Thajsko: Praktické informace a tipy na cestování

Pro jednu z nejoblíbenějších turistických destinací světa stoprocentně platí zlaté cestovatelské pravidlo: „Jaké si to uděláš, takové to máš.“ Ano, můžete se vydat na jižní ostrovy mezi tisícihlavý dav opilých účastníků full moon party a nebo se na všechno vykašlat, vzít směr sever a objevit krásnou a příjemnou zemi. Ať už je váš styl jakýkoliv, budou se vám při výpravě do království masáží a znamenitého jídla hodit následující praktické postřehy.

Kaňon u Pai

Doprava do Thajska, letenky

Letenky do Bangkoku se dají běžně sehnat z Prahy nebo Vídně s renomovanými společnostmi okolo 15 tisíc. Velmi často se ale do této destinace objevují akční lety s cenou nižší – klidně i pod 10 000 Kč. Bohužel tak velká sleva bývá pro termíny mimo nejoblíbenější sezónu nebo je v nich obsažen např. návrat na letiště, které je pro nás méně po ruce. Nicméně se akční letenky do Thajska určitě vyplatí sledovat.

Aktuální ceny letenek můžete zjistit na Pelikán.cz, nebo použijte vyhledávač níže (výsledky se zobrazí v novém okně).

TIP –> Jestli nejste v létání úplně kovaní, pomůže vám Markétin průvodce „Poprvé na letišti a první cesta letadlem”.

Pozemní přechody s okolními státy jsou vesměs v pohodě. Jenom pozor na vízové povinnosti u sousedů. Velmi vyčerpávajícího průvodce se všemi pohraničními body a také všemi myslitelnými typy turistických víz (která nejspíše nebudete potřebovat) a typů vstupů do Thajska najdete na Travelfish.

Vstup do země, víza a byrokracie

Pro běžnou návštěvu návštěvu víza nepotřebujete. Na 30 dní, ať už při vstupu letadlem nebo po zemi, dostanete jen razítko a víc není potřeba řešit. V roce 2023 už jsme ani nemuseli vypisovat tzv. „arrival“ a „departure card“ – příjezdovou a odjezdovou kartu (tedy celkem zbytečný kus papíru, který se dobře ztrácel, což umožňovalo úředníkům pěkně rýžovat na pokutách).

Pokud se budete chtít zdržet déle, je potřeba vzít na vědomí, že oblíbené „visa runs“ (tedy otočky za hranice sousedních států pro nové vstupní razítko) Thajsko nově dost potírá a kontroly jsou přísnější. Při opakovaném vstupu do země platí, že součet všech pobytů v 6-ti kalendářních měsících nesmí přesáhnout 90 dnů. Při vstupu vám imigrační úředník vyznačí dobu povoleného pobytu (a ta může být i kratší než zmíněných 30 dní). Tento údaj si proto raději zkontrolujte. Více najdete na webu MZV.

Práce, dobrovolnictví

Na turistická víza se oficiálně nesmí pracovat a to dokonce ani dobrovolničit. Ohledně práce nedoporučuji pokoušet štěstí. Co se týče dobrovolnictví, mívají to poskytovatelé většinou v rámci dobrých vztahů s místní policií nějak ošetřené. Ale je fajn se ujistit.

Typická krajina v severním Thajsku

Domluva

Co se angličtiny týče, záleží kam se vrtnete. V ubytování většinou někdo mluví obstojně anglicky (a někdy taky ne). Zejména proto, že pan/paní vedoucí je sám cizinec. Otázka zní, zda je zrovna přítomný…

Pracovníci služeb v kvalitě znalosti srozumitelného cizího jazyka variují, ale obecně nebyl problém se domluvit. Mnohdy je však nutné svou angličtinu hodně zjednodušovat. Zapomeňte na kudrlinky naučené při šprtání na mezinárodní certifikát. Lepší je mluvit v holých větách a co nejstručnějších frázích.

Mezi běžnými obyvateli mluví anglicky zejména mladší generace. Ne všichni, ale docela dost.

Pouliční kuchaři minimálně v turisticky aktivnějších oblastech ovládají aspoň základní názvy použitého masa a číslovky. Číslovky jsou důležité nejen kvůli ceně, ale také pro určení počtu použitých chilli papriček na porci.

I v Bangkoku je mnoho čtvrtí vesnického rázu

Doprava po Thajsku

Thajsko má v rámci regionu výbornou dopravní infrastrukturu. Byl jsem mile překvapen kvalitou a funkčností cest.  Modernost a podoba samotných dopravních prostředků bývá velmi různorodá, takže nečekejte automaticky nóbl expresy s klimatizací, ale oproti Indii jsem zažil příjemný skok do budoucnosti. Na současnou Evropu však stále v mnoha ohledech zapomeňte.

Rezervace lístků a vyhledávání spojení

Pro rezervací lístků předem na dálkové trasy jsem ke své spokojenosti využíval web 12GoAsia, který funguje i jako obstojný vyhledávač. Údajně mají velké problémy s výměnou nebo vrácením lístku.

Na místě bez využití prostředníka seženete lístek samozřejmě levněji. Ale ono ušetřit si jízdu přes půl Bangkoku kvůli nákupu na autobusáku za pár korun navíc stojí.

