Ukrajina: Praktické informace a tipy pro cestování na Zakarpatí i dál

Ukrajina je pro nás nejbližší „exotickou“ zemí. Pokud chcete zažít dovolenou, při které prozkoumáte pár nádherných pohoří, objevíte rázovité kouzlo vesniček ztracených v prostoru i čase a kde budete zatraceně rádi, že žijete pár set kilometrů víc na západ, jste tady správně. A my pro vás máme průvodce nabitého informacemi, které se vám při cestování po Ukrajině budou určitě hodit.

Válka z Ruskem a jak Ukrajině efektivně pomoci

Asi jste postřehli, že 24. února 2022 začal na Ukrajině ošklivý a brutální kus historie, který ruského prezidenta Vladimíra Putina definitivně připsal na neveselý seznam agresivních psychopatů v dějinách.

Naopak s každou další zprávou z obléhaného Kyjeva v (nejen) dívčích pokojíčcích nahrazují plakáty s Legolasem nebo Hughem Jackmanem portréty ukrajinského vůdce Volodymyra Zelenského ve strohém vojenském tričku.

Věřím, že spousta z vás si klade stejnou otázku: Co s tím vším můžeme dělat my? Inspiraci najdete v článku Jak efektivně pomoci Ukrajině.

Zde následuje původní článek o cestování do této zajímavé a krásné země. Věřím, že brzy bude opět použitelný.

Tank v barvách ukrajinské vlajky je součástí válečného muzea u sochy Matky vlasti v Kyjevě. Foto: Matúš Horváth

Doprava na Ukrajinu

Ukrajina je velká, takže při volbě dopravy hraje roli, kam se chystáte.

Zakarpatská oblast

Nejzápadnější část Ukrajiny a největší lákadlo pro dobrodruhy z Česka je nejsnáze dostupná vlakem, autobusem nebo kombinací obojího. Spojení a jízdní řády najdete bez problému na IDOSu.

Na celou Ukrajinu míří z Česka spousta autobusových linek zaměřených na ukrajinské pracanty. Osobně však doporučujeme vlak. Tím se dá pohodlně dojet do Košic a následně přesedlat na bus do Užhorodu nebo ještě lépe zůstat věrný železnici a přes Čiernou nad Tisou se dopravit až do Čopu na ukrajinské straně.

Z Užhorodu i Čopu pokračuje spousta vlakových linek dále do vnitrozemí.

Cesta vlakem až do Čopu je pohodlnější a slibuje podstatně menší šanci na zdržení při pohraniční kontrole. Pro celníky je zjevně jednodušší a rychlejší zkontrolovat už předrozebraný vláček, který pendluje ostře střeženým územím nikoho, než dlouhou frontu aut a autobusů na silničních přechodech.

I tak si ale na přestup dejte dostatečnou rezervu, protože nikdy nevíte, co a na jak dlouho se na hranicích pokazí. Stačí jeden hloupý cosi-pašující spolupasažér a na dvě hodinky je o zábavu postaráno (osobní zkušenost). S kontrolou jako takovou se v jízdních řádech pochopitelně počítá.

Nádherné hřebeny polonin jsou nejčastější cíl výletů do Zakarpatí

Dál na východ

Při cestě dál na východ už se doba jízdy po zemi protáhne. Autobus z Prahy do Kyjeva jede bezmála 24 hodin. Vlakem přes polskou Przemyśl je to o něco lepší, ale i tak byste strávili na cestě přes 18 hodin.

Zvažte proto, jestli by nebylo výhodnější letět. Z Prahy, Vídně i Bratislavy doletíte do Kyjeva, Lvova, Oděsy nebo Charkova a odtamtud už se v rámci Ukrajiny snadno dostanete, kam potřebujete.

Letenky stojí zhruba stejně jako vlakové nebo autobusové spojení, tedy kolem 1000 Kč za jednu cestu, ale můžete narazit i na výrazně levnější. Jen pozor, téměř určitě poletíte s nízkonákladovkou jako Ryanair nebo Wizz Air a budete si muset připlatit za zavazadlo.

Impozantní budova nádraží v Charkově

Doprava vlastním autem

Pokud se na Ukrajinu vypravíte ve vlastní káře, obrňte se trpělivostí při přejezdu hranic v obou směrech.

Ať už pojedete přes Polsko, Slovensko nebo Maďarsko, čeká vás s velkou pravděpodobností poměrně důkladná kontrola, jež pochopitelně bude důkladnější při cestě zpět. A hlavně si na ni počkáte ve frontě, kde snadno strávíte tři hodiny a nemožné není ani zaseknutí na celou noc (opět je vyšší riziko při návratu).

Dokumenty potřebné k autu najdete na stránce MZV. Pro šoférování na Ukrajině je také potřeba mezinárodní řidičský průkaz.

Corey, nejzcestovalejší pes na světě, na výletě v Charkově

Vstup do země, víza

Na Ukrajinu Češi ani Slováci nepotřebují víza, avšak potřebují cestovní pas. Často jsou z toho lidé překvapení, protože Ukrajina je jednou z mála evropských zemí, kam se nedostaneme jen na občanku. Raději se ujistěte, že vy i vaši parťáci máte pas s dostatečnou platností.

Cesta na Ukrajinu bývá jednoduchá – hlavně pokud jedete vlakem nebo přiletíte. Celník se maximálně zeptá, kam se chystáte, a bez dalších obstrukcí vám šoupne razítko do pasu.

