Doprava po Evropě i ve světě: Jak hledat spoje a efektivně překonávat vzdálenosti

Jednou z prvních věcí, které při plánování dovolené řešíme, je doprava. Jak se dostaneme do cílové destinace a jak se tam budeme pohybovat. Veřejná doprava, její spolehlivost, hustota sítě a dostupnost informací o spojích se liší zemi od země. Z našich zkušeností ale lze vyvodit dobrá doporučení, jak při hledání spojů postupovat a co čekat od jednotlivých regionů.

TIP–> Tento článek navazuje na předchozí text o hledání leteckých spojů. Aneb, když už jste se dostali na místo, tak jak dál…

TIP–> Hodit by se vám mohl i náš průvodce jak na stopování.

Na některých místech je běžným hromadným dopravním prostředkem i loď.

Co je ve světě výrazně jinak než u nás

V Česku (a na Slovensku) jsme rozmazlení hustou sítí veřejné dopravy, frekvencí spojů a snadností, s jakou lze najít aktuální jízdní řády. Dá se říct, že ve většině regionů, často překvapivě i na západ od nás, už je to jen horší.

Existují země jako Island, kde veřejná doprava jezdí tak málo a je tak drahá, že je lepší půjčit si auto nebo jet stopem. V Norsku Kuba potkal vesnice, kam zajíždí jeden autobus týdně a jízdní řád na zastávce byl 15 let starý. Překvapivě mizernou dopravní obslužnost má jih Španělska. I v západní Evropě je nezřídka problém identifikovat zastávku. Atp…

Na stopu v Norsku. Frekvence na této konkrétní cestě tři auta za hodinu a jeden autobus za týden.

Na všechny triky a místní specifika dané země obvykle člověk přijde až po pár dnech (nebo týdnech) pobytu. I když si leccos zjistíte předem, psychicky se připravte na skutečnost, že zejména v chudších zemích bývá přeprava vážně dost punk.

A tím nemyslíme jen limitovaný komfort a průměrnou rychlost.

Anatomické super-pohodlné sedačky na Ukrajině.

Nalezené spoje třeba nejedou, protože na nich pendluje jeden stařičký autobus, a ten zrovna vypověděl službu. Nebo velká voda vzala kus cesty. Nebo jen “tady Ukrajina” a pokrčení rameny.

Proto je vhodnou praxí mít na libovolné přesuny dostatečnou časovou rezervu – v závislosti na jejich délce a úrovni místní infrastruktury klidně několikadenní.

Řeka si vzala kus cesty, kterou bylo před průjezdem potřeba opravit. Pamír, Tádžikistán.

Na druhou stranu úroveň civilizace, novotou zářící dopravní prostředky nebo fancy internetový vyhledávač nejsou zárukou snadno dostupné a logicky fungující veřejné dopravy. Větší riziko, že někde zkysneme, vnímáme spíše ve vyspělých zemích, kde se prostě počítá s tím, že každý má auto.

Naopak v méně rozvinutých zemích bývá šance, že se dostanete opravdu i z té nejzapadlejší vesnice, kolikrát násobně větší. Možná to půjde pomalu, nijak pohodlně, ale zato levně a víceméně spolehlivě (s nečekanými výjimkami popisovanými výše).

Tak kam to bude panstvo? Místní autobus v Ázerbájdžánu.

Když už nic jiného nejede, je v ekonomicky méně pokročilé části světa mnohem jednodušší sehnat strejdu s vlastní károu a uplatit ho rozumným penízem, aby nás hodil do města pod horami.

Popravdě řečeno jsme na východě byli často příjemně překvapení, jak je vše ve finále až nečekaně snadné. Typicky nás první oslovený člověk odnavigoval do správného autobusu, pak nás autobusák někde předal jinému řidiči maršrutky (ve které jsme si pravda dvě hodinky počkali, než se naplnila), ten nás na konci své cesty zase přehodil jinému kolegovi, a tak dále až nám v závěru někdy zastavili klidně rovnou před hostelem.

Takové cestování možná není nejrychlejší, působí chaoticky a připadáte si při něm jako pornočasopis na katolické škole, ale bývá překvapivě funkční.

