Jak se venku vyspat do růžova ať už pod širákem nebo ve stanu

Spaní v přírodě si obvykle spojujeme s vlahou romantikou pod hvězdným nebem, kdy nás ráno ze spacáku vyženou až přespříliš hřejivé sluneční paprsky. Často je však realita dramaticky odlišná. Nejednu noc na horách jsem dříve strávil v modlitbách, aby už přišel den a vysvobodil mě z mrazivé noční můry. V tomto článku se podělím o své zkušenosti, jak si z nocování na cestách nedělat boj o přežití a jak si naopak zdravý spánek dopřát i v náročných podmínkách co nejkomfortněji.

Proč je kvalitní spánek důležitý

Začněme trochou teorie, která v tomto případě není ani trochu nudná. Osobně mi stran spánku doširoka otevřela oči (nebo pevně zavřela?) skvělá kniha Proč spíme? od Matthewa Walkera (zde si ji můžete případně objednat). Autor se dlouhá léta věnuje výzkumu spánku a ve svém díle čtivou formou shrnuje své znepokojivé poznatky. Mimo jiné jsem se dozvěděl:

• Je docela jedno, pokud různí hyperaktivní jedinci tvrdí, že jim stačí spát třeba 5 hodin denně. Věda říká, že opravdu nestačí.
• Reálně si jen přibližně 1% lidí může dovolit spát méně než 8 hodin denně, aniž by je to negativně ovlivnilo.
• Obrovská část populace tak žije v permanentní spánkové deprivaci.
• Nedostatek spánku je nepředstavitelně devastující a co je horší – obvykle si sami na sobě nedokážeme uvědomit jeho důsledky.
• Náš fyzický i mentální výkon klesá při nedostatečném spánku o desítky procent a každá chybějící hodina hraje roli.
• Spánek se nedá tak snadno dohnat. Z jedné probdělé noci se ve skutečnosti vzpamatováváme několik týdnů.
• Mnoho důležitých systémů od školství po zdravotnictví nebere ohled na potřebu kvalitního spánku a rizika vyplývající z jeho nedostatku.
• Spánek znamená zásadní obnovu sil a jedna probdělá noc představuje nečekaně velké snížení fyzického výkonu, výrazně vyšší riziko zranění atp. V praxi, pokud dobře spím, znamená to doslova, že druhý den mě jakákoliv tvrdá námaha méně bolí.
• Nevyspanému člověku (stačí i šest místo osmi hodin) to reálně přestává myslet a narůstá u něj pravděpodobnost špatného rozhodnutí, neadekvátního vyhodnocení náročné situace atp.
• Nedostatečně vyspaní jsme emocionálně rozkolísanější. Pro výpravu to představuje vyšší riziko hádek a neshod.

Stačí vám to pro přemýšlení nad vlastním spánkovým režimem? Pro ten každodenní opravdu doporučuji přečíst výše zmíněnou knihu. Pro zlepšení odpočinku na cestách pro vás mám následující tipy.

Spaní v nočních dopravních prostředcích je často kapitola sama pro sebe.

1) Vyhraďte si na spánek dost času

Osm hodin v limbu je vážně minimum, ale u opravdu náročných výletů kolikrát nestačí ani to. Pokud dostávám fyzicky zabrat hodně nad standard, nemám problém na horách prospat 10 hodin v kuse.

Mé tělo si obvykle samo dost hlasitě říká, co potřebuje. Už u večeře se mi klíží oči a ráno stejně odmítám vylézt ze spacáku… Na víkendovém čundru se nejspíše bez výrazně delšího regeneračního dospávání obejdete, ale u mnohadenních dlouhých přechodů už s prodlouženým odpočinkem raději počítejte v rozvrhu.

Režim nelze přepnout ráz na ráz, ale po pár dnech na horách se mi období, kdy sladce chrním, obvykle ustálí na cca deváté večer až sedmé ráno. Nebo i pozdější hodině, když mě nic nenutí vstát, což mě ale obvykle nutí :)

Pod širákem ranní dospávání moc nefunguje kvůli slunci, ve stanu je zas brzy horko. Čundry a treky na poconování zkrátka nejsou. Foto: Michal Meissner

2) Dobře si vyberte místo na noc

Je pravda, že dostatečně vyčerpaný usnu nejspíše kdekoliv. Pak je ovšem otázka, jak dlouho poskládaný ve studeném rygolu vydržím bez probuzení a jak kvalitní můj odpočinek bude.

