Horská nemoc: Prevence, jak ji poznat a jak řešit když přijde

Horská (nebo taky „výšková“) nemoc umí potrápit. Bolest hlavy, nevolnost nebo třeba nadměrná únava jsou poměrně běžnými společníky, kteří vítají nemalou část turistů při delším pobytu ve vysokých horách. Zároveň ve většině případů brzy neškodně zmizí, pokud na ně zareagujeme správně. Na druhou stranu od určitých výšek se musíme mít opravdu na pozoru, protože ignorováním příznaků si zaděláváme na závažný problém.

Vše podstatné o horské nemoci, jejich projevech, rizicích a co dělat, když na vás přijde, najdete v tomto článku. Probereme si také prevenci a správný postup aklimatizace – přizpůsobení se podmínkám ve větších nadmořských výškách, abyste se drsnějším projevům výškovky pokud možno vyhýbali.

Za odbornou konzultaci děkuji lékaři a vysokohorskému nadšenci Vojtovi Novákovi.

Vysoke Hory Cina

Four sister mountains, Čína. Fotka je z cca 4 000 m.n.m., kde mi nadmořská výška dala zabrat, protože jsem velkou část stoupání absolvoval během jednoho dne autobusem.

Co způsobuje horskou (výškovou) nemoc

S rostoucí nadmořskou výškou klesá tlak vzduchu, proto je ve vysokých horách vzduch tzv. „řidší“ – má menší hustotu. Při nadechnutí tak dostáváme do plic méně kyslíku, který pak navíc hůře prochází do krve. Pokud se naše tělo nezvládá přizpůsobit (resp. mu k tomu nedáme dostatečný prostor), dostáváme se tím do stavu hypoxie – nedostatku kyslíku v těle – s čímž souvisí různé projevy horské nemoci.

Vyskova Nemoc Velehory Tadzikistan

Nedostatek kyslíku je důvod, proč se lidé ve větších výškách pohybují mnohem pomaleji – jednak to rychleji často ani nejde a jednak je to tak bezpečnější.

Je horská nemoc nebezpečná?

Související problémy se mohou projevovat na široké škále od “jsem trochu zadýchaný a lehce mě pobolívá hlava”, přes “je mi opravdu hodně špatně” až po “mám otok plic nebo mozku a jde mi doopravdy o život”. Špatnou zprávou je, že i když uděláte všechno na 100% správně, stejně můžete mít smůlu a minimálně nějaké lehčí příznaky výškové nemoci vás neminou.

Dobrou zprávou pak je, že:

  • Ve výškách přibližně do 4 000 m.n.m jsou pro mladého a zdravého člověka těžké příznaky horské nemoci málo pravděpodobné a riziko závažných stavů nízké. I když je nutno zmínit, že pro osoby s určitými zdravotními predispozicemi (např. srdeční vadou) je riziko výraznějších projevů i závažných stavů o něco větší a mohou se s nimi setkat už od výšek kolem 2500 m.n.m.
  • I nad hranicí 4 000 metrů se vážným potížím souvisejícím s horskou nemocí dá předcházet správným chováním – tedy odpovídající prevencí nebo včasnou reakcí na nastupující příznaky. Ve výškách, kde se pohybujeme při běžných trecích (tedy do 4-5 tisíc metrů) je v praxi takové riziko úmrtí, pokud se nezachováme obzvláště hloupě, extrémně malé. Oblíbená poučka pak praví „Dostat výškovou nemoc je v pořádku, zemřít na ni už nikoliv.” U horolezců zdolávající sedmi či osmitisícovky riziko úmrtí ovšem podstatně stoupá.
20 Jeti Oguz Teleti Karakol

Pozor na to, že ve velkých výškách se můžete pohybovat fakticky už v údolí a ne až v sedlech nebo poblíž vrcholků. Obrázek je z Kyrgyzstánu, kde je normální jít trek dolinou ležící ve 3500 m.n.m.