Čas do času vám někdo domluví svezení na zásobovacím náklaďáku. Pamír, Tádžikistám.

Základní orientace – jak začít s hledáním dopravních spojení

Existuje něco jako mezinárodní jízdní řády? Ve smyslu všeobecného propojení různých zemí, různých dopravních prostředků a různých dopravců bohužel ne. Často to není možné ani v rámci jedné země (takové hledání spojení ve Španělsku je třeba lahůdka) – ne všude mají perfektní aplikaci „na všechno“ typu našeho Idosu.

Každá země je jiná a jak to tam funguje, nejlépe zjistíte až na místě. Ve výsledku počítejte s kombinováním znalostí získaných z různých zdrojů a také s mírou nejistoty typickou pro daný region. Nicméně zde najdete několik tipů, kde začít své pátrání po kýženém spojení a s trochu štěstí v něm být rychle úspěšný.

Rome2Rio

Nejzákladnější přehled, jestli mezi vámi zvolenými body existuje spojení, jestli tam jezdí vlaky nebo autobusy a jak se liší cenou, najdete na webu Rome2Rio. Žádný jiný “všeobecný” vyhledávač se Markét zdaleka tolik neosvědčil (s výjimkou popsanou níže) a začíná na něm plánování většiny cest.

Jak název napovídá, tenhle vyhledávač vám (údajně) najde spojení odkudkoliv kamkoliv. Vidíte na něm zvlášť spoje autobusové, vlakové a letecké, případně i přibližnou cenu taxíku. Po rozkliknutí daného spoje zjistíte, kdo je jeho provozovatelem a většinou i odkaz na web k zakoupení jízdenek.

Přestože se Rome2Rio snaží ukazovat i konkrétní jízdní řády, často nebývají aktuální a je nutné si vše, včetně ceny, ověřovat přímo u dopravců.

Mimo západní civilizaci na Rome2Rio najdete především spoje mezi hlavními turistickými destinacemi. Spousta lokálních dopravců tu ale chybí, proto pokud vaše spojení nenajdete, neznamená to, že neexistuje, jen je potřeba pátrat dál.

Vlak na pobřeží v Portugalsku.

Plánování tras v Google mapách

Minimálně po Evropě a severní Americe se především vnitrostátní spoje včetně jízdních řádů dají obstojně najít přes Google mapy. I tady ale doporučujeme si je ověřit na webu dotyčného dopravce.

Překvapivě dobře Google mapy fungují na rozličná MHD (i tam, kde jiný vyhledávač neexistuje), osobně máme zkušenost například s ukrajinskými městy, Bangkokem nebo Hanojí.

Loď fungující jako MHD v Bangkoku. Za pár kaček si můžete dopřát exkurzi po řece nebo kanálech napříč městem.

12GoAsia pro region jihovýchodní Asie

Toto je ona výjimka oproti Rome2Rio. Pro oblast jihovýchodní Asie funguje lépe 12Go.Asia, přes který si rovnou můžete koupit jízdenku.

Po hlavních trasách jezdí v jihovýchodní Asii opravdu parádní autobusy.

Lokální “Idosy” a vyhledávače jednotlivých dopravců

Skutečnost, že někdo donutil víceméně všechny dopravce cpát data do jednoho centralizovaného systému, ve kterém se dá pohodlně a spolehlivě vyhledávat, není v celosvětovém měřítku ani trochu samozřejmost.

Přehledný Idos s výběrem všech dostupných dopravních prostředků a aktuální databází je jednou z věcí, které na Česku zbožňujeme. Ledaskde nezbývá, než se probírat nabídkou jednotlivých autobusových společností nebo státní železnice, které nespolupracují.

Naštěstí se situace postupně zlepšuje, i když občas musíme využít překladu celé stránky, když někdo zapomněl na angličtinu, a občas nevíte, jak moc vyhledávač nabízí opravdu všechna spojení. Což obvykle zjistíte až na místě.

Barvité autobusové linky v indické Kalkatě.

Cestovatelská fóra, tematické weby

Pokud plánujete cestu po oblastech, kam internetové vymoženosti ještě nedorazily, cenným rádcem vám budou Google, cestovatelská fóra nebo tematické weby typu Caravanistan (zaměřen na střední Asii).

Obvykle nejen že už na daném místě někdo byl před vámi, ale někdo se ho na lokální spojení také zeptal. Konkrétní časy odjezdů se v průběhu let pochopitelně mění, ale přibližná frekvence, trasy a způsoby zůstávají v oblastech kolem konce světa překvapivě stabilní.

Tímto způsobem třeba Kuba hledal informace pro překračování rozličných pozemních hranic při své cestě po Asii.

Kdesi na hranicích Kyrgyzstánu a Číny, přes kterou se nejlíp cestuje podle detailního itineráře z Caravanistanu.

Ptejte se místních nebo u svých ubytovatelů

Ledaskde je stále nejefektivnější jít se zeptat do turistické kanceláře, do infocentra, na stanici nebo jednoduše prvního člověka, který vám na ulici přijde sympatický.

Samozřejmě pokud máte dostatečnou časovou rezervu a nepotřebujete mít předem jistotu, že se v daný den stoprocentně někam dopravíte. Což je beztak bláhový způsob cestování, který vám v mnoha zemích světa přinese akorát stres :)

Když nasedám do takto vyspraveného auta, bývám už naprosto v klidu…

Spoustu lokálních dopravců totiž na internetu vůbec nenajdete a teprve na místě vám poradí to nejlepší spojení, které tamní lidi sami využívají a které je zpravidla nelevnější.

V takových zemích nosí obyvatelé komplexní jízdní řády v hlavě a návaznost spojů se řeší operativně podle počtu zájemců. Systém pro nás stejně záhadný jako překvapivě funkční.

Jen se nesmíte náhodou zeptat taxikáře, který vás pochopitelně přesvědčí, že kromě něj tam, kam chcete, v žádném myslitelném případě nic nejede.

Shromaždiště sdílených taxíku v Tádžikistánu. Stačí přijít a zeptat se.

Obecně bývají místní lidé hodně nápomocní, vědí, kam turisti jezdí (což je někdy problém, pokud nechcete jet “tam kam všichni”), a rádi vás nasměrují či rovnou dovedou k vašemu spoji nebo ke správnému prodejci.

Jednoduchým řešením je také přeptat se rovnou tam, kde bydlíte. V jihovýchodní Asii jednak najdete dealery jízdenek mezi hlavními turistickými destinacemi na každém rohu a jednak vám běžně lístky prodají přímo v ho(s)telu. Navíc vás v takovém případě naberou přímo u ho(s)telu, případně na vámi vybraném místě a nemusíte řešit, jak se sami dostanete na nádraží několik kilometrů za městem.

Běžný způsob dopravy v Myanmaru mimo hlavní tratě a turistické linky.

Z naší zkušenosti býváme obezřetní v momentě, kdy chceme jet do turisticky nepříliš vyhledávané lokality. Mnohokrát se nám stalo, že nás “domorodci” v dobré víře přesvědčovali, že tam určitě nechceme nebo ještě lépe se nás rovnou snažili dostat na “oblíbenější” místo.

V takovém případě je nutné prostě trvat na svém a všechno nejlépe ukazovat na mapě – obzvláště v zemích, kde je velké riziko nedorozumění v případě místopisných názvů. Kdokoliv, kdo cestoval v Číně nebo Norsku, by mohl vyprávět…

Sice je pěkné, že v čínském Chengdu mají na zastávce jízdní řády, ale v téhle hatmatilce jsou mi vcelku k ničemu…

Vlaková spojení

Vlaky fungují na většině euroasijského kontinentu a v severní Americe. Naproti tomu v Africe a jižní Americe jsou tratě dost osamocené, téměř výhradně vnitrostátní a vlaky jezdí třeba jen dvakrát týdně. Vlakovým fandům přesto doporučujeme se jimi svézt, pokud budete mít příležitost.

Železnice na tom bývá s vyhledatelností spojů a koupí lístků předem obvykle lépe než pozemní doprava. Většinou stačí do Googlu zadat výraz jako “vietnam railway” a vyjede vám odkaz na vietnamské dráhy, kde najdete jízdní řády i ceny jednotlivých spojů a typů vagónů.

Vlaková souprava v Thajsku.

Na různé vlakové vychytávky a doporučení, jak kde železnice funguje, se nám líbí web Seat61.

Mezinárodní spojení v rámci Evropy nejspolehlivěji najdete na webu Deutsche Bahn. Pokud vám jízdenka nejde koupit přes internet u železnice výchozího státu, zkuste to u cílového.

Například Chorvati prodávají mezinárodní jízdenky pouze na přepážkách velkých nádraží, ale jízdenku Záhřeb–Vídeň koupíte u rakouských ÖBB a jízdenku Záhřeb–Praha u Českých drah.

Čínský rychlovlak.

Dálkové vlaky a noční spoje

Od Ukrajiny po Vietnam jsou dálkové vlaky zpravidla automaticky lehátkové. Noční spoje tak představují výhodnou kombinaci přesunu z místa na místo a ušetření za nocleh v hotelu.

Tam, kde si lze vybrat mezi sedačkovým a lehátkovým/lůžkovým nočním vagónem, doporučujeme vždycky volit spací variantu. Ranní rozlámanost za pár ušetřených korun nestojí.

Tyhle sedačky fakt nebyly komfortní. Myanmar.

V roce 2022 zažívají noční vlaky určitou renesanci i napříč Evropou.

Každá země má i v případě vlaku určitá specifika, která je fajn si nastudovat předem. Kupříkladu zatímco ukrajinské a ruské vlaky jsou v zimě příjemně vyhřáté a dostanete v nich skutečně sibiřské přikrývky, v jihovýchodní Asii mají ve zvyku v lepších vlacích absurdně klimatizovat a bez bundy zmrznete. V těch horších pro změnu bývá jako v sauně.

Markét pohodlně uvelebená na horní palandě indického vlaku.

Vlaky v bývalém sovětském svazu

Těmi máme naježděno opravdu hodně a cestovatelé se zálibou v horách na východ od nás se s nimi také rozhodně povozí do sytosti. Proto vám představíme, jak většinou fungují.

V zásadě bývá na výběr mezi zavřeným 4lehátkovým kupé a tzv. plackartem, což je otevřený lehátkový vagón. Záleží na vás, jak moc se chcete družit, ale počítejte s tím, že přes noc bývá ve vlacích opravdu vyžadován klid.

Zejména, pokud jste vyšší postavy, doporučujeme spíše kupéčka, protože je v nich delší lehátko a nikdo vám neokopává trčící nohy. Rozhodně se pokud možno vyhněte krajním podélným lehátkům v plackartu.

Ve vlaku je zadarmo horká voda, průvodčí vám na požádání uvaří čaj (za pár drobných) a při četných zastávkách na nádraží bývá čas dokoupit zásoby jídla přímo na nástupišti.

Pohodlí v otevřeném plackartu.

Transsibiřská magistrála

Vysněný cíl všech vlakových romantiků zmíníme zvlášť. Momentálně si jízdenku klidně na celou trasu z Moskvy do Vladivostoku koupíte přes internet a navzdory častým mýtům stojí stejně jako u moskevské nádražní pokladny.

Kuba dodává, že je podle něj cestování po magistrále přeceňované. Údajné dechberoucí výhledy sestávají z mnoha a mnoha hodin lesa vystřídaného příležitostnou civilizací. Několik dní po sobě…

Navíc, přes početné historky, jak je jízda magistrálou jedna velká párty, je ve vlaku už několik let zakázaný alkohol (stejně jako jinde v Rusku na veřejnosti) a většina cestujících prospí, co se dá. Jediný, kdo vám tak bude dělat pravidelnou společnost, budou křičící nudící se děti.

Kdo může, ten cestu po magistrále prospí…

Tipy a vychytávky pro jízdu vlakem

• Z nějakého podivného důvodu řada železnic nepodporuje platby zahraniční platební kartou (např. Vietnam nebo Indie), takže vám nezbývá než v Hanoji nebo Novém Dillí dojít na nádraží a koupit si lístek u přepážky.
• V naprosté většině případů si kupujete jízdenku na konkrétní vlak, máte přidělené konkrétní místo a jízdenka je obvykle vázaná na jméno a číslo cestovního dokladu.
• I když to podle internetu vypadá, že je vlak vyprodaný, zkuste přijít k přepážce a zeptat se, jestli byste se přeci jen někam nevešli. Buď nakonec připojili nějaké vagóny navíc, nebo 3. třída funguje v indickém stylu “bude nás na ten metr o trochu víc, ale nějak se vejdeme”myan.
• Do klimatizovaného vlaku se teple oblečte a vezměte si deku nebo spacák. Do poslední třídy indického nebo thajského rychlíku si zase vezměte něco na ovívání.
• Pokud si před cestou dálkovým vlakem nestihnete nakoupit moc zásob, obvykle hladem neumřete. Projíždějící vlak bývá vítanou možností si přivydělat a tak v Rusku stojí na nástupištích bábušky s čerstvě napečenými masovými pirohy, v Thajsku či Myanmaru přímo procházejí vlakem a kromě jídla mívají i ledovou kávu nebo čaj. Případně vlakem jezdí vozík s jídlem. Oproti tomu v takové Indii se raději zásobte předem, protože tu cizrnu z divně páchnoucího kýble nejspíše nechcete.
• Vlaky bývají o něco dražší než autobusy, ale jsou neskonale pohodlnější a zpravidla i spolehlivější.
• Ať web železnic uvádí cokoliv, raději nepočítejte se zásuvkami a už vůbec ne s Wi-Fi. Markét jela vlaky minimálně v 25 zemích a Wi-Fi, na kterou se dalo připojit a kde by skutečně jel internet, byla snad jen v Česku.

Zastávka na transsibiřské magistrále.

Autobusy a podobné

Autobusy na rozdíl od vlaků provozují většinou soukromé společnosti, bývá jich přehršel a platí pro ně všechny způsoby vyhledávání zmiňované v obecné sekci.

V Evropě má nejhustší síť mezinárodních spojení Flixbus (který ale jezdí například i po východním pobřeží USA), případně Eurolines. Z Česka se téměř do všech hlavních (nebo velkých) měst dostanete z RegioJetem.

Nebyli jsme si jisti, zda ta skládka není zamýšlená jako úplně poslední zastávka v životě našeho autobusu. Indie.

Dálkové a mezistátní autobusy

Překvapivě luxusní dálkové autobusy najdete i tam, kde se jinak v rámci kratších vzdáleností jezdí na čemkoliv, co pro silniční provoz kvalifikuje jen silná vůle nerozpadnout se. V Íránu měl Kuba dokonce několikrát pocit, že vlezl do business třídy prémiové aerolinky.

Rozhodně ale na VIP klimatizované koráby silnic nespoléhejte, a raději se před cestou autobusem připravte na cokoliv od masážního sedadla po malé štorkle v uličce.

V jihovýchodní Asii nebo Číně jsme si oblíbili lehátkové autobusy. Ty jsou relativně pohodlné, pokud máte tělesnou konstituci průměrného Vietnamce, ale český hokejista bude už po 5 minutách strašlivě trpět. Nu, asi pořád lepší než sedadlo.

V lehátkovém autobusu…

V těchto nočních speciálech doporučujeme chtít lehátko co nejvíc vpředu a dole. Vzadu nahoře to totiž houpe tak, že musíte být připoutaní, abyste za jízdy nevypadli. Nebo vám výmol na indické dálnici za jízdy vyrazí dech.

V jižní Americe se doporučuje nejezdit těmi úplně nejlevnějšími společnostmi, protože při rozjíždění jim šikovní zloději vybílí zavazadlový prostor. Dálkové autobusy bývají dvoupatrové a i když někdo doporučuje samotným holkám necestovat v horním patře, protože tam nechodí stevard a potenciálně je může někdo obtěžovat, tak Markétina kamarádka si ho vybírala úmyslně, protože tam bylo méně lidí a pohodlněji se vyspala.

Pokud autobusem jedete přes hranice, jeho stevard nebo řidič ví, jak vypadá hraniční kontrola, do které fronty si stoupnout, co se od vás kdy čeká nebo jaké formuláře musíte vyplnit. Bez obav si tak nechte poradit a provést celým procesem. Především v Asii nebo jižní Americe bývají stevardi hodně nápomocní, provedou celou kontrolou a samozřejmě na vás na druhé straně čekají.

I takhle může vypadat cesta autobusem a je dobré se na to psychicky připravit :) Myanmar.

Maršrutky, collectivos, shared taxi a spol.

Po celém světě pravidelně místo klasických autobusů narazíte na takzvané maršrutky, collectivos, songthaew a jiná podobná vozítka.

Můžou mít podobu větší či menší dodávky více či méně improvizovaně předělané na minibus, malého náklaďáčku s lavicemi připevněnými na korbě… zkrátka v praxi vypadat jakkoliv. Podstatné je, aby se dovnitř vešlo opravdu hodně lidí na malém prostoru.

Typická maršrutka v Kyrgyzstánu.

Jejich výhodou je, že slouží především jako doprava pro místní, takže jsou levné a jezdí všude možně. Jako cizinci vám ale obvykle nezbyde, než se po těchto dopravních prostředcích vyptávat a spoléhat na rady lokálních dobrodinců.

Někdy mívají pevný jízdní řád, ale mnohem častěji vyjíždějí teprve ve chvíli, kdy se naplní. Je normální si v maršrutce hodinku či dvě posedět, než šofér sežene dostatečné množství cestujících, aby se mu jízda vyplatila.

Autobusové nádraží kdesi na severu Tádžikistánu. Jízdní řády neexistují, když je plno, tak se jede.

Dle místních zvyklostí se lístky na tyto spoje buď kupují někde u okýnka nebo rovnou u řidiče. V druhém případě může být potřeba opět smlouvat o cenu, resp. ověřit si, že se vás nikdo nesnaží natáhnout.

Ještě divočejší alternativou jsou shared taxis – sdílené taxíky. To může být opět cokoliv od stařičké lady po solidní džíp tam, kde je potřeba. Zcela běžný je tento způsob dopravy třeba v Tádžikistánu, Íránu nebo jiných zemích a na cestách, kde se nevyplatí provozovat velkokapacitnější či méně off-roadové maršrutky.

Na spoustu míst se ničím jiným, než terénním autem nedostanete. Pamír, Tádžikistán.

Tato auta obvykle mívají dané shromaždiště nebo místo na “autobusovém” nádraží. Hledání toho pravého spojení se proto nijak neliší od toho, co popisujeme výše. Nejjednodušší bývá přijít a zeptat se.

Výhodou méně hromadných způsobů dopravy je, že řidič své pasažéry poměrně často rozveze na přání po městě nebo se s ním dá domluvit, aby vás přinejhorším za pár drobných navíc hodil, kam zrovna potřebujete.

Náš řidič-jedi na Pamíru. Frajer přes čelní sklo moc neviděl, takže jsme mimo jiné cestou ťukli do krávy. Ale dovezl nás v celku :)

Tipy a triky při cestě autobusem nebo maršrutkou

• Mimo “západní” Evropu a severní Ameriku obecně počítejte s horší kvalitou silnic (to znamená, že autobusy pojedou dlouho) a značnou nespolehlivostí (to znamená, že autobusy občas nepojedou vůbec).
• Velký rozdíl bývá mezi hlavními spojnicemi velkých měst a zbytkem cest.
• Někde záleží na sezóně, protože v období dešťů sesuvy půdy silnici úplně zatarasí nebo si ji na jaře pravidelně kousek vezme řeka a je potřeba ji znovu nahrnout.
• Jízdenky nakupujte nejlépe s mapou v ruce – destinace v exotických písmech a jazycích raději ukazujte jinak riskujete dobrodružný výlet neplánovaným směrem.
• Není od věci kouknout do mapy, i když už sedíte v dopravním prostředku, a ověřit si, že jste se se všemi správně pochopili a jedete správným směrem.
• V teplých krajích mají ve zvyku lepší autobusy silně klimatizovat, takže se teple oblečte, případně si na palubu rovnou vezměte spacák. Ve starších modelech naopak bývá jako v sauně.
• Pokud jedete přes hranice, mimo Schengen vždycky počítejte s párhodinovým zpožděním.
• I když bude autobus celý oblepený cedulkami Wi-Fi, v naprosté většině případů nebude fungovat. Zdaleka nejfunkčnější Wi-Fi má RegioJet.
• Cesty bývají dlouhé a koukání z okna se po pár hodinách (desítkách hodin…) může omrzet. Není od věci přibalit si dobrou knížku nebo si do mobilu postahovat audioknihy, podcasty či aspoň hudbu. Případně se naučte nějakou hezkou hru na cesty či si přibalte kartičky smysluplných rozhovorů pro cestovatele ;)
• Když se ocitnete na místě, odkud dalších pár hodin nic nejede, zkuste stopovat. Hlavně na venkově a v odlehlejších oblastech je to někdy nejefektivnější způsob přepravy.

Na občerstvovací zastávce uprostřed ničeho. Myanmar.

Tip z mého krámku

Poznej lépe své kamarády a zabavte se nejen na dlouhých cestách.

60 karet díky kterým ti nikdy nedojdou náměty na zajímavou konverzaci. Témata jsou spjata s cestováním a dobrodružstvím, ale hru / povídání si užijí i méně zcestovalí.

Prohlédnout na eshopu

Městská hromadná doprava a její alternativy

Tohle je tak rozmanité téma, že pro každou zemi nebo město doporučujeme prostě googlit. Spousta měst má svou mobilní aplikaci nebo se aspoň dostanete k nějakému plánku linek. Ve větších městech i mimo “západní” civilizaci najdete městské spoje s jízdními řády překvapivě spolehlivě na Google mapách.

Pro města bývalého sovětského svazu a jeho sféry vlivu se dají offline jízdní řády a plánovač stáhnout v rámci aplikace 2gis. Ačkoliv na poslední aktualizaci se prý zajímavým způsobem projevily vztahy Ruska a zbytku světa (appka má ruské vývojáře), takže některá města a podporované jazyky zmizely. Pro cesty po regionu bývalého sajuzu bývala skvělá, tak snad se nezkazí úplně.

Parádní historický vůz v ruském Irkutsku. Absolutní norma zdejšího MHD.

Obecně bývá nejspolehlivějším a nejrychlejším dopravním prostředkem metro, protože to neuvízne v dopravní zácpě a i v rozvojových zemích bývá hodně moderní. Jeho nevýhodou je, že nevidíte ven, nic si z města neužijete a hůř se vám orientuje, kde zrovna jste.

Při delší nebo komplikovanější cestě, zvlášť ve více lidech, zvažte, jestli není lepší jet Uberem či jiným taxíkem. V regionech s levným benzinem a ještě levnější lidskou prací to vyjde prakticky stejně jako lístek na MHD.

Často vám ani nic jiného než si odchytit nějaké (moto)taxi nebo tuk-tuk nezbude, protože jiná alternativa MHD v daném místě prostě neexistuje.

V asijských zemích výborně funguje aplikace Grab, což je varianta Uberu, ale zahrnuje i motorky. Při jízdě na motorce si řidiči vždy řekněte o helmu a kdyby se vám zdálo, že jede rychle, poproste ho, ať zpomalí. Klidně se vymluvte na to, že je vám špatně, nikdo nechce mít pozvracená záda.

U jízdy objednané přes aplikaci vždy víte cenu předem a většinou ji rovnou v aplikaci zaplatíte.

Pokud si stopnete taxi, tuk-tuk nebo maršrutku na ulici, skoro vždy bývá potřeba smlouvat. Buď se podívejte předem do nějaké aplikace (ta může mít z obchodních důvodů cenu o něco málo nižší, než je obvyklá) nebo si v dané zemi aktivně budujte představu o férových cenách.

Většinou by to měla být tak třetina až polovina toho, co si taxikář řekne jako první, ale nejsou výjimky, kdy na nás vykuk vyrukoval s pěti- a vícenásobkem realistické částky.

Typický thajský tuktuk. V Bangkoku se ovšem povětšinou jedná o turistické vozítko s přehnanou cenou. V Indii je to naopak jeden z nejběžnějších dopravních prostředků.

Lodě a trajekty

Pokud pomineme zámořské parníky typu Titanic nebo obludné luxusní pobřežní plavby, s lodní přepravou se setkáte v zásadě ve 3 situacích:

1. MHD na řece (např. v Bangkoku nebo v New Yorku)
2. Na dlouhých velkých řekách (např. v Myanmaru nebo Rusku)
3. Na moři mezi ostrovy (chorvatské pobřeží, Indonésie atp.) nebo i státy (Pobaltí)

Dámy s občerstvením při zastávce v plavbě po řece Iravadi.

I lodní dopravu najdete na webu Rome2Rio, v případě bangkokského lodního MHD v Google mapách. Málokdy se stává, že by loď byla pro lidské pasažéry vyprodaná, to se děje jen v případě, že jedete přes noc a máte přidělenou kajutu.

Opět platí, že když zjistíte, jaká společnost danou loď či trajekt provozuje, můžete si obvykle koupit lístek přes internet. Nebo prostě přijďte do přístavu a zeptejte se.

Jen tak mimochodem, i lodě se dají stopovat.

Stopnutá loď na Bajkale. Případnou nudu lze snadno zahnat krmením racků.

A co vlastním autem?

Paradoxně pokud se chystáte do některých zemí západní nebo severní Evropy a chcete se hodně přesouvat, vychází půjčení auta už ve dvou lidech levněji než přesuny hromadnou dopravou.

To samé platí pro USA, Kanadu nebo Nový Zéland, kde je při delším pobytu běžnou praxí si auto koupit a později jej prodat dalším cestovatelům.

Za Kubu je cestování vlastním autem zbytečně svazující, protože je to věc, o kterou se musíte starat a ke které se musíte vracet. Na druhou stranu při určitém typu cestování dává vlastní spolehlivé auto velkou svobodu a manévrovatelnost.

Kdybych jezdil vlastním autem, ochudil bych se o spoustu zážitků. Jako je třeba jízda na korbě náklaďáku pamírským údolím. Tádžikistán.

V některých zemích je ovšem půjčení auta riskantní kousek pro zkušené řidiče s pevnými nervy a dobrým postřehem. V Gruzii, Indii a dalších jsou pravidla silničního provozu vnímána jako něco mezi anekdotou a pohádkou.

Šoférovi navyklému na evropský řád jde v téhle motorizované džungli doslova o život. V určitých případech se může vyplatit najmout si auto i s řidičem – obzvláště pokud ho potřebujete jen na kratší časový úsek a na řízení po místních komunikacích (nebo tom, co se za ně vydává) se zkrátka necítíte.

Dopravní chaos a zmar indických ulic. Jen pro pevné nervy.

Krátké závěrečné shrnutí

Když si z toho článku odnesete aspoň následující, bude se vám cestovat mnohem snadněji:

1. Každá země je jiná a jak to tam funguje, nejlépe zjistíte až na místě.
2. I dopředu se ale lze na leccos připravit. Začněte hledáním na Rome2Rio, v Google mapách nebo zadáním do Googlu “how to get from X to Y”.
3. Mrkněte se do našich průvodců po jednotlivých zemích, najdete tam všechny potřebné informace – nejen k dopravě.
4. Nejucelenější průvodce všemi vlaky je web Seat61.com, na autobusy bohužel nic takového neexistujte.
5. Ptejte se místních. Nebojte se přijít na stanici, kde si vás obyčejně už ve vchodu začnou předávat autobusoví “naháněči”. Těm lze většinou důvěřovat. K taxikářům buďte spíše podezřívaví.
6. Počítejte s trochou punku, kdy spoje najednou nemusí jet, nebo naopak navzdory nedohledatelným informacím na místě funguje doprava poměrně plynule a spoje na sebe navazují přesně tak, jak potřebujete.
7. Vždycky mějte odpovídající rezervu na přesuny, nějakou zábavu na dlouhé cesty a trpělivost vůči zpožděním a komplikacím.
8. Cestování místní hromadnou dopravou vám toho o dané zemi poví nečekaně hodně.

Pevné nervy, málo zpoždění a co nejsjízdnější cesty vám přejí autoři Markét Bartoníčková a Kuba Venglář.

Nu a pak jsou místa, kde je stále nejpraktičtějším dopravním prostředkem kůň… Kyrgyzstán.