Myanmar (Barma): Doprava, ceny, ubytování a vůbec vše, co chcete znát před cestou

Nejexotičtější stát jihovýchodní Asie nabízí silný koktejl nečekaných zážitků a mnohých divů k pokochání. Pro všechny odhodlané návštěvníky země pagod jsem sepsal dalšího praktického průvodce, který vám, jak pevně doufám, usnadní náročnou orientaci v místních podmínkách a taky ušetří nějaký ten peníz.

Tradiční seznam odkazů na jednotlivé sekce:

Název země

Barma nebo Myanmar? Jestli vás tahle dvojakost mate, tak nejste sami. Faktem je, že oficiálně se země od roku 1989 jmenuje Myanmar. Nejpočetnějším etnikem jsou však stále Barmánci a oficiálním jazykem barmština. Přeberte si to, jak chcete :)

IMG_2069.jpg

Barmánci jsou úžasně usměvaví

Informace a přístup k nim

S dostupností aktuálních a pravdivých informací je to v Myanmaru složité. Podmínky i pravidla v zemi se rychle mění a dva roky staré články bez aktualizací mohou obsahovat řadu zavádějících údajů. Tajnůstkářská vláda všeobecné informovanosti nijak nepřispívá – spoustu věcí, které jsem se dočetl na oficiálních webech, mi pak vyvraceli lidé, jež jsem potkal přímo v terénu.

Významná část cestovatelských rad je už opravdu fousatá a nebo se jedná přímo o mýtus. Dnes už se nemusíte bát, že by vám nevzali mírně ohnutou dolarovou bankovku nebo že byste si nevybrali v bankomatu. Dobře utajovanou je skutečnost, že spoustu treků (např. Kalaw – Inle) můžete jít na vlastní pěst bez průvodce a ani s ubytováním (v homestayích) na nich nebude problém díky zákonným výjimkám pro určité oblasti.

Doporučuji proto kontrolovat data článků, z kterých čerpáte a pokud je to možné, snažit se získanou znalost ověřit i jinde. Nejlepším zdrojem informací jsou pak samotní cestovatelé, které potkáte všude na hostelech nebo známých památkách. Mohli být v naplánované destinaci nedávno před vámi a mají tím pádem nejčerstvější info. Toto se týká zejména uzavřených oblastí, jejichž status se dle mé zkušenosti může proměňovat o něco častěji a jinak, než zvládají úředníci doplňovat na vládní weby.

Tento článek se v rámci mezí budu snažit udržovat aktuální (nahoře pod nadpisem je datum poslední aktualizace). Budu rád i za vaší pomoc. Pokud jakýkoliv údaj shledáte zastaralým, pošlete mi prosím mail nebo jen zanechte komentář a já jej opravím. Děkuji za spolupráci ;)

IMG_2784.jpg

Jedna z mnoha pagod v Baganu

Jak se tam dostat

Nejlevnější běžné zpáteční letenky se dají najít okolo 18 000 Kč. Když budete trpěliví, různé aerolinky poměrně často nabízejí akční lety do Bangkoku, z kterého se pak můžete do Myanmaru pokračovat opět letecky nebo se vypravit po zemi snadným stopem či nočními autobusy se zastávkou v některé ze zajímavých thajských destinací.

Celou jihovýchodní Asii navíc spojuje nízkonákladový dopravce Air Asia, který také nešetří akcemi pro svá spojení, a často se s ním dostanete na cenu letenky srovnatelnou s autobusovou jízdenkou. Hodně zde záleží na tom, mezi kterými významnými městy zrovna to nejlevnější spojení bude. Doporučuji tedy jistou flexibilitu ve svých plánech a přizpůsobit je příletům/odletům.

Kdysi bylo nutné si až do samotného odletu ušetřit jistý obnos pro tzv. „departure tax”. Ta je nyní zakomponována již přímo v ceně letenek a nemusíte se kvůli ní nijak stresovat.

Pozemní hraniční přechody

Hranice s Čínou je v současnosti pro cizince neprostupná.

Hranice s Indií je problematická a její přechod může vyjít relativně draho. I když se situace mohla výrazně změnit, pro nás (2017) bylo levnější a snadnější se z Indie dopravit do Myanmaru přes Bangkok. Důvodem jsou vysoké taxy za průchod uzavřenou příhraniční zónou.

S Thajskem je pozemní spojení relativně rozumné. Detailní popisy všech čtyř pohraničních bodů najdete na této stránce.

Pozor si dejte na severní přechod Mae Sai/Tachileik, který je drobnou pastí. Ačkoliv se tudy skutečně dá přejít na území Myanmaru, dále je uzavřená zóna, za jejíž průchod se pěkně mastně platí.

Přechod Phunaron/Htee Kee neumožňuje vstup s elektronickým vízem. Pro běžné použití nám zbývají cesty mezi Ranong a Kawthaung na jihu a pravděpodobně nejpraktičtěji použitelný most mezi Mae Sot a Myawaddy, přes který jsem šel i já.