V Čopu příležitostně a spíše jako formalitu kontrolují obsah batohu, ale nesetkali jsme se nikdy s většími problémy. Vždycky stačilo říct, že jedeme na hory a za rekreací a případné léky máme jen pro osobní potřebu.

Nezapomeňte pas, na občanku vás na Ukrajinu nepustí

Návrat, omezení a dovozní limity na alkohol a cigarety

Při návratu počítejte s důkladnou kontrolou, protože se vracíte do Schengenu. Zejména Poláci a Slováci hranice pečlivě střeží a opravdu aktivně prohledávají zavazadla.

Do Evropské unie se nesmí dovážet živočišné produkty, takže existuje reálná pravděpodobnost, že sýr nebo uzeninku objeví a vyhodí. Co se moc nevyplatí zkoušet, je “pašování” nadlimitního množství alkoholu a cigaret.

Limity na bezcelní dovoz citlivého zboží jsou při přejezdu z Ukrajiny na Slovensko jsou podle Finančné správy následující:

• 40 kusů cigaret = 2 krabičky. Letecky dokonce až 200 kusů cigaret.
• 1 litr tvrdého alkoholu nad 22 %.
• 2 litry jiných alkoholických nápojů s obsahem alkoholu do 22 % – zde se z nějakého důvodu počítá i šumivé víno.
• Úměrná kombinace výše uvedených alkoholů – tzn. nelze dovézt litr vodky a dva litry šáňa.
• 4 litry tichého vína a 16 litrů piva. Pro změnu se nepočítají v kombinaci s výše uvedeným alkoholem, ale podmínkou je, že se jedná o obsah osobního zavazadla cestujícího. Navíc, kdo by si z Ukrajiny vozil domů pivo?
• Pohonné hmoty v nádrži auta a maximálně deset litrů bokem v kanystru.

Další země mohou mít limity mírně odlišné, takže se vyplatí si je včas ověřit nebo okouknout při cestě tam.

Obecně se dá říct, že při cestě vlakem probíhá celní kontrola rychleji a i když není nějak zanedbaná, je uvolněnější. V Užhorodu naopak bývají opravdu důkladní. Při cestě letadlem je vše snazší, protože vám batoh projedou skenerem a s pasem projdete přes elektronickou celní kontrolu prakticky během pár vteřin.

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

Peníze, ceny a nákupy

Hřivny

Ukrajinská měna se nazývá hřivna (zkratka UAH) a po určitých kurzových peripetiích je v roce 2021 dlouhodobě o něco slabší než česká koruna. Za jednu korunu dostanete 1,2–1,3 hřiven. Pro zjednodušený přepočet ukrajinských cen na naše jen z ceny v hřivnách odečtěte zhruba 20 %.

Hřivny seženete i v českých směnárnách, ale ověřte si, jestli dostáváte dobrý kurz. Na Ukrajině není problém vyměnit koruny ani eura. Nejsnadnější alternativou je výběr na místě z bankomatu, což se dá zvládnout v rámci přestupu hned před nádražím v Čopu nebo Užhorodu.

V Čopu se nezalekněte veksláků, kteří čekají na každý vlak ze Slovenska. Osobní zkušenost se směnou u nich nemáme (ale budeme rádi za případné doplnění v komentáři).

Platba kartou

Ve městech se dá ve většině podniků platit kartou, zaplatíte s ní i lístky na vlak a většinu ubytování. Naproti tomu na venkově, v menších obchodech a restauracích nebo v autobusech budete určitě potřebovat hotovost. Takže se ujistěte, než se vypravíte dál do divočiny, že máte dostatek tvrdé měny.

AKTUALIZACE 2022: Nově se dá platit kartou i v některých MHD. Terminály jsme viděli ve Lvově nebo třeba Žitomiru. Pořád ale platí, že je fajn mít na Ukrajině u sebe dostatek hotovosti.

Na tržišti si připravte hotovost, bábuška karty nebere. Nebo bere, ale nevrací.

Cenové relace

Na Ukrajině je pro našince obecně levně, především co se týká jakýchkoliv služeb. Ceny potravin jsou také nižší, ale už ne o tolik.

Pokud nepočítáme kyjevské hipsterské podniky, které cenami konkurují těm brněnským, byli jsme schopni se v restauraci dosyta najíst za 60–150 hřiven.

Téměř celá Ukrajina z Užhorodu do Charkova se dá přejet lehátkovým vlakem zhruba za 600 hřiven. Taxi Uber přes půl Kyjeva přijde na 80–120 hřiven za celé auto.

Ubytování i v centrech velkých měst stojí od 120 hřiven na osobu / noc a za 200 fufníků už si užijete celkem luxusu. Někde v horách nebo na vsi je normální cena i 100 hřiven. Samostatný dvoulůžkový pokoj bývá za 350–500 hřiven.

Nákupy, zásoby na hory

I nejmenší vesnice mají obvykle několik obchůdků s potravinami, které jsou otevřené prakticky každý den od rána dlouho do večera. Jejich výběr může někde působit limitovaně, ale většinou není problém nakoupit potřebné zásoby na dalších pár dní. Zejména pokud vám nevadí být na sýrech, uzeninách a rybičkách, což je beztak klasická horalská dieta.

Ve velkých městech pochopitelně najdete supermarkety nacpané vším, co si strávník umí i neumí představit.

