Jak udělat dobrou (nejen) cestovatelskou přednášku

Chcete se podělit o unikátní zážitky z krásné země? Přemýšlíte, že byste si na příští cestu pár korun přivydělali v současnosti populárními cestovatelskými přednáškami? Nebo jste jen excentrický exot, který se chce trochu veřejně vybít a rozesmát pár náhodných pocestných? Pak je tento článek, v němž shrnuji dva a půl roku praxe potulného komedianta, přesně pro vás.

V několika sekcích se budu věnovat základním tipům a trikům, jak si připravit a odprezentovat slušnou cestopisnou přednášku, za kterou se nebudete stydět. V mnoha ohledech se tento článek hodí komukoliv, kdo chce něco veřejně vykládat.

Vynikajícího přednášejícího odlišuje od ostatních především praxe a něco, čemu můžeme říkat „jedinečný přístup“. Připomeňme si třeba Ladislava Ziburu, který jako první cestovatel začal Česko obrážet s formátem zábavného stand upu. Co se týče zlepšování praxí, tam pak vidím neskutečný pokrok oproti počátečním pokusům přímo na sobě.

Léta vystupování a dělání chyb sice nepřeskočíte, ale věřte mi, že dobrý prezentující se od toho opravdu špatného liší v podstatě jen přijetím a využitím několika základních pravidel.

Vhodný výběr fotek, poměrně rychle natrénovatelné prezentační základy, ideální délka a poctivá příprava stačí nejen na to, aby vás nikdo nevypískal, ale při soudném přístupu si ještě získáte nadšené publikum.

Publikum na začátku přednášky o Kyrgyzstánu

Pro koho budete prezentovat

Ještě než se pustíte do probírání fotek a deníkových záznamů je fajn si ujasnit pro jaké publikum a v jakém duchu chcete prezentaci mít.

Celá příprava a atmosféra akce bude jiná, pokud se jedná o pohodové promítání z dovolené pro pár kamarádů nebo chcete jít s kůží na trh zcela otevřeně a veřejně.

V prvním případě nejspíše z pohodlnosti, abyste nemuseli stejné historky vyprávět 50x, sezvete konkrétní lidi do vašeho oblíbeného podniku a nad pivem zavzpomínáte na největší úlety. Zde nemusí být příprava tak důkladná, protože kámoši vám ledacos odpustí a jsou vlastně rádi, že se dělíte o zážitek. I tak se vám mnohé fígle a znalosti z toho článku budou hodit.

Pokud však chcete prezentovat veřejně, pak je na místě věnovat své prezentaci dostatek času a ujistit se, že odvážlivci, kteří přišli na jim zcela neznámého člověka a ještě případně zaplatili vstupné, opravdu za svůj čas a peníze dostanou přiměřený zážitek.

Ne každý je rozený profesionál a nějak se začínat musí. Publikum umí být hodně tolerantní, pokud se dozví užitečné věci, přiměřené pobaví nebo jej nadchnou fotografie (nejlépe vše dohromady).

Blábolící uspávači hadů se 700 prakticky stejných nezajímavých obrázků však moc popularity nezískají.

V knihovně…

V jakém stylu chcete akci vést

Další v pořadí je otázka, v jakém duchu byste své vyprávění chtěli vést. Zde doporučuji držet se všeobecné poučky: „Dělej to tak, aby to bavilo v první řadě tebe.“

Chcete stand up, kde se lidi budou válet smíchy? Praktický souhrn, za který vám utrhnou ruce všichni, kdo tam chtějí taky? Kulturní okénko mapující zvyky, tradice, ztracené kmeny?

Všechno má své publikum a styly se dají do určité míry míchat, ale vždycky je dobré si nastavit svůj směr a toho se držet. Protože úplná všehochuť bude neslaná, nemastná a strašně dlouhá…

Osobně se snažím lidi vždy v první řadě pobavit a v druhé jim předat dojmy, které jsem si z dané země odnesl. Důležitý je pro mě osobní pohled na věc a zážitky, které konkrétní styl cestování (punk) může přinést.

Preferuji příběh, protože faktografická snůška, kterou si kdykoliv dohledám na wikipedii, mě samotného a troufám si říct, že ani většinu mých diváků nezajímá.

Pokud jste však antropolog amatér, zapálená skialpinistka nebo dokážete vyhledat ty nejneuvěřitelnější práce snů – jděte po své ose a přitáhnete stejně orientované nadšené diváky.

Jistému pánovi se například z celé přednášky nejvíce líbila tahle ještěrka…

Jaké máte zkušenosti s veřejným vystupováním

Pokud jste nikdy nemluvili na více než dva lidi pohromadě a to ještě kdesi v šeru sklepa, pak vás čekají těžké časy. Jakékoliv zkušenosti se hodí a vše se dá využít ku prospěchu svému.

Než jsem začal bavit obecenstvo svými průšvihy ze světa, věnoval jsem se dva roky improvizačnímu divadlu, moderoval pár představení a především absolvoval několik komunikačních kurzů na univerzitě, které mi daly skvělé základy, jak v roli přednášejícího nebýt za totálního blba.

Ještě před tím jsem mnoho let dělal instruktora a vedl sportovní tým. Takže jsem byl dost zvyklý mluvit na spoustu lidí a přimět je, aby mě víceméně poslouchali.

Pokud nic z toho nemáte, začněte na sobě pracovat. Uvrhněte se mimo komfortní zónu šedé myši v pozadí a někam se přihlaste. Kamkoliv, kde můžete na svůj projev dostat zpětnou vazbu. V mnoha městech existují třeba tzv. Toastmasters.

Tenhle pán uměl svůj projev opravdu procítit

Výběr fotek

S ohledem na vizuální základ cestovatelských výstupů si troufám říct, že nevhodný výběr fotek, dokáže celý večer totálně zazdít. Upozorňuji, že jde ruku v ruce s následující pasáží o osobní přípravě a do velké míry se prolíná a navzájem doplňuje.

Počet a délka

Nejzásadnější je rozhodnutí o počtu obrázků a tím pádem také délce celé prezentace. Platí zlaté ponaučení, že méně je více.

Ideální délka přednášky je 1 hodina a 40 minut včetně akademické desetiminutovky zpoždění na začátku (než dorazí a usadí se opravdu všichni diváci) a 15 minut přestávky na občerstvení (diváků) plus regeneraci hlasivek (vašich).

To, pokud nemáte praxi a nevíte sakra dobře, co děláte, znamená maximálně 200 fotek. Tečka!

Ano, toto pravidlo v mnoha svých programech porušuji, ale jen proto, že vím, co si ještě mohu dovolit a jak se s více fotkami poprat. S přibývajícími zkušenostmi to také můžete zkusit.

Mazání je těžké. Chápu, že vám všechny vaše fotky a k nim navázané historky připadají skvělé, mně ty moje taky. Škoda, že diváci to často vidí jinak.

Jde o to být v pohodě…

Každý obrázek proto zpochybňujte. Nešel by vynechat z některého z následujících důvodů?

• Je úplně zbytečný
• Je to nekvalitní snímek
• Není na něm nic extra zajímavého
• Je obsahově a formálně hodně podobný jiné předcházející/navazující fotce
• Jste na něm jen vy a nic extra zajímavého
• Historka k němu má význam jen pro vás, ale těžko pro nezaujatého diváka
• Historka k němu není v kontextu ostatních až tak zábavná
• Netušíte, co byste k němu řekli
• Diváci už pravděpodobně něco podobného viděli 1000x jinde – lze výjimečně přebít inovativním příběhem na pozadí

Výběr

Mimochodem to samé platí i pro jednotlivé historky. Výběr fotek a příběhů je nejlepší osekat jen na úplné „best of“ plus případné nutné podpůrné pilíře, bez kterých by některá opravdu hodně dobrá pasáž nedávala smysl nebo jsou nutné pro pochopení reality dané země.

To však neznamená ospravedlnění pro nezajímavý balast. Připomínám zmínku o wikipedických znalostech výše. Osobně se snažím držet věcí, které přímo ovlivnily můj cestovatelský zážitek.

Ladit celek ve smyslu „jen to nejlepší plus pilíře“ mi většinou zabere skoro nejvíce času a nebojím se své přednášky upravovat ani po několika štacích. Podle toho co funguje a co ne…

Zpátky k samotným fotkám. Obecně platí, že zaujme fotka, která je prostě pěkná nebo zajímavá svým obsahem. Nejlépe však obojí.

Na druhou stranu jako divák rád odpustím rozmazanou mobilovku, pokud zachycuje něco fakt vtipného/zajímavého. Z pozice přednášejícího pak miluji momenty, kdy to sálem zašumí jen proto, že se na plátně objevilo sakra hezké a povedené cvaknutí.

Úpravy

Pro kohokoliv, kdo se rozhodne prezentovat veřejně, platí nutnost své fotky aspoň minimálně upravit. Už pouhé ořezání dokáže zázraky. I když nejste profesionální fotograf, je fajn své dokumentární dílo trochu korigovat také stran expozice, úrovní a kontrastu. Usnadníte tak divákům přežití po vizuální stránce.

Různorodý obsah

Při přípravě prosím myslete na diváky. Ne na sebe. Tím se snažím říct, že vaše selfie fakt, ale opravdu nikoho(!), nezajímají. Pokud nejste sexy holka v bikinách. Pak se však pro získání pozornosti nemusíte drbat s přípravou přednášky….

I když jsem milovník přírody, tak 129 krajinek za sebou se tráví také dost těžko. Je fajn najít balanc a snažit se o různorodost.

Při řazení fotek se snažím o rytmus a jeho změny. Budovat tematické celky i střídat a překvapovat.

Jako základní pravidlo mám:

Neukazuj sebe. Předpokládej důvěru všech, že jsi v dané zemi byl. Ukaž, jak to tam vypadalo a kdo  – případně co – a jak tam žije.

Výpůjčky

Na závěr okrajová poznámka k vypůjčeným fotkám. Za mě je v pořádku půjčit si ilustrační fotku tam, kde mi opravdu chybí podklad. Nejlépe z některé z free fotobank jako je pexels nebo pixabay. Takové výpůjčky však vždy přiznávám (uvedený zdroj) a uchyluji se k nim jen zřídka.

Třeba tohle žádná fotobanka není. Jen norská realita…

Tip z mého krámku

Dej si něco dobrého z krásného plecháčku.

Odolný hrnek o objemu 400 ml s jedinečným horským motivem, který skvěle poslouží doma i na čundru.

Prohlédnout na eshopu

Neodflákněte přípravu

Druhým způsobem, jak svou prezentaci poslat do pekel, je vykašlat se na přípravu. Určitá míra improvizace je osvěžující, ale třeba u mě jen asi tak 2% z celku. Má druhá nejpodstatnější rada tedy zní: Mějte své vystoupení připravené. A to sakra dobře.

Nezapomeňte si projev vyzkoušet a zjistit, co vám jak jde do pusy, jak vám to celé vychází časově, kde máte jakou fotku a jak funguje celek.

Nejen že si ušetříte spoustu nervozity, ale hlavně se diváci nebudou muset dívat, jak v polovině případů marně přemýšlíte, co k čemu říct. Ano, vždycky v nejhorším můžete popsat, co přesně je na fotce, ale vystoupení složená výhradně z vět typu „A tady vidíme údolí XY“ nebo „Zde stojím před“…. jak to říct? Nejsou moc zábavná.

Rozlišení

Pro jistotu zopakuji moudro už z výběru fotek. Je potřeba rozlišovat, co přijde zábavné a zajímavé vám a co divákům. Z osobní zkušenosti vím, že je to opravdu fajnové a náročné umění a ne vždy se člověk trefí. Jsem-li však na pochybách, snažím se spíše zahazovat.

Například. Pokud pociťujete nutkání informovat, co jste měli ke snídani, tak pokud to nebyl vlastnoručně ulovený a upečený jedovatý had – nechte si své vločky pro sebe.

Znalosti na pozadí

I když jsem se o faktografických znalostech vyjadřoval hanlivě, tak znát pozadí – tedy nedávnou historii země, kulturní zvyklosti a vůbec cokoliv, co může vysvětlovat jakoukoliv odlišnost od nám dobře známé reality – není vůbec na škodu.

Naopak. I když 70% dostudovaných znalostí veřejně neprezentuji, dávají mi jistotu, abych neplácal hlouposti, a hlavně se mi o tématu lépe mluví, když znám souvislosti. Důležité je, pokud mi něco vrtá hlavou, nehledat jen na internetu, ale ptát se přímo místních v terénu.

Malý prodejce betelu – čtvrté nejrozšířenější drogy na světě.

Logické celky

V modelování projevu jdu po logických celcích a zřetelně je odděluji. Takovým základním prezentačním útvarem může být popis konkrétní oblasti (trek), téma (kulinářské okénko) nebo příběh (zatčení armádou).

Divák by měl vždy vědět, o jakém tématu se mluví a kdy skončilo.

Časové detaily

Ohledně času vím, že v delších formátech je trefit se na minutu přesně skoro nemožné. Každý naostro před diváky mluví jinak rychle – někdo pomaleji, jiný rychlejc. A pokaždé mi vypadne z hlavy něco jiného.

Chce to trochu zkušeností na odhad celkového času stand upu nebo kdy přijde přestávka. Může to vypadat jako hloupost, ale někdy jde o koordinaci s jinou akcí v nasmlouvaném prostoru nebo třeba o odjezd vlaku domů.

Vizualizace

Snažím se nikdy nezapomínat, že kromě vlastního blábolení mám za sebou i mocný vizuální nástroj – fotografie nebo ojediněle video.

Vždy je organicky začleňuji do svého projevu. Někdy mluvím více já, někdy samotné obrázky. Hraju si s nimi, reaguji na jejich obsah, ilustruji s nimi své myšlenky a příběhy, vytvářím kontrasty.

Ve filmu platí poučka „Nekecej o něčem, co můžeš ukázat“. Při projevu taky.

Velké divy dokáže udělat také samotné časování. Ve svých vtipech si hraju s tím, kdy která fotka přijde na plátno. Když naváže na vhodná slova a utvoří ten správný kontrast, diváci se chechtají desetinásobně víc.

Miluju také vizuální fórky. Skvělý vtip mám například ve stand upu o Pamíru, kde vyprávím, jak mi vypadl foťák z jedoucího auta a omlouvám se, že následující fotky už budou vypadat trochu rozbitě.

Au…

A pak tam šoupnu nezprzněný obrázek. Katarze a úleva diváků, že to má technika přežila, poté co mě v duchu politovali. K nezaplacení….

Uf…

Pro správné časování a jednoduchou prezentaci je super mít v ruce tzv. prezentér neboli „klikadlo“. Dálkový přepínač se dá pořídit od čtyř stovek a pokud to s prezentacemi myslíte vážně, je to skvělá investice.

Co si ohlídat těsně před akcí

Tak a jdeme na to naživo….

Příprava techniky

Základem je přijít včas a ověřit si, že veškerá technika funguje a je správně nastavená. Stát se totiž může cokoliv a je vhodné mít dostatek času problém řešit. Zejména na místa, která zatím neznám a nemám jejich techniku „osahanou“, přijíždím zásadně minimálně hodinu před začátkem akce.

Nefunkční kabely, chybějící projektor, shořelý notebook, nutnost kompletně přestavět celý prostor… to všechno jsou radosti, se kterými jsem se setkal. Přednáška se však nakonec vždy konala.

V případě, že máte výjimečné štěstí a vše funguje jak má, tak nastavení projektorů je kapitolou samou pro sebe. Koukat na vyblité barvy nebo naopak krásné fotky šíleně zprzněné přeostřeným a překontrastovaným projektorem je bolestivé. V průběhu minulých let jsem se naučil vymáčknout maximální dostupnou kvalitu i z nejmuzeálnějších kousků.

Mimochodem. Pokud nemáte notebook s konektory VGA i HDMI, noste si redukci. A pokud nevíte, o čem teď mluvím, tak si to nastudujte. Předpokládat, že všude mají perfektní technické zajištění a vždy připraveného chlapíka, který se v místní technice vyzná, je zhruba v 60% případů dost naivní.

V případě, že je součástí vašeho představení zvuk, nezapomeňte se o tom zmínit spolupořadatelům s předstihem. Obecně je vhodné se předem domluvit, jaká technika je k dispozici, a jaké jsou vaše požadavky, co by mělo být zajištěno. Vyhnete se tak nemilým překvapením.

Třeba přednáška ve vlaku na Žiwell Express je vždycky trochu punk. Foto: Martin Zavadil

Příprava přednášejícího

Mám zásadu, že před výstupem nikdy nepiju. Dle cimrmanovského divadelního hesla „i opilého, zahraje lépe střízlivý“ na panáky na kuráž nevěřím. Malé pivo, v případě, že jsem nedokázal odolat lokálnímu speciálu, je ještě v normě. Sedm dvojitých Jacků, jak si to dopřál jistý kolega, už je silně přes čáru.

Když je to jen trochu možné (vlak neměl 70 minut zpoždění atp.) snažím se před zahájením stand upu někam uklidit a dát si pět minut pro sebe. Rozmluvit se, chvíli kecat kraviny jen abych se naladil na improvizaci.

Pokud jsem danou přednášku dlouho neměl, připomínám si fotky a části textu, abych nezapomínal. Při devíti různých programech už to není sranda vše udržet v hlavě aktuální.

Vždy si pro sebe řeknu začátek – uvítání, vymyslím si nějaký lokální fórek, začátek prezentace. A taky závěr, který se snažím mít vypointovaný.

Vždycky na sobě poznám, když jsem tuhle přípravu podcenil. Trvá mi, než se rozmluvím a nemám z akce tak dobrý pocit.  Stává se to minimálně, ale má snaha je podobné situace redukovat na nulu.

Jdeme na to…

Jak zvládnout prezentaci před lidmi co nejlíp

Dokonalé ovládnutí prezentačních schopností je podobně náročné jako porozumění východním naukám nebo bojovým uměním. Je snadné začít a rychle se odlišit od těch, kdo neví nic. Ale stát se mistrem trvá celý život. Sám jsem někde na počátku cesty, ale shrnu pár základních tipů.

Dávejte si majzla na vatu – různé výplňové zvuky typu „eeehmmm, vlastně, nooooo, eeaeaeaa“…

Hrajte si ve svém projevu s dynamikou řeči. Nebojte se přehánět (přiměřeně) nebo ztlumit. Monotónnost v duchu uspávače hyperaktivních hadů je velký zabiják divácké pozornosti.

Mluvte však srozumitelně. Tzn. ne příliš rychle. Obecně mám vypozorováno, že ideálním tempem projevu je takové, u kterého sám sobě připadám mírně retardovaný.

Nenechte se rozhodit, pokud něco nevyšlo podle plánu. Diváci neznají originál ve tvé hlavě a skoro nikdy nic nepoznají. Všimnou si právě až zaseknutí.

