Přechod Fanských hor od Artuche k Iskanderkulu: Zatraceně hezký trek

Ve Fanských horách je pár míst, která podezřele připomínají ráj. Ne ten křesťanský s anděly na kůru a tlupou bezprizorných svatých dušiček. Ale horalský: se zurčícími potoky, přísnými skalními stěnami a jezery, jež v hlubinách skrývají barevné tóny s původem mimo náš svět i pochopení.

V dědině Artush, kde pan řidič prohlásil „kaněčna“ nás symbolicky uvítal zástup oslů. Čas sušení sena proměnil naše soukmenovce v chundelaté koule obalené nákladem trav. V danou chvíli bych s nimi měnil rychle a rád. Pár kilo sena vs. krosny nabalené k devítidennímu pobytu mimo pochybnou náruč civilizace jsou snadné počty i pro absolventa mediálních studií. Krom toho se k unaveným zvířecím tvářím, kteréžto jsme brzy měli sami napodobit, přidalo i pár veselých děcek a poněkud trudnomyslný déšť.

00 Fanske Hory Deti Osli

Cváláme …

Ve chvíli kvapného odívání do pláštěnek (batohy) a goretexu (lidé) u nás zastavil děda se svým 4×4 a z okénka houknul klasické „adkuda?“. „Čechija“ díkybohu zaujala natolik, že nás milosrdně naložil do své výkonné ruské mašiny, ke které právem pociťoval hrdou pýchu, a ušetřil dvěma vděčným poutníkům jak úvodní sprchu tak zhruba tři hodiny pochodu.

03 Fanske Hory Tadzikistan

Jde se na věc

Hory pro gurmány a lingvisty

Místní horalé jsou jednak podnikaví, jednak značně pohostinní. Jen co jsme vystoupili z auta, už nám malý klučina nabízel k ochutnávce kefír. Během prvních dvou dní jsme pravidelně na střídačku dostávali nabídky k odkoupení mléčných produktů a pozvánky k pikniku nebo čaji.

Tádžikové jsou z turistů stále ještě nadšení a s každým si chtějí povídat. Pro ruštináře-začátečníky jsou všechny tyhle malé konverzace ideálním procvičováním. Každý den přinesl do mé slovní zásoby nový výraz. Velmi rychle jsem si však uvědomil, že má ruština začíná být poměrně specificky zaměřená na počasí, rodinu a sport.

22 Fanske Hory Alaudin

Táboření na břehu nádherných jezer má prý pozitivní účinky proti stresu

Kdybychom v Tádžikistánu měli přijmout všechna pozvání a nabídky, nikam bychom se nepohnuli. Navíc jsme byli už značně vyčerpáni stále stejnými otázkami, které nám kladli náhodní kolemjdoucí ve městech, tak jsme se nikde moc nezdržovali a raději udržovali konstantní pochodově-kochací tempo.

Několik následujících dní a nocí jsme strávili na březích jezer, která patří do zlatého fondu vodně-vizuálních zážitků. Barvy, které se vzpírají lidskému chápaní i digitální reprezentaci, a horské kulisy, jež vypadají jako nadesignované pro vysokorozpočtový fantasy film, se mi zapsaly do paměti vrypy hlubokými jako oči první lásky. První vodní plocha mi připadala úžasná. Druhé blankytné oko pod dohledem obří horské stěny, jsem tituloval neskutečné. U třetího jezera jsem přestal hledat nedostatečná přídavná jména a už se jen tak bezmyšlenkovitě kochal. Kulikalon, Dushokha, Alaudin a mnoho dalších – jezer je Fanských horách nepočítaně a každé má své nepopsatelné kouzlo.

12 Fanske Hory Dushokha Jezero

Epický pohled na jezero Dushokha

Ukryto v mlze

Aby naše návštěva v jednom z nejkrásnějších pohoří světa nebyla zbytečně kýčovitá, zařadili tam nahoře dva dny, kdy to s atmosférou trochu přehnali. Vinou nezvládnutého managementu mlhy a oblak omezili viditelnost na pár metrů s druhotným důsledkem v podobě stále se navracejícího deště.

Optimistické zprávy, že na druhé straně sedla už neprší, ale pro změnu sněží, nepřinesly po jednodenním vyčkávání na lepší počasí tu správnou motivaci.