Výběr místa na noc má dvě roviny.

Ze širšího hlediska jej rozebírám v článku jak najít ideální místo k nocování. To ovlivní, zda mě v noci nevyruší nějaká drobnost typu povodeň ve stanu, zabití padlým stromem nebo nevrlý strážce národního parku. Dost také záleží, jaké přístřeší mám zrovna s sebou, protože bez stanu musím být ve své volbě mnohem kritičtější.

Určitě byste se vždycky měli zamyslet nad tím, jestli zamýšlené místo pro romantický kemping splňuje následující body:

• Je dostatečně v bezpečí před přírodními živly (bouřka, vítr, tekoucí voda atp.).
• Nehrozí vám, že na vás něco spadne (strom, šutr…).
• Je víceméně legální tam zůstat.
• Přijali jste rozumná opatření s ohledem na divokou zvěř (např. pověsit jídlo dostatečně daleko a vysoko od tábora, aby si na něm – a na vás – nepochutnali medvědi).

Konkrétní dva metry čtvereční, na kterých plánujete hajat, by pak měly být co nejpohodlnější. Ne vždycky je po ruce rovná loučka s anglickým trávníkem, ale i v drsnějším terénu lze při troše snahy a testování najít rozumný plácek.

Když stavím stan nebo rozprostírám plachtu, obvykle testuju, jak se na jednotlivých místech bude ležet. Když už nelze najít úplnou rovinu, často je možné se drobným posunutím aspoň trefit do „ergonomicky“ tvarovaných dolíků.

Velkým problémem bývá sklon svahu. Zkušené oko dokáže zmapovat terén se zručností profesionálního golfisty a vytipovat nejrovnější kousek. Může se to zdát jako drobnost, ale hodně lidí podceňuje drobné rozdíly ve sklonu terénu. Jenže jezdit celou noc na skluzavce nebo se koulet na kamaráda, není dvakrát příjemné.

Pokud se náhodou chystáte spát v podmínkách, které jsou na hraně schopností vašeho vybavení, je potřeba úvahy dovést ještě dál.

• Jaký je tu podklad? Vlhký písek nebo hlína odebírají teplo odspodu. Oproti tomu jehličí, listí nebo suchá tráva pomáhají.
• Níže u vody bude vždycky chladněji (nehledě na větší množství hmyzu).
• Pod širákem je lepší spát mimo otevřená prostranství. Hlavně proto, že tak na vás nespadne rosa.
• Spíte-li bez stanu či jiného vhodného přístřeší, rozhodně je fajn se zamyslet, kde je závětří, aby na vás nefučelo.

Je to právě součet drobností, co určí, jak budeme ráno fit. Někdy není na výběr a musíme se přizpůsobit situaci a terénu, ale obvykle se i tak dá vybrat mezi horším a o chlup lepším řešením.

Někdy to líp nejde…

3) Nepodceňujte spacák a karimatku

Za teplé letní noci na jižní Moravě možná stačí, když vínem znavení zapadnete do lesního podrostu a přikryjete se větvemi… Ovšem na horách, ale klidně i v nížině zjara nebo na podzim, je potřeba vybavení k noclehu opravdu nepodceňovat. Na tohle téma mám opět samostatný článek, resp. hned dva:

• Podle čeho si zvolit karimatku.
• Jak si vybrat spacák a jak s ním pracovat.

Pro lepší pochopení, jak s nimi pracovat, zde uvedu dvě základní premisy:

• Oba kusy vybavení tvoří nerozlučný tandem. Karimatka izoluje zespoda, spacák ze všech dalších stran.
• Jiné teplo, než to, které vytvoří vaše tělo, uvnitř nebude. Jde o schopnost vybavení mu zabránit v útěku.

Karimatka tedy neurčuje pouze míru pohodlí, nýbrž do velké míry rozhoduje, jestli celou noc neproklepu jak podvyživený ratlík. Její schopnost izolace určuje hodnota R – čím vyšší, tím lépe.

Pokud je R menší než dva, jedná se o letní karimatku na které vám podle dalších okolností bude zima klidně už při osmi stupních nad nulou. Což je teplota, která v noci po většinu roku mimo dva až tři nejteplejší letní měsíce zcela reálně může nastat prakticky kdekoliv v ČR.

Pokud to se spaním venku myslíte vážně a pravidelně, hodí se při výběru cílit aspoň na tzv. třísezónní podložky – tzn. s R o hodnotě 2-4. V této kategorii najdete všechny typy karimatek od klasických pěnových, přes pohodlné nafukovačky i robustnější, ale za přiměřenou cenu nejlépe izolující, samonafukovací.

Přívlastkem „třísezónní“ (tedy s doporučenou použitelností od jara do podzimu) se charakterizují i relativně univerzální spacáky. Letní spacáky jsou vážně dobré maximálně pro spaní na vytopených chatách nebo pro lidi s masochistickými sklony. Kolik jen nešťastníků jsem na výletech viděl trpět, protože věřili, že „mají spacák do nuly“ nebo že i v létě jim stačí něco na úrovní tenké průhledné deky.

Pro lepší pochopení normovaných hodnot uváděných výrobci spacích pytlů si přečtěte výše odkazovaný článek. Zde mohu jen v krátkosti doporučit chlapům koukat na údaj nazvaný „limit“ a holkám na „komfort“. Spacák, který vám vystačí pro většinu horských i nížinných dobrodružství od jara do podzimu, bude mít odpovídající čísla v jednotkách stupňů pod nulou.

Samozřejmě každý jsme individuál (nebo individuum?) se specifickými potřebami a každá noc je trochu jiná. Uvedené tipy jsou „univerzální“ pro nejběžnější noci v přírodě a na horách. Zimní čundr na Velké Fatře nebo naopak letní bikepacking po španělském pobřeží vyžadují jinak specifikovanou výbavu.

Na závěr malý tip. Pokud hrozí, že budete spát ve větší zimě, než vaše vybavení unese, dá se vypomoct skládáním. Pod nafukovací karimatku s R 3,2 si tak na zimní výpravy beru ještě jednu pěnovou (3,2+1,5= krásných 4,7) a zimní spacák se dá vyrobit z jednoho třísezóňáku a jiného rozumného lehčího.

Bez komentáře :)

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

4) Udržujte své spací věci za každou cenu suché

Cokoliv mokrého nebo i jen vlhkého vede cenné teplo pryč do vesmíru. Spacák a „pyžamo“ je nutné udržet v suchu i kdybych se vyráchal v potoce nebo mě chytla průtrž mračen.

Opravdu nespoléhejte na nepromokavost batohu nebo jakoukoliv pláštěnku. Vlhkost si vždycky cestu dovnitř najde. Ešusu nebo štangli salámu je to jedno, péřovému spcáku už nikoliv. Proto si vždy všechno skládám aspoň do igelitek nebo velkých pevných sáčků. Existují i fancy nepromokavé obaly a pořadače, ale za ty se mi nechce utrácet.

Tím ovšem starost o sucho nekončí. Obzvláště, pokud cestujete nalehko bez stanu. Místo pro přístřešky typu celta nebo tarp je potřeba volit opravdu pečlivě, protože chrání jen před vodou shora. Jenže ta mrcha často teče a miluje špatně odhadnuté dolíky a turisty v nich…

Specifické je nocování pod širákem. Padlá rosa je schopná mi spacák promáčet líp než banda zákeřných dětí s vodními pistolkami. Obvykle raději nocuji pod příkrovem stromů, pokud mám oprávněnou obavu, že mě nečeká vysloveně tropická noc, kdy sprcha navíc přijde k duhu.

Jak už jsem zmiňoval, ďáblíci se rádi skrývají v detailech. Hodně lidí včetně mého mladšího má, mívá další neplánovaně sebedestruktivní tendenci: funět si v případě zimy do spacáku. S ohledem na to, kolik vody reálně obsahuje náš dech a která se tak vsákne do izolační náplně, to není nejlepší receptura pro chvíle nouze.