Od jaké výšky být ve střehu

Uvádí se, že nějaké příznaky horské nemoci se mohou u neaklimatizovaných a citlivých osob vyskytnout už při pobytu ve výškách zhruba nad 2500 m.n.m. Což je hladina, do které se i v Evropě dostaneme poměrně snadno. Zejména pokud jste vystoupali hodně rychle, vyjeli jste v nějakém dopravním prostředku nebo jste se na místo dostali letadlem z nižších poloh, jsou z mé zkušenosti bolest hlavy a pocit únavy vysoce pravděpodobné.

Doteď si moc dobře pamatuji, jak jsem se poprvé v životě krok sun krok drápal do sedla cca 3000 m.n.m v Gruzii a jak jsem sto metrů před cílem měl pocit, že tam nikdy nemůžu dojít. Nebo když mě autobus v Číně vyvezl z nížiny do horské vesnice v podobné výšce a já myslel, že se mi rozskočí hlava.

Pochopitelně, čím se dostanete výše a rychleji, tím je šance, že se u vás plnohodnotně rozvine tzv. akutní horská nemoc (AHN), větší a nad 4000 metrů je bez předcházející správné aklimatizace zcela běžná.

Jedním z nejznámějších příkladů jsou cestovatelé, kteří přiletí do Bolívie. Přistání v La Paz ve výšce cca 4 000 metrů je, pokud jste se sem nedostali z Himaláje, celkem brutální přivítání v Jižní Americe a osobně bych si na prvních pár dní neplánoval nic náročného.

I když je to mimo meze obvyklých treků, hodí se vědět, že plně přizpůsobit se dá výškám do přibližně 5300 metrů. Nad tuto hranici si již tělo nikdy úplně nezvykne a dlouhodobý pobyt je nemožný. Do takto vysokých hor už se opravdu chodí jen na návštěvu, při které nám navíc postupně chátrá tělo, ať uděláme cokoliv.

Luke Kazbek 2

Detail GPSky z nejvyššího vrcholu, kde jsem kdy byl – krásné hory Kazbek v Gruzii.

Jak se horská nemoc projevuje

Akutní horská nemoc (AHN)

Běžné projevy jsou takové, že vám vlastně může být tak trochu cokoliv:

  • bolest hlavy
  • nevolnost, nechutenství, zvracení
  • slabost
  • problémy se spánkem
  • závratě, pocity na omdlení
  • otupělost

Proto je potřeba vždy, když se u vás nad zmíněnými 2500 m.n.m. objeví obdobné příznaky, počítat s tím, že by to mohla být výškovka, a jednat podle toho. Naštěstí je akutní horská nemoc sice nepříjemná (někdy trochu, někdy opravdu hodně), ale jako taková by vám neměla ublížit, pokud budete dodržovat pravidla popsaná níže. Poté, co se vaše tělo výšce přizpůsobí, obvykle sama odezní.

Zároveň je důležité si uvědomovat, že i když jsou projevy AHN pořád stejné, tak s rostoucí výškou stoupá také riziko, že zmíněné příznaky budou horší a nemoc se následně rozvine do výrazně závažnějších stavů, které nás už ohrožují na životě – otoku plic a otoku mozku.

Konkrétně se jeden či oba problémy objevují u malého procenta lidí při pobytu ve výškách kolem 4 000 m nad mořem. Takže přibližně od této hranice je potřeba být mnohem obezřetnější, protože ignorování jejich příznaků a doporučených postupů může mít tragické následky.

Otok plic

Jeho příznaky jsou rapidní pokles výkonnosti a obrovská únava, dušnost i v klidu, suchý kašel nebo nebo vykašlávání pěny a růžového hlenu.

Otok mozku

Výškový otok mozku se projevuje, kromě bolestí hlavy, také halucinacemi, změnami chování, dezorientací a poruchou koordinace pohybů, kdy postižený není např. schopen přejít po rovné čáře. V případě podezření, že s ním máme co do činění, je potřeba jednat obzvláště rychle, jinak hrozí kóma a smrt.

Jaci Ve Vysokych Horach

Tip z mého krámku
Mista Reklama 23

Dej si něco dobrého z krásného plecháčku s vtipnými hláškami.

Odolný hrnek o objemu 400 ml s legendárním motivem, který skvěle poslouží doma i na čundru. Nejoblíbenější dárek z mého obchodu.

Prohlédnout na eshopu

Jak problémům s výškou předcházet, správná aklimatizace

První, co je potřeba u prevence výškové nemoci zdůraznit, je skutečnost, že pravděpodobnost, že vás potká, je silně individuální a moc nezávisí na vaší aktuální kondici. Samozřejmě, že to, jak se budete na horách cítit a pohybovat, už na fyzičce záleží hodně, ale AHN jako taková spíše nikoliv. Zásadněji je ovlivněna věkem, individuální vnímavostí, stupněm fyzické zátěže a pochopitelně kvalitou aklimatizace.

Aklimatizace znamená obecně proces, kdy se organismus přizpůsobuje okolním podmínkám. V tomto kontextu je o přivyknutí pobytu ve velkých nadmořských výškách, kdy se v těle například zvyšuje počet červených krvinek (a odehrává spousta dalších změn). Abyste svému tělu dopřáli co nejlepší šance se správně aklimatizovat dodržujte následující:

  • Pokud přijíždíte do oblasti vysokých hor, snažte se nespat první noc výše než zhruba 3300 – 3500 m.n.m.
  • V kritických výškách (nad 3000 metrů) stoupejte pomalu – přibližně 300 – 500 výškových metrů za den (rozdíl mezi nocovišti). AHN je velmi často důsledkem příliš rychlého výstupu, takže jde o zásadní prevenci.
  • Vyplatí se podnikat krátké výlety o kus výše, než nakonec budete spát, resp. měli byste spát níže, než je maximální výška dosažená téhož dne. Na výpravách to děláme třeba tak, že celkem brzy rozbijeme tábor a před večeří si nalehko vylezeme někam na vyhlídku v okolí.
  • Choďte spíše vytrvalostním pomalým způsobem než krátkými “sprinty”, šetřete se.
  • Dbejte na pitný režim – resp. pijte opravdu hodně, je to jedna z nejvýznamnějších prevencí výškovky. A to i za cenu toho, že v noci budete muset vstávat na záchod.
  • Vyvarujte se alkoholu. Pokud vám tato poznámka přijde divná, vězte, že spousta horalů, co znám, si běžně bere na výpravy “desinfekční slivovičku”. Jenže ta jednak jako prevence střevních potíží v praxi nefunguje, a jednak nám kombinace alkoholu, velké námahy a třeba právě vysoké nadmořské výšky moc neprospívá. A navíc nás alkohol ani nezahřeje, jak se také mylně traduje – ve výsledku po něm naopak kvůli roztažení cév v periferních částech těla snadněji teplo ztrácíme.

Pokud plánujete několik cest po sobě, nespoléhejte, že vám aklimatizace vydrží moc dlouho. Uvádí se, že potřebné přizpůsobení dané nadmořské výšce si vaše tělo udrží cca 2-3 týdny. Po delší době začínáte vždycky odznova a především, pokud jste při cestě č. 1 problémy neměli, neznamená to, že vás nepotkají při cestě č.2.

Při velmi krátkých pobytech ve vyšších nadmořských výškách (do několika hodin) se horské nemoci dá “utéct”. Běžně to tak dělají čeští horalé v Alpách, kde ráno “vyběhnou” z horské chaty do výšek kolem 4 000 m a než se u nich rozvinou příznaky, jsou odpoledne zase níže. To ale neznamená, že si rozdílu nevšimnete – jen vám nestihne začít být blbě.

Pamir Zasnezene Hory

Co dělat, když se projeví příznaky horské nemoci

Jak už jsem zmiňoval, lehká bolest hlavy nebo zadýchanost jsou ve vyšších horách normální – než si zvykneme, což může trvat i několik dní.

