Jak vybrat boty na hory: Kotníkové pohorky, nízké trekovky nebo běžecké speciály?

Vzhledem k tomu, že při jakékoliv turistice strávíme na nohou enormní množství času, jsou boty logickým kandidátem na mršitele zážitků č.1. Špatné nebo nepadnoucí botky jsou zárukou kvalitního utrpení stupňující se intenzity po mnoho a mnoho dní, než dojdete do cíle nebo je v zoufalství zahodíte do rokle. Proto se pojďme podívat, jak si vybrat ideální obuv na kratší výšlapy i náročnější mnohadenní treky a co si ohlídat jak při nákupu tak v průběhu jejich použití.

Bez obstojných bot se sebelepší výlet může rychle změnit v boj… Lúčanská Malá Fatra, Slovensko.

Podle čeho a jak vybírat boty na turistiku

Co se týče typu bot, tak – ostatně jako u mnoha dalších věcí – záleží, kam, kdy a s jakou zátěží se vypravíte.

V zásadě můžete na lehčí výlety vyrazit skoro v čemkoliv, co je vám pohodlné a má kvalitní vzorek na podrážce – protože v konverzkách se nejen na kluzkém kamení (při)zabijete. Zároveň to ale chce trochu soudnosti a uvědomit si, kdy a kde nízká “obyčejná” bota už nestačí a je potřeba opravdu obout pohorky – třeba kvůli stabilitě nohy. Slováci (zejména horská služba) pak vysloveně milují, když se někdo do Tater vypraví v žabkách. Přitom – s ohledem na celkový outfit dotyčných turistů – se to obvykle nedá omluvit nízkým rozpočtem.

Kvalitní vzorek vás podrží nejen ve vysokohorském terénu, ale i při blbnutí v nížině :)

V případě delších výletů hraje velkou roli i odolnost a životnost boty, protože rozpadlá obuv uprostřed hor bez možnosti náhrady je čistokrevný prů*er. Stříbrnou páskou, tejpou nebo kusem špagátu se sice dočasně dá vyspravit ledasco, ale pohodlné to nebude. Počítejte s tím, že cena obvykle odpovídá výkonu. Levné boty za pár stovek (nebo drahé, ale šmejdské) se tak velmi pravděpodobně při náročném použití budou hodně rychle poroučet. Pro delší výpravy je proto investice do kvalitních bot tím nejlepším, co pro sebe můžete udělat.

Pokud už si vybíráte boty přímo na hory, budete se rozhodovat mezi základními dvěma, resp. třemi, typy:

• Nízké a lehké sportovní boty
  • trekové
  • trailové běžecké
• Klasické kotníkové pohorky

Pojďme si rozebrat jejich výhody a nevýhody.

Jak vám boty sedí a slouží se nejvíce projeví v náročných stoupacích, klesání nebo terénu. Všeho bývá v horách dostatek…

Nízké a lehké sportovní boty (trekovky nebo běžecké)

Nízké trekovky nebo běžecké trailovky (vhodné mimo cesty) se dle mé zkušenosti hodí prakticky všude, kde vás nečeká extrémní terén a velká zátěž na hřbetě, která by ohrožovala vaše kotníky. V poslední době chodím v lehčích botách čím dál víc i výšlapy, na které bych si dříve vzal vysoké pohory, protože lehká bota nohu méně unaví a zejména pro dlouhé vzdálenosti je výrazně příjemnější.

Trekovky se běžně dělají i ve voděodolné verzi s membránou, u běžeckých bot je to častěji „co nateče, to vyteče“ – v obou případech ve srovnání s celokoženou vysokou botou snadněji promoknou, ale také je snadněji usušíte. Jako výhoda takové obuvi se uvádí dobrá prodyšnost, kterou opět ocení především ti, kdo našlapou opravdu hodně kilometrů denně a chtějí minimalizovat puchýře způsobené zapařením nohou a vlhkem.

Pohodlné nízké trekovky se dají sehnat v ceně od patnácti stovek a vydrží i dva roky každodenního nošení střídaného výlety do terénu, což je prima univerzální investice. Pro tento typ bot doporučuji spíše měkčí podrážku. Tzv. nástupové nebo ferratové boty, které jsou oblíbenou variantou „bot na všechno“ mívají tvrdší a bytelnější došlap a na delší pochody se podle mě nemusí tolik hodit.