Nikdo se nedozví, co jste vynechali. Když na něco zapomenete, prostě pokračujte dál. Pokud je podstatná pro pochopení dalšího děje, dá se vynechaná informace ve vhodnou chvíli v krátkosti dovysvětlit.

V případě, že se opravdu viditelně kousnete a za boha nevíte, jak dál, nebojte se svou prekérní situaci naférovku okomentovat. Lidi se rádi zasmějí a vy i publikum se uvolníte. Většinou mezitím přijdete na to, jak pokračovat. V nejkritičtější situaci zkuste mluvit o jmelí. Minimálně znalce Járy Cimrmana fest pobavíte :)

I když se jedná o vyšší dívčí, hrozně funkční je reagovat na diváky. Když je vidět, že jste živý vypravěč a ne stroj se založenou kazetou. Takže doplnění jejich komentářů, nadhazování otázek, vyzývání k akci a následné reakce… Čím více zvládám interakci s publikem, tím více mě výstupy baví.

Profesionální vypravěči svůj příběh jasně ohraničují. Důležité je na začátku vtažení do „pohádky“ – v našem případě reality neznámě země. A na konci její opuštění, odseknutí a zanechání posluchače s náměty k přemýšlení.

Univerzálním lékem na spoustu řečových a dalších problémů je živost vyprávění, energie, viditelné nadšení pro věc. Ale pozor na přehánění a faleš. Není nic horšího než afektovaný exot na podiu.

Neotáčejte se pořád na plátno. Mluvte do diváků. Ideální je mít notebook s prezentací před sebou, takže stále vidíte, co promítáte.

Nikdy nezapomínám vzít si k mluvení vodu. Obyčejnou, bez slazení. Bez cca půl litru na 40 minut by se mi prostě zadřela mluvidla. Neodporučuji vodu nahrazovat sladkými limonádami – slepí vám to pusu – ani alkoholem.

A hlavně to chce klid…

Jak na výběr vhodného prostoru

Na začátku budete stát před dilematem, kde vlastně prezentovat. Při prvních pokusech je fajn, pokud máte svou oblíbenou hospůdku nebo kavárnu, kde mají projektor. Kamarády do ní snad dostanete a můžete společně zjišťovat, jak vám vystupování jde.

Pro veřejnější akce je vhodné vybírat si místa, kde podobné akce bývají pravidelně. Lidé jsou na ně zvyklí a sledují stránky a program kulturního zařízení. Strašně to zjednodušuje propagaci.

Pro začátek bacha na velké oči a neplaťte si zbytečně nájem ve velkých sálech. Velmi pravděpodobně budete zklamáni. Zkuste si nejdříve vybudovat nějaké renomé, než se pustíte do větších investic.

Většina rozumných podniků si bere mezi 0% a 40% ze vstupného. Často vůbec nic, pokud je vstupné dobrovolné a fungují z útraty diváků.

Někdy je to trochu punk…

Propagace

Založit akci na facebooku a doufat, že lidi přijdou sami od sebe, je stále naivní i v době sociálních médií. Facebook je skvělý nástroj, ale je nutné mu pomoci. Poprosit kamarády o sdílení a pozvání známých (decentně – nebuďte lidský spam) nebo přihrání eventu do regionálních kulturních skupin je skvělý začátek. Na uváženou je také investice pár stovek do reklamy.

Důležité je také promování offline. I dnes nejlépe funguje, když někomu něco osobně řeknete, někam jej pozvete. Do vyvoleného podniku pověste přiměřeně velký a hezky vypadající plakát se základními informacemi. Ukázky mých plakátů najdete níže.

Co se týče internetové propagace mimo facebook, osvědčilo se mi nahrání akcí do některých kulturních přehledů (Informuji.cz nebo Goout) a zejména upozorňování místních infocenter. Většinou totiž spravují obecní kulturní kalendář (často můžete akci přidat sami přes nějaký formulář) a z něj pak přebírají eventy také do tištěného radničního plátku. Z něj se pak o akci dozvídají zejména starší lidé a jedná o velký zdroj návštěvnosti především v menších městech.