Na tržišti seženete ledacos…

Vnitrostátní doprava na Ukrajině

Znovu opakujeme, že Ukrajina je velká. Z Užhorodu do Charkova je to 1300 km, to je stejně jako z Prahy do Říma. A ukrajinské silnice jsou většinou ve výrazně horším stavu než ty německé nebo italské.

Při plánování výletu na to myslete a nechávejte si dostatečnou časovou rezervu. Tam, kde byste normálně čekali hodinovou cestu, může jízda lokálním tankodromem trvat i třikrát déle.

Mimochodem z Volovce do Koločavy je od roku 2020 nově opravená silnice, která zkrátila dobu jízdy pod hodinu oproti původním více než dvěma.

Příjezd vlakem do Oděsy

Vlaky

Všechna velká ukrajinská města jsou spojena železniční sítí. Vlaky jezdí spolehlivě na čas a poměrně často, tedy obvykle minimálně dvakrát denně. S ohledem na jejich ceny a pohodlí je doporučujeme využívat k nočním přejezdům, kdy snadno překonáte dlouhou vzdálenost a ještě ušetříte za nocleh. Například noční spoj z Kyjeva do Oděsy stojí od 580 hřiven, tedy zhruba 450 Kč.

Všechny dálkové vlaky jsou automaticky lehátkové. Můžete si vybrat mezi 1. a 2. třídou se zavřenými kupé nebo plackartem, což je otevřený lehátkový vagón. Logicky je plackart levnější, ale také méně pohodlný.

V plackartu víc ruší světlo nebo hluk z jiných částí vagónu, ale všeobecně se ukrajinští průvodčí i spolucestující snaží udržovat ve vagónu přijatelný noční klid. Takže pokud se rozhodnete udělat si půlnoční party, nesetká se to s vřelým přijetím.

Největší nevýhodou plackartu jsou výrazně kratší lehátka, takže osobám delším než 170 cm povážlivě přečuhují nohy. Samo o sobě to není tak hrozné, ale nepříjemné je, že vám do nich sem tam někdo nechtěně drcne při procházení.

Pokud jste vyšší a nevyhnete se jízdě v plackartu, určitě si nekupujte postranní podélná lehátka, kde budete mít reálný problém se poskládat.

Jízdenky na spací vlaky se dají snadno nakoupit předem na webu ukrajinských železnic. Vždy jsou na konkrétní místo v konkrétním spoji a vázané na jméno. Jízdenku je nutné vytisknout. Buď to stihnete ještě doma, nebo stačí přijít na nádraží k pokladně, říct číslo rezervace a paní pokladní vám ji vytiskne.

Speciální tip máme k záchodům ve vlaku: Pokud nechcete zbytečně trpět, počítejte s tím, že průvodčí záchody zamykají minimálně 20 minut před každou zastávkou a odemknou je až po nějaké době, co se vlak rozjede.

Nehledě na to, jak vypadají z venku, jsou vlaky na Ukrajině relativně spolehlivý způsob dopravy.

Autobusy a maršrutky

Kromě klasických autobusů se na Ukrajině setkáte s tzv. maršrutkami, což jsou malé dodávky nebo autobusíky, které jezdí (většinou) na kratší vzdálenosti.

Jízdní řády i ceny obojího najdete na webu, kde si rovnou můžete koupit jízdenku. V uvedeném vyhledávači najdete především významnější destinace, ačkoliv v kontextu velikosti některých sídel jde o relativní pojem. Nutno též dodat, že zde nemusí být uvedena všechna spojení a také, že se maršrutky absolutně nemusí uvedenými časy řídit. Je běžné čekat, dokud se spoj dostatečně nenaplní. Vítejte na východě.

Jinak na Ukrajině operuje také řada mezinárodních autobusových společností, poměrně hustou síť má například Flixbus.

S ohledem na vzdálenosti, horší stav silnic a obecně nepohodlné autobusy doporučujeme na delší přejezdy využívat vlaky a silničními prostředky jezdit jen tam, kde jiné spojení není nebo by to vlakem bylo moc velkou oklikou

Chcete-li se dostat do/z libovolné (nejen) podhorské vesnice či městečka, jsou nejspolehlivějším zdrojem o jízdních řádech místní, kteří poradí, co kam odkud jede, případně vás rovnou dovedou na správný spoj.

V turisticky aktivnějších oblastech obvykle není problém si domluvit soukromou jízdu. Stačí se poptat. Cena bude pochopitelně o něco vyšší než za pravidelný spoj, ale nijak extrémně.

Pro dopravu mezi Volovcem (stanice vlaku), Koločavou a širším okolím zkuste kontaktovat Aleše z Četnické stanice (to je penzion a hospoda :) ) v Koločavě. Pán je sympaťák, mluví česky a je schopen zařídit odvoz i větších skupin. Email: olior@ukr.net.

Slabším povahám nedoporučujeme přílišné zkoumání údajů na tachometru vašeho dopravního prostředku. Styl a rychlost jízdy ukrajinských řidičů by se daly charakterizovat jako překvapivé s ohledem na stav silnic.

Vyhlídková jízda maršrutkou rychlostí 20 km/h

Doprava ve městech

Ve všech větších městech funguje MHD, ať už ve formě tramvají, maršrutek a autobusů, nebo v případě Kyjeva, Charkova a Dnipra v podobě metra (Oděsa má pouze recesistický web, v němž touží po výstavbě metra).

Metro bývá obecně nejrychlejší a nejspolehlivější. V Kyjevě u vstupu koupíte jednorázový žeton za 8 hřiven. Případně pokud myslíte, že budete jezdit hodně, kupte si předplacenou kartu na 50 jízd, která vyjde ještě o něco levněji.

Jízdenky na všechno ostatní se platí rovnou u řidiče nebo průvodčího. Jízdní řády celkem spolehlivě najdete v Google mapách.

Při komplikovanější cestě přes město, do okrajových částí nebo ve více lidech se vyplatí Uber. Objednává i platí se přes aplikaci a výhodou je, že dopředu víte, kolik bude stát.

Lanovka v Kyjevě

Stopování

Na Ukrajině se stopuje skvěle a neměli jsme problém na kratší vzdálenosti poměrně efektivně dopravit ani větší skupinu lidí.

Stopnout auto (nebo klidně prázdný autobus) obvykle netrvá příliš dlouho, jen musíte být trochu aktivnější a výrazně na auta mávat. Hlavně na venkově hodně zastavují, protože si uvědomují, že když nezastaví oni, můžete tam být do rána.

Teoreticky po vás někdo může chtít příspěvek na benzín, ale není to moc obvyklé.

–> TIP: Nastudujte si všechny možné i nemožné fígle o stopování v našem průvodci autostopem.

Na Ukrajině se dá stopnout ledacos od valníku taženého koňmi po náklaďáček s moukou. Stačí jen doufat, že až se dveře otevřou, budete tam, kde jste chtěli…

Ubytování a stanování

Co se týče ubytování ve městech, je ideální porozhlédnout se na booking.com. Nabídka je široká, ale vyplatí se věnovat pozornost recenzím. Některé hostely v Kyjevě fungují spíše jako děsivý internát a pravidla a přístup zaměstnanců jsou dost tristní.

Nejlepší ubytování mohou být na Silvestra nebo v letní sezóně obsazená dlouho dopředu.

Stanování na divoko je v přírodě na Ukrajině bezproblémové, nicméně vyplatí se používat selský rozum. K přírodě šetrné kempování je obecně tolerováno dokonce i v národních parcích na Zakarpatí (oheň je pochopitelně zakázán). Osobně bychom se pro nocleh vyhnuli oblíbeným přírodním „Václavákům“ à la Siněvirské jezero.

Pokud byste chtěli spát v blízkosti státní hranice, ujistěte se, zda nepotřebujete povolení. Mohou zde platit přísnější pravidla a pohraničníci pravidelně hranice obcházejí.

V případě noci někde v rámci vesnice či městečka je lepší se poptat, kde se dá přespat. Buď vám někdo dovolí zakempit u něj na pozemku, doporučí vhodné tábořiště, nebo najdete ubytování pod střechou za pár šupů.

Tipy na ubytování v některých oblastech

• Koločava – Četnická stanice. Domluvte se i česky.
• Polonina Svidovec nad Rachovem a Jasiňou – Chata Perelisok. Majitel mluví česky a na webu má uvedeno i české telefonní číslo. V sezóně doporučujeme rezervaci předem.
• Lvov – Dream hostel. Hodně příjemné ubytování v centru.

Pohodový nocleh v horách…

Volání, data a internet

Na Ukrajině neplatí evropský roaming a za volání i data z české SIMky byste si dost připlatili. Nejlepší proto je pořídit si hned po příjezdu místní SIM kartu.

Nabídky se liší podle operátorů, ale zhruba za 150 hřiven jsme zpravidla dostali kolem 4 GB dat a neomezené volání i SMS. Tarif obvykle platí na 30 dní a pak je třeba jej obnovit.

Nejspolehlivějším operátorem se nám jeví Kyivstar, který má navíc přehledný web v angličtině, kde v případě potřeby dokoupíte další minuty nebo gigabyty. Markét má stejnou SIM kartu už třetím rokem a před každou cestou na Ukrajinu si ji vždy jen reaktivuje.

Pozor na to, že někteří operátoři prodávají SIM karty s územně omezeným tarifem. Takže po přejezdu ze Zakarpatské oblasti do Kyjeva přišel Kuba o datové připojení a možnost posílat SMS. Kyivstaru nebo třeba Vodafonu se tento problém netýkal.

Rezervace ho(s)telů, případně cokoliv dalšího, co budete zařizovat, se často řeší přes Whatsapp nebo Viber, takže doporučujeme nainstalovat obě aplikace.

Ve všech hostelech a většině podniků bez problémů funguje Wi-Fi, naproti tomu ve vlacích není a na tratích bývá i špatný signál.

Vcelku dobrý signál je kupodivu i v Pripjati v černobylské Zóně

Bezpečnost

Navzdory tomu, že je u nás Ukrajina často považovaná za divoký východ, je to velice bezpečná země. Samozřejmě si dáváme pozor na své věci, jako všude jinde, ale nesetkali jsme se s tím, že by někoho z výpravy okradli, a to ani ve vlaku. Lidé jsou obecně hodně přátelští a nápomocní.

V horách je radno brát ohled na přítomnost medvědů. Takže se vyplatí při pohybu v lese být spíše ukecanou skupinkou, kterou je dobře slyšet, nikdy nevařit hned u stanu a veškeré zásoby na noc pověsit někam vysoko aspoň sto metrů od tábora.

