Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie

Dobytí nejvyšší hory Arménie ztěžuje barevná suť sjíždějící i s nebohým turistou zpátky do sopečného kráteru, nad kterým se tyčí hned čtyři vrcholky. Na druhou stranu je to právě i tohle zatracené kamení, které Aragatsu dává své kouzlo.

Náš výstup k metě nejvyšší začal v Yerevanu, odkud je to k úpatí Aragatsu necelých 40 km. Hlavní město Arménie není z těch míst, které vás nadchnou a ještě za mnoho let o  nich nadšeně vyprávíte přátelům. Vše jakž takž koukatelné se dá stihnout za dvě nebo tři hodiny, když se budete loudat. Hlavní nádraží s masivní jezdeckou sochou, jedno náměstí/parkoviště v centru města a především monumentální katedrála.

Nutno říct, že pohled na kontrast, který nabízí slum těsně sousedící s nablýskaným hlavním stánkem arménské církve, je jedním z dojmů, které pevně zapadnou do vašeho obrazu o životě místního lidu.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Hlavní katedrála Arménské církve v Yerevanu

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Slum vedle katedrály v Yerevanu

Jako všude jinde v postsovětském regionu tvoří zdejší MHD směsice mikrobusů (tzv. maršrutek) a dopátrat se, který jezdí na autobusové nádraží chce trochu detektivního talentu. V případě Yerevanu je nutná úroveň alespoň Hercule Poirot, protože na pět dotazů dostanete pět různých navzájem se vylučujících odpovědí. Po pár týdnech v kavkazském rybníčku jsme se ale naučili plavat v horších peripetiích a tak byl autobusák zdárně lokalizován i dosažen.

Cestu pod Aragats nám svým vyprávěním zpříjemnil mladík, který se živí jako průvodce po sporném území Náhorního Karabachu, o který se Arménie vojensky přetahuje s Azerbajdžánem. Objekt svého zájmu vychválil do nebes jako nádhernou a bezpečnou zemi. Obávám se, že letošní válečná aktivita mu trochu zkomplikovala živnost.

Nepřekonatelná hranice

Základní tábor u jezera Kari (Kari Lich) nás uvítal s otevřenou dlaní, do níž jsme složili nevelký poplatek za naše stany. Přestože se rozhodně nejedná o liduprázdné místo, počet turistů se drží v rozumných mezích a takových, kteří se rozhodnou vypravit k vrcholům Aragatsu je výrazně méně, než třeba zástupů šplhajících na gruzínský Kazbeg.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Severní (nejvyšší) vrchol Aragatsu

O vrcholech píši záměrně v množném čísle, protože vysloužilá sopka se přece nespokojí jen tak s něčím, ale musí mít po jednom vrcholu pro každou ze světových stran. Nejvyšším bodem je severní kopec s výškou 4090 m.  Opravdoví drsňáci si v jednom dni dají i západní Aragats (3995 m), východní (3908 m) a nejnižší jižní (3879 m). My jsme se spokojili s dvěma bludišťáky a k dobytí mety nejvyšší jsme si připsali jižního bratříčka.

Jakmile vyjdete kus nad tábořiště doporučuji se ohlédnout a věnovat pár myšlenek tématu ironie dějin. V dáli se nad oparem přízračně črtá zasněžená špice arménské posvátné hory Ararat. Biblický kopec, na kterém možná přistála Noemova archa, je dokonce vyobrazen ve státním znaku Arménie a najdete ho na všech etiketách slavného stejnojmenného koňaku.

Jediný háček spočívá ve faktu, že Ararat je sice nedílnou součástí arménské historie, ale již bohužel ne jejího území.

Řízením vyšších mocností připadl Turecku, s kterým má Arménie kvůli problému s neuznáváním genocidy za první světové války vztahy o teplotě sibiřské zimy.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Pohled na jezero Kari lich a zastřený Ararat v pozadí

Nejvyšší a největší

Přestože se v případě Aragatsu nejedná o žádnou extrémní turistiku tak nadmořská výška a rozložení vrcholů si rozhodně vyberou svou fyzickou daň.  Nutnost sejít mezi dvěma protilehlými vrcholy do kráteru, odkud se k severní špici škrábete nepříjemným suťoviskem v duchu matematické úlohy pro třetí třídu (tři metry nahoru a čtyři dolů) není žádný med. Přidejte si k tomu hrozící bouřku a máte celkem akční dopoledne.

Veškerou dřinu alespoň psychicky usnadňuje pestrá krása kráteru, kde se sněhová pole střídají s pláněmi z barevného kamení a když vás omrzí pohled na skalnaté útvary okolo, můžete svůj zrak upřít do dálek v údolí, které vyzývají k dalšímu průzkumu.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Aragats je opravdu nádherná hora, pardon sopka

Nejvyšší bod jako takový je poměrně těžko dosažitelný kvůli nutnosti nepříjemného lezení po drolící se skále. Rozumný turista se proto spokojí s o deset metru nižší vyhlídkou opodál a se zatajeným dechem pozoruje rumunského šílence, kterak se snaží dostat pryč z exponovaného terénu. Když už jsme se pomalu žehnali s jeho duší, najednou se celý vysmátý zjevil u nás a popisoval nám svůj dramatický traverz ze západního vrcholu, který se normálně považuje na neschůdný – což nevěděl.

