Poloostrov Svatý nos je mnohem méně známý a naštěstí také méně navštěvovaný než ostrovní brácha z protějšího břehu, Olchon. Kromě hmyzích náletů a husté tajgy nabízí i krásné pobřežní výhledy na Bajkal a příjemnou rekreaci v sirných termálních pramenech. Vše však začíná v Usti Barguzin – posledním městečku před vstupem do národního parku.
Přečíst...
Dávno jsem přišel na to, že předsevzetí jsou na houby. Neurčité chtění něco změnit zmizí většinou rychleji než oblíbená oplatka z batohu. Teprve pořádná výzva aspoň mně osobně nedá spát, dokud ji nepokořím. Učí mě postavit se k vlastní slabosti, pohodlnosti a dalším nepěkným vlastnostem čelem a pokud možno si souboj s nimi užít. Proto jsem vytvořil malou tradici každoročních cestovatelských výzev. Nejsou vždy nutně o překonávání sebe sama. Spíše o hledání nové inspirace. Pokud jste v tomhle byznysu noví, můžete si k těm letošním přidat i loňské nebo předloňské.
Přečíst...
Česká republika má jako země obrovskou výhodu. Téměř všude je tu hezky, za každým druhým rohem je něco zajímavého. Proč se tedy zdržovat plánováním a hledat umělé záchytné body, když můžeme vyrazit jen tak nazdařbůh a krom čerstvého vzduchu přidat k výletu další zdravý prvek – překvapení?
Přečíst...
To jsem si jednou usmyslel pěknou ptákovinu… A dopadlo to naprosto neuvěřitelně. Přišlo 160 diváků, tedy skoro dvojnásobek nejdivočejších očekávání organizátorů. Díky všem, kdo dorazili a kdo nám pomohli ji přivést k životu. Fotky najdete níže.
Přečíst...
Zjišťuji, že k podivínům jako já se váže jeden zajímavý mýtus. Čas od času se mi lidé s lehkým obdivem svěřují, jak by neměli odvahu se do té či oné země vydat. Nebo se bojí cestovat sami. Některým zase strach nedovolí vypravit se na tak dlouho mimo domov. Mou odpovědí je konstatování, že na tom, co dělám, není nic statečného. Já bych se prostě bál zůstat doma.
Přečíst...
Když se řekne „přechod přes nejvyšší kopec nejstaršího národního parku v Norsku“, zní to samo o sobě skvěle. Proto tentokrát nebudu nic dodávat a rovnou se pusťme do samotného cestopisu.
Přečíst...
Kazachstán je typicky především nekonečnými rovinami, které střídá ještě víc ubíjející poušť. Pouze čas od času a zejména na okrajích této rozlehlé země lze najít zpestření v podobě jiných přírodních útvarů. Jedním z nich je kaňon Charyn, který se zařezává do terénu s razancí ruchadla bratranců Veverkových a estetickým citem sochaře Myslbeka. Roztodivné útvary a několik kilometrů vyprahlého údolí umožňují místním i zahraničním návštěvníkům představit si, jak to vypadá v zemích, kde jsou podobné kaňony jako doma. Však mu zdejší hrdě říkají „náš kousek Mexika“ nebo taky „malý Grand Canyon“.
Přečíst...
Ala Archa je pravděpodobně nejznámější národní park Kyrgyzstánu. A také nejdostupnější. Vzdálenost cca 40 kilometrů od hlavního města Bishkeku z něj dělá lákavý cíl i pro spoustu turistů, kteří se do vysokých hor jinak příliš nehrnou. Přidejme si k tomu slušný zástup domorodých piknikářů a snadno dostaneme obrázek, který alespoň mě osobně zrovna nelákal. Naštěstí jako mnoho jiných věcí ve střední Asii je i zde všechno trochu jinak, než jak se zdá na první pohled. Především stačí udělat jen malý krok stranou nejznámější cesty, odbočit do jiného údolí a najednou máme všechny horské krásy téměř jen sami pro sebe.
Přečíst...
Tádžikistán nabízí některé klasické atributy střední Asie, jako jsou neuvěřitelná krajina velehor, s přídavkem bonusových vychytávek, mezi něž patří neskutečně vstřícní lidé a jistá příchuť divočiny. Pro všechny návštěvníky jsem sepsal průvodce vším, co byste z praktického hlediska chtěli před cestou znát.
Přečíst...
Králický Sněžník je pro mě osobně zakletou horou, která nepoznala léto a celá krajina existuje v jakémsi mimoprostoru. Poté, co jsem měl jednou v životě štěstí absolvovat výšlap po hřebeni stejnojmenného pohoří téměř bez mlhy, deště nebo pocitu, že jsem se propadl v čase do doby ledové, jej však musím zařadit mezi nejkrásnější jednodenní tůry ČR.
Přečíst...