Další možností je využít nabídek přímo na vašem hostelu. Platí zejména pro joined tickets – spojené lístky. Ty v sobě kombinují většinou autobus + trajekt a bývají někdy výhodnější, než kdybyste takové lístky kupovali zvlášť.

Autobus

Cestování autobusem po Thajsku je v rámci mezí v pohodě. Silnice jsou kvalitní a i když jsou autobusy zrovna staršího data, je v nich celkem dost místa. Přesto, že sami prodejci jízdenek varují před možným velkým zpožděním, mně se vždy podařilo dojet na čas.

Autobusové stanice mohou být mírně chaotické. Především taková Mo Chit station v Bangkoku je obrovská a vyznat se na ní je zážitek. Dejte si raději před odjezdem rezervu.

Lístek si můžete buď koupit s předstihem přímo na autobusovém nádraží (nečekejte angličtinu :) ) nebo třeba přes zmíněný web 12GoAsia.

Vlak

Je vidět, že Thajsko maká na vylepšování železnice a v roce 2023 bylo v Bangkoku otevřeno nové moderní nádraží pro dálkovou dopravu. Osobně jsem vyzkoušel noční spoj mezi Chiang Mai a Bangkokem a byl jsem překvapen moderním pohodlným vlakem. Jen škoda, že v noci nezhasínají světla, takže bez masky nebo něčeho přes ksicht není šance se vyspat (pokud se na to připravíte, měli byste být v pohodě).

Ve vlaku je jídelní vůz a menu najdete v každém vagonu.

Vše, co potřebujete vědět o cestování vlakem po Thajsku najdete na skvělém webu Man in Seat 61.

Lodě, trajekty

Někde různorodá plavidla fungují jako MHD na říčních kanálech (Bangkok) a pochopitelně také propojují všechny ostrůvky. U pravidelných linek (MHD i ostrovní trajekty) bývá pevně stanovená cena, u ostatních si užijete smlouvání.

Lístek na trajekt si můžete buď koupit na místě před odjezdem nebo jej mít jako součást dálkové jízdenky (tzv. joint tickets).

Lodní doprava v Bangkoku je parádní zážitek

Taxi

V Thajsku už pár let neoperuje Uber – místo něj lze použít aplikaci Grab, která kromě taxislužby provozuje třeba i dovážku jídla. Paradoxně je jízda s aplikací o něco dražší, než když si chytíte taxík na ulici (s taxametrem!), ale někdy může být výhodné nebo pohodlné si odvoz objednat přes appku. Nepočítejte s tím, že by taxikáři uměli anglicky (přesto, že by teoreticky měli mít spoustu možností povídat si s turisty).

Songthaew (náklaďáčky)

„Song teo“ neboli „dvě lavičky“ jsou malé „náklaďáčky“ s lavicemi, do kterých lze napěchovat libovolný počet lidí. Část má stálé trasy jako MHD, jiné fungují v podobě sdílených taxíků meziměstsky nebo třeba kolem ostrovů. Někdy mají jasně danou trasu a cenu (bývá někde napsaná), někdy je nutné smlouvat.

V Chiang Mai pak jezdí stylem, že za fixní cenu (nižší desítky bahtů) můžete naskočit a pokud to není moc z ruky, řidič vás vyhodí, kde potřebujete. Pokud to z ruky je, řekne si o trochu víc peněz.

Na ostrovech můžou být songthaew levnější a přitom spolehlivou, často jezdící alternativou taxi, ale je velmi důležité zjistit si jejich obvyklou cenu, protože řidiči rozmazlení západními nesoudnými turisty můžou chtít hodně přestřelenou sazbu. Stačí googlit destinaci a „Songthaew“ nebo „shared taxi“. Příklad cen pro Koh Chang zde.

Letecky

Pro vnitrostátní lety i spoustu vzdušných přískoků do okolních zemí doporučuji Air Asia. Jedná se o bezpečnou nízkonákladovku, která se svými cenami (při včasné rezervaci) dostává na úroveň toho, kolik byste zaplatili za autobus. Vždy se platí za odbavený bágl navíc, ale pokud cestujete jen po JV Asii, tak jej prakticky nepotřebujete. Do kabiny si s sebou můžete vzít dvě zavazadla do 7 kg s rozměry o něco benevolentnějšími, než u evropských nízkonákladovek (56cm X 36cm X 23cm a k tomu 40cm X 30cm X 10cm). Vizte oficiální stránku.

Doporučuji rezervovat přímo na stránkách aerolinky a trochu špekulovat nad kalendářem letů, kdy a kam jsou nejlevnější.

Bacha na to, že jsou velmi přísní ohledně nožů – neprojde ani čepel pod 6cm jako na některých evropských letištích. Pokud by vás tedy (podobně jako nás) napadlo vzít si nožík na loupání skvělého ovoce, dá se to řešit plastovým :)

Kolo

Po mnoha místech je fajn projet se na kole. Půjčení kola stojí nízké desetikoruny na den a člověk se protáhne. Často je k dispozici jen obyčejná „ukrajina“, ale na některých hostelech můžete vyfasovat i schopný horák. Na něm je pak radost vyšlápnout si do terénu a mezi kopce. Nebojte se a ptejte se hosteliérů na tipy, kam vyrazit.

Historickou oblast Sukhotai jsem si projel na kole

Autostop

Thajsko je rájem autostopu. Zemi křižují pickupy s prostornou korbou, kam řidiči rádi naberou blíže neurčitý počet pasažérů (otestováno ve třech). Stopem se tu dá cestovat velmi efektivně a rychle. Jenom pozor na to, co u cesty ukazujete. Na palec hore vám budou sice Thajci ukazovat, že jo, jste jedničky, ale nezastaví. Stopuje se decentním máváním s nataženou paží.

Jeden z typických pick upů, dokonce se stříškou.

Tip z mého krámku

Dej si něco dobrého z krásného plecháčku.

Odolný hrnek o objemu 400 ml s jedinečným horským motivem, který skvěle poslouží doma i na čundru.

Prohlédnout na eshopu

MHD v Bangkoku

Pro plánování dopravy a návazných spojů mi fungovaly s 90% spolehlivostí Google Maps. Autobusy jsou obecně větší divočina (někdy nemusí jet dle předpokladů), na kolejové prostředky se víceméně dá spolehnout.

Autobusy jsou super levné, ale ve špičce se s nimi nikam moc nedostanete nebo to minimálně potrvá. Platí se u průvodčích štěrkajících kasičkama. Cena bývá 9-13 THB. Rychlejší jsou speciální linky BRT (Bus Rapid Transit), které mají své pruhy.

Efektivním způsobem dopravy je metro (MRT) nebo nadzemka (BTS či Skytrain, ano v Thajsku evidentně milují zkratky). Bacha – jedná se o dva samostatné systémy provozované různými společnostmi a lístky si vzájemně neuznávají. Na místní poměry stojí jedna jízda docela dost peněz, ale naštěstí už zavedli trochu výhodnější časové jízdenky. Přestupy mezi nimi bývají delší a trochu krkolomné.

Obecně počítejte s tím, že pokud budete chtít využívat jen MHD, hodně se nachodíte protože zastávky spolehlivějších prostředků (BTS, MRT) jsou celkem vzdálené.

MHD lodě po kanálech mohou být také efektivním způsobem dopravy. Ne jen kochačkou. Stojí pár bahtů.

Schéma hlavních linek v Bangkoku. Zdroj: Wikipedia, autor Zeddlex, pod licencí CC BY-SA 4.0

Taxi v Bangkoku

Hlavně ve více lidech je velmi často výhodné využít taxíků. Opravdu oficiálních taxíků – nikoliv tuktuků, které jsou jen turistické odrbávače. Těm je lepší se vyhýbat. Dobré tipy k cestování taxíkem po Bangkoku najdete zde. Taxikáře vždy donuťte zapnout taxametr a nebo si vyberte jiného.

Nástupní cena v roce 2023 byla 35 THB a poté cca 7-8,5 THB za km (v závislosti na celkové délce trasy). K tomu je nutné počítat s „přirážkou za zácpu“ neboli situací, kdy se taxi nemůže pohybovat rychleji než 6km/hod a taxametr automaticky připočítává 3 THB za minutu.

Za (rychlejší) průjezd po dálnici se platí 50 THB navíc za úsek a taxikáři někdy moc nerozlišují, kdy je to reálně potřeba a kdy by se dalo ušetřit – jedou tupě podle navigace. Takže někdy může cena za cestu nepříjemně naskočit. Většinou se teda zeptají, zda jste ochotni si připlatit, ale stalo se nám, že i když jsem podle své navigace viděl, že to není třeba, nedokázal jsem řidiči vysvětlit, že po dálnici nechceme…

Paradoxně je taxi dražší při použití aplikace Grab. Podrobnější info k cenám najdete zde. Pro představu – obvykle jsme za cestu po městě platili 80-350 THB.

Nouzovou, rychlejší ale dražší alternativou pro dopravu mimo stanice metra a BTS v dopravních zácpách jsou moto-taxi.

Letiště v Bangkoku

Doprava z obou letišť je skvěle popsaná na webu Cestujlevně.com:

• Suvarnabhumi (hlavní letiště)
• Don Mueang (sekundární, lokální a nízkonákladoví dopravci)

Důležité je vědět, že z hlavního Suvarnabhumi nově jezdí rychlý vlak do centra (opět jiná společnost než BTS / MRT).

Západ slunce nad Bangkokem

Thajsko na skútru

Skútr je zdaleka nejoblíbenější dopravní prostředek tohoto koutu světa. Mezi místními a logicky i mezi turisty. I když se vás na to v půjčovně nikdo ptát nebude, tak oficiálně je pro legální řízení této mašiny nutný mezinárodní řidičák na motorku – tzv. International Driving Permit (IDP) – nebo thajský řidičák. Automatické povolení k řízení malého skútru, které se u nás dává k „béčku“, v Thajsku nestačí nehledě na kubaturu půjčeného stroje.

Neoficiálně… slušně zasponzorujete Thajskou policii, ale teoreticky můžete jezdit jak chcete, ať už máte aspoň nějaké doklady nebo žádné doklady. Toto platí alespoň pro oblast Chiang Mai, kterou rozeberu, a severní Thajsko, kde mě nekontroloval nikdo. Jaké zvyklosti panují jinde, doporučuji ověřit. Vyhnul bych se experimentování v Bangkoku už jenom z důvodu vlastní bezpečnosti.