Zpátky na tábořišti nás přivítal největší pes, jakého jsem do té doby viděl. A taky asi nejotrlejší. Ne že by nás ohrožoval svou agresivitou – flegmatičtějšího tvora aby pohledal – ale když se taková šedesátikilová apatická potvora rozhodne, že vám zalehne stan, nezbývá než doufat, že se jí do večera zalíbí nějaké jiné místo. V pokusech dostat mazla pryč z obsazeného území velmi rychle opatrný přístup plný respektu vystřídaly ostřejší metody plné kopanců. Bohužel se stejně nulovým výsledkem. Díky bohu si později identifikované anatolské pastevecké zvíře našlo jinou oběť na hraní a my měli kde spát.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Pokud je vaše krosna větší než tenhle pes... uberte.

Návrat

Druhý den jsme se po zjištění ceny za zpáteční odvoz rozhodli, že procházka je taky fajn, a vyrazili dolů pěšky. Naštěstí jsou arménští taxikáři docela rovní chlapi a když už jeden kšeft měli, na cestu zpět morálně zvládají nabrat chudé turisty i zadarmo.

V podhorské vesnici Byurakanu jsme se usadili v příjemném parčíku a celou dobu přemýšleli, co je to nad námi za podivný monument, který vypadá jako pocta všem klimatizacím a větrákům. Až později odpoledne nás jedna paní přišla decentně upozornit, že jsme se utábořili přímo pod památníkem obětí jedné ze světových válek. Omluvili jsme se ji a pietně setrvali na místě, protože nikde jinde se rozumně přespat nedalo. Krom toho nám kemp už dříve posvětili jiní domorodci.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Ranní vyhánění krav na pastvu, Byurakan

Čekání na ranní maršrutku nám nečekaně zpestřila večerní skupinka kluků v trikotech Armenian Street Workout. Vyrazili si zřejmě na trénink, tak co by před zírajícími turisty nepředvedli pár dechberoucích kousků. Ve chvíli, kdy nás vyzvali, abychom si s nimi dali malý battle, mi trochu zaskočilo. Nesmělým šoupáním nohama je asi neohromíme… Před totálním ztrapněním národní hrdosti nás zachránila přítomnost trénovaného vojáka, který se klukům v silovo-gymnastických výkonech sice pořád nedokázal stoprocentně vyrovnat, ale aspoň s nimi chvíli udržel tempo.

Ráno nás první maršrutka doručila zpátky do Yerevanu. O pár hodin později se ve vlaku dostavila první velká vlna nostalgie. Náš šestitýdenní výlet po krásách Kavkazu se chýlil ke konci. Zbývala už jen prohlídka Tbilisi a pak samoletom domů. Ještě že ti kluci s kytarami tak pěkně hráli. Nic nerozptýlí chmury tak dobře, jako pár borců co rozezpívají vlak.

Z Yerevanu na Aragats: Výstup na barevnou střechu Arménie Arménie Kavkaz

Kluci nám zpestřili cestu vlakem

Fotogalerie

Praktické info

Většina lidí, tak jako my, na Aragats vyráží od tábořiště u jezera Kari lich. Od něj je výstup i sestup na lehko jednodenní podnik, který se dá ztížit pokusem o zdolání všech čtyřech vrcholů. To už je však pouze pro fyzicky velmi dobře připravené jedince. Od tábořiště se jde směrem k jižnímu vrcholu, který je možno obejít rovnou do sedla mezi ním a západním vrcholem. Pokud chcete jít k dalším dvěma vrcholům, je nutné sejít do kráteru a odtud vystoupat do protější rozsedliny.

K tábořišti vás odveze taxík, který si můžete vzít rovnou z Yerevanu a nebo, pokud chcete ušetřit, až z některého městečka pod Aragatsem (Ashtarak, Byurakan), kam jezdí maršrutky. Do Byurakanu je to z hlavního města cca 35 km. Pro cestu tam bych zkoušel shánět auto spíše z většího Ashtaraku, ale věřím, že i v Byurakanu se vám poštěstí. My kvůli neznalosti terénu jeli z nějaké díry mezi nimi.

Pro cestu zpět vám buď můžou zavolat taxíka z hotelu u tábořiště (vyjde docela draho) a nebo si počkejte až dopoledne začnou přijíždět první lidé. Řidiči vás rádi naberou za levnější sazbu. Jen je potřeba jim diplomaticky vysvětlit, že by jinak jeli zpátky prázdní a nevydělali nic. Když se budete tvářit, že jdete dolů pěšky a nemáte u sebe moc peněz, můžete si je při troše štěstí níže po cestě stopnout i zadarmo. Kšeft už měli a Arménci jsou v tomto směru docela pohodáři. K tomu ale doporučuji větší skupinu rozdělit.

U tábořiště je hotel, kde se dokonce i vaří. Za stany se platí malý poplatek. V jezeru se dá koupat, ale je dost ledové.

Vystoupat na Aragats se dá samozřejmě i po svých od jeho úpatí, ale je potřeba zvolit jinou trasu než po cestě, po které přijíždějí auta. Ta by byla hodně úmorná. Počítejte s tím, že krajina okolo nepatří k nejzavlažovanějším a s vodou to nemusí být úplně růžové.

Podělte se, doporučte
Související články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *