Sedm mýtů o Íránu a jak je to s ním doopravdy


Tento článek pochází z webu Za horami.cz, kde najdeš jeho online verzi včetně případné fotogalerie. Až budeš opět ve spojení se světem, můžeš se také podívat na Facebook @zahoramicz, co je nového.

Pokud se jedná o tak komplikovanou zemi jako je Írán, je nesmírně těžké udělat si aspoň zčásti objektivní obrázek, jak to tam vypadá a chodí. Zejména díky častým zprávám v médiích, které jsem dříve vnímal někde na úrovni informačního šumu, lze velmi snadno dojít k nepřesnému dojmu vykreslujícímu přinejmenším problematickou destinaci. Oproti nim stojí oslavné ódy lidí, kteří bývalou Perskou říši osobně navštívili a převážně byli nekonečně nadšení vším, co jim tato krásná země nabídla. Má vlastní měsíční cesta mě pochopitelně přiměla zajímat se o dané území mnohem důkladněji než doposud. A přijít na kloub řadě nepřesných představ, s nimiž se běžné setkává každý, kdo se o Íránu zmíní. Přičemž se nemusíme omezovat jen na politiku a náboženství…

Yazd Ulice

Ulička v pouštním městečku Yazd

Zájem mě neopustil ani po návratu, ba naopak. Co jsem viděl a zažil, pouze podnítilo mou zvědavost. Navíc jsem kvůli přednášceVítejte v Íránu“ chtěl docela dobře vědět o čem mluvím a doplnit si souvislosti. Následoval tedy důkladný průzkum průběžně porovnávaný s mou osobní zkušeností.

V jeho průběhu vyplavaly na povrch některé běžné omyly, jež možná působí povrchně, ale z hlediska mechanismu vzniku je naprosto chápu. Jiné problémy vyžadují složitější vysvětlení, protože i cestovatelé mívají tendence přehlížet komplexitu kolem se rozkládající reality a mnohdy zapomínají zmínit, co v ní není rozkošné a dechberoucí.

Pojďme se tedy podívat, jak je to s nejčastějšími mýty o Íránu:

Urmia solne jezero Zapad Slunce

Vysychající solné jezero Urmia…

Počkej není tam náhodou válka?

Tak tohle je zrovna jednoduché. Není. Írán není Irák. I když se tyto dvě země díky svému názvu a geografickému sousedství pletou, dost se liší. Na rozdíl od sousedů, kteří se naposledy potýkali s tzv. Islámským státem, neměl Írán na svém území za posledních třicet roků žádnou velkou válku.

Naposledy se Íránská armáda škorpila v osmdesátých letech právě s Irákem. Cestování po Íránu je v současnosti velmi bezpečná záležitost, pokud byste se vysloveně aktivně nevloupali do některých méně stabilních pohraničních oblastí.

Nic na tom aktuálně nemění ani politická a mediální přetlačovaná s USA. Na Írán jsou uvaleny sankce omezující mezinárodní obchod, ale do ozbrojeného konfliktu je naštěstí velmi daleko.

Iran Mucednici

Památka padlým vojákům z Íránsko-Irácké války v 80 letech. na podobné obrázky narazíte ve většině měst.

Všude samá poušť…

Jistě, z hlediska rozlohy tvoří většinu země vyprahlá pustina (z čehož je navíc jen malé procento typická fotogenická poušť s písečnými dunami).

Iran Poust maranjab

Poušť Maranjab.

Kromě toho ale v Íránu najdete i spoustu úchvatných pohoří a vůbec přírodní pestrost jako v málokteré jiné zemi.  Z Teheránu lze ještě v květnu vidět zasněžený hřeben Alborzu v podstatě kousek nad městem. Přitom jinde v kopcích už pučí jaro, které zas o pár set kilometrů jižněji dávno přešlo do pomalu žloutnoucího léta.

Sahad Mountains

Pohoří Sahad mi vystavilo v přechodu stopku kvůli sněhu.

Sotva projdete hustým lesem, zjistíte, že na pobřeží Kaspického moře se na zaplavených políčkách pěstuje rýže a nad městečkem Lahijan mají i kousek čajových plantáží.

Talesh Mountains Jaro

Jaro v pohoří Talesh.

Optikou různorodosti – tedy co se týče celkové diverzity a různých podob krajiny, které zde můžete najít – je Írán extrémně bohaté území.

Lahijan Cajova Zahrada

Čajové zahrady nad Lahijanem.

Íránci trpí nenávistí vůči Americe a západu

Právě naopak. Navzdory rétorice své vlády většina obyvatel, se kterými jsem se bavil, cokoliv amerického nebo evropského až nekriticky zbožňuje. Je to pro ně ozvěna normálního a svobodného světa.

