Výlet na Králický Sněžník: Jeden den v jiném světě

Králický Sněžník je pro mě osobně zakletou horou, která nepoznala léto a celá krajina existuje v jakémsi mimoprostoru. Poté, co jsem měl jednou v životě štěstí absolvovat výšlap po hřebeni stejnojmenného pohoří téměř bez mlhy, deště nebo pocitu, že jsem se propadl v čase do doby ledové, jej však musím zařadit mezi nejkrásnější jednodenní tůry ČR.

Kostelíček v Lipce

K tomuto označení výrazně přispívá místo startu na obskurním mininádraží v Prostřední Lipce. Spousta výletníků začíná (nebo končí) na Horní Moravě, čímž se připravují o jednu z nejhezčích částí této tůry. Úvodní nástup po rozlehlých lukách s výhledy na teprve mírné pahorky je po příjezdu z města pohlazením po duši. Ostřejší tempo, které je hned od startu nutné kvůli celkové vzdálenosti do cíle (25 km), navíc udělá příjemný hlad na svačinu těsně před vstupem do lesa. Pokud nemáte panickou hrůzu z klíšťat, stane se následný piknik v trávě výsostně romantickou vzpomínkou.

Klid a mír…

Ani les tu ze začátku nemají špatný. Příjemný chodník vede hromadami borůvčí, které zvou k lepšímu načasování příštího výletu, a stromů je tak akorát, aby nekazily výhledy do kraje. Nade všechny se pak tyčí rozhledna Klepáč, z které se můžete pokochat řádnou dávkou české i polské krajiny.

Hřeben

Ve chvíli, kdy červená značka klesne z hřebenu a pro menší náročnost se táhne po úbočí Malého Sněžníku, začíná ve srovnání se zbytkem nudnější pasáž. Abyste mi rozuměli – pořád je tu hezky, ale podobné hluboké lesy mají i jinde.

S pylem může být docela sranda

Abychom měli výšlap pestřejší, tak těsně před finálním stoupáním nás dostihlo mé Králické prokletí. Předpověď sice hlásala ani kapku, ale jsme v horách a navíc na Sněžníku. Aspoň trochu sprchnout musí. Naštěstí se zdejší hromovládci spokojili jen s mírnou demonstrací síly. Takže hodinka deště, tak aby se neřeklo a nebudem to přehánět s mlhou. Asi na třetí pokus jsem konečně viděl, jak vypadá širší vrchol a okolí této hory. Moc pěkně, ale vítr je tu furt stejný, takže žádné rozvalovaní a předlouhé kochání se nekonalo.

Přimo na vrcholu už je lidí docela dost, ale cestou jsme jich moc nepotkávali

Sestup do Stříbrnice, odkud jsme měli vytipovaný autobus, proběhl docela hopem. Motivací k rychlejšímu kmitu nohou byla chata Návrší a příslib zaslouženého oběda. Houska se salámem je sice skvělé palivo, ale moravský vrabec se zelím a knedlíky ještě o chlup lepší.

Komu asi?

Pokud jste kulturněji laděni a výhledy na kýčovité kopečky vás tolik neberou, čeká i vaší duši při sestupu vizuální uspokojení. Kousek pod vrcholem nedaleko zborcených základů bývalé Lichtenštejnovy chaty stojí socha na počest desátého výročí vzniku uměleckého spolku Jescher. Koho a proč ve třicátých letech minulého století napadlo šoupnout do českého pohraničí sošku slona, to vám ale fakt neřeknu …

A jde se na žvanec …

Fotogalerie

Praktické info