Očkování pro cestovatele: Základní přehled

Preventivní očkování před výletem do zahraničí je jedno z velkých cestovatelských témat. Čím vším se nechat píchnout, kolik to bude stát, jak dlouho předem očkování řešit a jak to probíhá?

Jak zjistit, na co se před cestou očkovat

Nejlépe vám poradí přímo lékař na základě vaší destinace, konkrétního období, vašeho zdravotního stavu a stylu cestování. Na druhou stranu se vyplatí zjistit si pár informací samostatně.

Sám jsem doktora musel trochu přesvědčovat, že se při svém výletu nemíním omezovat na hotely a běžné masňácké destinace, tudíž bych se opravdu chtěl nechat naočkovat i proti vzteklině. Preventivní očkování proti vzteklině se obecně doporučuje při dobrodružnějším charakteru cesty, protože dostat se z odlehlých kusů světa k doktorovi může chvíli trvat a čas je při riziku nákazy touhle nemocí aktivem, kterého není nazbyt.

Naopak při textech některých očkovacích center lze snadno získat dojem, že z expedice do některých destinací nemůžete vyváznout živí. Jde jim pochopitelně o byznys a je v jejich zájmu, abyste u nich využili co nejvíce služeb. Abych jim však nekřivdil, často jsou tato centra dobrým zdrojem základních informací, ceny mají téměř srovnatelné s nemocnicemi a na rozdíl od nich výrazně kratší čekací lhůty. V podstatě nemají problém vás vzít ihned, zatímco třeba do uznávaného Centra cestovní medicíny v v Brně jsem se musel objednat pár týdnů předem.

Nejběžnější choroby, proti kterým je potřeba se v zahraničí chránit

Pro více informací o průběhu a nebezpečí jednotlivých nemocí si rozklikněte jejich názvy. Může se stát, že vám lékař doporučí ještě nějaké další očkování, ale za ta základní jsou považovány následující:

Tetanus

(a případně některé další u nás prakticky vymýcené nemoci)

Očkování proti tetanu u nás patří mezi povinná a všichni jej máme z dětství. V dospělosti (25-26 let) je však potřeba se nechat přeočkovat a to, i když nikam necestujeme. Přeočkování se opakuje každých dalších 10-15 let nebo jej můžete dostat preventivně po nějakém rizikovém úrazu (jako já po pokousání prasetem – neptejte se…). Pokud si nejste jisti, kdy jste proti-tetanovou včelku dostali naposledy, stavte se ke svému praktikovi a zjistěte, jak na tom jste.

Podobně bychom měli mít z dětství očkování proti záškrtu nebo dětské obrně. V dospělosti ovšem WHO (Světová Zdravotnická Organizace) doporučuje přeočkování, pokud bychom jeli do míst, kde se tyhle choroby náhodou stále vyskytují (zejména extrémně chudé oblasti, vizte odkazy). Ve většině světa jsou naštěstí buď zcela vymýcené nebo velmi vzácné. Každopádně přesně kvůli takovýmhle špekům v případě delší cesty do méně obvyklých destinací své očkování raději opravdu konzultujte s odborníkem.

Břišní tyfus

Nepříjemné infekční svinstvo, proti kterému sice pomůže prevence (důsledné umývání, jedení jen tepelně důkladně upravených věcí atp.), avšak přiznejme si – kdo ji stoprocentně dodržuje? Očkování vydrží tři roky, je nutné jej obnovit jen v případě potřeby a patří mezi ta levnější.

Žloutenka

Lehčí formu typu A lze chytit relativně snadno podobně jako tyfus přenosem přes vodu nebo neupravené potraviny od jiného nakaženého člověka. Typ B se přenáší krví nebo pohlavním stykem, takže infikace chce už trochu kumštu (i když ani náhodné nakažení není vyloučené). Zato se jedná o mnohem horší a nebezpečnější onemocnění.

Toto (kombinované) očkování je poměrně drahé, ale výhodou je, že v momentě, kdy po půl roce dostanete třetí dávku, jste chránění minimálně na 15 let. Některé zdroje uvádějí dokonce celoživotní trvanlivost, ta však zatím není oficiálně potvrzená. Pro Českou republiku ročníky 2001 a mladší je typ B zařazen již v povinném očkování.

Vzteklina

Jestli se proti ní nechat očkovat záleží silně na oblasti, kam se vydáváte a charakteru cesty. V mnoha zemích byla již vymýcena a kdybych se nehodlal vzdalovat z měst a resortů (haha), nebyla by třeba. Je fajn si uvědomit, že vzteklinou vás může podarovat ledacos. Kromě psů jsou to zejména opice, se kterými se neinformovaní turisti rádi mazlí.

Rovněž je důležité vědět, že samotné očkování v případě vztekliny nikoho neochrání, ale především prodlouží čas, kdy je nutné začít s léčbou (stejnými injekcemi mimochodem), pokud vás něco (nakaženého?) kouslo. V mnoha případech, kdy je lékařská pomoc daleko a prostupnost terénu slabá, může čas hrát rozhodující roli. Přeočkování je nutné cca po třech až pěti letech.

Žlutá zimnice

Specifická pouze pro určité oblasti. V každém případě očkování je celoživotní. V době první konzultace jsem ještě nevěděl kam přesně pojedu. Jižní Ameriku mám stejně dříve či později v plánu, takže se jednalo o dobrou volbu.

Vzteklina může na první pohled vypadat rozkošně… Indie

Jak dlouho předem vše řešit

Zásadní je vzpomenout si na očkování s dostatečným předstihem. Naočkování všeho uvedeného výše trvá minimálně tři měsíce. I když existují zrychlená schémata, účinnost vakcín v jejich případě může klesat. Kromě toho, pokud se chcete vyhnout komerčním centrům, něco málo ušetřit a svěřit se do péče nemocnice, objednací lhůty na oddělení cestovní medicíny jsou často v řádech týdnů.

Kolik stojí nejběžnější očkování pro cestovatele

Aktuální ceny se budou mírně lišit pracoviště od pracoviště, ale abyste měli řádovou představu. Někde je konzultace, vydání průkazu a samotný výkon v ceně vakcíny, někde vám to rozúčtují zvlášť.

• Úvodní konzultace v centru cestovní medicíny: cca 330 Kč.
• Jedno očkování (v mém případě to nebylo za injekci, ale za celé schéma jedné choroby): cca 300 Kč. K tomu je pak potřeba připočítat cenu vakcíny.
• Mezinárodní očkovací průkaz: cca 300 Kč. Určitě si jej nechte vystavit. Budou jej po vás chtít, pokud téměř kamkoliv přilétáte ze země s výskytem žluté zimnice a náramně se hodí pro přehled, jaká očkování jsou ještě v platnosti a co byste si měli nechat obnovit.
• Žloutenka: cca 2100 Kč za dávku – V základu dostanete 2 včeličky a pro dosažení dlouhodobé imunity je je pak ještě nutná třetí dávka po půl roce.
• Vzteklina: cca 1500 Kč za dávku – Jsou potřeba 3 injekce. Obnovování po třech až pěti letech jednou dávkou.
• Břišní tyfus: cca 1500-1700 Kč. Přeočkování v případě potřeby po třech letech.
• Žlutá zimnice: cca 1700 Kč – celoživotní

Tip z mého krámku

Poznej lépe své kamarády a zabavte se nejen na dlouhých cestách.

60 karet díky kterým ti nikdy nedojdou náměty na zajímavou konverzaci. Témata jsou spjata s cestováním a dobrodružstvím, ale hru / povídání si užijí i méně zcestovalí.

Prohlédnout na eshopu

Kde se nechat očkovat

Zde je volba jednoduchá. Můžete se objednat v centru cestovní medicíny v nejbližší nemocnici a počítat s mírně levnějším procesem a delšími čekacími lhůtami nebo se svěřit do péče jednomu z mnoha komerčních očkovacích center. Zde pravděpodobně zaplatíte pár korun navíc, ale zase nemusíte čekat. Osobně jsem díky dostatečnému předstihu zvolil doktora v nemocnici.

Žloutenku nebo tetanus vám naočkuje i praktický lékař.

Tak co to bude, mladý pane? Lehké žaludeční obtíže nebo rovnou drobná otrava?

Problémy a následky?

Mystifikovaná rizika očkování jako takového nemíním nijak rozebírat. Osobně si myslím, že vzhledem k pomoci, kterou tato technologie přináší, jsou zcela zanedbatelná. Co se vám však nejspíše nevyhne, jsou drobné komplikace v několika dnech po očkování. Samozřejmě záleží na konkrétní vakcíně a tom, jak dobře se s ní vaše tělo popere. Mé zkušenosti jsou následující.

• Při očkování na tyfus mi doktor sdělil, že se možná dva dny budu cítit trochu unavený. Ve skutečnosti to se mnou po příchodu domů seklo do postele a den jsem si příjemně pospal.
• U žloutenky mě z první dávky dost bolelo rameno, u druhé už to bylo lepší. Je to celkem běžná reakce.
• Vzteklina proběhla naprosto bez komplikací.
• U žluté zimnice byla má očekávání nejhorší. Na tři dny jsem si do programu nezařazoval nic podstatného a těšil se, jak si poležím s chřipkovými příznaky. Ve skutečnosti jsem očkování téměř nepocítil.

Prevence není jen očkování

Důležité je uvědomit si, že očkování není samospásné. Na některé choroby zkrátka neexistuje, nebo jej z jakéhokoliv důvodu zrovna nemusím mít. Prevence a rozum pak hrají roli zachránců.

Komáři jsou zdrojem lecjakých radostí – třeba malárie. Spaní pod moskytiérou, používání dobrého repelentu a správné oblečení v rizikových oblastech jsou příjemnější volbou než preventivní nacpávání antimalariky. Ta lze mimochodem mnohem účinnější koupit až na místě s výskytem této nemoci a začít je užívat až v případě podezření na nákazu.

Repelent doporučuji tento odzkoušený a přitom docela šetrný – alternativou je cokoliv s účinnou látkou DEET v obsahu 30-50 procent. Méně nemusí odpuzovat dostatečně a 90 % svinstvo už je zbytečné, protože nemá lepší účinek.

Vřele doporučuji dodržovat přiměřené hygienické a stravovací návyky, které vás ochrání i před mnohem prozaičtějšími problémy, než je žloutenka nebo tyfus. Cestovatelský průjem čeká skoro na každého, ale proč mu vbíhat do náruče… Tedy fakt omývejte ovoce a zeleninu nezávadnou vodou (ačkoliv je vždycky otázka, jakou za ní považujete :) ), jezte jen dostatečně tepelně upravené maso atp.

Také vzteklina je sice smrtelnou, ale zdaleka ne jedinou komplikací, která dobrodruha čeká po krvavém zalaškování s tím milým toulavým pejskem. Opatrnost v přístupu ke zvířatům (v Asii třeba též dost drzým opicím) je vždy na místě.

V Indii se toho dá chytit opravdu hodně…

Obnovování účinnosti vakcín

Bohužel u některých očkování je po pár letech nutná opětovná vakcinace, aby úroveň protilátek v krvi nepoklesla pod potřebou úroveň. Některá jsou nutná v pravidelném režimu, abyste nemuseli začít od znova (vzteklina), jiná stačí přeočkovat až v případě potřeby (tyfus).

I kvůli evidenci kdy a co obnovit se hodí mít mezinárodní očkovací průkaz, který je jinak oficiálně nutný jen v případě žluté zimnice. Pokud máte ten původní obyčejný z dětství, pak vám gratuluji.

Příspěvky pojišťovny nebo v rámci zaměstnaneckých benefitů

Očkování mi řádně hráblo do kapsy. Proto bylo příjemné zjištění, že většina zdravotních pojišťoven na něj zpětně přispívá pár stovek až cca tisícovku. Nejrozšířenější VZP má dokonce navíc preventivní program proti žloutence. Ostatní pojišťovny do určité výše alespoň přispějí na jakékoliv cestovní očkování. Stačí doložit nákupní doklad od vakcíny a lékařskou zprávu o její aplikaci.

Vzhledem k tomu, že jedna injekce většinou nestačí, vyplatí se nechat očkovat na přelomu roku. Pokud jste příspěvek ještě nevyčerpali, dostanete jej tak dvakrát – za uplynulý i následující rok. Pozor na časový limit pojišťoven, do kdy je potřeba si pro příspěvek přijít, abyste uvedenou lhůtu neprošvihli a nezbyly vám oči pro pláč.

Příspěvek na očkování lze někde získat i v rámci zaměstnaneckých programů jako je Benefit Plus nebo jako malou procentuální slevu na Multisport kartu.

Vše lze dohnat i v zahraničí

Cestujete opravdu na dlouho a nestíháte očkování doma? Osobně jsem byl mile překvapen, že třeba v Bangkoku existuje očkovací centrum s cenami dokonce mírně levnějšími než v ČR. Pokud vám nevadí strávit potřebný čas na jednom místě, zapátrejte kde a jak v cílové destinaci můžete prevenci dohnat.

Pár podstatných dodatků

Výše popsaná zkušenost je specifická pro Českou Republiku. Pokud jste ze Slovenska, mohou se zmiňovaná povinná očkování, ceny a další drobnosti lišit.

Potenciální nutnost očkování tam nebo tam je častým dotazem na mých cestopisných přednáškách. Velmi zjednodušeně se dá říct, že potřeba nechat se naočkovat roste s délkou pobytu, vzdáleností k rozumné lékařské péči a samozřejmě rizikovostí destinace.

Jinými slovy, pokud vyjíždíte na 14 dní do východní Evropy, nehrozí vám pravděpodobně nic drastického. Pro polehávací dovolenou v Egyptě nebo trekování v Kyrgyzstánu v délce do jednoho měsíce je už vhodné obrnit se aspoň proti břišnímu tyfu. I když očkováním proti žloutence v těchto zemích nikdo nic nezkazí. A kdo plánuje během půl roku a více vymést kdejaký zapadlý kout světa, neměl by ve vlastním zájmu očkování podcenit ani trochu.

To jsou ovšem jen příklady. Doporučuji se orientovat podle (výše popsaných) specifik jednotlivých rizikových onemocnění a v první řadě podle toho, co vám řekne doktor. Tento článek si neklade za cíl nahradit odborný názor lékařů a reflektuje především mou praktickou zkušenost a obecná doporučení.

A na konec vám přeji, ať si z cest přivážíte jen zážitky ;)

Autor: Kuba Venglář, Za horami.cz | Odborní poradci (oba lékaři): Jaroslav Ilčišák a Lujza Jandurová