Když kavárenská povalečka vyrazí do divočiny: Rady, jak na horách co nejméně trpět

Žádný učený horal z nebe nespadl, každý outdoorový začátek je těžký a co si nevyjdeš, to si nesejdeš. Taky máte chuť, když před vámi vaši outdoorově zkušenější kamarádi vysloví podobné věty, obrátit oči v sloup a vrátit se do tepla kavárny? Já jsem dlouho měla, než jsem zjistila, že venku může být překvapivě hezky, když se dobře připravíte. A všem podobným kavárenským povalečům bych chtěla poradit, jak na to.

Špatné počasí ve skutečnosti existuje. Je to takové, kdy půl dne lezete na kopec a celou dobu vidíte sotva tři metry kolem sebe. A i na vrcholu je pořád hnusně

Hory peklo ráj

Norskému humoristovi Are Kalvovi nedávno v češtině vyšla kniha Hory peklo ráj, v níž se snaží přijít na to, proč se všichni jeho přátelé začali najednou vydávat do hor a co s tou přírodou vůbec mají.

Vtipně glosuje útrapy outdoorového začátečníka a dělá si legraci z nadšených horalů, kteří se chovají jako členové nějaké sekty a trousí hlášky „Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.“, „V přírodě člověk opravdu najde sám sebe.“ nebo „Je fajn dát si do těla.”

Kniha podle mě pobaví každého, kdo si ještě vzpomíná na své útrpné začátky na náročnějších výletech. Když jsem se já v roce 2012 vydala na první přechod rumunských hor, dost jsem ho protrpěla. Především kvůli nedostatku informací, co mě tam čeká, co si sbalit a jak si výpravu zjednodušit.

Pro představu:

• Měla jsem tenký spacák a každou noc klepala kosu, protože jsem netušila, co znamenají uvedené teplotní údaje;
• Předpokládala jsem, že mi pod sebe bude stačit alumatka (a navíc jsem ji pokládala obráceně);
• Většina mého oblečení byla z bavlny, takže bylo těžké a když jsem se zpotila, neschlo;
• Ač jsem tehdy prakticky nejedla maso, nabalila jsem si s sebou suché salámy s tím, že na horách určitě přijdou k chuti. Nepřišly. A čínské polívky vás na chvíli sice zasytí, ale živiny nedodají žádné.
• Na nečekanou fyzickou námahu reagoval můj organismus tak, že ztratil chuť k jídlu. Tak jsem nejedla. Z nedostatku energie mi bylo každý den hůř a spravila to nakonec až pizza ve městě poslední den před odjezdem domů.

Od té doby jsem absolvovala pár dalších horských výprav i delších pochodů, ale až letos jsem začala pořádně řešit, jak co nejméně trpět a co nejvíc si je užít. A právě pro podobné lehce zhýčkané a nezkušené městské typy jsem sepsala následující rady, ať nemusíte opakovat mé chyby.

Na úvod upozorňuji, že doporučení se vztahují na náročnější (horské) nebo aspoň 3denní výpravy se spaním venku. Protože jestli se chystáte na víkend do Beskyd nebo třeba na týden do Alp, kde ale spíte v penzionu a vyrážíte na jednodenní výlety, budou vám stačit pohodlné boty, batůžek na svačinu a náhradní mikina.

První cesta do hor s kamarádkou na rumunský Retezat

Dobré vybavení je základ (ale dá se půjčit)

Jak píše Are Kalvo, když si jdete koupit vybavení do hor, zjistíte, že všechno už doma vlastně máte, jen tomu chybí přívlastek funkční nebo outdoorový. Není třeba nechávat hned celou výplatu na Hanibal.cz, dokud nevíte, jak moc se vám venkovní dobrodružství zalíbí a jak kvalitní a/nebo drahé věci budete potřebovat. Na začátek se poptejte u kamarádů a co nejvíc si toho půjčte.

Gruzie. Takhle do hor nechoďte. Půl hodiny po téhle fotce nás chytil slejvák, co nás promočil na kůži a smyl všechna razítka z pasu. Na hranicích se to pak blbě vysvětlovalo…

Sežeňte si pořádné boty

Výjimkou z předchozí rady jsou boty, ty si pořiďte vlastní. Na putování po Česku vám stačí v zásadě jakékoliv dobré sportovní boty. Bacha, conversky nejsou sportovní boty.

Potřebujete něco prodyšného, aby se vám co nejméně potila noha a nedělaly se puchýře, s hrubou terénní podrážkou, která nebude klouzat ani při sestupu po mokrém jehličí. Pokud máte boty na běhání do terénu (trailové tenisky), nepotřebujete nízké pohorky.

Do kamenitých hor, náročného terénu nebo pokud máte těžký batoh, už zvažte kotníkové pohorky. Za sebe ale doporučuji nevydávat se na úvod do kamenitých hor s těžkým batohem.

Moje milované trailovky Inov8, co mi na přechodu přes Česko zachránily nohy

Dopřejte si kvalitní spánek

Hned po botách budete řešit věci na spaní, tedy karimatku a spacák. Jak vybrat karimatku, si přečtěte v samostatném článku. Já jako pohodlná zmrzlina doporučuju samonafukovačku Therm-a-rest, na které se vyspíte jako na matraci. Na letní výlety v našem podnebném pásu si ale vystačíte i s pěnovkou z Decathlonu za pár stovek.

O výběru spacáku též brzy čekejte samostatný článek, ale aspoň stručně: nejdůležitějším parametrem jsou tepelné vlastnosti. U každého spacáku je uvedená komfortní teplota, limit a extrém.

Komfort znamená, že ženy se při téhle teplotě pohodlně vyspí v natažené poloze. Limit je totéž pro muže a extrém znamená, že při téhle teplotě a ve skrčené poloze pravděpodobně přežijete. Rozhodně se ale nevyspíte.

Při spaní pod širákem na vás bude foukat a padne rosa, pocitově vám tak bude větší zima a budete potřebovat teplejší spacák, než jakou teplotu vidíte na teploměru. Já mám spacák s komfortem 6 °C, ale pod širákem je mi v něm v méně než 10 °C už docela zima.

Zvlášť když si jako já na Šumavě ustelete z kopce, v noci sklouznete z karimatky a vymácháte si spacák od kolen dolů v zarosené trávě. Mokré peří fakt nehřeje a ani jiné materiály na tom nejsou v tomto stavu nijak zázračně.

Spaní pod celtou někde v českém lese

Tip z mého krámku

Poznej lépe své kamarády a zabavte se nejen na dlouhých cestách.

60 karet díky kterým ti nikdy nedojdou náměty na zajímavou konverzaci. Témata jsou spjata s cestováním a dobrodružstvím, ale hru / povídání si užijí i méně zcestovalí.

Prohlédnout na eshopu

Udržte se v suchu a teple

Na jedno- až dvoudenních výletech, případně při nocování pod střechou, nemusíte počasí až tak řešit, protože i když zmoknete, brzy se usušíte. Na delších cestách a při spaní venku se ale snažte co nejvíc udržet v suchu a teple.

Znamená to, že budete potřebovat dobrou nepromokavou bundu nebo aspoň trochu solidní pláštěnku (festivalový igelitový hadřík za dvacku se hned rozerve) a pláštěnku na batoh.

Nepromokavá bunda na mě, pláštěnka na batoh, a vlastně mi ten déšť až tak nevadí

Nepromokavé kalhoty jsou zbytečné, stačí vodoodpudivá úprava (v parametrech skrytá pod zkratkou DWR) nebo úplně obyčejné rychleschnoucí turistické kalhoty.

Pokud není velká zima, jsou do deště překvapivě praktické kraťasy, protože vaše kůže schne rychleji než oblečení. Důležité je držet v teple střed těla, nohy při pohybu snesou větší zimu. Nemluvím teď o chodidlech, ty taky držte co nejvíc v teple a suchu.

Vždy mějte na převlečení aspoň jedno suché triko a jedny ponožky, ať už na noc nebo na druhý den. Přes den nejlépe usušíte mokré oblečení při pohybu na svém těle.

Na noc můžete jako nouzovku dát lehce navlhlé nebo zpocené (nikoliv však úplně mokré) triko nebo ponožky do spacáku. I kdyby do rána úplně neuschly, je lepší se oblékat do mokrého a zahřátého, než do mokrého a ještě studeného.