IMG_2547.jpg

Typická venkovská architektura

Víza

Pokud neplánujete delší pobyt, jsou ideální volbou elektronická víza na třicet dní za univerzální cenu 50 USD.
Veškeré nutné informace včetně možných vstupních bodů do země jsou přímo na oficiálním webu.

Myslete na to, že při vstupu do země je nutné znát adresu vašeho prvního ubytování (oficiální ho(s)tel pro cizince), kterou budete vyplňovat do vstupního formuláře. Nikdo tam volat nejspíše nebude, aby si údaj ověřil, proto není potřeba mít skutečnou rezervaci předem. Jde jen o uvedení samotné adresy.

E-visa oficiálně vyžadují, abyste měli odchozí letenku ze země. Může se stát, že bez ní vás aerolinky nepustí do letadla už při nástupu směr Myanmar. V případě leteckého vstupu je vhodné mít odlet jednoznačně zařízený předem. Kdybyste to chtěli riskovat, tak po příletu je už šance na kontrolu ze strany imigračních úředníků o něco nižší. Nejmenší je prý při pozemním vstupu (mě nekontrolovali). Úředně zde taková povinnost však stále je, a pokud máte v plánu pokoušet štěstí, doporučuji mít alespoň nějakou rezervaci, kterou se prokážete a zkusíte celníky ukecat.

Pohyb po Myanmaru, zóny s omezeným přístupem

Obecně platí, že v posledních několika letech se zpřístupnila velká část dříve zakázaných území a pohyb po Myanmaru je stále bezproblémovější. Minimálně centrální část už prakticky nemá žádná omezení. Horší je to především se severními regiony a pohraničím.

Některá města a oblasti jsou sice přístupná bez permitu, ale od vnitrozemí kompletně odříznutá kontrolovanou zónou. Dostat se do nich lze tedy pouze letecky nebo s permitem a průvodcem přes problematickou oblast.

Běžným důvodem existence zón s omezeným nebo zakázaným přístupem jsou stále probíhající vojenské šarvátky. Tam, kde se bez problémů dostanete, je však klid a zcela bezpečno.

Bacha na různé mapky, které objevíte na googlu. Často jsou zastaralé a není to na první pohled zřejmé. Velmi komplexní seznam, jak to v které oblasti je, najdete na vládním webu. Stále však platí, že se situace může nečekaně změnit, což zjistíte jedině v terénu nebo od někoho, kdo tam právě byl.

IMG_4025.jpg

Peníze a ceny

Barmánci platí Myanmarským kyatem – MMK, který není zrovna nejsilnější měnou. 100 Kyatů představuje přibližně 2 koruny (2017).

Ohledně peněz v Myanmaru koluje snad největší množství mýtů a zastaralých informací. Paradoxně proto, že situace se valem zlepšuje.

Dolarových obchodů ubývá. Dnes se už vyplatí platit místní měnou, díky čemuž mírně ušetříte.

Dolarové bankovky už nemusejí být dokonale nové a neposkvrněné (byť určitou slušnou kondici by stále měly splňovat). Problematické jsou však takové, které jsou starší než rok vydání 2012. Nemusí je vzít vůbec, případně na ně dostanete horší kurz. Absolutní limit na rok vydání je 2006 – cokoliv staršího neuplatníte nikde.

Myanmar je sice levná země, ale … I když jídlo stojí většinou pakatel, vzhledem k cenám ubytování a dalekým vzdálenostem mohou finanční rezervy ubývat rychleji než je vám milo. Ono je to třicet tisíc támhle, patnáct tuhle … Jsou to právě tyhle dvě položky, které ze země pagod činí jednu z nejdražších destinací jihovýchodní Asie.

Výměna peněz

Osobně nemám s výměnou valut zkušenost, protože jsem vždy vybíral kartou a úvodní hotovost v místních šušních jsem si přivezl z Bangkoku. Údajně se už nevyplatí měnit peníze na černém trhu. Směnárny najdete všude tam, kde byste je očekávali, nebo vám vymění v ubytování.

V Bangkoku se dají Kyaty sehnat ve směnárně SuperRich na BTS (nadzemka) stanici Nana. Tou konkrétní stanicí si nejsem už stoprocentně jistý, ale přinejhorším vás pošlou na správnou. Ve všech ostatních pobočkách od vás MMK odkoupí, ale neprodají vám je.

IMG_1766.jpg

S kyaty si každý připadá jako milionář

Bankomaty a karty

Bankomaty jsou ve všech větších městech. Pokud se však vypravíte mimo ně, zásobte se hotovostí. S platbami kartou raději nepočítejte.

Limit na výběr z ATM (bankomatu) je 300 000 MMK. Počítejte s univerzálním poplatkem 5 000 kyatů za výběr.