Trailové běžecké boty už jsou na tom s cenou hůř – pod dva tisíce se u lepších kusů nedostanete(a to ještě budou “v akci”). Spíše počítejte s cenovkou 3 až 4 tisíce. Připlatíte si především za hi-tech materiály, ultra-nízkou váhu, dokonalé odvětrávání a super pohodlí. Zásadní nevýhodou trailovek je celkově nižší životnost, tudíž to nejsou boty na každodenní nošení. A především to nejsou boty do náročného vysokohorského terénu, který z nich velmi rychle vyrobí trhací kalendář – zejména pokud nesete težší batoh.

Sám dávám přednost trekovkám pro jejich univerzálnost, vyšší životnost a nižší cenu. Nicméně lidé, kteří chodí ultradlouhé přechody nebo nejrůznější extrémní závody typu Beskydská sedmička, si zase nemohou vynachválit trailovky. Pokud to váš rozpočet unese, a chcete maximální komfort nebo se chystáte na něco šíleného, může to být dobrá volba.

Při nákupu běžeckých bot si ohlídejte především, aby neměly nesmyslně vysoký drop – rozdíl ve výšce podešve mezi špičkou a patou, kde bývá tlumící vrstva v podrážce vyšší. Příliš uměle tlumený došlap totiž dle názoru mnoha expertních běžců i chodičů degraduje naši schopnost přirozeně správně došlapovat, čímž si ničíme všechno od kolen po záda.

Pokud ale jste na relativně velké tlumení nebo dokonce podpatek zatím zvyklí, snižujte postupně, jinak si na delších cestách zaděláváte na bolesti achilovek a problémy s lýtky. Například většina běžné dámské obuvi, i když je „bez podpatku“, má mezi patou a špičkou reálný rozdíl aspoň 1 cm, takže náhlý přechod na nulový drop by je ošklivě potrápil. Ale na velké rozdíly můžete narazit i u pánské obuvi, tak nejprve začněte průzkumem toho, v čem nejčastěji chodíte.

Běžecké botky, ve kterých Markét přešla už téměř bezbolestně několik set kilometrů napříč naší republikou.

Kotníkové pohorky

Své nezastupitelné místo mají klasické pohory stále všude tam, kde vím, že mě čeká průchod náročným vysokohorským terénem (kameny, sníh, suťoviska atp.), kde velká část trasy povede mimo hezké pěšinky a kdy se nevyhnu naloženému velkému batohu.

V takových případech ani neočekávám denní nálož enormních vzdáleností a to, co po svých botkách chci především jsou odolnost, sucho a jistota v kotnících. Případné propocení noh se dá korigovat dobrými ponožkami a jejich občasnou výměnou.

Zejména pokud nejste na pohyb v popsaném prostředí nebo s těžším batohem moc zvyklí, jsou kotníkové boty dost důležité, jinak riskujete ošklivé zranění nohy. Dále jsou vyšší nepromokavé boty nutnost v případě delšího pohybu ve sněhu, jinak budete trpět.

U kotníkových pohorek počítejte s tím, že kvalitní kusy bývají drahé. Slušné seženete v ceně od 3500 Kč a výš. Pokud už se rozhodnete do své obuvi zainvestovat v tomto směru, z vlastní zkušenosti doporučuji opravdu zbytečně nešetřit a nezůstat na půl cesty.

Osobně si vybírám celokožené boty spolehlivé značky v kategorii B nebo B/C, což znamená tužší botu vhodnou na náročný trekking, která obstojí i v zimě nebo příležitostně na ledovci. Ale ještě to není betonová příšera jak z dob španělské inkvizice.

U kožených bot je ideální, když mají co nejméně švů – snižuje se tak riziko, že protečou. Zásadní je pro mě gumová obsázka kolem dokola nebo aspoň zepředu, která botu chrání před okopáním.

Pokud se o takové pohorky naučíte dobře pečovat a budete je pravidelně promazávat, odvděčí se vám výbornou nepromokavostí a dlouhou službou. Moje Salticy se mnou vydržely 7 let a nejspíše by ještě pár čundrů zvládly, ale nechci jít na krev. Předchozí velmi podobné boty se tak požehnaného větu nedožily čistě kvůli mému šlendriánství. Poučil jsem se.

Levnější vysoké pohory z různých kombinovaných materiálů (převážně textil a semišová kůže) podle mě jen spojují nevýhody obou typů bot. Jsou pořád větší i těžší než nízké boty a přitom snadněji promoknou a jsou mnohem méně odolné než celokožené – roztrhal jsem je klidně za dvě sezóny.

Moje milované Salticy v srdci Pamíru, Tádžikistán. Na vysokohorskou turistiku už to chce poctivou a odolnou pohorku.

Sandále na přezutí

Pokud vyrážím kamkoliv na více dní v pohorách, vždycky si balím sandále na večerní přezutí. Pro nohy je to neskutečná úleva. Lehká alternativní obuv se hodí i pro potůlky po městech a další chození, kde by se noha v uzavřené botě uvařila ve vlastní šťávě.

Opakovaně si kupuju prakticky ten stejný nejprimitivnější model páskových sandálů, který snese vodu, dobře drží na noze a slouží mi vždycky hezkých pár let. Přijdou mi praktičtější než žabky nebo kroksy, ale proti gustu…

Bez sandálů ani ránu. V hicu, jaký panoval v Íránu bych se v pohorkách usmažil. Ty posloužily až při několika krásných horských přechodech.

Zkoušení a výběr velikosti trekové obuvi

Ať už vybíráte jakýkoliv typ, důležité je, aby vám boty skvěle padly. Zkoušejte je spolu s hrubší trekovou ponožkou, resp. typem ponožky, který použijete i na výletě. V případě kotníkových pohorek počítejte i s možností teplé zimní fusekle, protože co jiného do zasněžených kopců a plání, že?

Boty musí odpovídat tvaru vaší nohy (sám mám širší, ale krátkou tlapku, takže žádný špás). Každý model je trochu jinak tvarovaný, takže se snadno stane, že konkrétní doporučovaná či oblíbená značka vám nesedne a budete muset vybrat jinou. Nestyďte se vyzkoušet několikery boty i více velikostí a klidně ťapejte po prodejně dvacet minut tam a zpět. Výběr obuvi je alchymie a dobří prodavači to chápou.

Bota by vám i po důkladném zašněrování měla připadat vysloveně pohodlná a měli byste v ní mít dostatek místa pro prsty – tak aby se při došlapu mohly pohodlně roztáhnout do stran. Nic vás nesmí nikde tlačit, svírat či dřít a při chůzi z kopce vám nesmí prsty narážet do špičky (prodejny pro tento případ mají testovací minihoru).

Noha vám určitě nesmí volně jezdit a pata by měla držet v botě. Ale zároveň pokud si vybíráte mezi volnější a těsnější velikostí, berte určitě volnější. Noha se vám totiž při dlouhých pochodech může trošku roztáhnout. Kromě toho packa pravidelně „otéká“ i v průběhu dne – tomu se můžete přizpůsobit nákupem v odpoledních hodinách.

Abyste po pár dnech neměli sto chutí pověsit své škrpály na nejbližší rozcestník…

Na co si dát pozor, než vyrazíte

Jakékoliv boty, s nimiž se chystáte na delší výpravu je nutné:

• Důkladně vyzkoušet už v obchodě, pokud kupujete nové.
• Opakovaně otestovat na celodenní pochod se zátěží, v různém terénu a s převýšením.
• Rozchodit v případě tvrdších pohorek, což snadno splníte, pokud budete věnovat pozornost bodu dva.
• Prověřit, jestli nejsou těsně před rozpadnutím. Což se bohužel někdy špatně odhaduje.
• Opečovávat a dobře promazávat/impregnovat.

Vesměs se většina problémů s botami točí kolem ignorování některého z uvedených doporučení. Sám jsem za standardních podmínek naštěstí na puchýře nikdy moc netrpěl, ale byl jsem svědkem nejednoho zuboženého chodidla.

Naposledy při přechodu Česka, kdy se ukázalo, že jinak solidně vypadající střevíčky mé milé jí dokázaly během úvodních 50 kilometrů zrasit nohy tak, že levá pravou nepoznala. Dotyčná slečna mi na dotaz, zda si boty předem vyzkoušela, odvětila, že je vlastní už několik let a když pravidelně měla po víkendovém čundru pár puchýřků, mávla nad nimi rukou, že je to normální. Nu, není…

Osobní nehezkou zkušenost mám s nedodržením předposlední zásady. Poté, co mi na low-cost pohorkách prakticky upadly podrážky, mi nezbývalo, než množství lesů a roklí na Zakarpatí zdolat pěkně v hrubých fuseklích a sandálech. Zvládnul jsem to, ale kamarádi se mi za to módní peklo nejspíše smějí ještě po letech.

Všimněte si zoufalé snahy udržet rozpadající se pohorky v celku. Foceno před mnoha a mnoha lety (proto to háro) kdesi na Zakarpatské Ukrajině. Autor: Filip Ščotka

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

Ponožky aneb nezůstaňte na půli cesty

Mít dobré boty je základ, ale bez slušných ponožek bychom ušli jen poloviční cestu ke spokojenějším nohám i jejich majiteli. Kvalitní trekové ponožky, ať už s příměsí merina (doporučuji) nebo bez, bývají hrubší než běžné fusekle a jsou vysoké nad kotník. Běžně jsou navíc zesílené v místech, kde se dá čekat největší nápor. Dobré fusky, které něco vydrží seženete běžně za nízké stokoruny, takže není důvod tuhle část výbavy podcenit.

