Sklon svahu: Jaký kopec ještě jde vyjít a co už je přes čáru?

Představit si jen z mapy, jak moc bude terén schůdný a krpál krpálovitý je někdy těžké. Kdy si místo pohorek máme raději přibalit lezečky a lana? Co znamená, když se řekne 100% stoupání? A jaký je vztah mezi procenty a stupni, když se mluví o sklonu svahu? Dal jsem dohromady pár příkladů, které vám dají určitou představu, až příště budete plánovat nějaký náročnější výšlap. 

Jak spočítat sklon svahu

Zkušený horal většinou od oka podle vrstevnic tuší, kdy je kopec už moc prudký (nebo aspoň na hraně), ale ani pro něj někdy není na škodu počítat a porovnávat. Pomůžou nám v tom základy geometrie. Vezměme si nejjednodušší příklad, kdy na 200 metrech vzdálenosti naměříme (člověk nebo mapová aplikace) výškový rozdíl taky 200 metrů. Není potřeba žádných rovnic, abychom došli k tomu, že 200 (výška) : 200 (vzdálenost) = 1 a jde tedy o 100% stoupání/klesání.

Kdybychom nastoupali jen 24 metrů na 200, vyjde nám 12% stoupání (24 : 200 = 0,12), které už na silnicích bývá obvykle označeno typickou dopravní značkou „nebezpečné stoupání“.

Přičemž je velmi důležité neplést si stoupání udávané v procentech ( % ) a sklon udávaný ve stupních ( ° ). První případ (200 výškových na 200 vzdálenostních) odpovídá sklonu 45°, což si člověk představí lépe než procenta, ale v kontextu horského svahu jej taková představa může snadno zmást.

Co už je moc?

Pokud byste si takový úhel totiž nakreslili na papíře, asi si odfrknete, že to přece nic není. Jenže realita není papír. Málokterá dramaticky a kolmě vypadající skalní stěna je skutečně “kolmá”.

Pro srovnání: sešup 45° (100% klesání) mají některé zdánlivě svislé startovací pasáže lyžařských závodů, kde účastníci do deseti vteřin frčí stovkou. I nejnáročnější sjezdovky v Alpách dosahují podobných extrémů jen výjimečně a už sklony kolem 37,0° (cca 70-80 %) jsou doménou jen hodně zkušených lyžařů.

Převod sklonu svahu v procentech na stupně a naopak.  Autor: M. W. Toews, Wikimedia.

Takže takový kopec rozhodně nebude žádná sranda a obvykle je náročný i pro turistu v létě (ať už jde nahoru nebo dolů). Obzvláště slabší povahy už s krpálem nad 30°, zejména v určitém typu terénu, budou mít problém. Prudší pasáže pak často bývají na hraně lezení.

Spousta ferrat, které jsem lezl, byla ve stěně s průměrným sklonem podle mapy kolem 45°-50°! Níže přiložený obrázek je ze sedla Kaznok v Tádžikistánu, kde jsem podle map v nejprudší “schůdné” pasáži odhadl svah cca 34° a v pozadí vidíte ještě o něco strmější okolí.

Nakloněný foťák malinko zkresluje, ale všimněte si úhlu mezi postavou a svahem.

Schůdnost určují i další faktory

Výsledná schůdnost samozřejmě není jen o prudkosti kopce. I v dosti nechutném krpálu může být vybudována celkem příjemná (byť vzdušnější) klikatící se pěšina a naopak i poměrně mírný svah se stává zabijáckým, pokud jej tvoří nestabilní suť nebo sníh.

Při koukání do mapy též myslete na to, že vrstevnice (obzvláště na méně podrobných mapách) nemusí pokrývat všechna terénní specifika. A někdy se stává, že třeba v průměru nejde o mimořádně prudký kopec, ale v cestě stojí skalnaté schody, které v lepším případě vyžadují lehkou lezeckou průpravu a psychickou odolnost a v horším jsou prostě stopka (obzvláště pokud je potřebujete překonat s větším batohem).

„Boulderová“ pasáž v Alpách.

Kromě vrstevnic proto bývají v mapách i různé značky označující skalnatý terén nebo kolmé stěny. Zásadním indikátorem schůdnosti ve skalním labyrintu nebo skrz husté vrstevnice pro mě bývá existence nějaké pěšiny, která tudy vede (nebo aspoň někdy v minulosti vedla).

S tím souvisí, že v Alpách (ale i jinde) se můžete setkat s klasifikací náročnosti jednotlivých tras. Přičemž nejde jen o odlišení ferrat, ale i turistických stezek podle toho, jak moc jde o procházku a jak moc už lze očekávat lezecké pasáže (a jak budou drsné).

A koneckonců vždycky jde také o zdravý úsudek s ohledem na dovednosti členů výpravy a aktuální podmínky. Spoustu věcí, hlavně na méně známých trecích, zjistíte až na místě a budete se jim muset přizpůsobit. I tak vám ale dobrá příprava z mapy a trocha snahy při shánění informací ušetří hodně starostí.

Obzvláště, pokud do vyšších hor vyrazíte ještě v době, kdy na stezkách leží zbytky sněhu, může se postup snadno zkomplikovat.