Kam až člověka může dovést touha bloudit a objevovat? Jak se nenechat zaskočit průšvihy a vypořádat se s kulturním šokem? Jaké to je doopravdy cestovat sám? Takové myšlenky mi obvykle táhnou hlavou, když strávím delší dobu na dostatečně zvláštních stezkách. Na hodně otázek nemám odpovědi, ale vyplatí se o nich přemýšlet.
Kromě mých úvah však v knížce najdete především spoustu zábavných příběhů z odlehlých horských údolí či zapadlých uliček – zkrátka z míst, kam se povětšinou moc nechodí, ale kde čekají ty nejznamenitější krásy i podivnosti našeho světa. A samozřejmě vyprávím také o lidech, na které lze cestou natrefit, neboť bez nich by to celé nemělo duši.
Jak ji sehnat
Knihu si můžeš objednat u mě na eshopu rovnou znehodnocenou mým podpisem. Na přání připojím i speciální věnování ;) Kromě toho ji objevíš v každém slušném knihkupectví, ale přiznám se bez mučení, že nákupem tady mi při stejné ceně přispěješ víc.
Elektronickou verzi seženeš na Martinus.cz
Hrdý autor Kuba Venglář :)
Ukázka
Těch pár kilometrů od křižovatky s hlavní silnicí k jezeru Neor mi připadalo nekonečných. Silou vůle jsem se snažil své ušní bubínky přesvědčit, aby nepraskaly a zachovaly aspoň část své schopnosti přenášet zvuk i pro období života, až vystoupím z auta. Pokud mě dříve nezabije hudební vkus těch dvou chlápků, co mě vzali na stopa.
Íránci v posledních letech prý objevili kouzlo horské turistiky. Kromě čistého vzduchu a přírodních krás je do kopců žene především touha po svobodě. Mezi horami, mimo dosah náboženské policie, shazují ženy šátky, milenci se vodí za ruku a z autorádií duní západní popové hity nebo cokoliv, k čemu se dostali při poslední šifrované seanci s youtubem. Ve městech je podobné chování pochopitelně nelegální. V nečekaně otevřených rozhovorech s místními mi často přišlo na mysl Československo před rokem 1989. U nás trampové také utíkali do přírody, kde mohli aspoň na chvíli zapomenout na spoutaný a smutný svět komunistického režimu.
Takhle vypadá stejná kapitola o kousek dál přímo v knize.
Hory i pro mě vždy znamenaly svobodu. Volnost pohybu, prázdnou hlavu a absenci tlaku běžných povinností. Pro obyvatelé zemí, jako je Írán, jsou mnohem víc. Jsou místem, kde aspoň chvíli můžou žít normálně. A třeba si i zatančit, kdyby chtěli…
Nebo prověřit svou prďáckou reprosoustavu neidentifikovatelnou produkcí na pomezí hudby a stonásobně zesíleného záznamu dvanáctiválcového závodního motoru. Snažím se být slušný stopař a vydržet prakticky jakoukoliv libůstku řidičů, co byli té lásky a nabrali mě. Tentokrát jsem se ocitl na hraně, ale než došlo k nevratnému poškození sluchu, vysvobodila mě modrá hladina jezera zvěstující víkendový cíl rekreantů a startovní bod mého přechodu pohoří Talesh. Pár úsměvů, přání hodně štěstí a dál už mě doprovázely jen vlastní neuspořádané myšlenky…
Více si můžeš přečíst v kapitole „Jaro v Talyšských horách a svěží vítr od Kaspického moře“.
Listování knihou
Autorská čtení
Můžeš si vybrat mezi dvěma záznamy:
- Jarní čtení z tehdy teprve chystané knihy. Bohužel proběhlo jen online, protože covid…
- Podzimní čtení. Bohužel proběhlo jen online, protože covid…
Ukázka z kapitoly O odvaze a strachu s ilustrací Luďi Vojtovičové.
Hodnocení a recenze
- Co si myslí čtenáři na Databázi knih
- Milá recenze knižní nadšenkyně @jeduvknize
- Shrnutí a hodnocení šéfredaktorky Světa outdooru
Máš přečteno?
Až si knihu přečteš, budu moc rád za veřejné hodnocení, doporučení atp… Svůj názor můžeš publikovat třeba na jednom z oblíbených knižních serverů:
A takhle jsme knihu pokřtili čajem…