Různé bezpečnostní pomůcky seženete na lvovském blešáku

Válečné oblasti na východě

V roce 2014 vypukl ozbrojený konflikt mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty na východě země v Doněcké a Luhanské oblasti (souhrnně označované jako Donbas, z ukrajinského Донецький вугільний басейн neboli Doněcká uhelná pánev).

Celá oblast je dosud mimo kontrolu ukrajinské vlády a české ministerstvo zahraničí důrazně nedoporučuje tam cestovat. Pro vstup musíte mít speciální povolení vydávané pouze osobám, které tam skutečně potřebují jet (mají tam rodinu, nemovitost nebo práci).

Rozhodně se nemusíte bát, že byste do válečné zóny zabloudili omylem, celá oblast je pečlivě střežená. Navíc je opravdu daleko od toho, kam běžný český cestovatel na Ukrajině jezdí.

Podobná situace panuje na Krymu, který je od dubna 2014 okupován Ruskem. Za účelem turistiky nebo rekreace se na Jaltu opravdu nedostanete.

Stylový suvenýr z Ukrajiny

Domluva

Ve velkých městech nebývá v restauracích nebo na ubytování problém s angličtinou. Cestovatelé, kteří znají aspoň základy ruštiny a umí přečíst azbuku, budou ovšem mít cestování po Ukrajině výrazně jednodušší.

Nejlépe na tom samozřejmě budou ti, kdo se domluví rovnou ukrajinsky, protože Rusko a ruština jsou v určitých částech země pochopitelně citlivá témata.

I když paradoxně od Kyjeva na východ se setkáte s ruštinou minimálně stejně jako s ukrajinštinou a nikdo z místních s ní problém mít nebude. Oděsa je vyloženě ruské město.

Naproti tomu na západě většina lidí Rusy moc nemusí a na ruštinu může reagovat malinko podrážděně. I když po první větě většinou pochopí, že vy z Ruska nejste, je vhodné to na začátku konverzace zdůraznit. A když se naučíte aspoň pár základních slovíček, je to na cestách vždycky jednodušší.

V Zakarpatí se dá překvapivě často domluvit i česky, protože spousta lidí z této oblasti u nás pracuje nebo pracovala. V okolí Lvova vám zase pomůže znalost polštiny, pokud jste jako Markét, kterou prostě baví učit se nejrůznější cizí jazyky.

Pokud umíte rusky, budou vás v ukrajinštině mást 3 zásadní věci:

1. Ukrajinské “г” se čte jako české [h], nikoliv [g], takže město Užhorod (Ужгород) se ukrajinsky čte úplně stejně jako česky.
2. Ukrajinština neredukuje samohlásky před přízvukem ani po něm, číslovka “один” neboli “jeden” se tak čte [odyn].
3. Ukrajinština má jiné “i”: “и” se čte tvrdě a do latinky přepisuje jako “y”, “і” je měkké i a “ї” se čte [ji]. Například Kyjev se píše “Київ” a čte [kyjiv].

Jídlo a pití

Ukrajinská kuchyně je podobná ruské: hodně sytá, založená na polévkách, mase, bramborách, houbách a nejrůznějších pečivovitých a těstovitých věcech.

Kdo si ujíždíte podobně jako Kuba na pečivu, můžete se těšit na hromadu pirožků a dalších specialitek plněných vším možným od masa, přes zelí po bramborovu kaši.

Typickými hlavními jídly jsou:

• Boršč – polévka z masa a červené řepy. Chcete-li udělat dojem na místní slečnu kuchařku, můžete se mezi řečí pochlubit, že víte, že boršč je původně skutečně ukrajinské jídlo a nikoliv ruské.
• Bograč – Guláš, který je víc jako polévka – není tak hutný a omáčkovitý jako ten český. Správně by měl být mírně pikantní.
• Pelmeně – kulaté těstovinové taštičky plněné nejčastěji masem.
• Vareniky – obdoba pelmeňů, která se liší především tvarem, který je více taštičkovitý, a tím, že se do nich naopak maso běžně nedává. Do vareniků přijde sýr houby nebo brambory. Dělají se i ve verzi nasladko.
• Kotleta – karbanátek z mletého masa.
• Kotleta po kyjevsky – pro menší zmatení nepřítele se v tomto případě jedná o smažený kuřecí závitek plněný (bylinkovým) máslem. Markét dodává (ostatně jako u každého zde zmíněného chodu), že je strašně dobrý.
• Deruny – výborné bramboráky nejčastěji s masem nebo houbami.
• Šašlik – východní klasika v podobě kusů masa na velkém špízu.
• Šaurma – na první pohled klasický fastfoodový gyros v placce prodávaný dost často přistěhovalci z různých středoasijských stánů. Na rozdíl od toho, na co jsme zvyklí v ČR, si na východě obecně na těchto dobrotách pochutnáme nekonečněkrát víc.

Zákusky a sladká jídla:

• Mlynci – sladké lívance s tvarohem, smetanou nebo kondenzovaným mlékem  a ovocem
• Syrnyky – extra tvarohové a strašlivě dobré lívanečky/koláčky.

Boršč v oděsském podniku Hohol-Mohol podávaný tradičně s kusy špeku

Kdo nesnášíte určité bylinky, dejte si pozor: Podobně jako v Rusku a Bělorusku mají i Ukrajinci tendenci úplně na všechno (občas s výjimkou sladkých jídel) sypat kopr.