I s dobrým stanem je někdy stoprocentní sucho tak trochu oříšek.

5) Oblečte se tak akorát

To znamená ani málo, ani moc… Za léta nocování venku jsem si vytvořil jednoduchou formulku, jak se oblékat: V ideálním případě by mi pár minut poté, co zalezu do spacáku, mělo být trochu-trošičku horko, abych se pak se nad ránem nebudil zimou. Samozřejmě se ale nesmím potit.

Pokud se zababuším a je mi i po čtvrt hodině sotva akorát, mohu si vsadit, že onu vlčí hodinu, kdy nad ránem bývá největší kosa, zůstane některý z mých snů s otevřeným koncem.

Stará poučka, že do spacáku by se nejlépe mělo lézt jen ve spoďárech, není úplně pravdivá. Izolace je izolace a vašemu tělesnému teplu je celkem jedno, jestli se mu postaví do cesty stěna spacáku, termoprádlo nebo dokonce péřová bunda. I když pochopitelně každá z těchto věcí se chová jinak v závislosti na dalších vrstvách.

Normy pro spacáky dokonce výslovně počítají s člověkem mírně oblečeným. Jedna vrstva termoprádla, teplé ponožky a čepice se všeobecně považují za ideální pyžamo. Zejména ty ponožky jsou obzvláště důležité, protože studené nohy jsou jeden z nejběžnějších kazičů nočního komfortu. Hlavou zase odchází spousta tepla a kapuce spacáku třeba mně osobně v nižší teplotách sama o sobě nestačí.

Pokud je vám tedy polonahým ve spacáku zima, směle se přioblečte. Jen si hlídejte, aby vše, co na sobě budete mít, bylo přiměřené volné a nijak nebránilo cirkulaci krve. A především to pro změnu nepřežeňte.

Z mé zkušenosti bych chtěl zejména varovat před nápadem, kdy si na sebe v zoufalství vezmete hromadu promrzlých věci, které si v izolovaném prostředí uvnitř spacáku budete muset nejprve rozehřát. Výsledkem je, že buď hodně dlouho potrvá, než si budete připadat v teple nebo takový okamžik pocitového komfortu nenastane nikdy.

Zdůvodnění je trochu náročnější na představivost, ale stačí si uvědomit, že dané oblečení neizoluje tak dobře jako kvalitní spacák, pořád propouští dost tepla dál od těla a zároveň samo potřebuje „vyhřát“ na optimální teplotu, kterou bychom uvnitř spacáku chtěli mít. Mít na sobě hromadu takových vrstev proto moc nepomáhá (mimo extrémní případy, kdy jde fakt už o zdraví a nic jiného nám nezbývá).

Pokud to s navlíkáním opravdu přeženete, tak především u péřáků se prý navíc může stát, že spacák vycpete natolik, až zevnitř budete utiskovat nadýchané stěny a vymačkávat z nich vzduch. Čímž se efektivně zbavíte izolace, protože jakékoliv další materiály jsou zde právě jen kvůli zachycení pokud možno co nejvíce nehybné vrstvy vzduchu. I když sám jsem si podobného problému nikdy nevšiml, hodně zdrojů tohle varování zmiňuje.

Zmíněná potíž s efektivním zrušením části izolace se mi spíše stává, když se v případě zimy snažím ve svém užším spacáku skrčit až moc a tím pádem napnu jeho stěny kolenem nebo zadkem. Pak jde únik tepla na daných místech dost poznat.

Spaní v mrazu člověka prověří. Protože zatímco v létě znamená chyba či opomenutí přinejhorším trochu nepohodlí, v zimě jde rychle do tuhého.

6) Nelezte do spacáku vymrzlí

Drtivá většina zkušených horalů má svůj večerní rituál, který spočívá v automatickém a hbitém převlečení do suchých a teplých věcí jakmile je zdárně dosaženo místa k nočnímu odpočinku. Teda ony ty věci jsou v první chvíli občas odporně promrzlé, ale mám na mysli jejich následnou lepší izolaci.

Děláme to proto, abychom takříkajíc „nevymrzli“. Na komfort je vhodné myslet s předstihem a pokud možno nedat po zastavení pochodu chladu a dalším rozmarům počasí šanci, aby se do nás zakously.

Ve velké zimě je fajn nápad se před definitivním zalezením do spacáku extra rozehřát decentním pohybem (nesmím se zpotit). Dřepy, kliky nebo výstup na nejbližší pahorek udělají dobrou službu a značně urychlí nástup pohodlí uvnitř.

Portál bushcraft.cz má zajímavý speciální tip, jak se zahřát, když je nejhůř:  V opravdu velkých mrazech si můžete k sobě do spacáku dát lahev s horkou vodou, zamotanou do kousku oblečení. Pomůže vám zahřát se přes noc a jako bonus máte ráno k dispozici nezamrzlou vodu.

Petr Kosek z nalehko.com k tomu pak dodává: Když si totiž láhev dáte k nohám, tak to skoro vůbec nefunguje, cítíte trochu tepla, ale na tělo je pořád zima. Ale když se ta flaška dá mezi stehna, tak je teplo po celém těle do 30s – po vnitřní straně vedou hlavní tepny i žíly a ty hned teplo rozvádí po celém těle.

Abyste se ráno netvářili takhle :)

7) Pořádně se najezte

Čistě teoreticky knihy o kvalitním spánku a správném denním režimu obvykle radí, že nějakou dobu před spaním by už člověk neměl jíst. Hory a extrémní únava však mají svá vlastní pravidla.

Na treku je večer obyčejně časem nejvýživnějšího teplého jídla. Pokud se před spaním pořádně a kvalitně nadlábnete, získáte pro regenerační spánek několik zásadních výhod:

• Už při samotném trávení produkuje tělo nějaké teplo
• Budete mít dostatek energie na další udržování tělesné teploty i ve ztížených podmínkách (ne nadarmo mají lidé při zimním pobytu venku větší hlad)
• Dostanete pro sebe bílkoviny, cukry a další látky potřebné pro co nejefektivnější zotavení z odvedených výkonů

Jít spát hladový nebo se narychlo zaplácnout jednou čínskou polívkou bez jakékoliv reálné výživové hodnoty je jedna z největších hloupostí, které může horal udělat.

Není nad výživnou hmotu, která vznikne ze sušené bramborové kaše a vhodně zvolených ingrediencí.

8) Udělejte si pohodlný polštářek

Zde se částečně dostáváme do hájemství princezny na hrášku. Někdo se nejlépe vyspí na batohu nebo s botama pod hlavou. V nouzi lze pod hlavu nacpat pet lahev, frisbee nebo vůbec nic.

Avšak osobně čím jsem starší, tím víc se u mě objevují záchvaty pohodlnosti a konkrétně na dobrý polštářek si fakt potrpím. Dříve jsem spával jen tak na zmuchlané mikině, ale časem mi přestala vyhovovat protože novější a lepší, kterou jsem si pořídil, už není tak příjemně huňatá. Navíc jakékoliv podobné oblečení pod hlavou se v průběhu noci rádo rozmotá…

Ultimátní tip pro výrobu outdoorového polštáře je využití obalu od spacáku. Nejlepším výplňovým materiálem je v podstatě cokoliv, co mám po ruce – náhradní ponožky, trička, spoďáry atp. Pochopitelně nastává problém, pokud jdu ven třeba jen na jednu noc a skoro nic náhradního s sebou nemám.

V takovém případě – a stydím se, že mi trvalo nějakou dobu na to přijít – lze do obalu nacpat samotnou bundu a ejhle, najednou polštář drží tvar a dokonce i relativně tvrdší polartecová mikina ve zmuchlaném stavu obstojně poslouží. Zdaleka nejpohodlněji se vyspím, když jako náplň použiju svou péřovou bundu.

Sám jsem zatím nepřišel na chuť nejrůznějším nafukovacím polštářkům, ale hodně lidí na ně nedá dopustit, tak je klidně vyzkoušejte a třeba vám sednou.

Takhle to jde taky, když je člověk dost unavený :)

9) Upravte si místo k obrazu svému

Když už si musím vystačit s divokým terénem, snažím se jej zkomfortnit vším, co mám po ruce. Běžně si tak ve svahu podkládám karimatku botami, oblečením nebo klidně celým batohem.

Tyhle zarážky podle dalších faktorů tvořím buď po delší straně podložky nebo na užším konci, čímž se pojišťuju před neplánovanou klouzačkou z kopce.

Bota v noci dobře poslouží jako praktická zarážka pod karimatku, na které bych jinak spal pěkně šejdrem.

10) Nafoukněte si karimatku tak akorát

Kdo už přesedlal na (samo)nafukovací karimatky, určitě zjistil, že jejich nafouknutí chce občas trochu cviku, aby ve výsledku neležel skrze přespříliš měkkou podložku až na zemi. Kolikrát vidím u svých spolucestovatelů v tomto směru nepochopitelnou lenost v dofukování, která však ústí v menší komfort i izolaci.

Paradoxně se dá u některých modelů narazit i na opačný problém, kdy lze karimatku „přebušit“ tak, že je už moc tvrdá. Chce to trošku poznat své vybavení a najít optimální nahuštění, které vám bude vyhovovat.

S nafukovačkou mám každý večer skvělé dechové cvičení.

11) Vezměte si špunty do uší

Jasně… večerní šumění potůčku, kapky lehce dopadající na plachtu stanu nebo ranní švitoření ptáků jsou všechno úžasné zvuky, které nás v přírodě těší. Jenže ten potůček je kolikrát obrovská uřvaná řeka, kamarád chrápe jako by se rozhodl ve spánku pořezat fůru dřeva a všudypřítomný pískot komárů snad někdy lepší neslyšet.

Tady hodně záleží na osobní odolnosti, ale pokud špatně usínáte v hluku podobně jako já, špunty do uší vám obecně výrazně zlepší život ;) Samozřejmě záleží kde spíte, protože někdy člověk chce mít naopak přehled, kde se venku co šustne a případně být schopen rychle reagovat.

Taková horská říčka fakt dělá kravál.

12) Naučte se spát na zádech

Tuhle dovednost jsem musel složitě pilovat, protože na posteli se obyčejně převracím jak sele nad rožněm. Jenže když pod sebou člověk nemá oblíbenou luxusní matraci a solidní postelový rošt, vede jakákoliv odchylka od nudné polohy zabitého misionáře nutně k přeležení té či oné části těla, pravidelnému probouzení a nespokojenému otáčení tam a zpět.

Na většině outdoorových karimatek (i nafukovacích) se opravdu vyplatí umět usnout a vydržet větší část noci na zádech, protože pak se člověk méně budí kvůli různým otlačeninám a díky tomu si lépe odpočine.

Kromě toho má spousta spacáků na zádech menší množství peří než zepředu (protože se počítá s tím, že ho stejně zalehnete), takže pokud se vrtíte i se spacákem, vystavujete studenému okolí o něco méně izolující část.

Nebo se pro začátek aspoň trefte na karimatku :)

13) Nebuďte líní a před spaním si odskočte

Ano, někteří lidé mají záviděníhodnou superschopnost v případě večerního volání (malé) potřeby zatnout nejen zuby a zázračně vydržet až do rána. Ale většina z nás nakonec stejně podléhá volání divočiny a chtě nechtě musí ze spacáku ven. Nejlépe v jednu v noci, do zimy a za deště.

Dejte na radu zkušenějších a odskočte si před finálním uvrtáním do spacáku, i když se vám zas tak moc ještě nechce. Za pár hodin to oceníte.

Na druhou stranu, kdyby se mě po půlnoci neprobudil močový měchýř, tahle fotka by nevznikla. Čimtarga, 5 487 m. n. m., Tádžikistán.

14) Večer zahoďte mobil

Původně mi zařazení této rady do článku, který pojednává o spaní v přírodě, přišlo poněkud absurdní. Jenže jsem si uvědomil, že pokud se skupina pohybuje v aspoň teoretickém dosahu mobilního signálu, většina účastníků neodolá a aspoň navečer si dopřává dávku instantního dopaminu ze sociálních sítí nebo píše maminkám a milenkám, že je pořád nic nesežralo.

Krátká kontrola, že nic, na čem nám zaleží, v naší nepřítomnosti nelehlo popelem je asi v pohodě (i když pro duševní zdraví je nejlepší se čas od času odstřihnout úplně). Problém je dlouhé vystavení umělému modrému světlu z libovolných obrazovek, které v mozku blokuje procesy, jež nás připravují na spánek. Mnohem hůře a déle pak usínáme.

Mnohem zdravější je si před spaním číst, něco si zahrát se svými spolucestovateli nebo s nimi rozvířit nějakou zajímavou diskuzi.

Soukromý tip na kvalitní četbu: Místa, kam se nechodí.

15) Trénujte

Sám o sobě vím, že vždycky první noc na karimatce po delší době nestojí za mnoho. Jakmile si odvyknu, vždycky potřebuji jedno adaptační rozlámání, abych následně zase mohl spokojeně prospat celou noc víceméně kdekoliv.

Jako každá jiná dovednost, chce i spaní venku trénink. Nejen kvůli přivyknutí, ale také pro odladění všech těch malých vychytávek, postupů a hacků, kterými si každý z nás může své snění venku zpříjemnit a zkvalitnit. Pak se teprve můžeme na 100% oblažovat romantikou a bohulibým pocitem na duši, které na nás při noclezích kdesi venku daleko od domácích starostí čekají.

Nejjednodušší je prostě jednou za čas uspořádat s kamarády microadventure.

Takhle jsme vstávali při microadventure na rozhledně Ostrá horka kousek za Brnem.

Bonusový tip: Nesnažte se stihnout všechno za každou cenu

Skončíme trochu filosoficky. Z praxe znám dva extrémy, které se ukazují jako nerozumná volba. Prvně, dost lidí věří, že se o víkendu dokáže dospat ze svého náročného životního stylu, který jinak vedou. Což jak říká výše zmíněná odborná literatura moc nefunguje.

Opačným případem, který nás v kontextu toho článku zajímá více, jsou pak jedinci, kteří do víkendů dávají všechno, jedou skoro nonstop a pak jsou po zbytek pracovního týdne vypnutí.

To nemusí být jen případ závodních pařanů videoher nebo non-stop chlastajících zoufalců. V podobných rytmech se pohybují i sportovci a náruživí cestovatelé, kteří se za minimum času snaží stihnout co nejvíce.

Jinými slovy, pokud v pátek večer vyrazíte na dlouhý noční přejezd pod hory autobusem nebo autem, v sobotu večer potáhnete filosofickou diskuzi u táboráku a v neděli si ještě navíc přivstanete na východ slunce, na oko půjde o romantiku a krásně efektivní využití času. Ve skutečnosti si však podepíšete ortel absolutní marnosti po následující týden či dva.

Dávno jsem se naučil, že zažitý denní režim jen tak zničehonic nejde přepnout, aniž by se to na mě nepodepsalo. Proto mimo nutné případy preferuji pohodovější rytmus výletu a dlouhé přejezdy (pokud je to možné) plánuji tak, aby mi co nejméně rozházely režim.

V tomto směru pomůže třeba:

• Příplatek za komfortnější spací oddíl ve vlaku.
• Lepší plánování týdne a dřívější konec práce tak, abychom mohli velkou část štreky urazit do noci a dospat se už na místě nebo někde po cestě místo toho, abychom táhli přejezd až do rána.
• Popřemýšlet zda na krátkou dobu chci jet tak daleko…
• Pokud např. v sobotu musím vstát mnohem dříve než obvykle, snažím se postupně po malých krůčcích (maximálně hodinový posun) v několika dnech svůj běžný vstávací čas posunout blíže nutnému zlu, které budu nucen podstoupit :) Takové pomalé kroky můj režim absorbuje, pokud samozřejmě postupně upravuji i čas usínání, a následně nestrávím půl víkendu jak v mrákotách.

Tak dobrou noc a dobré ráno ;)