Bavlna, kam se podíváš. Vlhne, neschne, prostě do hor nepraktická

Tahejte toho co nejméně

I ten nejergonomičtější batoh se po čase pronese a vy budete proklínat každý gram navíc. Pro začátek choďte tam, kde můžete spát pod širákem, nebo s někým, kdo je ochotný tahat stan, který obvykle bývá nejtěžší součástí výbavy.

Z oblečení vám stačí jeden kus od každého druhu – bunda (nepromokavá, případně zateplovací), kalhoty, kraťasy, mikina, triko s krátkým a dlouhým rukávem a věci na spaní.

Výjimkou jsou ponožky a spodní prádlo, ty se hodí zhruba troje. Spodní prádlo doporučuji z merina, nemusíte ho prát několik dní. Ano, dámy, je blbost brát si jedny kalhotky na každý den výletu. V případě potřeby je lepší je průběžně přepírat, než mít v batohu dva týdny zavřené použité kalhotky.

Stejně tak si neberte zbytečnou kosmetiku. Na srnky vaše rtěnka dojem neudělá a šampon nebo sprchový gel byste v přírodě ani používat neměly. V zásadě vám stačí deodorant, kartáček na zuby a nějaké univerzální mazadlo, případně opalovací krém.

Pomůže vám návod, jak naskládat věci do batohu, jak si ho správně srovnat na zádech a co dalšího by se vám mohlo hodit. A také tento průvodce, jak toho s sebou tahat co nejméně. Já níže přidávám svá doporučení.

Mé začátky s těžkým a narvaným batohem

Osobní hygiena se přeceňuje

Na delších výletech do přírody bez možnosti se umýt mi dříve vadil pocit ulepenosti po celém dni. K tomu mám jedinou radu: zvykněte si. Budiž vám útěchou, že vaši spolucestovatelé jsou na tom podobně a po pár dnech vám vzájemný tělesný odér přestane vadit. Dobrý deodorant a oblečení z nesmradlavých látek (třeba merino vlna) bohatě postačí.

Pokud máte vyšší hygienické požadavky, vodu na mytí vždycky někde najdete, i kdyby to měl být malý potůček. Noste s sebou malý rychleschnoucí ručník a používejte ho jako žínku. Jak píšu výše, nepoužívejte žádné sprchové gely ani mýdla, jen tím znečišťujete přírodu.

V případě nouze nejvyšší se dají použít vlhčené ubrousky, ale myslete na to, že je to chemické i ekologické svinstvo, a vyhoďte je až do koše.

Vlasy se mi osvědčilo mít zapletené do copu, protože se necuchají, nikde nepoletují a nemám tendenci si do nich sahat, takže se i méně mastí. Cop nechávám zapletený i přes noc, vydrží tak 2–3 dny, a poté ho jednoduše přepletu.

Pátá noc pod širákem v kuse a sprcha stále v nedohlednu

Přibalte si pár vychytávek

Pro větší pohodlí a menší utrpení se vyplatí do batůžku přihodit následující:

• Podsedák – kdykoliv si budete chtít sednout někde, kde je vlhko, zima nebo tvrdý povrch, lehounký pěnový podsedák vám pauzu výrazně zpříjemní.
• Hadice na láhev nebo hydrovak – abyste nemuseli neustále vytahovat láhev z batohu nebo žádat spoluvýletníky, aby vám ji podali. Díky lepší dostupnosti budete snáz dodržovat pitný režim a pít průběžně.
• Vazelína – obyčejnou bílou lékařskou vazelínou si každé ráno namažte nohy, abyste předešli puchýřům z vlhka. Večer zase poslouží na jakékoliv odřeniny nebo namáhaná místa.
• Náplasti – hodně náplastí všeho druhu, s polštářkem i bez a speciální na puchýře. Kdykoliv máte sebemenší podezření, že by se vám mohl začít dělat puchýř, hned místo preventivně zalepte.
• Hořčík – kupte si tablety dobře vstřebatelného citrátu nebo laktátu a berte během treku i pár dní po něm maximální dávky, pomůžou regeneraci a předejdou křečím.

Na kratší výlety s lehkým batohem si klidně přibalím knížku

Vydatně se najezte

Na trecích, zvlášť v náročném terénu a s batohem, máte obrovský výdej energie, kterou je třeba pravidelně doplňovat. Já jím doma třikrát denně, ale na dlouhých cestách dělám pauzy na svačinu každé dvě hodiny. Jezte průběžně celý den, jinak vám začne výrazně klesat energie.