16 Fanske Hory Tadzikistan

Na fotce mlha působí kouzelně, v praxi je to slabší

Náladu nám zlepšil až při promoklém sestupu k Alaudin lakes svérázný místní horal. Vousatý pán zlezl valnou část obrovského kopce, aby nám nabídl své průvodcovské služby (odmítnuto), osly (odmítnuto) a povyprávěl o svém osobitém pohledu na víru. Pochopitelně byl muslimského vyznání. Podle něj se ve světě přistupuje k náboženství tuze špatně, protože jej všichni využívají k rozdělování. Islám (nebo jakékoliv jiné vyznání) by naopak měl lidi spojovat. Jako bonus ještě do mlhou zakrytého údolí vykřičel jakousi náboženskou litanii, ze které jsem rozuměl pouze „Allahu akbar – bůh je veliký“. V kombinaci s hutnou atmosférou se jednalo o nezapomenutelný rozhovor.

17 Fanske Hory Tadzikistan

Milý pán musulmán

Jakmile jsme dosáhli jezer Alaudin naštěstí nebeský DJ přes počasí pochopil, že se chystáme na jednu z největších životních výzev. Proto pro nás podivíny, kteří se jako jediní po tomto pohoří pohybují bez průvodce či doprovodných oslíků, zařadil do playlistu dostatek slunečnějších melodií.

21 Fanske Hory Alaudin

Jako z filmu, jenže je to skutečnost

Sedlo pro blbce

Další jezero po cestě – Mutnoe – je už pravým vysokohorským dítkem zrozeným v náručí skal a ledových štítů. S epickou dvojkou pětitisícových vrcholů Čimtarga a Energia v zádech jsme si to kolem něj namířili k sedlu Kaznok.

33 Fanske Hory Mutnoe

Od určité výšky se krajina přestrojí do opravdového vysokohorského hávu

Jako jediný je Kaznok v mapě označen 1B. Všechny ostatní přechody jsou hodnoceny nižší 1A. Úvodní výškový souboj s nepříjemnou, ale stále relativně schůdnou sutí se ukázal pouze jako příjemná rozcvička oproti mordoru, který čekal za rohem. Ještě na začátku posledního –  z větší části zaledněného – kotle jsem finální pasáž odhadoval s optimismem lumíka před prvním skokem.

31 Fanske Hory Tabor

Táboření u jezera Mutnoe

Vrstevnice v mapě nenaznačovaly vážnější problémy a my se zatím stále těšili na nové výhledy a rychlý sestup do údolí na druhé straně. V momentě, kdy jsem poprvé uzřel posledních asi 150 výškových metrů ke Kaznoku mi povadla čelist i morálka. To „B“ za jedničkou musí jednoznačně znamenat „Blbec, kdo tu leze“.

44 Fanske Hory Tadzikistan

Je to trochu do kopce, no …

Povážlivý sklon kopce se kousek před sedlem mění v krutě strmý svah pokrytý mixem šutrů a sněhu. Naštěstí se kritická pasáž z dálky jeví o něco hůře než při bližším ohledání z paty finálního zlomu, ale stejně si žádá respekt, maximální soustředění a v ideálním případě i nějakou tu výbavu navíc. Hádáte správně, že poslední bod jsme neměli jak splnit.

Musím říct, že závěrečný výstup po čtyřech v korytě ledovcového potůčku, patří k technickým vrcholům mé horalské kariéry.

45 Fanske Hory Kaznok

Už jsme skoro tam …

Blbé je, že kousek před vrcholem potok končí a další postup si žádá několikametrový traverz sněhovým polem. Pohledem kontroluji Báru za mnou, která kleje způsobem, jak jsem ji za deset dní od jejího příletu ještě neslyšel. Šťavnatou tirádu končí rezignovaným povzdechem: „Maminko, kdybys jen tušila…“ Drží se statečně holka. (Maminko, pokud tohle náhodou čtete, tak se nebojte. Jen trochu dramatizuji.) Otáčím se a svou pozornost soustředím na důkladné vykopávání stupů. Jeden blbý krok a čeká mě nejdelší a rozhodně poslední sáňkování v životě. S přechodem zpátky do bahna a kamení cítím, jak se svah vyrovnává, poslední váhání kam zahnout dál a….

Úlevu i nadšení, které cítím po dobytí onoho malého kousku relativně vodorovné země ve výšce 4 128 m. n. m., nelze popsat. Výhledy na les skalnatých velikánu stejně tak.

47 Cimtarga Energia Sedlo

Energia nalevo, Čimtarga napravo a mezi nimi sedlo, kde chodí ti příčetnější

To není všechno drazí turisté

Věřili jsme, že úspěšným přehoupnutím přes Kaznok máme nejhorší morální a fyzickou zkoušku za sebou. Realita je však zlomyslná učitelka a tenhle celodenní testík nám odmítla dát zadarmo.

Jako grande finále si pro nás zdejší vysokohorský designer připravil opravdovou lahůdku. Jeden výškový kilometr sešupu bez smysluplné pěšiny zato s provokativním mixem různých terénů. Zdánlivě nekončící sestup se vyznačoval morbidním sklonem a fyzickou i psychickou náročností, která nás vyždímala líp než STB vzpurného disidenta.

48 Fanske Hory Tadzikistan

A včil dolů

Člověk musel být neustále ve střehu a třikrát rozvážit kam šlape. Jediná věc, která může být horší, než když očekáváte pevnou skálu a místo jistého došlapu vám noha sjede po kluzké suti, je, pokud se celá situace odehraje přesně naopak. Tak dobře, jako onoho večera jsem dlouho nespal. Že jsme stanovali trochu pod úhlem, mi pranic nevadilo.

51 Fanske Hory Tadzikistan

Jak jsem se dostal na šikmou plochu

Dolů k Alexandrově jezeru

Údolím řeky nesoucí stejné jméno, jako čerstvě překonaný průsmyk, už nechodí prakticky žádní turisté. Většina návštěvníků dokončuje klasický okruh Fanskými horami přes sedlo mezi Energiou a Čimtargou k jezeru Allo, načež zamíří zpět do Panjakentu.

56 Fanske Hory Tadzikistan

Stravovací kultura je důležitá i v horách

Den a půl sestupu jsem musel odolávat neustálému pokušení rozbít tábor na břehu říčky a tiše se kochat liduprázdnou krajinou. Míst k romantickému kempování je v údolí víc než dost, bohužel tenčící se zásoby a vidina brzkého šašliku nás nenechaly prodloužit si v tu chvíli už osmidenní výlet o pár dalších nocí.

58 Fanske Hory Tadzikistan

Tady bych se taky zdržel …

Naopak Iskanderkul, který ve svém názvu ukrývá místní jméno pro věhlasného vojevůdce Alexandra Velikého, je po všech krásách Fanských hor solidním zklamáním. Jak už to tak bývá, toto široce propagované jezero má jediný zásadní klad – dá se k němu dojet autem. Jinak kromě vyprahlých skal okolo, jedné rezidence s heliportem a několika pochybných ubytovacích zařízení nenabízí nic, co by mohlo konkurovat přírodním divům, kterých jsme si užívali v posledním týdnu.

68 Fanske Hory Tadzikistan

Vesnice nedaleko Iskanderkulu

Jisté kouzlo by snad mohl mít pouze pro nezadané dívky. Podle legendy totiž za jasných letních nocí kolem jezera dovádí duch Alexandrova koně Bucefala. Ten v ledové vodě zahynul při bitvě s místním kmenem, jenž odmítal uznat dobyvatelovu nadvládu. Která slečna koně zahlédne, tu čeká šťastné manželství a dlouhý naplněný život.

35 Fanske Hory Cimtarga Noc

Noční pohled na Čimtargu (5 487 m. n. m.) je nezapomenutelný

Fotogalerie

Praktické info

Celý trek nám trval 9 dní. Přibližný itinerář trasy je:

  • Den 1 – Panjakent, Artuch, Kulikalom
  • Den 2 – Návštěva jezera Dushokha, výstup cca do půlky cesty k sedlu Alaudin
  • Den 3 – Čekání na počasí
  • Den 4 – Přechod přes sedlo Alaudin, stejnojmenná jezera
  • Den 5 – Jezero Mutnoe
  • Den 6 – Přechod přes sedlo Kaznok, spaní v údolí pod ním
  • Den 7 – Spaní v půlce údolí k Iskanderkulu
  • Den 8 – Iskanderkul
  • Den 9 – odjezd do Sarvody a následně do Dushanbe

Za naší návštěvy (léto 2017) jezdila pravidelná maršrutka z Panjakentu do Artuche v 8 a ve 12. Stála 40 somoni za osobu, což se za dvě hodinky jízdy může zdát hodně, ale cesta je opravdu špatná a cena oprávněná.

Artuch je ideálním výchozím místem pro treky do Fanských hor. Když budete mít štěstí dá se ještě cca šest kilometrů popojet, pak cesta končí a dál se musí pěšky.

Tábořit se dá ve Fanských horách i celém Tádžikistánu všude, kde to terén umožňuje. Nicméně nejlepšími místy jsou okolí větších jezer. Velmi pravděpodobně si vás u obvyklých tábořišť odchytne lesník a bude chtít zaplatit vstupné do svého rajónu. Nám se to stalo u jezer Kulikalon (16 tsn/os) a Iskanderkul(18 tsn/os). Jedná se pravděpodobně o oficiální záležitost. Lesníci jsou celkem milí a disponují potvrzením s razítky. Vypíší vám doklad o zaplacení, který si raději schovejte. Doporučuji vždy tvrdit, že jste právě přišli a zítra odcházíte někam dál a zaplatit jen jeden den.

Voda je téměř všude, ačkoliv doporučuji mít s sebou filtr nebo desinfekci, protože relativně často jsme ji museli brát z větších řek, přímo z jezer nebo extrémně kalných zdrojů (filtr je tedy o něco lepší).

Fanské hory jsou naprosto úžasně zmapované v rámci projektu openstreetmap.org. Není nic jednoduššího, než si do mobilu nainstalovat výbornou outdoorovou navigaci Locus map, stáhnout si příslušné podklady (doporučuji modifikovanou verzi Open Topo Map) a naučit se jak šetřit baterku :) Jako doplněk a pojistka jsou nestárnoucí klasikou sovětské vojenské mapy. Při plánování cesty je velmi užitečná také tato schématická mapka.

“1B” u průsmyku Kaznok je označením sedla podle ruské klasifikace. I když oficiální doporučení hovoří o použití maček nebo cepínu, výstup se dá zvládnout i bez nich. Ačkoliv s vhodným vybavením by se jednalo o mnohem jednodušší a bezpečnější podnik. Pokud nemáte v plánu dobytí některé z okolních pětitisícovek, nejspíše tuhle výbavu také nepotáhnete. Objektivně vzato se nejedná o extrémně riskantní záležitost, ale značná opatrnost a jistá zkušenost aspoň jednoho člena výpravy s pohybem ve vysokohorském terénu je na místě. Počítejte také s únavou z předchozího výstupu.

Ještě před Iskanderkulem leží na konci údolí vesnička Saritag.  Zpětně mohu doporučit ubytovat se a nakrmit se už v ní (pokud si chcete po dlouhém treku dopřát trochu péče). Jestli chcete pokračovat ve stanování, je vhodné zakempovat ještě před tím, než dojdete k jezeru – s ohledem na zdroje opět někde v okolí vesnice. U něj moc vhodných míst není, ale kdo hledá, najde.

Přímo u jezera (ze strany, odkud pokračuje cesta do Sarvody) je jakýsi malý hostel a něco jako chatkové tábořiště. Jedná se o poměrně neutěšené místo ve srovnání s předchozími krásami. Hostel jsme usmlouvali na 40 somoni/os ve dvoulužkáči. Jeho součástí je nijak zvláště vybavený obchůdek. Nakoupit se mimochodem dalo na několika místech i ve vesnici. Jídlo nevaří.

Odvoz do Sarvody (městečko na hlavní cestě do Dushanbe) se dal sehnat za 150-200 tsn za celé auto. My zkoušeli stopovat a povedlo se nám odchytnou dědu, který již měl naložené nějaké pasažéry a spokojil by se s 50 somoni za oba (autostop se v Tádžikistánu běžně platí). Měli jsme však dost velké štěstí, protože když už kolem náhodou auto jelo, bylo plné.

Ze Sarvody se dá v tzv. shared taxis pokračovat na jih do Dushanbe (50 tsn/os) nebo na sever do Panjakentu, Khujandu atp.

Zásoby se dají nakoupit na tržišti a v obchůdcích v Panjakentu. Z opačné strany v Dushanbe, kde jsou dokonce dva velké supermarkety.

Doporučená četba

Pokud tápete, co si na takový vysokohorský přechod nabalit, jak v polních podmínkách vařit aspoň trochu jedle a nebo chcete aspoň pár dobře míněných tipů, doporučuji ke čtení tyhle tři články:

Související články

Komentáře

Buďte první kdo bude komentovat!

  Upozornění na nové komentáře  
Nekomentuji, ale