Jejich účelem je jednak odvádět pot, protože vlhko nahrává tvorbě puchýřů lépe než krajní záložník fotbalové star před sebou, a jednak dopřát pacince co největší pohodlí. Ceněnou vlastností právě ponožek s merinem nebo různými antibakteriálními úpravami je také skutečnost, že se dají nosit klidně několik dní, aniž by vháněly slzy do očí všem v okruhu dvou set metrů.

V případě, že se vám stejně dělají puchýře, můžete vyzkoušet fintu se dvěma ponožkami. Jednou tenčí přímo na noze a druhou (klidně stejnou nebo hrubší) přes ní. Tak se do velké míry eliminuje tření třeba na achilovce, kde rádo vzniká spousta roztomilých puchýřů.

Takhle jsem si pomohl při stokilometrovém pochodu kolem Brna. První ponožky po něm sice byly na odpis, ale noha to přežila relativně ve zdraví.

Pokud máte dojem, že se vám fakt dramaticky potí nohy a v botách kvůli tomu máte permanentně vlhko, pomůže fusekle klidně i relativně často měnit a průběžně vysoušet.

Na delší treky většinou nosím dvoje až troje pochodové ponožky (a jedny teplé noční). V případě, že mi boty promoknou a chci je rychleji usušit, neváhám k tomu zneužít čerstvější ponožky. Mám tak nohu aspoň chvíli více v suchu a jakmile ponožka do sebe stáhne i vlhkost z bot, vyměním ji za novou a pověsím ji vysušit na batoh. To má smysl pochopitelně především, pokud panují podmínky vhodné k sušení čehokoliv z venku na batohu.

Přechod Nízkých Tater, Slovensko.

Shrnutí: Výhody a nevýhody jednotlivých typů

Na závěr si můžeme hezky stručně shrnout, v čem a jak se nejen na horách šlape.

Nízké trekovky

+ Výhody +

• lehké, neunavují tolik nohu
• prodyšnější než celokožené pohorky
• odolnější a trvanlivější než běžecké boty

– Nevýhody –

• nezpevní tolik kotník – nevhodné pro dlouhodobý pochod s větší zátěží nebo náročným terénem
• méně odolné než kvalitní vysoké pohorky (ale ty lepší pořád vydrží docela hodně)

Jsou ideální pro:

• kratší i delší výlety na lehko nebo relativně na lehko
• každodenní nošení
• dlouhé pochody, pokud vám tento typ obuvi vyhovuje

Trekovky v kterých jsem přešel chybějící 2/3 republiky. První část jsem šel o pár let dříve ve velmi podobných.

Trailové běžecké boty

+ Výhody +

• nejlehčí obuv
• maximální pohodlí a odvětrávání

– Nevýhody –

• nižší odolnost a životnost
• z podstaty věci se kvůli prodyšnosti moc nedělají v nepromokavé verzi (ale zato rychle uschnou)

Jsou ideální pro:

• dálkové treky (stovky až tisíce kilometrů)
• extrémní závody a pochody
• výlety na lehko nebo relativně na lehko
• lidi, kteří trpí na pocení nohou a puchýře

Občas mě překvapuje, co všechno se skrývá pod pojmem „cesta”…

Kotníkové pohorky

+ Výhody +

• odolnost
• zpevnění kotníku
• dlouhá životnost (při dobré péči a impregnaci) – klidně 5-7 let
• výborná nepromokavost a schopnost udržet nohu v pohodě (při dobré péči a impregnaci)

– Nevýhody –

• těžké – noha se rychleji unaví
• nevhodné pro pravidelné dlouhé pochody (30 a více km denně)
• na zpevněném povrchu á la asfaltová cesta dávají při delší chůzi nohám fakt zabrat (ale na asfaltu v dlouhodobém horizontu trpí noha v jakékoliv botě)

Jsou ideální pro:

• vícedenní treky s naloženějším batohem
• náročnou vysokohorskou turistiku
• jakoukoliv túru kde lze očekávat brutálnější terén od sibiřských mokřadů po horská suťoviska
• turistiku v opravdu špatném počasí a podmínkách
• zimní výlety

Pohodové cesty přeji ;)

Přijde vám ta skalka povědomá? Stejná vyhlídka je vyfocená i na začátku článku, jen o pár let později a ve výrazně lepším počasí…. Lúčanská Malá Fatra, Slovensko.