Berte si jídlo, které máte rádi a kterému nevadí pár dní mačkání v batohu, a přibalte si nějaké chuťovky pro radost nebo jako odměnu. Já mám ráda čokoládu Milka Oreo a směs arašídů a kešu v medu, co prodávají v Lidlu.

Jídlo je překvapivě těžké, proto si pro začátek plánujte výlety tak, abyste aspoň každý druhý den mohli někde dokoupit zásoby. Doporučuji těžké věci jako kefíry, jogurty, ovoce a většinu zeleniny zkonzumovat brzy po nákupu a do batohu napakovat jídlo s lepším poměrem energie a váhy.

Ne, čínské polívky nejsou vhodné jídlo na hory. Vlastně nejsou vhodné jídlo nikam

Energeticky nejvýhodnější potravou jsou oříšky, jsou lehké a kaloricky vydatné. Na rychlé doplnění energie se hodí banán, sušené ovoce, kousek čokolády nebo klidně i kus pečiva.

Úplně nejrychlejším zdrojem je hroznový cukr, ale z mojí zkušenosti je lepší se normálně najíst. Bonbon hroznového cukru mi funguje maximálně jako placebo v půlce kopce, když se vrchol zdá v nedohlednu.

Hlídejte si dostatečný přísun bílkovin, hlavně večer, ať vám mají přes noc z čeho regenerovat svaly. Volte kvalitní šunku, sýry (nejvyšší podíl bílkovin mají olomoucké tvarůžky), tvaroh nebo skyr. Jestli vám chutnají, dají se využít i proteinové tyčinky.

Není nad pořádnou svačinku

Poslouchejte své tělo

Připravte se na výkyvy energie. Jeden den vyběhnete kopec jako laňka a druhý den se do podobného kopce sotva vyplazíte. Dopoledne se budete přemáhat ke každému kroku a odpoledne budete vesele poskakovat s písničkou na rtech. To je normální.

Přizpůsobte si tempo svému aktuálnímu stavu. Když nemůžete, jděte pomaleji, dělejte častější pauzy a víc jezte. Výlet si máte užít, ne se s vypětím všech sil co nejrychleji dostat do cíle. Ve skupině klidně jděte každý svým tempem a na vrcholu kopce nebo na rozcestí na sebe počkejte. Každou hodinu až dvě dělejte pauzy, stačí na 10 minut, ale nechte nohy trochu spočinout.

V terénu a s batohem máte dlouhodobé průměrné tempo kolem 3 kilometrů za hodinu. V horách s těžkým batohem ujdete za den 10–15 km, po českých kopcích je v pohodě 20–25 km. Na dálkových převážně rovinatých trecích se dá jít s lehkým batohem 30 km denně, ale to už je dost extrémní podnik, kdy jdete každý den 10 hodin.

Pokud si chcete výlet užít a cestou  zastavovat u přírodních či jiných pamětihodností, plánujte si denní dávku maximálně 25 km v lehkém terénu a ještě méně v terénu těžším.

Vezměte si s sebou něco na zabavení – hudbu, audioknihy nebo podcasty. Jednak si ukrátíte dlouhou chvíli a jednak se hodí občas rozptýlit hlavu, když se jí zrovna nechce do kopce. Samozřejmě poslouží i zábavný a inteligentní parťák či parťačka. Nebo rovnou celá parta.

Dvě ženy na treku, o psu nemluvě

Tak si to shrňme

Co říci závěrem? Že v přírodě člověk opravdu může najít sám sebe, může být fajn dát si do těla a s dobrým oblečením vás nemusí špatné počasí příliš trápit.  Zvlášť když si na konci za odměnu dáte kafe a dortík.

Především ale zopakuji nejdůležitější myšlenku celého článku: jakýkoliv trek si máte především užít a co nejméně při něm trpět.

Nepodceňte přípravu a mrkněte i na další praktické rady na cesty. Nebo se rovnou stavte za Kubou na jeho kurz Poprvé do hor a popovídejte si s ním o jeho vlastních průšvizích a tipech, jak si putování cestou necestou co nejvíce usnadnit a zpříjemnit.

Přechod hřebenovky Malé Fatry