Téměř ke všemu se dle ukrajinského zvyku hodí zakysaná smetana a spousta chodů se také polívá máslem.

Osobně se nejraději chodíme najíst do místních jídelen (rusky „stolovaja“, ukrajinsky „jidalnya“), které jsou levné a autentické. V několika ukrajinských městech včetně Kyjeva pak funguje řetězec Puzata hata, který je sice autentický méně, ale jde o pohodlný způsob stravování a má velký výběr.

Pokud při pohledu do jídelního lístku získáte dojem, že je na Ukrajině levno až příliš, hodí se vědět, že běžná porce je spíše menší a počítá se s tím, že si strávník dá více chodů a/nebo se v průběhu jídla docpává chlebem.

Je normální dát si (přece jen docela vydatnou) polévku a hlavní chod nebo se na závěr zaplácnout třeba mlynci. Chleba přikusují Ukrajinci (stejně jako zbytek východní Evropy a Ruska) prakticky k jakémukoliv nesladkému jídlu.

Nejen hladový horal po pár dnech na treku nemívá problém zládovat tříchodové menu.

Nealkoholické nápoje

• Kvas – klasická tmavá limonáda vyráběná z ječného sladu.
• Kompot – v zásadě ovocná šťáva.
• Čaj – v horách a pod nimi fičí nejrůznější bylinkové směsi nasbírané na blízkých lukách. Za nás nemá moc smysl pátrat po konkrétním složení.
• Kefír a další mléčné dobroty.

Pelmeně z lvovského podniku Marusja

Alkohol

Na venkově se pije dost a počítejte s tím, že když budete někde procházet kolem popíjejících starousedlíků, tak vás pozvou na kalíšek. A nikoho nepustí, dokud nepadne celá láhev. Naštěstí vodku hojně zapíjejí vodou a zakusují nějakou mastnou uzeninu, chlebem a rajčaty.

Ukrajinská vodka (ukrajinsky “horilka”) má tu skvělou vlastnost, že z ní nějakým zázrakem nebývá kocovina. I tak ale samozřejmě doporučujeme pít s mírou a vybírat lepší značky, například Nemiroff nebo Kozacka rada.

Kromě vodky na Ukrajině seženete i dobré místní víno (přesto, že nejlepší produkce z Krymu je teď poněkud nedostupná). Ve větších městech se dají ochutnat překvapivě i piva z různých malých lokálních pivovarů.

Pozor, oficiálně se nesmí pít ve vlacích ani autobusech – a logicky ani na nádražích.

Taková malá skromná snídaně na ukrajinském venkově

Voda

Voda z vodovodu všude teče pitná.

Na horách je vodních zdrojů relativně dostatek, ale problém může nastat, pokud se pohybujete přímo na hřebeni. Proto je fajn dobře konzultovat s mapou, kdy a kde bude možno opět nabrat. S ohledem na pasoucí se stáda a brebery, které neprospívají lidskému zažívání, rozumný horal taktéž ověřuje, zda nenabírá z potůčku těsně pod pastvinou.

Podnebí a počasí, kdy na Ukrajinu jet

Na Ukrajinu můžete jet v každé roční době. Záleží, co tu máte v plánu dělat.

Většina Ukrajiny má mírné až kontinentální klima s chladnými zimami a horkými léty. V zimě zde bývá obvykle o něco chladněji než u nás a ve městech a nižších nadmořských výškách dost vlhko a lezavo. Ani v Oděse na břehu Černého moře není výjimkou sníh a mráz.

Naproti tomu léta bývají rozpálená a čím víc se budete pohybovat na východ a na jih, tím méně bude příjemné se zdržovat ve městech.

Na Zakarpatí je v létě celkem příjemně a klima bychom přirovnali k našemu. Nicméně počítejte se všemi možnými rozmary počasí od husté horské mlhy po vyšší pravděpodobnost deště. Jedná se o nejdeštivější část Ukrajiny.

Hlavně v létě na horách si dávejte pozor na bouřky, které v některých konkrétních pohořích přicházejí s téměř železnou pravidelností, ale za hodinu jsou pryč.

Takovouhle zimní pohádku jsme měli na Silvestra 2019/20 na polonině Pereniz

Hory, treky, mapy…

Zakarpatí

Zakarpatská oblast (označována historicky také jako Podkarpatská Rus) nabízí dobrodruhům hromadu možností k toulání po horách. Typické horské útvary se nazývají poloniny a jde o sympatické travnaté hřebeny s nádhernými výhledy do okolí (pokud zrovna není mlha).

To vše je říznuté rázovitým charakterem ukrajinského venkova, což je asi nejbližší konfrontace s úplně jiným světem, kterou si našinec může uštědřit.

V oblasti se značně realizují značkařští dobrovolníci z Česka, kteří stihli vytyčit spoustu tras ve stylu KČT. A kde naše značky zatím nejsou, tam to zvládnete s mapou a smyslem pro dobrodružství.

Hezky po červené…

Pochopitelně i zde se v dnešní době dá poměrně krásně vystačit s tím, co najdete na mapy.cz. Vyznačených (na mapě – v terénu značka nutně být nemusí) tras je na nich přehršel. Pochopitelně doporučujeme mít do kopců vytištěnou papírovou zálohu.

Pro více informací o jednotlivých poloninách a dalších pohořích odkazujeme na karpaty.net nebo treking.cz. Druzí v pořadí vydávají objemného knižního průvodce, ale minimálně k jeho starší verzi má Kuba své výhrady… Stále se dají sehnat i klasické turistické mapy většiny významnějších regionů.

Jednotlivé přechody se na sebe dají krásně navázat vždy s přestávkou v “civilizaci” za účelem doplnění zásob nebo s krátkým přejezdem. Výborným začátkem rovnou z vlaku ve Volovci je třeba Polonina Boržava. Krásné jsou i Horhany, Polonina Krásná, Svidovec a další…

Typycký vesnický ráz Zakarpatí

Koločava a okolí

Místní se prý po revoluci dost divili, když jim do zapadlé horské vsi najednou začala jezdit hromada Čechů ovlivněných dílem o Nikolovi Šuhaji loupežníkovi Ivana Olbrachta nebo brněnského divadla Husa na provázku.

Nicméně nečekaný turistický ruch přijali jako realitu a dnes je Koločava překvapivě příjemným místem, z kterého si můžete udělat základnu pro více kratších výletů do okolí nebo kde se dá skončit přechod některé z přilehlých polonin a nabrat síly.

Ubytovat se můžete na již zmiňované Četnické stanici a za návštěvu rozhodně stojí místní skanzen. Určitě nepohrdněte nabídkou průvodce, který stojí pár drobných. Návštěva tohoto muzea pod širým nebem vedená pánem, který pamatuje (nebo tak aspoň vypadá) většinu popisovaných událostí a historických epoch, má své kouzlo.

Chcete-li opravdu svérázné ubytování i hostitele, vydejte se na hřeben poloniny Pereniz do “penzionu” k Fjodorovi. Starý pán má energie na rozdávání a jeho večerní příběhy stály za to. Telefon: +380 97 129 3764.

Někdy počasí na horách přeje a někdy méně. Foto: Matej Zeliska

Výstup na Hoverlu, Rachovské hory a hřeben Černé hory

Samostatný výstup na nejvyšší horu Ukrajiny (2 061 m. n. m.) je podle Kuby spíše ztrátou času a najdou se mnohem lepší a hezčí túry. Ovšem jako závěr moc pěkného přechodu celého hřebene Černé hory (nejlépe ve spojení s Rachovskými horami) už dává Hoverla smysl.

Celý trek je opravdu krásný. Jen myslete na potřebu zajistit si povolenku pro vstup do pohraničí.

Geniální výhled z Rachovských hor

Černobyl

Černobylská Zóna je v poslední době jedním z největších turistických lákadel na Ukrajině. I když moc nemusíme přespříliš propagované atrakce, návštěva Pripjati (původně 50tisícového města, které zůstalo prakticky ze dne na den opuštěné) je skutečně dechberoucí zážitek. Skutečná zážitková lekce z moderních dějin…

Legálně se do Zóny dá dostat pouze s některou z oficiálních agentur, které tam pořádají zájezdy zpravidla z Kyjeva. Jednodenní výlet stojí kolem 2 000 korun, přičemž v ceně je doprava z Kyjeva a zpět, doprava po Zóně, vstup do Zóny, průvodce a oběd.

Během jednoho dne stihnete vidět hlavní místa, ale je to trochu z rychlíku a nemáte čas se nikde moc zastavovat. Zóna je opravdu velká a kromě Pripjati se v ní nachází hromada dalších postapokalyptických scenérií, které dokládají šílenství reálného socialismu a katastrofy, kterou má na svědomí. Vstřebat tohle všechno chce čas…

Bývalá pošta ve městě Pripjať

Při pohybu v Zóně je potřeba dodržovat pokyny průvodce. Především oficiálně nesmíte do budov (s výjimkou jednoho paneláku, kam chodí všichni turisti a nad kterým stráž přivírá oči) a úplně nejhorší prohřešek je chtít ze Zóny něco provést ven. Fakt to nezkoušejte, jsou za to obrovské pokuty.

Doporučujeme jet do Zóny aspoň na dva dny, kdy nocujete v ubytovně ve městě Černobyl. Pokud si ji chcete procházet trochu po svém a nebýt v davu dalších lidí, vydejte se na 3denní soukromou tour, kterou organizuje náš kamarád Prizrak.

–> TIP: Více o černobylské Zóně a známé jaderné katastrofě píše Kuba ve své reportáži. A miniseriál od HBO také opravdu stojí za shlédnutí.

Typický postapokalyptický motiv v Pripjati

Ukrajinská města a další zajímavosti

Pokud čtete tento web, města asi nebudou tím primárním, co vás na Ukrajinu táhne. Nicméně když už tam člověk jednou je, má čas a zrovna jede kolem, minimálně Kyjev a Lvov doporučujeme k návštěvě.

Parádní je také muzeum kosmonautiky v Žitomiru. Je sice maličké, ale koncentrované a získáte tam snadno představu, jak brutální podmínky měli první kosmonauti.

Extrémně bizarní atrakcí jsou vila a přilehlé pozemky bývalého prezidenta Viktora Janukovyče nedaleko Kyjeva. Pokud si chcete prohlédnout, jak zhýrale byste si mohli žít, kdybyste byli ultrazkorumpovaným politikem zcela bez skrupulí, je tohle to pravé místo.

Hlavní hala neskutečné Janukovyčovy vily. Je libo květináče potažené hadí kůží, limitovanou edici piána, na které se nikdy nehrálo, nebo snad pozlacené hajzlíky? Všechno máme…

Co vidět v Kyjevě

Ukrajinské hlavní město má sice skoro 3 miliony obyvatel, ale jeho centrum je překvapivě kompaktní a dá se snadno projít pěšky. Jen k monumentální 56 tun vážící soše Matky vlasti a muzeu staré vojenské techniky je to trochu štreka. Pokud tam ale půjdete, určitě se cestou stavte u Kyjevskopečerské lávry, rozsáhlého klášterního komplexu z 11. století.

Socha Matky vlasti na kopci nad Dněprem

Kromě řady pěkných barevných kostelů a chrámů stojí v Kyjevě za návštěvu Majdan nezávislosti, kde pod kupolí Globus najdete “tajnou” restauraci Poslední barikáda (Остання Барикада). Dostanete se do ní tak, že ve výtahu zmáčknete tlačítko ОБ a u vstupu řeknete heslo “Boritesa poborite”, volně přeložitelné jako Pokud bojuješ, dokážeš cokoliv. Vaří tu opravdu dobře a vzhledem k typu podniku i poměrně levně.

V Kyjevě se nachází několik bizarních muzeí, mimo jiné Muzeum historie záchodů nebo Muzeum miniatur. Dobrodružnější povahy se můžou vydat na bývalé autobusové nádraží, kde parkují stovky vyřazených autobusů a trolejbusů. Oficiálně se dovnitř nesmí, ale kdo hledá, cestičku si najde.

Kubova poznámka: Osobně mě Kyjev zas tolik neoslovil (s výjimkou několika kvalitních urbexů), ale Markét si oblíbila jeho architekturu, street art i hipsterské kavárny.

Chrám svatého Ondřeje v Kyjevě

Co vidět ve Lvově

Lvov je krásné historické město, které bylo po staletí součástí Polska a jehož centrum je zapsané na seznamu UNESCO. Je skvělým kulturním závěrem po horských túrách na Zakarpatí.

Na celé město je nádherný výhled z věže místní radnice, z kopce Vysokyj Zamok nebo ze střechy restaurace House of Legends na ulici Staroievreiska.

Pohled na Lvov ze střechy restaurace House of Legends

Pro gurmány a kavárenské povaleče je Lvov zároveň moderním živým sídlem, plným hipsterských kaváren, výborných bister a restaurací. Markét doporučuje navštívit pelmeňové bistro Marusja, tradiční restauraci Kryva Lypa, kavárny Cukor, Black Honey a Lviv Coffee Manufacture, případně čokoládovnu Lviv Handmade Chocolate.

Poněkud kontroverzním podnikem je restaurace Masoch, kde (jak už z názvu vyplývá) můžete dát průchod svým masochistickým choutkám a nechat se od servírek sešvihat bičem. Proti gustu…

Relativně nedaleko (na ukrajinské poměry) jsou ze Lvova dvě historické perličky: Tarakanivská pevnost (pravý urbex, je volně přístupná) a zámek Pidhirtsi. Na odkazovaném webu najdete otvírací hodiny a cenu vstupenek – pokud nepřelouskáte azbuku, stačí v google chrome kliknout pravým tlačítkem a zvolit „přeložit do češtiny“. Obojí najdete na mapy.cz.

Dobrou kávu seženete ve Lvově na každém rohu

Co vidět v Oděse

Hlavní devízou Oděsy je, že je u moře. Z Čopu, Užhorodu i Volovce sem jede přímý noční vlak, můžete tak alternativně zakončit horské putování odpočinkem na pláži u Černého moře. V létě ale počítejte s tím, že město bude přeplněné ruskými rekreanty.

Za vidění tu stojí dvě urbexová místa:

1. Bývalé sanatorium, což je taková malá Prijpjať v jednom komplexu na břehu moře. Dostanete se sem tramvají rovnou od hlavního nádraží, popis je na tomto blogu.
2. Strohanivsʹkyy Mist – polozbořený komplex domů se spoustou graffiti.

Urbexové doupě Strohanivsʹkyy Mist v centru Oděsy

Jinak se Oděsa pyšní spoustou drobných zajímavostí:

• Památník Steva Jobse
• Socha Darth Vadera – pod maskou se skrývá bývalá socha Lenina
• Dům s jednou stěnou – neboli Dům čarodějnice, což je celkem obyčejná budova, která ale při správném úhlu vypadá, jako by měla jen jednu stěnu
• Potěmkinovy schody – schody vedle přístavu, které se díky optické iluzi zdají mnohem delší. Doporučujeme jednu cestu seběhnout a druhou se svézt lanovkou hned vedle schodů. Ne že byste to neušli, ale jízda lanovkou je zážitek sám o sobě. Stojí jen 5 hřiven.

Na jídlo si zajděte do vyhlášené tradiční ukrajinské restaurace Hohol-Mohol na ulici Hoholia 8. Sice sem chodí dost turistů, ale ceny se překvapivě drží nízko a interiér rozhodně stojí za zhlédnutí.

Pokud budete mít čas, zajeďte si do Oděských katakomb, nejrozsáhlejších katakomb na světě s celkovou délkou přes 2000 km. Přístupná je jen část a doporučujeme jít tam oficiálně s průvodcem na 2hodinovou prohlídku.

Oděsský Dům s jednou stěnou

Autoři: Markéta Bartoníčková a Kuba Venglář