V Chiang Mai (ale nejen tam) funguje dopravní kontrola tak, že dvakrát za týden uzavřou místní strážníci neprodyšně celé centrum města a kdo vypadá trochu jinak než Thajec, toho si berou stranou. „Pokuta“ je 500 – 1 000 bahtů a odměnou je papír, díky kterému zde můžete týden jezdit, jak je libo. Nezávisle na tom, jestli jste ukázali aspoň nějaký řidičák… Je ovšem možné, že thajská policie zpřísní a začne tento prohřešek řešit důsledněji, proto se raději informujte o aktuální situaci protože potíže s thajskými úřady zkrátka nechcete.

Bez předchozích zkušeností však doporučuji se jízdu učit na nějakém klidném místě bez větší dopravy. Ve městě to bude mazec. Vždycky také vy i spolujezdec mějte helmu. I když spousta Thajců jezdí bez ní, postih za jízdu bez helmy je (minimálně pro turistu) horší, než za jízdu bez řidičáku. Také to může přitáhnout nevyžádanou pozornost policie.

Důležité je si také uvědomit, že pokud řídíte ilegálně, neplatí vám zdravotní pojištění a pokud se vymelete, je to zcela na vás. Nehody se reálně stávají a turistů s ovázanou nohou nebo krvavým lišajem, kteří si nemohli dovolit jít do nemocnice, jsem viděl více než dost.

Cena za půjčení je kolem 200 bahtů denně, ale už se nám stalo, že jsme jej od ubytování dostali na cestu za večeří grátis za to, že jim dotankujem :)

Více k řízení skútru v Thajsku najdete tady a tady.

Půjčovny

Dobré praktiky při půjčování skútru popisuje tento článek. Z něj bych vypíchnul, ať si opravdu vždycky kontrolujete předem stav vozidla. Normálně si jej nafoťte či natočte na mobil, ať v případě sporu s půjčovnou máte důkaz. Cokoliv hned řešte s obsluhou. Vždycky chtějte helmu.

Pojištění uváděné v článku je pro mě nicméně novinka. My jej neřešili, ale to neznamená, že je to tak dobře.

Skútr je v jihovýchodní Asii klasika

Chrámy a zvyklosti

Při návštěvě všudypřítomných buddhistických chrámů je vhodné dodržovat jistou etiketu. Přesto, že se jedná o silně turistická místa, nic to nemění na jejich posvátnosti a naší povinnosti se přizpůsobit pravidlům domácích. Vězte tedy, že do chrámu se vstupuje bosky a kolena i ramena mají zůstat zahalená.

Na Buddhu se taky neukazuje fajfkama. Tzn. když si sednete za účelem malé meditace nebo jen buddhapustého zírání okolo, činí se tak v tureckém sedu. Natažené nohy směrem k hlavní modle se považují za extrémně neslušný projev.

Při focení bychom nikdy neměli mít hlavu výše, než je hlava Buddhy. Možná si při běžné megalomanii při zobrazovaní tohoto proroka budete klepat na čelo „jak je něco takového vůbec možné docílit?“, ale ony existují i menší sochy.

Není třeba být nervózní, že vyvedete nějaký mezinárodní incident. Když jsem se netvářil jako arograntní čuně, vždycky mě místní velmi mile upozornili, když jsem něco udělal špatně, a nikdo mi hlavu netrhal.

Pokud jste poněkud zmatení z názvosloví, pak vězte, že velmi jednoduše řečeno je „pagoda“ víceméně označení pro chrám nebo chrámový komplex. Zatímco „stúpa“ bývá jednotlivá malá stavba typického věžičkovitého charakteru. Osobně to nepřesně přirovnávám k celému klášteru a malé kapličce.

Chrám v Bangkoku najdete na každém rohu

Bezpečnost, scamy (podvody na turisty)

Thajsko je při zapojení selského rozumu a jisté míry obezřetnosti poměrně bezpečná země. Rizikem mohou být kapsáři, zejména na nočních trzích. Obecně jsou vážnější problémy prý vzácností (já nikdy nic neregistroval ani nemusel řešit). Výjimkou je pochopitelně, pokud si za ně návštěvníci vysloveně mohou sami – většinou nedodržováním zákonů nebo riskantní jízdou na motorce.

Pěkný článek najdete na hedvábné stezce a vyčerpávající výčet varování také na stránkách MZV.

Největším nebezpečím jsou nejspíše vychytralé pokusy vydělat na neinformovanosti návštěvníků. Velmi často se okolo pagod potulují vykukové, kteří turistům rozdávají „dobré rady“. V jejich podání je ten či onen slavný chrámeček zrovna zavřený pro rekonstrukci, ale – jaké štěstí – oni vás můžou vzít na nějaký jiný minimálně stejně fešácký, ne-li lepší. Bude vás to stát jen jednu pořádně předraženou jízdu tuktukem. V lepším případě…

Když vám v okolí takových míst bude kdokoliv z místních tvrdit cokoliv, raději si to ověřujte u nezainteresovaných osob. Nejlépe jiných turistů, internetu, pokud jej máte v mobilu, nebo několika dalších zdrojů.

Voda

Voda z vodovodu není v Thajsku většinou pitná. Filtr nemusí pomoci, protože problémem zde nejsou bakterie, ale toxické látky uvolněné z prehistorické vodovodní sítě.

Ekologickým a ekonomickým řešením jsou automaty na vodu (ve větších městech). V nich se dá pořídit dobrá voda do vlastní lahve za cenu okolo 1 THB za litr a půl. Ani ony však nejsou bez kazu. Mnohé jsou neudržované a kvalita načepované vody je diskutabilní. Je vhodné se proto ptát třeba domácího, kde bere vodu. Případně mi bylo doporučeno koukat po čistotě automatu. Když vypadá v pohodě, bývá udržovaný včetně vnitřního filtru. Když je viditelně zanesený zeleným hnusem, je na místě popojít o kus dále.

Severní Thajsko skrývá super jeskyně

Jídlo

Není třeba chodit kolem horkého kari. Thajská kuchyně je fantastická a nabízí jedny z nejlepších chuťových zážitků světa za diskontní ceny. I hygienická bezpečnost je obstojná. Paranoidním evropským standardům by asi Thajci nevyhověli, ale v porovnání s okolními zeměmi se aspoň dost snaží.

Uspokojit svůj hlad je až děsivě jednoduché. Většinou stačí ujít pár metrů libovolným směrem a vybrat si, co vám zrovna voní nejlépe. Vůbec se nebojte pochybně vypadajících stánků, kde paní dělají skvělou nudlovou polívku atp. Na některých místech se kuchaři koncentrují a zejména v době největšího přívalu hladových krků (ráno a podvečer) se především chronicky nerozhodní jedinci dost zapotí.

Výbornou příležitostí k ochutnávání jsou tzv. „night markets“ – tedy noční/večerní trhy. Jen pozor na to, že někde se z nich stala atrakce (některá místa v Bangkoku) a díky tomu není gastro tour po nich zrovna dvakrát výhodná. V menších městečcích na severu (např. Chiang Rai) byly moc fajn jak neskutečným výběrem tak příjemnými cenami (chodí se tam najíst i místní).

Mňam…

Překvapivě platí v jihovýchodní Asii jeden podstatný paradox. Přesto, že je jídlo všude tak levné, utratil jsem za něj víc peněz, než v jiných o něco dražších zemích. Nevyplatí se tu totiž skoro vůbec nakupovat v obchodě a sám si vařit. Většina nájemních bytů dokonce ani nemá kuchyni – veškeré kulinářské umění se odehrává na ulici. Druhým důvodem finanční „náročnosti“ je množství lákadel a touha ochutnávat.

Pár věcí v obchodech samozřejmě seženete, ale ve většině případů nevyjdou levněji než v podobě streetfoodu. Spíše mohou být příjemnou civilní alternativou. Příklad za všechny: Chleba a párek, který byste si ohřáli doma, je v oblíbené síti 7/11 (seven eleven) dražší, než když si dáte uzeninu perfektně ugrilovanou na špejli s klasickou sticky rice (balíček lepivé rýže).

Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, co vlastně snídat, abych trochu šetřil. Kromě výborných sendvičů, které jsou trochu dražší, se dají levně nakoupit vajíčka (hotová samozřejmě), různé „pudinky“ zabalené v listech, banánová sticky rice, pečené banány nebo jakési přerostlé křupky (nebanánové). Postupem času jsem objevil, že banán se dá upravit na přibližně 97 různých podob dezertu.

Kdo považuje ovoce za hlavní chod a ne jen dezert, má samozřejmě vyhráno. Exotických fruktariánských radostí si v Thajsku lze dopřávat, co hrdlo ráčí. Jen hrozí, že si na to zvyknete a po návratu budete při pohledu na cenovky exotického ovozelu v Tescu dost plakat. Na ulici lze často zakoupit už naporcované kousky ananasu a dalšího ovoce. Jako dochucovadlo se k nim podává cukr smíchaný s chilli.

Z mých oblíbených pokrmů bych vypíchl třeba:

• Jakékoliv kari. Červené, zelené…
• Somtam – salát z nezralé papáji. S množstvím tajemných omáček a jednou až dvěma chilli papričkami (osobní doporučení – bez nich je to o ničem, více vám pak upálí obličej).
• Khao Soy – dobrota s nudlemi připomínajícími naše špecle a masem.
• Pad Thai – zmiňují jej všichni a všude, ale u thajských národních smažených nudlí nelze jinak. S kuřecím, vepřovým, krevetkami, tofu… jak vám vaše chutě velí.
• Smažené kuře nebo libovolné maso na špejli, sticky rice, sladká chilli omáčka. Kombinace, na které jsem si vypracoval obstojnou závislost.
• Roti – alternativní palačinka s banánem, kondenzovaným mlékem nebo čokoládou (nebo vším). Stánky s touhle dobrotou se stanou hřebíkem do rakve jakékoliv diety.
• Cosi nazývaného chinese soup. Tedy čínská polévka. Tmavá polévka s masem, vajíčkem, širokými nudlemi.
• Krabí kari. Neskutečná věc, která se změní v drastický zážitek, pokud jako jediným vhodným nástrojem na louskání kraba disponujete otvírákem na vašem švýcaráku.
• Vaječné placky v chilli omáčce. Opět samozřejmě s rýží.

Na stole v jakékoliv jídelně většinou najdete běžný set k dochucení vašeho pokrmu. Chilli, sójovou omáčku, cukr a buráky.

Pro další inspiraci k produkci slin doporučuji stáhnout některou z aplikací se slušnou databází ukázek pouličních dobrot nebo pátrat na internetu.

Jenom ten plast trochu hořkne na patře…

Nakupování, trhy

7/11 – Seven Eleven

Síť prodejen otevřená často nonstop. Takové smíšené zboží, kde podle velikosti konkrétního obchůdku seženete všechny věci denní potřeby nebo skoro všechny věci denní potřeby. Součástí jsou i potraviny. Vhodné zejména pro shánění menších svačinek, hygienických potřeb a když se potřebujete zchladit, protože klimatizace zde vždy jede naplno. V 7/11 najdete i základní léky – zejména aktivní/živočišné uhlí pod názven Carbon (nebo podobně) pomáhající při zažívacích problémech.

Tržiště

Obecně se vyplatí na tržiště pro cokoliv zavítat ráno. To totiž nakupují místní a ceny jsou za celý den daleko nejnižší. Okolo poledne už je to slabší a s večerem většina tržnic v přibližném dosahu turistického ruchu napálí cenovky dost vysoko.

Ráno si lze také nakoupit jídlo na celý den dopředu. Pokud nemáte nic proti naprosto enormní a nelogické spotřebě plastu, do kterého tu všechno balí. Spoustu čerstvě připravených dobrot ale seženete v průběhu celého dne.

Předpokládám, že připomínat, že mimo hlavní turistické tahy se vše pořídí daleko levněji, je nošení dříví do lesa vašich znalostí.

Paní si přeje?

Peníze, smlouvání a ceny

Měnou je Thajsky Baht (THB) a dlouhodobě odpovídá cca 0,65 Kč. Nejjednodušší je vybrat hotovost z bankomatu, ale počítejte s tím, že se nevyhnete poplatku 200 THB.

Rozvaha, kdy a kde smlouvat je někdy náročná. Určitě ne v restauracích. Spíše ne na tržnicích s jídlem a ovocem, kde je cena fakt jednoznačně uvedená. Určitě ano na tržnici všude, kde cena není jasně uvedená a tam kde tak nějak tušíte, že by mohlo jít o turistickou přirážku.

U dopravy doporučuji si hlídat, aby byla podle oficiálních standardů. Tzn. taxík podle taxametru a jízda náklaďáčkem za běžnou cenu, kterou najdete na internetu nebo se na ní doptáte (nebo je dokonce uvedena přímo na dopravním prostředku).

Krom výše popsané časové proměnlivosti cen platí samozřejmě i geografická. Cena všeho výrazně klesá ve směru z jihu na sever. Bangkok je tak uprostřed, ostrovy jsou nejdražší (tedy předražené jako kráva), sever úplně na pohodu.

Spropitné v Thajsku není běžné.

Vstupy na turistické atrakce

Kromě chrámů je bohužel zpoplatněno i mnoho přírodních atrakcí. Často se na ně ale dá vykašlat a najít v okolí jinou grátis  – to platí třeba pro jeskyně v severním Thajsku. Bohužel takové horké prameny zas tak běžným jevem nejsou a pokud jsme se chtěli v chladném deštivém dni vyhřát, nezbývalo než cálovat.

Příklady cen (aktualizace 2023)

Ceny jídla bývají obvykle uvedené na menu – pokud ne, nebojte se zeptat.

• Smoothie, ledové čaje a další nealko drinky: 25-50 THB.
• Pivo: 70-120 THB.
• Maso (nebo něco jiného) na špejli: 10-20 THB za kus
• Běžná porce jídla: 30-100 THB – hodně záleží, co konkrétně. Obecně klasické polévky s rýžovými nudlemi bývají hodně levné, Pad Thai se dá pořídit od 60 THB, oblíbený Tom Yum je spíše dražší. Když se budete koukat, hodně rychle pochytíte běžné ceny.
• Salát Som Tam: 40-50 THB
• Sticky rice (příloha): 5-10 THB za porci
• Malé sladkosti: 5-10 THB
• Snídaně z 6 „křupek“ a kokosového pudinku v banánovém listu: 10 THB.

• Půjčení kola: 30 THB na den.
• Půjčení skútru: 200 THB za den – podle kubatury.
• Hodinová masáž: 150 – 200 THB za hodinu v levnější destinacích, 300 THB v turističtějších

• Vstup do Lod Cave (jeskyně): 200 – 400 THB. Podle toho, jestli si připlatíte za „rafting v jeskyni“, který spočívá v asi 50 metrové projížďce na bambusovém voru.
• Vstup do historického parku Sukhotai: 100 THB za oblast (je jich více).

Historický park Sukhotai po ránu

Ubytování

Bydlení v Bangkoku je samozřejmě o něco dražší než jinde v Thajsku. Na severu se dá parádní flek ve sdílené ložnici (dormitory) sehnat za 100 bahtů. V hlavním městě najdete top hodnocené hostely okolo 250 THB na osobu, v kategorii „je mi všechno jedno“ pak od 120 THB.

Dvoulůžák se dá splašit v relaci okolo 400 – 500 THB na noc.

Když přijdete bez rezervace předem přes booking.com, dá se cena (pokud už není naprosto minimální) mírně ukecat. Hlavně při více nocích. A to i u zařízení vedených někým jiným než místními. Tak totiž ušetří na rezervačním poplatku. Ale zase riskujete, že bude plno…

Obecně hostely v Thajsku často vedou cizinci. Týpci, co původně přijeli na tři týdny a nějak nedokázali odjet. Taková místa jsou super. Pro majitele se nejedná o byznys, ale životní styl. Proto vysloveně vyhledávají kontakt s cestovateli, pořádají pro své hosty grilovačky a rádi poradí nejrůznější finty.

Výborné je bydlení v různých bambusových chajdách neboli „huts“.

Z osobní zkušenosti mohu doporučit následující podniky:

• Champion Hostel v Chiang Mai – pan domácí Danny je skvělý týpek
• Twin Hut v Pai – luxusní chajdy na okraji této horské „dědiny”
• TongPun Escape Hostel v Mae Chan – tohle vede Thajka. Hrozně milá mladá dáma, která se živí i jako filmová produkční. Dá spoustu tipů, má na půjčení relativně dobrá kola a nabízí lekci vaření se svou mámou. To chcete.

Booking.com

Těžká pohoda…

Kempování v jihovýchodní Asii

Co se týče volného kempování v přírodě, teoreticky v něm nic nebrání. Prakticky je nutné vzít v potaz fakt, že se nacházíte v jihovýchodní Asii. Což značí zejména dvě věci:

• Hadi a další havěť. I když jsem naživo nezahlédl ani jednoho, bez stanu nebo bez hamaky bych volně na zemi raději nespal.
• Podnebí. Je tu vlhko a horko. Ve stanu jsem při svém jediném pokusu o tábornickou noc měl solidní saunu. Venku zase čekali nadržení komáři, takže Sofiina volba je oproti večernímu pobytu v papiňáku a nebo pod nálety hmyzu nevýznamný pubertální problémeček.

Podle mě je tu ubytování zejména ve vnitrozemí tak levné, že se šetření na něm s ohledem na výše zmíněné podmínky prakticky nevyplatí.

Něco jiného může být přespávání na odlehlých plážích a malých ostrůvcích. Tam se dá asi stanovat docela v pohodě.

Tohle už znova ne…

Mapy

V Thajsku jsem se spoléhal zejména na Mapy.cz – ukáží vám prakticky vše, co potřebujete. Spoje, konkrétní obchody nebo služby a jejich otevírací hodiny jsem pak hledal na Google Maps. Více o mapových aplikacích a jejich použití najdete v mém specializovaném článku.

Psi

Zjednodušeně jsou „Soi Digawz“ – thajští pouliční čokli – řádně zákeřné svině. Přišlo mi, že na rozdíl od pasteveckých psů Balkánu nebo Kavkazu jim nejde ani tak o obranu teritoria jako o můj skalp. Když už ne rafnout, aspoň vyděsit.

Jednou mě zachránil borec s prakem, jednou akční babičky na motorce a jednou jsem si musel pomoci sám. Naučil jsem se, že nestačí divoce mávat s klackem v ruce. Nebojí se. Pomohlo až začít divoce řvát. Dali jsme si s raťafákem takový pouliční battle ve štěkání.

Doporučuji velkou obezřetnost a zbytečně neriskovat, pokud se podobný huňáč zjeví na obzoru. Vizte můj článek jak se chovat při setkání se psy.

Vrrrr

Počasí, podnebí a kdy jet do Thajska

Zevrubný popis sezón najdete na mahalo.cz. Obecně platí, že nejoblíbenější je období od listopadu do února, kdy prší jen minimálně a zároveň není tak strašný hic. Jen v době našich Vánoc a Silvestra bych se jihovýchodní Asii obloukem vyhnul, protože je zde krapátek přeplněno a ceny tomu odpovídají.

Od března nastává období horka, které pak od června přechází do období dešťů. I tato jarní doba je pro návštěvu fajn, pokud vám nevadí vyšší teploty. Jen si dejte pozor na období kolem našich Velikonoc, kdy na severu můžou řádit lesní požáry a pokud se hodně vymknou kontrole, výsledný smog je extrémně nepříjemný. Byl jsem v Thajsku touto dobou dvakrát a jednou to bylo v pohodě, podruhé jsme měli smůlu a na severu jsme opravdu několik dní pořádně neviděli slunce a museli nosit roušku, jinak bychom měli plíce jak havíři.

Co se týče začátku období dešťů, tak minimálně na severu Thajska se nejedná o nic drastického. Ve vzduchu je sice velká vlhkost, ale neprší pořád (spíše intenzivní přeháňky) a jako odškodné dostane cestovatel prázdné a levné hostely a nádherně rozkvetlou přírodu. Výlet mimo sezónu (květen a červen) se v tomto případě vyplatí.

V deštivém období Thajsko krásně rozkvete

Vybavení, co sbalit a hlavně co nechat doma

Do Thajska se bez větší nadsázky dá vypravit s náhradním tričkem a peněženkou. Já si napoprvé tahal velký batoh s vybavením do hor, protože jsem později pokračoval do Číny a střední Asie, a byl jsem za hrozného exota.

Bydlet se dá mnohem levněji než u nás, jídlo je všude, je levné a nemá smysl si jej vařit, teploty málokdy padají pod 20°C (v turistických sezónách pod 30°C). Díky tomu všemu není nutné tahat cokoliv navíc. Napodruhé už jsem proto jel jen s malým batůžkem.

Adaptér do zásuvky – není třeba

Thajsko má sice jiný typ zásuvek než u nás, ale parametry napětí jsou stejné a zásuvky jsou v drtivé většině případů kombinované, takže do nich „narvete“ v pohodě svou zástrčku od nabíječky i jiných spotřebičů. Kdybyste měli fakt velkou smůlu, že má vaše ubytování jen ploché zdířky, koupíte adaptér na každém rohu.

–> TIP: Markéta pro vás napsala průvodce, jak se úsporně sbalit na cesty po jihovýchodní Asii.

Společnost dalších cestovatelů

Díky levným letům do okolních zemí a pohodlnému zázemí je Thajsko obrovskou mezinárodní křižovatkou.

Celý región díky snadné a bezpečné turistice láká enormní množství osamocený cestovatelů. Zejména Bangkok nebo Chiang Mai bývají první zastávkou v oblasti či průběžným rozcestníkem do okolních zemí.

Jen minimální množství těchto individuí nevyhledává společnost dalších příslušníků sólocestovatelské rasy. Na hostelech či rovnou v ulicích to díky tomu bzučí bleskovým networkingem, jak si každý hledá dočasné kamarády podobné krevní skupiny. Najít správně střelené kumpánky, s kterými jsem strávil dalších deset dní, pro mě byla otázka jedné společné večeře nebo nabídnutého banánu.

Kromě dočasných turistů zde míří také pestrá směska lidí hledajících práci s benefitem levného a pohodlného života. Od digitálních nomádů až po ty relativně užitečné, jako jsou učitelé.

Lidé, kteří zde žijí (tzv. expats), také vytvářejí množství příjemných mezinárodních komunit věnujících se zajímavým sportům od ultimate frisbee po acro yogu. Není problém se k čemukoliv přidat a mít instantně 30 nových kámošů.

Parťačky

Alkohol, party, drogy, rock n’ roll…

Začneme zlehka. Pokud zatoužíte po pivku nebo něčem ostřejším alkoholickém, pořídíte je pouze mezi 11:00 a 14:00 a mezi 17:00 a 24:00. Kdykoliv jindy je prodej alkoholu oficiálně zakázaný. Časy jsou to podivné s ohledem na fakt, že hlavním cílem zákazu prodeje je omezení alkoholismu domácích.

Normálně takové věci považuji za samozřejmě a do článku je nepíši, ale s ohledem na Thajsko je fajn zařadit varování: Nebuďte pitomí a nekupujte od nikoho ŽÁDNÝ typ drogy.  Tresty jsou drakonické a v lepším případě vás to bude stát mnoho (desítek) tisíc.

Od roku 2022 nicméně platí překvapivá výjimka: Thajsko zcela legalizovalo prodej marihuany. Najednou koupíte trávu na každém kroku a nemusíte se bát žádného postihu.

Thajsko je také oblíbená párty destinace a jednou ze světově nejproslulejších pařeb je pravidelná Full Moon Party. Místo a čas, kterému jsem se vyhýbal tisícikilometrovým obloukem. Pokud však toužíte po tomto typu kratochvíle, rozumného průvodce zběsilou ostrovní nocí sepsal Nomadic Matt.

Thajci a Thajky

Prvně pozitivní dojmy. Když se nebudeme bavit o parazitujících scammerech/odrbávačích, místní jsou vesměs zlatí lidi. Až profesionální zdvořilost je mimo turismem nejprolezlejší oblasti cítit na každém kroku. Když mě někdo nabíral na stopu, často se ptal, jestli nemám žízeň či hlad. Prodejci byli milí, náhodní kolemjdoucí pomohli, když mohli.

V některých ohledech je jinak dost zkostnatělá thajská kultura překvapivě otevřená. Řeč je o proslulých mužoženách / shemales / ladyboys / transvestitech. Říkejte jim jak chcete. V Bangkokou a letoviscích je jich neskutečné množství. Důvody, proč jich zrovna v Thajsku najdete tolik bez bázně a hany kráčet ulicemi jsou prý částečně náboženské a dost určitě převážně ekonomické. V prostituci se zkrátka točí lepší peníze, než v manuální práci (tohle si nevykládejte jako nepovedený vtípek…).

Opilých turistů, kteří od určité promile přestávají být vybíraví (nebo schopní výběru), se v této zemi najde stále dost. Pozorovat scény dost přímočarého nabalování ráno překvapených chudáků je k nezaplacení. Sám jsem i za střízliva měl v Bangkokských ulicích problém, na dálku samozřejmě, vyhodnocovat, kdo je kdo. Tak po týdnu jsem si ale zvykl na jisté specifické rysy a začal jsem být schopný rozeznat s větší jistotou, co se skrývá pod šaty.

Co se týče skutečných thajských dívek, tam je také slušná míra nebezpečí, že vaše případná láska nebude čistá, jako okvětní plátek bíle lilie. Pro místní holky je většina strejdů ze západu jízdenkou za lepším životem. Když se zrovna netouží ženit, tak zlatokopek, které mají na každém prstu jednoho bohatého Evropana, jenž jednou za rok přijede na návštěvu a po zbytek měsíců posílá drobné výživné, je taky dost.

Mimo sexuální nebezpečí a rizika spojená s přebujelým turistickým ruchem v určitých oblastech je podle mě Thajsko velmi bezpečná a příjemná země. Chce to jen vědět jak na to.