Co podle mě nemá vůbec smysl je pokus o plakátovou kampaň. Vyvěšený poster na přednáškovém místě nebo pár letáčků do míst, kde se zdržuje cílová skupina je super. Ale výlep plakátů po městě je s ohledem na své náklady silně neefektivní – pokud nemáte na svou propagaci aspoň 15 000 Kč.

Hlavně neseďte s rukama v klíně, protože diváci sami nepřijdou. Pokud zrovna náhodou nepřednášíte o Gruzii, Kanadě nebo Novém Zélandu. Tyhle nejžádanější země se tak trochu propagují samy, to je pravda… ale stejně je lepší jim pomoci.

Na Travel Slamu, z kterého je tento obrázek, nepřednáším, ale organizuji jej a moderuji. Zpropagovat takovou akci přišlo třeba 150 lidí dá práci.

Vstupné

Jaké nasadit vstupné dost záleží podle toho, jaké už máte renomé, kde konkrétně přednášíte a jaké jsou vaše náklady. Na začátku doporučuji zkusit dobrovolné a později případně přejít do částek okolo 50 korun. Za kilo už musíte dát lidem vypilovanou a kvalitně odvedenou show. Za více už přednášejí opravdoví profíci nebo celebrity.

Pokud věříte, že vaše vyprávění a fotky za to stojí, dali jste si s přípravou opravdu práci a víte, že lidé chodí a vše funguje – nebojte si o peníze říct. Česká republika má úžasnou výhodu ve faktu, že cestovatelské projekce se u nás etablovaly jako seriózní způsob, jak strávit kulturní večer. Někdo jde do kina, někdo se zasmát zcestovalým bláznům.

Příprava akce, cestovné, pronájem… to všechno něco stojí. Chce to však soudnost a postupné začátky. Když mě nikdo neznal a všemu jsem se teprve učil, přišlo by mi přehnané vstupné jako drzost. Ctím, že divák si za své peníze má odnést přiměřenou kvalitu a zážitek.

Dá se tím živit?

Lehce filosofická otázka na konec. Zde bych použil analogii knižního trhu. Nějakou knihu vydal kde kdo, i když ani to není jednoduché, ale živit se psaním… To dovede jen pár vyvolených a popravdě řečeno 99% populace na to nemá. Ať už kreativně nebo psychicky.

Můj život se v mnohém podobá kočovným hercům nebo muzikantům. Každý den jiná štace, v sezóně trávím své dny ve vlaku, sociální družba upozaděna, režim dost specifický. Troufám si říct, že to chce hodně zvláštní nastavení v  hlavě, aby se člověk nezbláznil.

Rovněž si musím velmi často připomínat, proč mě tenhle podivný styl baví. Ano. Je v tom určitá svoboda, vlastní podnikání, obrovská různorodost, možnost vidět svět i naši zem nebo potkat při práci zajímavé lidi.

Ale osobní daň, kterou platím není malá. Musel jsem se naučit skloubit pracovní a osobní život a nebylo to jednoduché. Stále s tím bojuji. Ale vím, proč to dělám a dokud nepadnu vyčerpáním nebo mě to nepřestane bavit, budu pokračovat. Zkrátka nejsem zaměstnanecký typ.

Co se týče finanční stránky, tak mé privátní Ferrari před kavárnou parkovat asi nikdy neuvidíte. Víceméně rentabilní začalo mé podnikání být teprve po dvou letech. Do té doby jsem fungoval z úspor, melouchů a pevné vůle. To jen tak, abyste případně věděli, do čeho se pouštíte.

Edit 2022: A potom přišel covid…. Tak uvidíme, jak ho kultura přežila :)

Ať budete dělat cokoliv, pravděpodobně si pořád vyděláte víc než rybáři v takové Barmě

Na článku se podílel také Lukáš Lacko ;)