Visa i Mastercard by měly fungovat.

Příklady cen (v kyatech)
  • Středně velká papája: 500 (nejlevnější co jsem objevil)
  • Mango: 150 (jetější) až 300 (pěkné)
  • Mangostana: 8 ks za 1000 ( může být o něco dražší, tohle byl nejlevnější nákup)
  • Malá kukuřičná placka: 100, naducanější pak 200
  • Šťáva z cukrové třtiny: 300-400 (500 už je turistická cena)
  • Džus/smoothie: 500-1000 (podle míry turistické/restaurační přirážky)
  • Malá porce polévky, nudlí a podobných věcí: 500 (hladovější jedinci spotřebují dvě porce)
  • Střední jídlo: 700 – 1000 (z takového už se člověk nají)
  • Velké nudle s masem a podobně: 1500 – 3000 (turistická cena)
  • Kari (porce masa a k tomu zelenina, rýže, polévka): 1500 – 2500
  • Krabička jídla do okénka vlaku/lodě: 1000
  • Plátek melounu: 200
  • 1.5 l litru coly: 800
  • Plechovka coly, spritu jiných chlazených věcí: 1000
  • Balená voda 1,5 litru: 300 – 500 (to už je s turist. přirážkou – doporučuji smlouvat na 300)
  • Vstup do památkové zóny v Baganu: 25 000 na 4 dny.
  • Půjčovné skútru: 6000 na den
  • Ubytování: průměr cca 12-15 dolarů os/noc při sólocestě. Ve více lidech půjde možná snížit.

Podrobnější přehled cen dopravy, ubytování a půjčovného najdete v příslušných sekcích.

IMG_2119.jpg

Asijské tržiště je vždy zážitek

Ubytování

Myanmar bohužel značně omezuje turistův rozlet, co se bydlení týče. Přespání u místních nebo dokonce kempování na divoko je státem zakázané a poměrně tvrdě hlídané. I když s trochou štěstí se v přírodě přespat dá, je tu riziko objevení nebo nahlášení. Transport do nejbližšího hotelu a noc v něm potom bývá poměrně nákladným špásem.

Obecně je ubytování v Myanmaru nepříjemně drahé – zvláště ve srovnání s okolními zeměmi.

Oficiálně můžete využít tři možnosti ubytování:

Ho(s)tely s registrací pro ubytování cizinců

Z jakéhokoliv jiného vás paranoidně vyženou. Úroveň i cena ubytování kolísají nezávisle na sobě. Záleží na konkrétní destinaci.

V Mawlamyine byl nejlevnějším řešením luxusní Cinderella hotel s portýrem, superochotnými zaměstnanci a dormitory po 15 USD.

V Mrauk U jsem nejprve bydlel sám v dvoulůžkovém pokoji za 12 USD v hostelu hrůzy. Rád jsem se později přestěhoval za náhodně potkaným Kanaďanem do Prince hotelu, kde jsme za dvoulůžkový pokoj platili cca 28 dolarů dohromady. Dormitory měli za 17 USD na noc.

Obecně počítejte i ve více lidech s průměrem 12 dolarů na noc a raději buďte příjemně překvapeni, když se vám podaří ušetřit. Některé levné ubikace za uspořených pár korun z mého pohledu vážně nestojí. Pokoj i celé zařízení může být tak šílené, že se zkrátka nevyspíte. Například zmiňovaný hostel v Mrauk U se do mé paměti zapsal neustálým kývavým pohybem celého patra, kdykoliv po něm někdo prošel. Nejsem měkkota, ale došel jsem k přesvědčení že 1-2 dolary si za klidný spánek rád připlatím.

Ve více lidech si budete moci spíše vybírat (podělíte se o cenu za pokoj, tam kde není žádné dormitory).

V ceně ubytování je často snídaně. Její kvalita i pestrost je opět dost různorodá. Připravte se však na vajíčkovou a banánovou dietu.

Co se nutnosti rezervace ubytování předem týče, záleží na sezóně a konkrétní lokalitě. Cena ubytování se dá usmlouvat, pokud nemáte rezervaci, zůstanete více nocí, je mimo sezónu atp. Navíc je šance narazit na hostel, který není na bookingu a má levnější pokoje. Na druhou stranu většina těchto lacinějších ubytoven bývá již plná a v případě kompletního obsazení i nejlevnějších „bookingových” hostelů můžete neplánovaně skončit v dražším apartmánu, než jste chtěli.

V každé destinaci je tedy na vás, jak vyhodnotíte toto riziko a jestli si uděláte preventivní rezervaci i za cenu trochu dražšího noclehu nebo zkusíte štěstí na místě.

Přespání v klášteře

Buddhistická tradice má naštěstí v jistých směrech přednost před zákonem. Proto v drtivé většině „monasteries” unaveného poutníka minimálně na jednu noc rádi ubytují. Očekávejte společnou ložnici zřízenou na podlaze klášterní budovy. Někdy vás i nakrmí, dost možná si s vámi budou chtít procvičit svou angličtinu a nebo budete s tlupou malých mníšků koukat na filmy s Jackie Chanem. Je vhodné před odchodem zanechat aspoň malý příspěvek na chod kláštera. Ten bych bral poměrově vzhledem k alternativní možnosti ubytování. Za přespání (bez ničeho dalšího) na treku Kalaw – Inle jsem v klášteře nechal 2 000 MMK. Přišlo mi to adekvátní, protože okolní homestays chtěli za full servis (bohatá večeře, snídaně a nocleh) šest tisíc.

Výjimky na trecích

Jak jsem se horko těžko dopátral, v určitých specifických oblastech existují zákonné výjimky a místní vás mohou ubytovat v tzv. „homestays”. Typicky zde patří zastávky na treku mezi Kalaw a jezerem Inle. Zde opravdu není potřeba stresovat, že bez agentury nebudete mít kde spát, a můžete celý trek jít na vlastní pěst. Jak to je na jiných místech bohužel nevím, ale osobně bych tipnul, že kupříkladu kolem Mt. Victoria by to mohlo být podobné. Budu rád, za jakékoliv další informace v tomto směru.

IMG_3386.jpg

Homestay na treku mezi Kalaw a Inle

Doprava

V poslední době prodělává dopravní infrastruktura Myanmaru období utěšeného růstu. Tam, kde před dvěma lety byla jen prašná nápodoba silnice, se dneska tetelí asfalt a autobusová flotila se modernizuje mílovými kroky. Aspoň co se nejoblíbenějších dálkových linek týče.

Stále však očekávejte spoustu nepředpokládaných problémů a značná zpoždění. Vzdálenosti mezi destinacemi jsou obrovské, takže pokud se nechcete svěřit do strojů lokálních aerolinek, obrňte se trpělivostí.

Při mé návštěvě platila výše zmíněná slova o modernizaci zejména pro autobusové trasy. Vlaky a další prostředky stále nabízejí příjemný pohled do historie.

Bohužel autobusové a někdy i vlakové stanice bývají daleko za městem (tzv. „highway bus stations”) nebo alespoň dost mimo jeho centrum. V kombinaci s dobrým zvykem dopravců přijíždět do cílové destinace ve tři ráno vás čeká solidní test nervů v dohadování s taxikáři. Jako supi jsou schopni si pro vás přijít až k sedadlu, kde teprve celí rozespalí přemýšlíte, co se to okolo děje. Protože ví, že nějaké hromadnější (a tedy levnější) prostředky pro místní začnou jezdit až ráno a málokomu se chce v noci 10 kilometrů na hotel pěšky, šroubují ceny k mnohonásobkům. Doporučuji přesně znát vzdálenost k místu, kam chcete (přestupní stanice, ubytování …), trvat na rozumné ceně a hlavně nespěchat (nebo nedat najevo že za hodinu vám jede autobus odjinud – jo chce to trochu umění blafovat). Čas je nejdražší nepřítel cestovatele.

Vzhledem k nečitelné abecedě a neznámému prostředí jsem byl velmi často odkázán na pomoc místních. Po nepříjemné zkušenosti s netrefením cílového městečka o 350 km jsem došel k metodě nákupu lístků a vyptávání na spoje vždy s mapou v ruce. Barmánci názvy mnoha měst vyslovují úplně jinak, než byste čekali a často si ani sami mezi sebou nerozumí.

Pozor na chvíle, kdy se místní budou snažit vědět o něco lépe než vy, kam chcete jet. Aby vás nevysadili někde jinde. Vždycky se znovu ptejte, ověřujte, ukazujte název na mapě.

IMG_1741.jpg
Autobus

Autobusové a další jízdenky se často vyplatí koupit přímo v hostelech nebo ve specializovaných stáncích. V ceně je pak i odvoz na stanici v určitý čas rovnou z místa nákupu. Můžete zkusit obejít více prodejců a porovnat ceny, ale moc se neliší. Kupovat lístky až na autobusáku a platit odvoz zvlášť je většinou méně výhodné.

Výjimkou jsou případy, kdy prodejce už nemá na určitý čas volná místa. Můžete zkusit přijít rovnou k autobusu nebo „okénku” dopravce na stanici a vžebrat se aspoň do uličky.

V autobuse mě pronásledovaly dva extrémní zvukové projevy. Čtyři hodiny buddhistických modliteb nebo půl dne lokálního popu. Ani jedno není psychickému zdraví prospěšném proto doporučuji špunty do uší nebo sluchátka.

IMG_1768.jpg
Vlak

Když budete dostatečně rychlí, určitě si kupte jízdenku do první třídy. Obzvláště na nočních vlacích, pokud se chcete aspoň trochu vyspat. Rozdíl v ceně je pár korun (20 Kč na trase Mandalay – Bagan) a místo extrémně nepohodlných dřevěných lavic a přecpaných vagónů budete moci hajat v relativně měkkém sedadle s dostatkem životního prostoru. Romantika druhé třídy (ordinary class) je sice fajn, ale pro delší cesty dost útrpná.

Na vlakové stanici se ptejte, u kterého okénka dostanete lístek tam, kam chcete. Nebojte se oslovit místní ochranku/policii.

IMG_3818.jpg
Loď

Zejména po řece Irravadi pluje spousta dopravních loděk. Tzv. „fast boats” bývají dražší, ale rychlejší. „Slow boats” v poslední době bohužel začínají zdražovat na úroveň svých brisknějších kolegyň a přestávají se vyplácet. V každém případě aspoň jednu plavbu na lodi s otevřenou palubou doporučuji absolvovat, neb se jedná o skvělý zážitek plný pozorování pobřežního života.

IMG_3964.jpg
Stop

V Myanmaru se dá stopovat a Barmánci vám rádi zastaví, pokud vás zrovna mají kam naložit. Velmi často vám i bez aktivního stopování zastaví motorkář, že to má po cestě a hodí vás. Je dobré se ujistit že jede „free” a není to moto taxi. Zejména ve větších městech zadarmo ani kuře nehrabe. Mimo turistické oblasti a jeden vážnější omyl jsem však jel asi 7x zadarmo, protože mě prostě chtěli svézt. Krom motorek a sajdkáry se mi podařilo stopnout třeba typický náklaďáček, dálkový autobus nebo loď.

IMG_2926.jpg
Taxi a shared taxi

Taxikáři rádi zkoušejí několikanásobně vyšší sumy, než by bylo záhodno. Naučil jsem se dokonale nekompromisní metodu, která spočívá v jakémkoliv utnutí diskuze v momentě, kdy mi nabídne opravdu přestřelenou sumu. Přece jen, opodál čekají další zájemci o moje peníze a třeba budou rozumnější, když vidí, jak dopadl první drzoun.

Po měsíčním pobytu jsem se dopočítal následujících přibližných cen:

  • Moto taxi – cca 200-300 MMK za kilometr.
  • Klasické taxi/auto – asi 300-350 MMK za kilometr.
  • Shared (většinou nějaký náklaďáček nahrazující MHD a příměstské linky) – velmi levný v relacích jako 300 – 500 MMK za sedmikilometrový přejezd a podobně. Vizte níže příměstské spoje.

Přejezd mezi autobusovými stanicemi v Yangoonu by měl vyjít maximálně na 5 000 MMK a je jedno že je noc, nebo cokoliv, co vám budou supi za volantem tvrdit.

IMG_2282.jpg

Ceny dopravy

Dálkové spoje
  • New Bagan – Kalaw nebo až k Inle (bus): cca 15 000 MMK, 8 hodin do Kalaw
  • Ngapali – Mrauk U (bus): 20 000 – 25 000 MMK, cca 16 hodin
  • Mrauk U – Megway bridge nebo až do Mandalay (bus): 25 000 MMK, cca 15 hodin k mostu a 20 až do cíle
  • Mandalay – Bagan (vlak): 1 800 MMK 2. třída, 2 900 1. třída, 8 hodin
  • Mawlamyine – Hpa An (bus): 4 000 MMK, 2-3 hodiny
  • Hpa An – Yangoon (bus): 10 000 MMK, 6 hodin
  • Nyaung Shwe – Mandalay (bus): 15 000 MMK
  • Mandalay – Naba která je poblíž městečka Katha (vlak): 3 000 MMK 2. třída
  • Myawady – Mawlamyine (shared taxi): 10 000 MMK

K ceně si často připočtěte ještě něco za dopravu ze vzdálené stanice do skutečného centra.

Příměstské trasy
  • Mandalay centrum – letiště (37 km): 4 000 MMK shared taxi nebo 12 000 privátní auto (lze domluvit na hostelu a podělit se s ostatními cestovateli).
  • Naba – Katha: 1000 – 1500 MMK sdílený náklaďáček. Řidiči ale zkouší vyrazit z cizinců klidně i pět táců.
  • Thandwe – Ngapali (7 km): 300-500 MMK
Půjčení skůtrů a kol

Půjčovné je na naše poměry dost levné a hlavně jsou Barmánci úžasně důvěřiví. Což celý proces ještě více zjednodušuje. Není potřeba nic moc dokládat. Na většině míst si vyberete stroj a když bábušce slíbíte, že do západu slunce se s ním vrátíte, považuje se to za dostatečnou záruku.

Já ani lidé, s kterými jsem se bavil, jsme nenarazili na žádnou formu silniční kontroly. Několikrát mi bylo řečeno, že půjčení skůtru v Myanmaru přežiju bez úhony i bez řidičáku.

Za skútr s automatem dáte 6 000 kyatů za den plus benzín. Doporučuji nebrat rovnou plnou nádrž, i když vám obsluha půjčovny bude tvrdit opak. Záleží, kolik najezdíte, ale většinou se snaží, abyste jim přivezli zpátky co nejvíce.

Kolo (obstarožní ukrajina) přijde na 2 000 kyatů za den. Většinou má půjčené žihadlo na řídítcích košík, který je ve výsledku docela užitečný – zvlášť pokud s sebou táhnete foťák i batůžek.

Cena e-biku (elektrický skútřík používaný zejména v Baganu) je 6000 za celý den, půlden jde ukecat na 3500. Doporučuji zkontrolovat nabití. Což může být trochu oříšek, protože často se slabší baterie projeví až v ostré jízdě do kopce, zatímco při zběžném testu se tváří (skoro)plná.

Tajný tip na přepínání rychlostí e-biků. Vpravo na řídítkách mají takový červený čudlík, který slouží jako omezovač rychlosti. Není důvod, proč jej nepřepnout na vyšší stupeň.

Kdykoliv při půjčování čehokoliv (kromě kola, které světla a podobně fakt nemá :) ) si prověřte, že vám fungují světla, máte zrcátka a brzdy dělají to, co mají. Určitě někde mějte telefonní číslo na půjčovnu a chtějte helmu.

Myslete na to, že někde na motorce není možné opustit město (Mrauk U) a tudíž je výhodnější mít kolo. Okolo Hpa An jsou naopak vzdálenosti mezi body zájmu tak velké a hic tak hnusný, že na kole průměrně zdatný jedinec velmi rychle skoná. Skútr je tudíž mnohem rozumnější volba.

IMG_1660.jpg

Domluva

V ho(s)telech většinou aspoň někdo mluví anglicky. Prodejci rozumí číslům. Jinak to se světově srozumitelnými jazyky není růžové. Doporučuji se naučit dvě základní fráze, které zázračně kouzlí úsměvy a otevírají srdce.

  • mingalawa – ahoj
  • džizuba – děkuji

Jídlo

Jako všude jinde v jihovýchodní Asii, je pro cestovatele nejčastějším zdrojem kalorií pouliční jídlo. Jeho kvalita dost kolísá, podle oblasti. Všeobecně se však s pestrostí a rafinovaností chutí sousedního Thajska nedá srovnávat. V zásadě platí, že je tak levné, protože je dělané, aby bylo levné. Lépe vaří v centrální oblasti okolo Mandalay, Inle a podobně. Tragické bylo západní pobřeží.

Obsluha často rozumí základním anglickým slovům jako „pork” (vepřové), „fish” (rybí) nebo „chicken” (kuřecí). Když nerozumí, tak vám ráda ukáže obsah hrnců a můžete si vybrat podle chuti.

Pravidelně budete potkávat několik typů:

Kari – spousta mističek, kdy jedna je s pár kousky masa a k tomu je hromada podivný věcí typu různě nakvašená zelenina a veliká porce rýže. Rybí kari jsem nedokázal pozřít. U ostatního záleželo na konkrétní mističce.

Nudle na sto způsobů – smažené s masem a zeleninou nebo jen smíchané s nějakou omáčkou atp. Hlavně mě překvapilo, kolik různých druhů nudlí existuje.

Malé nudlové porce – pouze s cibulkou nebo kousíčkem špeku. Často zalité vývarem (na pobřeží výhradně rybí). Velmi levné, ale maličké.

Věc na špejli – kousek za pár korun, příloha se nevede.

Smažené placky s kukuřicí, bramborem atp.

Ke snídani rýže s volským okem.

Další speciality podle místa. Například vynikající ryby nebo krevety, polévka s kokosovým mlékem atp.

Ve větších městech bývají tzv. „night markets” – noční tržiště, kde je obrovský výběr pouliční kuchyně. Přes den to však může být v některých místech dost tragické a po osmém kari ve třech dnech náročné na psychiku.

V jídelnách je běžně k dispozici čaj v termosce. Skleničky se vymývají přímo tím čajem. Určitě to udělejte, protože obsluha je rozhodně nečistí.

Někdy se vyplatí jídlo v hotelové restauraci. Bývá řádově dražší (3000-4000 MMK), ale díky velikosti porce, zpestření nebo kvalitě může stát za to. Ale hodně záleží. V Northern Star v Ngapali vařili hůř než průměrně a ještě mě zkusili natáhnout. V Prince hotelu v Mrauk U jsem dostal královskou porci, ze které bychom se najedli dva. Některé hostely – zejména ty vedené cizinci – nabízejí zpestření v podobě jiné, než barmské kuchyně. Bohužel za odpovídající cenu.

Na ceny všeho se ptejte předem. Na tržišti se vyplatí smlouvat. Hlavně v turističtějších oblastech budou chtít několikanásobně více i za ovoce a podobně.

IMG_1541.jpg
Kde a jak nakoupit zásoby

V malinkých krámcích málokdy najdete více, než univerzální sušenky, nechutné želé, chipsy a nápoje. Já se obecně v jihovýchodní Asii hodně přeorientoval na ovoce (se sušenkou). Tržiště nabízejí neskutečný výběr banánů a spousty úžasného exotického ovoce v top kvalitě.

Pro přesuny hromadnou dopravou není potřeba krom malé svačinky nějaké velké zásoby řešit. Autobusy pravidelně zastavují ve specializovaných „motorestech”, kde se hromadně servíruje kari menu. Do okna vlaku nebo ze „zásobovací lodě” zajišťovaly catering spousty milých paní s krabičkami či banánovými listy naplněnými překvapivě dobrým jídlem. Ty doplňovali prodejci s vařenou kukuřicí a podobnými vychytávkami. Na cestě v Myanmaru rozhodně nelze umřít hladem.

IMG_4096.jpg

Hezky na lodi až pod nos

Velmi výjimečně lze narazit na překvapivě moderní hypermarket (Mawlamyine, Hpa An). Rozhodně nemají výběr západní stravy v různorodosti, na jakou jsme zvyklí u nás, ale za průzkum stojí. Sice se může stát, že tam nenajdete zas o tolik více, než byste našli na tržišti, ale mají to pojmenované anglicky, takže se aspoň dozvíte, co která podivnost je. Ještě se hodí, pokud toužíte po levném alkoholu. V Mawlamyine je jeho součástí pekárna.

V Kalaw je tržiště skvěle přizpůsobeno lokální trekové turistice. Najdete sušené maso a další trvanlivé a energetické dobroty do batohu.

IMG_1489.jpg

Banány na sto způsobů

Voda

Voda z kohoutku není pitná. Je nutné kupovat balenou nebo si ji filtrovat.

Okolo cest a u domů bývají hliněné nádoby s hrnečkem. Voda v nich je určena komukoliv, kdo na ní má odvahu. Já z nich občas pil, ale bez očkování na břišní tyfus i žloutenku a bez předchozího tréninku v Indii bych si to asi nelajznul. V blízkosti velmi pochybných vodních zdrojů (kalná obrovská řeka), jsem raději neriskoval.

Když se zeptáte místních, rádi vám vodu doplní. Nevím přesně, co s ní dělají, aby ji učinili pitnou, ale něco asi ano. Protože, když jsem chtěl nabírat vodu přímo ze studny, tak mě pán zastavil, vzal mi flašku, zmizel s ní někde za domem a vrátil se s doplněnou. Takže, když vám voda dojde, nebojte se ptát (stačí zamávat prázdnou petkou).

Led v nápojích opět jen pro odvážné.

IMG_2203.jpg

Typická nádoba na vodu

SIM a data

Telefonní pokrytí je překvapivě dobré. Pokud chcete být ve spojení se světem, doporučuji si data pořídit, protože wifi na hostelech je často katastrofická.

Lokální operátor Telenor nabízí stránky v angličtině. Bohužel prezentovaný tarif sice vypadá pro Evropana levně, ale když ukecáte místního, aby vám SIM kartu a nějaký předplacený balíček koupil sám, můžete se dostat do úplně jiné kategorie. Za 4500 kyatů (90 Kč) jsem dostal SIMku, 1 GB dat, 1 GB zvlášť pro sociální sítě, 1000 smsek, 30 minut volání ve stejné síti a teda jen pět minut volání do dalších sítí. Pro cestovatele však téměř více než potřebuje.

Bezbečnost

Díky všudypřítomné víře buddhistické je Myanmar pro mě osobně jednou z nejbezpečnějších zemí, kde jsem kdy byl. Krom legálních odrbů od taxikářů nebo prodejců (na ceny všeho se ptát předem!), vám zde od místních prakticky nehrozí žádné riziko.

Do uzavřených oblastí nebo míst, kde se ještě bojuje, se omylem dostat nelze.

IMG_2311.jpg

Chrámy v Mrauk U

Podnebí

Od listopadu do února panuje suchá „zima” se snesitelnými teplotami. V březnu teploty vyrostou tak, že přes den začíná být obtížné existovat a vydrží několik následujících měsíců. V květnu se přidají monzuny a spolu s pravidelným deštěm přinesou dusno a vlhko.

Já byl v Myanmaru v dubnu. S horkem jsem bojoval tak, že jsem se snažil být aktivní hlavně dopoledne a k večeru. Od 11 do cca tří odpoledne jsem si našel hezké stinné místo na spánek nebo se vrátil na hostel. Také záleží na oblasti (v horách u Inle byly teploty překvapivě docela v cajku). Dá se to zvládnout.

Údajně je možné zde cestovat i v monzunovém období. Lijáky nejsou zas tak silné a časté jako v jiných oblastech JV Asie.

IMG_2975.jpg

Ohořelá krajina je důsledkem často cíleného vypalování

Lidé

Barmánci jsou strašně milí (kromě těch, kteří se vás budou snažit oškubat). Rádi pomohou, poklábosí (třeba když se učí anglicky) a pozvou vás na kousek melounu. Bohužel přespání je přísně zakázáno.

K vykouzlení úsměvů na thanakou pomalovaných tvářích stačí málo. Pozdrav „minglawa”, ochota si přisednout a pomoci oživit základní anglické fráze nebo vůbec jakákoliv vstřícnost, kterou můžeme jako cestovatelé opětovat vřelé přijetí v jejich zemi.

Mají však i své temné stránky. Údajně mezi nimi panuje poměrně drsné bonzáctví ve vztahu k prohřeškům proti státním nařízením a v míře víc než hojné holdují alkoholu. Když se vám bude zdát, že s vámi ve tři odpoledne někdo mluví poněkud divně, zkuste se zaměřit na míru střízlivosti.

IMG_2986.jpg

Náboženství, kultura a zvyklosti

Buddhismus

Náboženství, o kterém máme tady na západě trochu jiné představy, je skutečně pevnou součástí životů většiny Barmánců. Pravidelné návštěvy pagod, modlitby a hlavně příspěvky mnichům vnímá návštěvník na každém kroku.

Ve vztahu k náboženství a jeho zvyklostem platí zásadní apel na všechny cestovatele. Prosím, chovejte se slušně a dodržujte stejný kodex, jako místní lidé. Není to o podřízenosti, genderové vyrovnanosti a dalším blábolům. Je to kvůli tomu, že přijít do chrámu s odhalenými rameny je pro domorodce stejně rušivé, jako kdyby někdo vběhl na vaší svatbu nahý. A my jsme v jejich zemi hosty, proto bychom se měli chovat uctivě.

Pár základních pravidel chování v náboženských objektech:

  • Zahalená ramena a kolena.
  • Nesedí se s nataženými nohami směrem k Buddhovi – ideální je turecký sed.
  • Chodí se boso.
  • Když se fotíte, mějte hlavu níže než Buddha.

Krásný článek o prohřešcích turistů vůči dobrým mravům napsala má kolegyně Katka.

IMG_1381.jpg
Betel

To červené svinstvo, které stále žvýkají, je arekový ořech zabalený do listu pepřovníku s vápennou pastou. Vyžvýkaná šťáva se nepolyká a plive – buď do pověšené flašky v autobuse a nebo všude okolo na ulici. Jedná se o drogu, která hojně způsobuje rakovinu dutiny ústní a má neblahý kosmetický vliv na chrup. Více o chuti a účincích betelu si přečtěte třeba na hedvábné stezce.

IMG_4256.jpg
Thanaka

Bílá pasta na tváři zejména žen a dětí chladí a chrání před sluncem. Kromě toho vypadá prostě roztomile. Dělá se rozmělněním speciálních dřevěných polínek.IMG_1801.jpg

Longyi

Nejen Skoti nosí sukně. Barmánci místo kalhot stále většinou preferují tradiční longyi (čti „londží”. Jedná se o kus látky sešitý do podle mě výsostně nepraktického tunelu, který si vážou kolem pasu na neustále opravovaný uzel. Kapsy to nemá. Názory na nošení západními „vetřelci” se liší. Někdo jej doporučuje jako způsob splynutí s místními. Osobně se přikláním k myšlence, že cizinec v longyi vypadá dost směšně. Splynutí s davem se mu vzhledem k odlišným rysům rozhodně nepovede kouskem látky, pokud se jinak bude chovat jako barbar (vizte odkaz o něco výše).IMG_3942.jpg

Thyngian

Vše podstatné o buddhistickém novém roku, ke kterému se pojí šílený vodní festival, jsem už popsal ve své reportáži, jenž doporučuji k přečtení všem, kdo se do Myanmaru chystají právě v inkriminovaném období půlky dubna. Pokud to v plánu nemáte, stejně se jedná o zajímavé čtivo.IMG_2279.jpg

Související články

Komentáře

4 Komentáře zapnuto "Myanmar (Barma): Doprava, ceny, ubytování a vůbec vše, co chcete znát před cestou"

  Upozornění na nové komentáře  
Nekomentuji, ale
Jirka Vítek

Fantasticky článek, díky Ti moc za něj za 14 dnů letíme do Chiang Mai, a máme v plánu přejet do Myanmaru, kluci si na e-visa zatrhli právě vstup do země z Thajska přes Tachileik, můžu poprosit za info jaký problém to obnáší? Dekuju moooc