Čtyři dobrodružné výzvy čtenářů pro rok 2022

Každý rok se dělím o své vlastní výzvy jako inspiraci pro čtenáře. Letos jsem se rozhodl jít na věc obráceně a pro změnu se zeptal právě vás, s čím se chcete popasovat co byste doporučili vyzkoušet nám všem. Sešlo se mi pár opravdu pěkných tipů, za které mockrát děkuji.

Támhle míříme. Slovinsko.

Přestaňte spěchat

Za nápad děkuji Aničce O., která píše:

Chci se naučit přestat spěchat. V každodenní realitě spoustu mého drobného stresu pochází ze zbytečného chvátání, abych byla včas i tam, kde to není vůbec potřeba. Nebo abych nemusela čekat 20 minut na další autobus.

Jako máma k tomu dodává: „Úžasnou inspirací jsou v tomto pro mě malé děti. Uvědomuji si, že je totiž opravdu minimum situací, kdy je opravdu nutné být někde načas.”

Vyšší úrovni je dle autorky výzvy přestat „spěchat“, abychom stihli všechno, co bychom rádi dělali, přečetli, poslechli si… Pro přežití v dnešním světě přehlceném informacemi a možnostmi se musíme naučit vědomě a kvalitně si vybírat, čemu chceme věnovat pozornost. Výzvou moderního člověka je nenechat se zahltit.

A na nejvyšší úrovni čeká dle Aničky umění nespěchat na naplnění svých snů, když na to ještě evidentně není ten správný čas.

Tak zkusme zpomalit. Život přece není zajíc v poli a my honící psi s myslivci za zadkem. Kdo ví, čeho všeho si potom po cestě stihneme všimnout.

Když třeba po cestě najdete takovouhle lavičku, v klidu si na ní sedněte a…

Zapovídejte se s někým cizím

V této výzvě si dovolím rozvinout myšlenku Katky S., pro kterou je prý jedna z nejděsivějších činností, když se musí začít bavit s cizím člověkem. Co znám spoustu lidí ze svého okolí, rozhodně v tom není sama, protože ne každý se narodil s potřebnou dávkou extroverze nebo k ní byl životem dokopán jako já.

Přitom rozhovory s více či méně náhodnými cizinci jsou většinou gró každé cesty. Bez nich bych se nic nedozvěděl o zemi, kterou projíždím, o životě v jiné kulturní realitě, o světě jako takovém.

Zajímavý rozhovor se dá zapříst i v domovské kotlině. Spousta lidí se ať už pracovně nebo ve volném čase věnuje fascinujícím činnostem, o kterých se rád něco dozvím. Vytváříš po nocích populárně naučná videa o matematice? Musíš dennodenně komunikovat s psychicky vyšťavenými ne-rodiči na klinice umělého oplodnění? Právě jsi se vrátila ze stáže v NASA? Prosím, vyprávěj!

A naprosto ultimátní úroveň je, pokud natrefíte na někoho, s kým si vůbec ale vůbec nerozumíte. Někoho s naprosto odlišnými názory, principy myšlení a pohledem na život. Slyšitelné prasknutí právě propíchnuté sociální bubliny je jedna z nejužitečnějších věcí, které si můžeme (v přiměřené míře) čas od času dopřát.

Často tak narážím na lidi, s nimiž sice nesouhlasím, ale minimálně z části chápu jejich postoj a procesy, které je k němu dovedly. Nebo si společně užíváme kultivovanou diskuzi. A tohle není možné bez patřičně budovaného nadhledu. Bez pravidelné konfrontace s lidmi mimo mou nejbližší skupinu a myšlenkové proudy.

Dělejme to tak všichni a aktuálně propírané rozdělení společnosti na libovolné ideologické podsekce bude stravitelnější, průchodnější a hlavně bez těch ošklivě ostrých hran.

Nebudu vám ovšem mazat med kolem ksichtu – nejsem zenový mistr a mám jen limitovanou dávku trpělivosti s lidmi, kteří se chovají opravdu hloupě nebo arogantně. Takové rozhovory mě doslova bolí. A čas od času narazím na někoho, kdo je už natolik vzdálen mé realitě, že jakýkoliv pokus o smysluplnou konverzaci je oboustranně odsouzen ke krachu.

Ale víte co? Dokud to nezkusím, tak nikdy nevím, jestli naproti v kupé sedí „ta divná holka, co jsem potkal cestou do Prahy“ nebo má životní láska.

Na čaj a na kus řeči. Na východě jsou takováto pozvání častá a málokomu vadí, že vás vidí poprvé v životě. Touha se něco dozvědět o cizí zemi a podivných poutnících hraje prim. Kyrgyzstán.

Zkuste předat své nadšení dál

Petra H. mi napsala: „Moje nejnovější výzva pro budoucnost je nenásilně přenést část mé touhy poznávat na moje děti. Včetně ochoty uskromnit se a schopnosti přizpůsobit se poměrům v cizí zemi.”

Možná nemáte děti, já taky ne. Ale vědomá snaha předávat své nadšení z dobrodružství a z objevování se dá uplatnit na libovolné komunitě. Nebo třeba jen na jediném člověku, na kterém vám záleží a který má k podobným postojům blízko, akorát potřebuje popošťouchnout.

Jelikož se jí mnoho let aktivně věnuji – ať už jako cestovatel nebo jako jako zakladatel sportovního klubu – nemám k této výzvě, co bych dodal.

Snad jen: Je to opravdu dobrý pocit ;)

Povídání s účastníky festivalu Žiwell Express na téma „Jak být lepším cestovatelem“ , které jsme uspořádali s Kubou Frankem. Foto: Martin Zavadil.

Vyrazte na netradiční exkurzi a zjistěte, na čem stojí naše civilizace

Kamarádi Mirek a Věrka se ve své inspiraci opět opírají o rodičovskou zkušenost a snahu vést nejen své děti, ale i sami sebe, co nejlepším směrem.

„Jedno takové neobvyklé předsevzetí bychom měli: Vzít děti (a sebe) na exkurzi na skládku odpadu. Aby nejen věděly, ale i viděly. A třeba taky do vodárny nebo továrny na výrobu plastů, do dolů na uhlí a podobně.”

V civilizované střední Evropě a hlavně ve městech si podle mého názoru žijeme poměrně odtrženi od reality, která naši civilizaci pohání tak nějak „na pozadí“. Odpadky z popelnice „samy“ zmizí, maso se pravidelně objevuje v mrazácích supermarketů a pitná voda z kohoutku teče bez zjevných omezení.

Jenže tohle vše není samozřejmé a využívání všech těchto benefitů moderní doby má svou cenu. Je dobré si ji uvědomovat, i když nemám v plánu žít jako poustevník ani se stát ultraveganem.

Je například dobré na vlastní oči vidět, kolik bordelu dokážeme vyprodukovat, a na základě této zkušenosti přemýšlet, jak rozumně omezit vlastní produkci odpadu, a co všechno se budu snažit třídit. Filmy, jako je Plastic Ocean jsou sice úžasně dojemné, ale osobní konfrontace na většinu lidí působí intenzivněji a trvaleji.

Uvědomuji si, že potenciál, jaký taková exkurze může mít nejen na děti, podávám extrémně zjednodušeně a těch myšlenek se každému v hlavě vyrojí mnohem více.

Však sami uvidíte, pokud překonáte odpor a vypravíte se do třídírny odpadu, na jatka nebo třeba čističky vod.

Pro nás odpad, pro jiné zdroj obživy. A ještě se o ni musí poprat. Indie.