šašliky nebo kebaby. Obojí je grilované maso na špejli a jediný rozdíl je v tom, že kebab je mletý. Jí se s lepjoškou (místní placatý chleba) a salátem nebo cibulkou. Vlastně úplně cokoliv se zde jí s lepjoškou. Nosí ji k jakémukoliv jídlu víceméně automaticky.

03 Tadzikistan Sasliky

Stačí ukázat a za chvíli máte hotový šašlik na talíři.

Svatou trojici nejčastějších pokrmů tvoří plov, lagman a manti. Plov (někdy také pilaf nebo osh) je výborné rizoto z mrkve a masa. Pod pojmem lagman se schovává variace nudlí se zeleninou a masem. Někdy jsou více do polévky, někdy sušší. Manti se nazývají těstovinové taštičky plněné opět mletým masem a podávané se zakysanou smetanou.

Kdybyste dostali chuť na guláš, připravte se na pestrou přehlídku příloh na jednom talíří. K něčemu, co náš guláš docela připomíná, se na jednom talíří servíruje pohanka, rýže, těstoviny, šťouchané brambory…

Trochu tajuplným pokrmem pro mě dlouho byli golubci. Když jsem sebral odvahu si je objednat, donesli mi klasickou papriku plněnou masem a rýží.

Skoro všude najdete fast foody s ikonickým nápisem shaurma. Pod nimi si představte něco podobného kebabu v housce, jak jej známe z Evropy.

Tádžickým národním jídlem je kurutov. Ten jediný je opravdu speciální a ve většině jiných “stánů” na něj nenarazíte. Jedná se o salát z natrhané lepjošky, smetany a spousty zeleniny.

Nejběžnějším pečivem jsou pečené samsy (masové) nebo smažené pirožky (bramborové nebo jiné), podávané často s jakýmsi kečupem na namáčení. Případně jakési párečky v těstíčku.

V létě jsou úplně všude meruňky, melouny a na Pamíru také moruše. Tyto tři chutě budu mít s Tádžikistánem spojené ještě dlouho. A s nimi fantastickou točenou smetanovou zmrzlinu.

18 Tadzikistan Plov

Plov

Čaj a další pití

Podobně jako chleba se k jakémukoliv jídlu skoro automaticky podává čaj. Většinou se jen ptají jestli bude černý a nebo zelený. Čaj dělají Tádžikové mnohem lepší než Kyrgyzové, kteří tomuto nápoji provedli hodně trestuhodné věci.

Alternativou k čaji je kompot. Tzn. relativně sladká ovocná šťáva.

Zlatým hřebem východních nealkoholických nápojů je kvas. Černá a nepříliš sladká limonáda vyráběná z kvašeného obilí. Na něm jsem byl tak trochu závislý a pokaždé, když jsem ve městě objevil paní s typickým sudem, ze kterého se tato dobrota čepuje, věděl jsem, že tento den měl smysl.

23 Tadzikistan Kurutov

Kurutov a automaticky k němu samozřejmě čaj

Kde nakoupit zásoby na trek

Tádžikistán má pochopitelně limitované možnosti nákupu instantních a trvanlivých věcí vhodných pro dlouhé horské přechody. Doporučuji nakombinovat nákup na tržišti, kde se dá nejlépe pořídit chleba, zelenina, sušené ovoce, sladké krekry a další základní věci a pokračovat do jednoho z výjimečných supermarketů, které lze najít v Dushanbe nebo Khorogu. Ty nabízejí spoustu dovozového zboží, nad kterým srdce trekaře zaplesá. Třeba vynikající trvanlivé ruské salámy, balené sýry nebo různé ovesné vločky, krupici atp.

V Dushanbe je supermarketů už docela dost. V Khorogu tuším dva, které jsou výrazně hůře zásobené, ale dá se z nich vyžít. V hlavním městě si dejte pozor, abyste nenakupovali v obchodě, který má jen a pouze importované speciality z Evropy, který je výrazně dražší než ostatní obchoďáky. Pro hledání stačí //www.google.cz/maps/search/supermarket+dushanbe/38.5610934,68.7718135,13z/data=!3m1!4b1" target="_blank" rel="nofollow noopener">použít mapu.

V dalších městech výjimečně kamenné obchůdky jsou, ale

S trochou snahy se dá zásobit opravdu dobře. Počítejte však s lokálními specifiky. Třeba, že spousta věcí, které se tváří jako slané suchary jsou ve skutečnosti sladké. Když jsme si je nakoupili kvůli trvanlivosti jako náhradu za docházející chléb, trochu nám k té paštice neštymovaly. Ale co, byl hlad …

12 Tadzikistan Trh

Miluju tržiště

Voda

Mimo Dushanbe by voda z vodovodu mohla být pitná i když informace se různí. V Dushanbe prý není, ale my ji díky absenci této informace pili. Já byl po předchozí indické projímací kůře v pohodě, má parťačka moc ne.

V přírodě záleží dostupnost vody na charakteru krajiny. Fanské hory skrývají desítky krásných jezer a potůčků. Pamírská údolí většinou hostí nějakou tu velkou řeku. Problém je tedy většinou jen v kalnosti zdroje, případně níže po proudu v pochybách o jeho bakteriologické nezávadnosti. Je proto docela fajn mít s sebou nějakou dezinfekci nebo kvůli kalu raději rovnou filtr (třeba vynikající Sawyer squeeze – mrkněte na recenzi). V Tádžikistánu jakýkoliv dodatečný prostředek pro úpravy vody rozhodně doporučuji.

Tadzikistan Voda mutnoe

Odtud bych bez filtru nepil … Ne že by byla špatná, ale trochu blátivá.

Mapy

Střední Asie obecně západními ani jinými moderními kartografy příliš zmapovaná není. Pro Tádžickou část nezbývá než se spolehnout na Open Street Mapy doplněné o konkrétní části starých ruských vojenských.

Pro Pamír existuje skvělá moderní mapa, která je k sehnání i přímo v Dushanbe nebo Khorogu. Prostudujte odkaz pro aktuální adresy. Opět doporučuji doplnění z dalších zdrojů, protože s ohledem na velké pokryté území není úplně nejpodrobnější.

Plynové kartuše k vařiči a jiná paliva

Jako jinde v Asii se v případě plynových bomb nejedná o běžně dostupné zboží. Zároveň se nedají převážet letadlem, takže pokud vaříte na plynu, čeká vás dobrodružství a trocha nejistoty. Mám dojem, že jsme nějaké viděli v infocentru v Khorogu. Určitě by podle tohoto článku měly jít koupit v jakémsi sport obchodu v Dushanbe (odkaz na mapě).

Já s sebou po Asii tahal jednoduchý lihový vařič. Tzv. “antiseptickij alkohol” (95%) se dá sehnat v lékárnách. Koukali na nás sice jako na zoufalé alkoholiky, ale nakonec nám potřebné flaštičky dali.

33 Tadzikistan Vareni

A někdy se dá vařit i na dřevě …

Telefon a připojení k internetu

O rozšíření internetového připojení na ho(s)telech jsem se už rozepsal v části o ubytování. Detailnější informace o dostupných wifi a také jak je to s telefonními operátory najdete na Caravanistanu.

Obecně si jakožto obyčejný turista legálně sim kartu koupit nemůžete. I když by to údajně, jako spousta jiných věcí, mohlo jít na černém trhu.

Bezpečnost

V současné době (2017, 2018 …) je Tádžikistán pro cestovatele bezpečnou zemí a za sebe mohu říct, že jsme ani náznak jakéhokoliv nebezpečí nepocítili.

Ačkoliv i po roce 2010 se na Pamíru odehrálo několik ozbrojených incidentů, i v této zemí platí, že pokud je někde nějaký problém, oblast se uzavírá a jen tak se do ní nedostanete. V případě, že v ní už náhodou jste, jako se to stalo jednomu cestovateli, kterého jsem potkal, snaží se vás efektivně a bezpečně deportovat ze zasaženého území. V současnosti žádné rozbroje hlášené nejsou a po této zemi se můžete pohybovat bez obav. Ovšem nikdy není od věci sledovat aktuální doporučení Ministerstva zahraničních věcí.

Tádžikistán mi subjektivně přišel mnohem příjemnější než sousední Kyrgyzstán. Nicméně zejména zahraniční zdroje hovoří o reálné šanci být objektem zločinu zejména v Dushanbe po setmění. Toto město má prý dvě tváře a ta noční se od velmi přívětivé a usměvavé denní dost liší. Z jednoho měsíčního pobytu, kdy jsme mohli mít štěstí, nechci přehnaně soudit, ale můj osobní dojem z Tádžikistánu je veskrze pozitivní. Zlodějské kriminality jsem se zde nijak zvlášť nebál, protože lidi v této zemi by si dle mého soudu pravděpodobně raději přerazili nohu, než poškodili své dobré jméno. Věřím, že je to pravda aspoň mimo hlavní město. Nicméně selský rozum a přiměřená obezřetnost jsou vždycky nejlepšími kamarády cestovatele.

Opravdu reálným nebezpečím Tádžikistánu je příroda sama. Je potřeba si uvědomit, že se člověk pohybuje ve vysokých nadmořských výškách v často značně odlehlých horách a podle toho se chovat. Tzn. nepodceňovat rizika, všímat si chování svého těla a přizpůsobit plány aktuálnímu počasí, fyzickému i psychickému stavu výpravy atp.

Pamir Most

Největším nebezpečím v této zemi jsou podle mě stejně pamírské mosty

Aklimatizace na výšku

Jakékoliv hory v Tádžikistánu a zejména potom Pamír nabízejí spektakulární krajinu, ale ta je vykoupena pobytem ve výškách nad 2500 m. n. m. (častěji spíše 3 nebo 4 km), kde už naše tělo začíná bojovat s řidší atmosférou. Procesu přivykání na nižší obsah kyslíku se říká aklimatizace. Nějakou dočasnou formu problémů v podobě zadýchanosti nebo bolesti hlavy zde může očekávat skoro každý. Je potřeba být v dobré kondici a hlavně si nehrát na machra a postupovat pomalu a zodpovědně, abychom se vyhnuli výškové nemoci. Doporučuji k pročtení článek a komentáře na pohora.cz a také moc pěkné praktické shrnutí na gigaplaces.com.

Z důvodu lepšího postupného navykání na extrémní nadmořskou výšku se doporučuje absolvovat cestu po Pamir Highway ve směru Dushanbe, Khorog a zbytek Pamíru. Při přejezdu z Oshe rovnou do Murghabu se totiž nastoupá extrémně rychle a i když se jede autem, většině lidí to neudělá nejlépe. A co teprve potom na kole, jako to dělá spousta sportovních bláznů …

32 Tadzikistan Pamir Jezero

Jezírko Zaroshkul ve výšce cca 4 400 m. n. m.

Podnebí a počasí

Nejideálnějším obdobím pro návštěvu je prý září. Schůdné jsou měsíce od června do září. O něco dříve nebo později sice ještě panuje rozumná teplota, ale v horách už je limitujícím faktorem sníh. Já tam byl v červenci a srpnu, které bych popsal jedním slovem jako pekelně horké. Ve vyšších nadmořských výškách je snesitelně a konkrétní teploty se dost odvíjí od nastoupaných metrů (okolo čtyř až pěti tisíc už začíná sníh). V nížině a ve městech je v létě přes den fakt hic. Mezi cca 11 dopoledne a třetí odpoledne doporučuji žádné extra výkony neplánovat a schovat se někde ve stínu. Třeba na luxusní plovárnu pod mostem v Khujandu.

09 Tadzikistan Horko

Horko

07 Tadzikistan Koupaliste

Řešení …

Lidé, pohostinnost a zvyklosti

To nejlepší na závěr. Zatímco Tádžikové jsou neuvěřitelně hodní a příjemní lidé, Pamířané se pak zcela vymykají jakémukoliv evropskému chápání. Pohostinnost a ohleduplnost nejen k návštěvníkům, ale i vůči sobě navzájem je tady pravidlem číslo jedna. Pozvání na čaj, úsměvy, podarování ovocem, pomoc v nesnázích, ubytování u sebe doma raději než ve stanu před barákem atp. jsou věci, které se zde běžně dějí.

Na internetu se můžete dočíst, že při pozvání k někomu domů “na čaj” je vhodné zanechat hostiteli aspoň nějaké peníze, neb jich sám opravdu nemá nazbyt. Domorodci se to nejspíše dočetli taky a hlavně v Bartang valley při vyslovení pozvání jedním dechem dodávali, že si od nás žádné peníze nevezmou a ať nás to ani nenapadne.

Občas je těch nabídek až moc. Když si úplně každý chce popovídat, vzít vás k sobě domů a popít čaje, člověk by se nikam nedostal, kdyby nedokázal aspoň část nabídek odmítnout. To je mnohdy extrémně těžké a počítejte s tím, že i když utečete nejcitlivěji jak dokážete, někdo zůstane šeredně zklamán.

29 Tadzikistan Zeny

Úsměvy, všude samé úsměvy …

Nepleťte si ale pohostinnost s hloupostí. Zdejší obyvatelé jsou také v dobrém slova smyslu podnikaví. V dobré víře nabídnout to nejlepší často v horách prodávají mléko nebo nabízejí placené ubytování či oběd. Nikdy jsme neměli problém rozlišit pohostinnou nabídku od byznysu, ačkoliv je fajn se nějak decentně ujistit. V těchto případech se z 98% procent jedná o výborný poměr cena/výkon. Tádžikové zkrátka nechtějí jen vydělat, ale zároveň vám udělat radost nebo pomoci. A to se odráží ve většině v  této zemi nabízených služeb (výjimkou jsou, jako všude jinde, řidiči taxíků).

Naopak nepočítejte s úlevami tam, kde je běžnou zvyklostí platit. Viz dříve zmiňovaný autostop.

Poměr pohostinnosti/oboustranně výhodného byznysu se liší oblast od oblasti. Pamír je obecně ještě o kus přívětivější než Tádžická část. I když jsme si po prvních dvou týdnech mysleli, že to už není možné.

Faktem je, že místní opravdu fungují ve značně omezených podmínkách a nějakým způsobem jsme se jim za ten čaj a pohoštění revanšovat chtěli. Často je pro ně odměnou už pouhý fakt, že si s nimi popovídáte o své zemi. Z praktického hlediska uvítají třeba paraleny nebo jiné nedostatkové zboží z lékárničky (sami si o ně říkali).

34 Tadzikistan Lide

Já si jenom zavolám …

Související články

Komentáře

  Upozornění na nové komentáře  
Nekomentuji, ale