Asijská odyssea v řeči peněz: Kolik stojí půl roku na cestě?

V roce 2017 jsem strávil víc než šest měsíců na cestě po Asii a odnesl si obří kvantum vzpomínek, které mě zajisté vytrhnou z nudy až si za pár desítek let budu slintat do bryndáku. Stálo mě to jen pár odvážných rozhodnutí a „trochu“ peněz. Kolik a kde jsem přibližně utratil? Jestli se chystáte na podobný výlet za humna, bude se vám mé finanční shrnutí určitě hodit.

Celkovou cenu za půlroční Asijskou odysseu jsem vyčíslil přibližně na

111 000 Kč.

Nejsem schopen říct, kolik mě procentuálně stálo jídlo, doprava nebo ubytování. Na tak podrobné záznamy mě neužije. Přesto mohu uvést hrubé rozdělení nákladů podle navštívených zemí a některé konkrétní položky, které do rozpočtu zasáhly významnou měrou, a je vhodné s nimi při plánování podobného podniku počítat.

Kazašské tenge – nejhezčí peníze na světě.

Hrátky s čísly

Většině kamarádů se výsledná cena za 190 dní toulání po světě zdála dost nízká. Pravověrní low cost cestovatelé by měsíční průměr útraty necelých 18 000 korun považovali za hříšné mrhání penězi. Zde je nutné zmínit, že do celkové sumy počítám všechny přímé náklady na cestu. Mimo jiné:

• Cestovní pojištění (ČHS): 6000 Kč
• Očkování: 6200 Kč (Pro detailní rozpis nákladů a další tipy, si přečtěte článek o mé zkušenosti s cestovním očkováním.)
• Víza do příslušných zemí: 6500 Kč
• Cloud na zálohování fotek (sync.com, 500 GB): 1300 Kč
• Workaway poplatek: 700 Kč
• Letenky (do Indie, z Kazachstánu domů a 3 další přelety): 17500 Kč

Pokud někde uvidíte úžasná čísla, jak kdekoho vyšlo cestování na pár šupů za den (můj průměr je necelých šest stovek), je vhodné se ptát, co všechno protřelý nízkonákladový dobrodruh (ne)započítává.

Má cesta by šla realizovat odhadem o čtvrtinu levněji, pokud by někdo opravdu hodně chtěl. Osobně si však myslím, že takové přiškrcení peněz je už za cenu zážitků, o které bych byl ochuzen. Nebo naopak obohacen, pokud bych se rozhodl šetřit zrovna na očkování. I když cestuji s velkým ohledem na nízký rozpočet, nejsem fanouškem extrémů. Věřím, že nejdůležitějším cílem je si svůj výlet do cizích krajů užít. Jedním z mnoha příkladů jsou země, kde je pobyt omezen platností víz. Připlatit si za rychlejší přejezd pár tisíc kilometrů se může vyplatit.

Horní hranice pro cenu takového podniku samozřejmě neexistuje. Zhýralosti se meze nekladou. Na druhou stranu jsou to právě nízkonákladové postupy, které dobrodruha vhánějí do náruče bizarních situací a nečekaných problémů. Na takové později rádi vzpomínáme se širokým úsměvem, přestože v danou chvíli se nám spíše svíraly půlky.

Do svých „oficiálních“ statistik nezapočítávám nákup vybavení před cestou a náhrady ztraceného proviantu přímo v terénu. Stan, lehký batůžek nebo spacák budu využívat mnoho let, takže se jejich pořizovací cena rozpustí v dalších výpravách. To je z větší části také případ očkování, takže toto rozdělení berte jako fikané průměrování :)

Pro zájemce – do expedičního materiálu jsem investoval necelých dvacet tisíc. Recenze některých kusů se zde budou postupně objevovat.

Domove, drahý domove

Když si srovnám cenu za svůj asijský podnik s životními náklady na fungování v České republice, vychází mi přibližně stejně. Díky mnohem levnějšímu jídlu, často směšným sumám za dopravu a občasnému bydlení zadarmo (stan, Workaway atp. ) mě půlroční cesta po započtení všech dalších položek přišla na srovnatelné peníze, jako kdybych nevytáhl paty z domu.

Kde je zakopaný psík, pokud mě takové vandrování po světě nestojí víc, než přiměřeně kulturní živobytí v Brně? Je to jednoduché – na cestě nevydělávám. Nejsem digitální nomád a tak se i můj účet musel smířit s dlouhým výpadkem příjmů. Celý východní špás jsem financoval z úspor.

Naštěstí jsem se nemusel uchýlit k zoufalému vydělávání na zpáteční letenku.

Útrata podle jednotlivých zemí

Na mapce si můžete prohlédnout přibližnou trasu, po které se ubíraly mé kroky. Celkem jsem navštívil osm zemí, z čehož dvě (Laos a Kyrgyzstán) jsem měl v rámci této konkrétní cesty pouze jako tranzitní nebo odpočinkové a nevěnoval jim mnoho pozornosti. Kazachstán si vysloužil pozici závěrečné destinace a hezké dva týdny do odletu. Ve všech ostatních státech jsem pobyl mezi 30 a 40 dny.

Kolik jsem přispěl do místních kas a kasiček? Náklady uvádím bez víz a případných mezinárodních letenek.

Indie, měsíc, 10 000 Kč

S ohledem na permanentní bydlení v hostelech, šílené vzdálenosti atp. jednoznačně nejlevnější země na mé cestě. Po zemi chaosu jsne cestoval ve dvojici, což náklady ještě snížilo. Přehled cen a další tipy najdete v souhrnném článku.

Thajsko, šest týdnů, 17 500 Kč

Zde jsem již cestoval sám. Na mém pobytu v Thajsku se finančně podepsala touha si jej opravdu užít, neomezovat se co se jídla a dalších dobrot týče nebo punkový třídenní výlet za plážovým turnajem v ultimate frisbee na Phuketu a podobně. Čtrnáctidenní pobyt v Bangkoku zase sosal bahty za relativně drahé MHD. Takže přesto, že jsem v hlavním městě bydlel zadarmo, účet si zde utrpěl svoje. Z opačné strany mince je tahle země rájem autostopu, takže na dopravě se dá reálně uspořit slušný peníz, když vás nic nežene.

Myanmar (Barma), měsíc, 14 500 Kč

Velmi levné jídlo, ale značné dopravní vzdálenosti za přiměřenou sumu a především předražené ubytování (ve srovnání se zbytkem JV Asie). Tak se dají shrnout výdaje na sólo pobyt v Myanmaru. Konkrétní příklady zase najdete v praktickém článku.

Čína, měsíc, 16 500 Kč

V Číně se mi povedlo bydlet zhruba třetinu času zadarmo. Největší mínusovou položkou tak byly jízdenky na vlaky a autobusy. Dopravní infrastrukturu mají suverénně nejlepší z navštívených států, ale také si za ní nechávají odpovídajícím způsobem platit. Nepříjemným šokem pro peněženku jsou mastné vstupy do národních parků, které Číňané proměňují v nechutně masové atrakce.

Tádžikistán, 33 dní, 7500 Kč

Do střední Asie za mnou přijela kamarádka, díky čemuž jsem něco málo ušetřil za ubytování. Navíc jsme cca polovinu nocí spali ve stanu. Jídlo je i ve střední Asii levnější než u nás, což platí zejména pro směšné ceny v restauracích. V obchodě je rozdíl také, ale ne tak výrazný. Velká část peněz padla za místa ve sdílených džípech, které nás dopravovaly po horských necestách.

Kazachstán, dva týdny, 5500 Kč

V nejvyspělejší středoasijské zemi zadarmo ani kuře nehrabe a i když se najdou výjimky, třeba grátis autostop je tu sprosté slovo. V konečné sumě jsou zahrnuty i závěrečné nákupy suvenýrů a útrata zbývajících tenge.

V některých obchodech zkrátka není za co utrácet

Proč vyjde dlouhodobé cestování levněji

Spojit několik zemí do jednoho velkého tripu a zároveň nebýt příliš limitován datem návratu ušetří obrovské peníze. Ovšem většinou za cenu zmiňovaného výpadku příjmu. Stavět to čistě matematicky tedy nelze. Pokud se chystáte na podobný výlet, hlavní přínosy budou spíše méně exaktního rázu. Přesto vaší peněženku potěší zejména dva hlavní důsledky.

Strašně moc peněz jsem ušetřil na letenkách. Kdybych chtěl vidět jednotlivé země zvlášť, vysolil bych za dopravu do každé z nich dohromady o pár desítek tisíc více.

Čas je nejdražší nepřítel cestovatele (kromě jeho zhýčkanosti). Pokud si můžete dovolit počkat a nezáleží vám na nějakém tom dni, tak masivně ušetříte za dopravu i ubytování. Levnější termíny jízdenek/letenek, couchsurfing, workaway, autostop, slevy za delší pobyt atp. Existuje spousta možností, jak uspořit nějakou tu korunu (dolar, baht, somoni …). Ke spoustě z nich se sice uchyluji spíše ze zvědavosti a touhy po dobrodružství nebo kulturním obohacení, než z finančních důvodů, ale přesto se jedná o efektivní metody, jak srazit náklady.

Tip z mého krámku

Poznej lépe své kamarády a zabavte se nejen na dlouhých cestách.

60 karet díky kterým ti nikdy nedojdou náměty na zajímavou konverzaci. Témata jsou spjata s cestováním a dobrodružstvím, ale hru / povídání si užijí i méně zcestovalí.

Prohlédnout na eshopu

Stojí to za to?

Možná nejdůležitější otázka. Peníze srovnatelné s životními náklady v evropské civilizaci, rozvrtaný zub a spousta dní převážně fyzického nepohodlí v šílených dopravních prostředcích, dešti nebo pekelném vedru versus vzpomínky na celý život, úžasné přírodní výjevy a zážitky, které čekají jen za těmi nejpodivnějšími rohy. Já mám jasno.

Jel bych zas!

Jezera Alaudin, Fanské hory, Tádžikistán