Pokud se však stav dotyčného zhoršuje a zejména pokud na něm pozorujete jakýkoliv další příznak akutní horské nemoci (zmíněná nevolnost, otupělost atp.), je potřeba ihned zastavit a počkat s dalším výstupem do odeznění potíží. Kromě toho je na místě úleva od základních příznaků – doplnění tekutin, doplnění minerálů a, pokud je potřeba, tak opatrné užití léků od bolesti. Cílem je, aby měl postižený komfort, netrpěl a odpočíval. Osobu s projevy výškové nemoci nenechávejte o samotě.

Mimochodem… slovem “opatrně” nemyslíme, ať pilulky nerozsypete, ale klademe důraz na to, abyste to s léky od bolesti pod vlivem situace opravdu nepřeháněli – ostatně jako u jakéhokoliv jiného problému. Ve velkém množství nebo užívané opakovaně by mohly zamaskovat zhoršující se projevy AHN a vést tak k přehlédnutí nastupujícího závažného stavu.

Při dalším zhoršování stavu nebo závažnějších symptomech (vizte otok mozku a plic) je nutné dostat postiženého okamžitě níže. Opatrný sestup (resp. transport, pokud již má problémy s chůzí) je jediným spolehlivým řešením na vážné projevy výškové nemoci a je nutný také v případě, když jste sice zastavili, ale stav dotyčné osoby se během jednoho až dvou dní nelepší.

Pomoci by mělo, pokud klesnete alespoň o 300-1000 metrů, což je opět individuální záležitost. Důležité ovšem je mít kam sestoupit. Osobně jsem měl smůlu, že jsem výškovku dostal po přechodu sedla na začátku dlouhatánského údolí, které klesalo jen velmi pozvolně a sestup by pro mě znamenal den pochodu, kterého jsem v danou chvíli nebyl moc dobře schopen. Naštěstí nemoc po jednom dni opravdu odezněla.

Pokud budete plánovat cesty do velkých nadmořských výšek, zamyslete se nad pasážemi, které jsou nad 4000 metrů nad mořem i z toho hlediska, zda se z nich dá v případě problémů rychle a bezpečně dostat níže. Může se to jevit jako samozřejmost, protože někudy jste přece museli přijít, ale můj případ je jedním z příkladů, kdy to nebylo tak jednoduché. Podobně se můžete dostat do vysoko položeného údolí, které je z obou stran odříznuto ještě vyššími průsmyky atp.

Stanovani Ve Vysoke Nadmorske Vysce

Pokud je vám ve vysokých horách blbě, nepokračujte ve výstupu. Fotka je z Pamíru, kde jsem si radosti horské nemoci otestoval na vlastní kůži (a to i přes správnou aklimatizaci – holt smůla).

Slovníček pojmů

Můžete se setkat s několika variantami názvu a také několika souvisejícími zkratkami. Určitě je také užitečné znát jejich anglické varianty, kdybyste tento problém někdy museli řešit se záchranáři v zahraničí.

  • Horská vs. výšková nemoc – běžně se používají oba pojmy, o něco častěji najdete „horská“. Slangově se jí říká „výškovka“, setkáte se také s označením „vysokohorská nemoc“.
  • Akutní Horská Nemoc (AHN) – odborný název.
  • Acute Mountain Sickness (AMS) – anglický název. Alternativou je analogicky „altitude sickness“.
  • High-Altitude Pulmonary Edema (HAPE) – anglický název resp. zkratka pro výškový otok plic.
  • High-Altitude Cerebral Edema (HACE) – anglický název resp. zkratka pro výškový otok mozku.

Zdroje

Podklady pro tuto kapitolu jsem čerpal částečně z vlastních zkušeností a hodně z odborné literatury nebo jiných praktických zdrojů:

Komentáře

Napadá tě, co můžu v článku vylepšit? Máš aktuálnější informaci? Chceš se podělit o další užitečný tip? Rád by ses na něco zeptal(a)?
Směle piš do komentářů – pomůžeš mně i budoucím čtenářům. Vlákna komentářů lze také sledovat.
Upozornění na nové komentáře
Nekomentuji, ale
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře