Island: Praktické informace a tipy na cestování

Nádherná severská příroda, termální prameny, vodopády, spousta sněhu a občas polární záře. S klesajícími cenami letenek není divu, že je Island stále populárnější destinací, navzdory tomu, že patří mezi nejdražší evropské lokality. Se vzrůstajícím turismem by se ale také bohužel dalo říct: “Jeďte tam, dokud není pozdě.” A určitě tam jeďte mimo sezónu.

Občanka nebo cestovní pas?

Pro cestu na Island nepotřebujete cestovní pas, vystačíte si s občankou. Pas je ale praktičtější, protože s ním na letišti projdete přes strojovou kontrolu a nemusíte stát frontu u přepážky s úředníkem.

Maják na jihozápadě ostrova

Letenky na Island a jak se dostat z letiště

Ze střední Evropy doletíte na Island zhruba za 4 hodiny. Pro Čechy jsou nejlevnější variantou spoje Wizz Airu z Vídně nebo Katowic. Zpáteční letenku mimo sezónu pořídíte od 2 000 Kč, ovšem bez zavazadla. Letenka z Prahy s ČSA vyjde zhruba na 5 000 Kč. Ceny porovnejte na webu Skyscanner, AZair nebo Pelikán.cz.

Mezinárodní letiště v Keflavíku leží 50 kilometrů od hlavního města Reykjavík. Nejlevnější způsob, jak se do města dostat, je hromadnou dopravou, konkrétně autobusem číslo 55, který jede zhruba každou hodinu, večer a o víkendu pak méně často, jízdní řády najdete na tomto webu. Cesta zabere kolem 70 minut a zaplatíte za ni necelých sto korun.

Pohodlnější a rychlejší způsob jsou přímé spoje soukromých autobusových společností, které mají jízdní řády přizpůsobené jednotlivým příletům. Příkladem je Flybus, kde ale za jednu jízdu zaplatíte téměř 600 Kč.

TIP –> Jestli nejste v létání úplně kovaní, pomůže vám Markétin průvodce „Poprvé na letišti a první cesta letadlem”.

Loď Sun Voyager v Reykjavíku

Doprava a přesuny na Islandu

Autobusy

Autobusy jsou drahé – dokonce i běžné meziměstské linky, se kterými se navíc k většině přírodních atrakcí dostanete jen velice obtížně. Alternativou jsou výletní autobusy, ale tam je cena ještě mnohem vyšší, například šestihodinový výlet z Reykjavíku kolem Zlatého okruhu stojí 1 300 Kč na osobu.

Půjčení auta

Nejjednodušší způsob, jak se na Islandu pohybovat, je půjčit si auto. Vyplatí se už ve dvou lidech a ani nepotřebujete mezinárodní řidičák, postačí český. Výhodou auta je, že si ho půjčíte i vrátíte přímo na letišti a jste s ním skvěle flexibilní. Ve větším autě navíc můžete i spát, takže výrazně ušetříte za ubytování.

Ceny aut a půjčoven porovnejte na webu Rentalcars. Při půjčení na víc dní se dostanete zhruba na 600 Kč za den. Pokud se na Island chystáte v zimě a/nebo do odlehlých oblastí, půjčte si auto s pohonem na všechny čtyři kola.

Neberte si pojištění od Rentalcars, protože nepokrývá všechno. Kromě klasických poškození způsobených vámi nebo jinými řidiči totiž islandské autopůjčovny vyžadují ještě pojištění škod od přírodních živlů. To jsou zpravidla škrábance nebo prasklá skla od odletujících kamínků, k nimž dochází dost často. Opravdu v tomto případě pojištění nepodceňte, i když vás bude stát téměř stejně jako půjčení auta.

Podmínky půjčení se liší podle autopůjčoven a dobře si je prostudujte. Téměř všude totiž budete potřebovat jako zálohu kreditní (nikoliv debetní) kartu, často na jméno hlavního řidiče. Zpravidla to funguje tak, že vám na kartě zablokují nějaký vyšší obnos (klidně ekvivalent 50 000 Kč) a ten vám vrátí, až v pořádku vrátíte auto. Pokud uhradíte všechno pojištění, nic vám už neblokují.

Sjízdnost silnic

Silnice kolem Reykjavíku a hlavní okruh kolem celého ostrova by měly být relativně sjízdné po celý rok. Ve vnitrozemí jsou naopak silnice v zimě neprůjezdné. Navíc se počasí na Islandu rychle mění, proto sledujte aktuální stav například na tomto webu. U spousty vedlejších cest jsou závory, které silničáři v případě neprůjezdnosti zavřou. U každého vjezdu máte ceduli s pokyny, co dělat v případě nouze. Zejména si opište uvedené telefonní číslo.

V nejužším centru Reykjavíku jsou parkovací místa placená, ale jinak všude zaparkujete zadarmo. Dokonce i u nejnavštěvovanějších míst jako vodopád Gullfoss nebo Geysir jsou volně přístupná rozsáhlá parkoviště.

Benzínky

S výjimkou okolí Reykjavíku nejsou benzínky na Islandu moc časté a ne vždy jsou zaznačené na mapě. Doporučuji před každou delší cestou doplnit nádrž, abyste nebyli zaskočení, že třeba 200 kilometrů žádnou nepotkáte.

Benzínka je často jen jeden samoobslužný stojan se stříškou. Funguje to tak, že před tankováním vložíte platební kartu, případně nastavíte maximální limit, za jaký chcete tankovat, natankujete a z karty se vám pak strhne příslušná částka.

Autopůjčovny často mají partnerství s nějakou benzínkou, u níž natankujete s drobnou slevou (v našem případě to byly 2 %). Kvůli malé hustotě benzínek se ale téměř nikde nevyplatí cíleně hledat tu vaši levnější.

Stopování

Lowcostovou variantou dopravy po Islandu je stopování, ovšem mimo hlavní sezónu s výjimkou okolí Reykjavíku je na Islandu opravdu malý provoz. My jsme začátkem března potkávali sotva jedno auto za deset minut. Navíc místní k turistickým lokacím příliš nejezdí, takže jste odkázáni na jiné turisty.

Naopak v létě, když nespěcháte a máte stan, může být stopování skvělé.

Ubytování

Ve větších městech a v turistických lokalitách máte zpravidla na výběr z několika hotelů, penzionů a guest housů. Ceny porovnáte na Booking.com. Za sebe v Reykjavíku můžu doporučit Alba Guesthouse, je kousek od centra a dá se u něj zdarma parkovat.

Ceny se pohybují od 500 Kč na osobu za noc. Mimo Reykjavík moc nejsou hostely s hromadnými noclehárnami, jen soukromé pokoje. Tam počítejte s cenami 1 500–2 000 Kč za pokoj. (V roce 2020 jsou ceny pochopitelně leckde výrazně nižší.)

Vřele doporučuji vybírat ubytování se snídaní. Všude obvykle bývají švédské stoly plné nejrůznějších specialit. Máte tak možnost toho hodně ochutnat a navíc dost ušetřit, protože jídlo je na Islandu na naše poměry docela drahé.

Jezero Kleifarvatn

Spaní v autě, stanování

Oblíbenými variantami v letní sezóně jsou půjčit si větší auto a spát v něm, případně si vzít stan. S ohledem na nevyzpytatelné a větrné počasí si ale pro stanování vybírejte místa v závětří a vždy stan pořádně vyvazujte.

Dříve se na Islandu dalo volně stanovat prakticky všude, ale v posledních letech turisté spoustu míst zdevastovali a nechávají po sobě takový bordel, že se podmínky zpřísnily.

Obecně platí, že potřebujete souhlas majitele pozemku, pokud budete kempovat poblíž obydlených oblastí nebo pokud máte karavan, obytný vůz či více stanů. Zákaz kempování platí u stále většího počtu přírodních památek.

Pokud však budete s jedním nebo dvěma stany kempovat v divočině, budete se chovat slušně a uklidíte po sobě, nebudete mít problém.

Další možností jsou vyhrazené kempy, kterých je na Islandu více než 200. Mapu všech kempů najdete tady, některé jsou úplně zadarmo, jinde zaplatíte v přepočtu kolem 200 Kč. Kromě záchodu a sprchy v nich je často i pračka a turisté tu nechávají pro další použití třeba grily.

Podrobné informace o kempování na Islandu s pravidelně aktualizovanými podmínkami pro jednotlivá místa najdete na webu RealCampLife.

Chceš si přečíst víc?

Napsal jsem knížku plnou těch nejlepších cestopisů za sedm let toulání po světě. Bláznivé historky z netradičních destinací doplňují úvahy a tipy na nejrůznější cestovatelská témata od plánování přes průšvihy na cestách po masový turismus.

“Místa, kam se nechodí” tě pobaví, nadchnou a především inspirují k vlastním nečekaným objevům.
Koupit na eshopu

Jídlo – omezení dovozu a doporučení co ochutnat

Protože se téměř všechno jídlo musí na Island dovážet, je úměrně tomu drahé. Pokud tam jedete na delší lowcostový výlet, vyplatí se nabalit jídlo v Česku. Pozor ale, na Island můžete dovézt maximálně 3 kg potravin a masné výrobky nesmíte vozit vůbec.

Pokud si to ale jen trochu můžete dovolit, určitě ochutnejte místní jídlo. Jak už jsem zmiňovala, největší výběr za nejlepší peníze máte u snídaňových bufetů v hotelech a guest housech.

Časté jsou na Islandu ryby a bizarní specialitou pak maso žraloka grónského, které se na několik týdnů zakope do země a pak se suší. Tato pochoutka se jmenuje Hákarl a seženete ji v supermarketech. Začátečníkům se doporučuje si při konzumaci zacpat nos.

Na Islandu mají překvapivě výborné pečivo. Kupte si alespoň jeden chleba v místní pekárně (i když vyjde v přepočtu na 100–200 Kč) a vyzkoušejte sladké pečivo ke kávě.

Te og Kaffi Micro Roast

Z podniků, které jsem navštívila, doporučuji:

• Kaffi Emil na severozápadě v městečku Grundarfjörður u známého vodopádu Kirkjufellsfoss, kde měli výborné rybí lasagne
• The Soup Company ve Víku – jejich specialitou je lava soup, sytá polévka gulášového typu podávaná v chlebu
• Te og Kaffi Micro Roast – kavárna v centru Reykjavíku s výbornými dezerty
• Brauð & Co. – nejbarevnější pekárna na světě v centru Reykjavíku s výborným chlebem a netradičními sýry

Lava soup v The Soup Company

Peníze, platby kartou a kde levně nakoupit

Na Islandu se platí islandskými korunami (zkratka ISK), kurz je zhruba 1 ISK = 0,17 CZK. Jednoduchý přepočet na české koruny je, že cenu v islandských korunách vydělíte šesti.

Všude bez problémů zaplatíte kartou, já jsem se s hotovostí setkala, jen když jsem našla jednu islandskou korunu na zemi. Pokud byste hotovost přeci jen chtěli, doporučuji vybírat z bankomatu nebo na místě vyměnit eura.

Nejlevnějším supermarketem je Bónus (žluté logo s růžovým prasátkem), jehož prodejny najdete po celém Islandu.

K žádným přírodním památkám se neplatí vstup, většinou je i zdarma parkoviště. A pokud se někde parkovné náhodou platí, zvládnete to v automatu kartou.

Mobilní připojení a internet

Na Islandu platí evropský roaming, volání, sms i data vás vyjdou na stejné peníze jako v Česku. S výjimkou odlehlých oblastí je signál všude dobrý. Wi-Fi je k dispozici v každém hotelu a téměř každé restauraci nebo kavárně, případně v některých autobusech.

Co si sbalit s sebou

Před odjezdem se podívejte na předpověď počasí, oblečte se podle ní a přibalte navíc jednu neprofoukavou a nepromokavou vrstvu. Neberte si deštník, ve větru vám bude k ničemu. Na Islandu může být i v zimě překvapivě ostré slunce, hodit se bude opalovací krém a sluneční brýle.

Mimo letní sezónu v přírodě se budete leckde pohybovat po zmrzlém sněhu, určitě proto mějte dobré nepromokavé boty a pro jistotu si přibalte nesmeky.

Počítejte se silným větrem jak u oblečení tak u vybavení, pokud máte v plánu spát ve stanu. Vyvazovací šňůry a trénink jejich důkladného použití jsou nutnost, abyste neskončili jako Kubův kamarád, který se potřebné dovednosti učil v jednu ráno za bouřky podle Youtube.

A ta nejdůležitější věc: nezapomeňte plavky, ať můžete vyzkoušet některý z mnoha termálních bazénů.

Tip: Pokud se chystáte na severozápad ostrova, doporučuji ubytování v Guesthouse Hof, příjemných chatičkách se snídaní uprostřed ničeho, kde máte před verandou soukromý vyhřívaný bazén s výhledem na západ slunce nad mořem.

Vyhřívaný bazén v Guesthousu Hof

Počasí a měsíce (ne)vhodné k návštěvě

Počasí na Islandu je opravdu nevyzpytatelné (hezky ho popisují na této stránce). My jsme na přelomu února a března měli týden v kuse krásně slunečno, mým známým v červenci většina dovolené propršela. Pršet ale může prakticky kdykoliv a počasí se mění z hodiny na hodinu podle toho, jak vítr zrovna přižene mraky.

Jinak na Islandu překvapivě není taková zima, jak byste čekali. Klima je ovlivněné teplým atlantickým proudem a zimy v Reykjavíku tak bývají mírnější než v Brně. Nejchladnějšími měsíci jsou leden a únor, kdy je průměrná teplota lehce pod nulou, nejtepleji je v červenci – průměrně kolem 11 °C. 

Dejte si ale pozor na silný vítr (běžná záležitost), bouřky a v zimě i na přívaly sněhu. Nevydávejte se na sever ostrova nebo do vnitrozemí, aniž byste si ověřili aktuální předpověď počasí a sjízdnost silnic.

Island leží hodně severně, takže zatímco v prosinci je denní světlo jen 4 hodiny, v červnu je pro změnu sotva 4 hodiny tma. Z toho důvodu není příliš efektivní jezdit na Island od začátku listopadu zhruba do půlky února, protože nestihnete nic vidět. Naproti tomu v hlavní sezóně od června do srpna budete na každém kroku zakopávat o jiné turisty.

Za sebe doporučuji vydat se na Island mezi březnem a květnem, kdy už je dostatečně dlouho světlo, bývá slušné počasí a ceny za ubytování jsou oproti hlavní sezóně výrazně nižší.

Ostrov Viðey u Reykjavíku

Polární záře

Polární záře neboli aurora borealis vzniká, když na Slunci dojde k erupci částic, které doputují k Zemi a vlivem jejího magnetického pole se ve spirálách stáčejí k zemské atmosféře, kde se “rozsvítí”. K polární záři dochází po celý rok, ale pro její pozorování musíme mít dostatečnou tmu. Nejvhodnější měsíce jsou proto od října do března.

Protože ale polární záře závisí na sluneční aktivitě, nikdy nemáte dopředu jistotu, že ji uvidíte. Předpověď s pravděpodobností viditelnosti polární záře najdete např. na tomto webu. Dalšími předpoklady k pozorování jsou bezmračná obloha, výhled na severní obzor a dostatečná vzdálenost od velkých měst, aby vás nerušil světelný smog.

Západ slunce nad zálivem na severozápadě

Co na Islandu (ne)vidět

Čekala jsem, že Island bude na konci února zasypaný sněhem, ale přitom je i v zimě neuvěřitelně barevný. Nejvíc se mi tu líbily bezejmenné planiny a zasněžené kopce a užívala jsem si jízdu autem po téměř prázdných silnicích.

Na Islandu je řada nádherných treků. Jen pokud nejste zkušený alpinista, který umí zacházet s cepínem a mačkami, tak se na ně jindy než v létě nevydávejte. Protože jsem sama byla na Islandu na přelomu února a března, mám tipy na místa, kam se dalo dojet autem a poté bezpečně dojít i bez těch maček.

Pokud bych vám měla poradit jednu oblast, kam vyrazit, vydejte se z Reykjavíku na sever a kochejte se pestrobarevnou krajinou, rozmanitými vrcholky a členitým pobřežím. Island je o třetinu větší než Česko a má méně obyvatel než Brno, takže s výjimkou Reykjavíku a hlavních turistických lokalit je všude liduprázdno.

Přitom opravdu nemusíte jezdit do profláklých lokalit, stačí vyrazit libovolným směrem, zastavovat, kde se vám líbí, případně se řídit hnědými cedulemi ukazující na zajímavá místa. My jsme takhle náhodou objevili krásné útesy Lóndrangar, kde jsme potkali jen pár jedinců.

Útesy Lóndrangar

Jihozápadní výběžek Islandu

Další pěknou a překvapivě prázdnou oblastí je jihozápadní výběžek ostrova. Návštěvníci se zde koncentrují jen u Modré laguny, vyhlášeného termálu s neskutečně azurovou vodou. Vstup do lázní začíná v přepočtu na 1 000 Kč a musíte si ho zamluvit předem na konkrétní hodinu. Část jezera je ale přístupná i volně a pokud se nechcete koupat, není nutné chodit přímo do lázní.

Modrá laguna

V jihozápadním výběžku je toho ale k vidění mnohem více. Z letiště se vydejte podél pobřeží na jih k Mostu mezi kontinenty, což je malá lávka přes trhlinu mezi euroasijskou a americkou tektonickou deskou.

Most mezi kontinenty

Pokračujte směrem na východ, po levé straně minete odbočku k Modré laguně, ale klidně jeďte rovnou dál ke geotermální oblasti Krýsuvík, kde se mi líbilo více než u Geysiru (a kde byla zhruba setina lidí). Na sever k Reykjavíku pak zamiřte podél jezera Kleifarvatn.

Geotermální oblast Krýsuvík

Níže přidávám seznam hlavních lákadel, jsou rozdělené geograficky tak, aby na sebe navazovaly a zvládli jste je během 1–2denních výletů z Reykjavíku. Všechna místa jsou sama o sobě opravdu krásná, ale koncentrují se kolem nich davy turistů. I na konci února všude bylo několik zájezdových autobusů.

Reykjavík

Reykjavík má zhruba 130 000 obyvatel, ale působí, jako by jich měl méně než 30 000. Centrum je malinké, malebné, klidné, s krásnými barevnými domy. Zároveň tu toho ale není moc k vidění. Můžete vyjet na věž katedrály Hallgrímskirkja, odkud je pěkný výhled na město.

Případně se svezte trajektem na ostrov Viðey, což je skvělé místo na procházky, kde máte pocit, že jste se ocitli uprostřed divočiny, a přitom jste na dohled od města. Ohřát se běžte do termálního bazénu Laugardalslaug (a nevynechejte jízdu na tobogánu).

Výhled na Reykjavík z věže katedrály Hallgrímskirkja

Zlatý okruh

230kilometrový okruh spojující tři přírodní atrakce – národní park Þingvellir, geotermální oblast Geysir a vodopád Gullfoss – je naprostou klasikou.

Jak jsem zmínila v úvodu, v těchto místech se koncentrují téměř všichni turisté. Mimo sezónu to není tak zlé a i já, která nesnáším davy, jsem si to všude dokázala užít. V sezóně ale počítejte s tím, že si budete muset všude vystát frontu. Navíc na Islandu je tolik vodopádů, že se bez tohoto jednoho obejdete.

Když už se na Zlatý okruh vydáte, navštivte cestou kráter Kerid, průzračné jezero vzniklé po vybuchlé sopce.

Kráter Kerid

Jižní pobřeží

Po cestě z Reykjavíku do města Vík í Mýrdal na nejjižnějším výběžku ostrova uvidíte obří vodopády Seljalandsfoss (jediné místo, kde je placené parkoviště) a Skógafoss, útesy Dyrhólaey a černou pláž Reynisfjara.

Vodopád Skógafoss

Na jedné z pláží leží vrak amerického letadla, které tam v roce 1973 muselo nouzově přistát. Cesta k vraku a zpátky trvá podle informační cedule 3–4 hodiny, my jsme ji zvládli za hodinu a půl včetně vystání fronty na focení.

Ještě kus dál na východ je kaňon Fjaðrárgljúfur a obří ledovec Svinafellsjokull, kam se ale nevydávejte sami bez předchozích zkušeností s lezením po ledovcích.

Vrak amerického letadla