I přes přísnou cenzuru internetu mladí lidé umějí používat šifrovací technologii VPN, díky které se na zahraniční weby jako je třeba youtube v pohodě dostanou. Starší lidé pak nostalgicky vzpomínají na vládu šáha před islámskou revolucí v roce 1979. Ne že by tehdejší režim byl bůh ví jak demokratický, ale minimálně se jednalo o prozápadně a z hlediska společenských pravidel volněji smýšlející monarchii.

Azadi Tower Selfie

Azadi Tower – Vež svobody. Slušná ironie…

Bohužel jejich vidění našeho světa je silně zkreslené optikou informací, které vyhledávají, a srovnání, kterého se jim takto dostává. Často nás vnímají jako zhýralý svobodný ráj, ale zcela přehlížejí problémy, které tu máme. Což je do značné míry pochopitelné, neboť ve srovnání s těmi jejich působí malicherně.

Theran Fried Chicken

Tehran Fried Chicken – TFC. Co mi to jen připomíná…

V Íránu žijí fanatičtí muslimové

Ačkoliv statistiky hovoří o více než 90% obyvatel, kteří se hlásí k islámu, reálně má spousta z nich k náboženství velmi vlažný postoj. Nebál bych se říct, že slušné procento lidí, s kterými jsem se setkal, byli zapálení muslimové asi tak, jako je průměrný Čech vzorným křesťanem.

Mnozí se od víry dokonce záměrně odvracejí na protest kvůli své vládě, která má podobu náboženské autokracie.

Isfahan Most

Tradiční čádory nejsou zas tak časté oblečení.

Samozřejmě, že velká část obyvatel jsou naopak aktivní věřící, kteří se pravidelně modlí a třeba dodržují ramadán v jeho nejpřísnější formě. To jim však nijak nebrání být velmi příjemnými lidmi, se kterými je radost setkat se a hovořit.

Jediný vnímatelný náboženský extrémismus jsem pochytil z projevů Íránské vlády a její mezinárodní politiky. V tomto případě se však jedná o záležitost zcela oddělenou od způsobu, jakým přemýšlejí běžní lidé.

Iran Mesita

Když už jsme u toho… mešity bývají velmi příjemná místa.

Možná to nejsou teroristi, ale pořád jsme v dost divoké zemi, ne?

Írán je pravděpodobně pro turistu jedna z nejbezpečnějších zemí světa. Nejen že vám zde nehrozí nechtěná účast při explozivním vyřizování účtů. Statistiky okradení a jiných nepříjemností jsou vůči zahraničním návštěvníkům zcela mizivé.

Jako příklad může sloužit nutnost nosit při sobě velkou hotovost. Kvůli v médiích propíraným sankcím není Írán napojen na mezinárodní bankovní systém. Proto jsem si musel přinést všechny potřebné peníze s sebou v hotovosti. Z osmi stovek euro permanentně zašitých v batohu, brašně a dalších schovkách jsem měl původně dost nahnáno, ale po týdnu jsem se zcela přestal bát.

Riziko, že by mě někdo aktivně obral jsem vnímal jako minimální. Když nepočítám drakonické zákony přispívá k bezpečnosti i bezbřehá touha místních ukázat svou zemi v co nejlepším světle.

Teheran Metro

Největším rizikem hned po hlídacích psech bylo, že se mi nepodaří vystoupit z metra na správné stanici…

Íránské náboženské zákony jsou dost drsné

Jo – pravidel, která se v Íránu musí dodržovat je mnoho a jsou extrémně limitující. Drasticky zasahují do osobního života lidí a kromě módního diktátu adekvátního oblečení také zakazují všechno možné od západní hudby, přes tanec až po jízdu žen na bicyklu. Díky značné genderové segregaci je mi též záhadou, jak se Íránci vlastně seznamují.

Při pokusu o bližší obeznámení s podobou všedního života v náboženstvím řízeném státě jsem však narazil na zásadní potíž. Dohledat, co přesně se smí, nesmí nebo raději nemá, není snadné. Především proto, že mnoho omezení není ani tak dáno zákonem jako spíše obyčejnými tradicemi a kulturou, která je muslimskou vírou prodchnuta sama od sebe.

Jaký by byl váš život v Íránu tak silně závisí od místa, kde byste se narodili a vaší rodiny. Jednotlivé provincie se na výklad zákonů a pravidel dívají buď přísně nebo relativně volnomyšlenkářsky. V případě, že jsou vaši rodiče jen vlažně nábožensky založeni, bude se vám – pokud většinovou víru taktéž neberete úplně vážně – dýchat mnohem lépe, než kdyby byli zapálení tradicionalisté.

01 Dsc7960

“Hele, tady hrají. Smím prosit?” Ne, tančit je zakázáno…

Kapitolovu samou pro sebe je množství „nepsaných zákonů“. Pravidel, která nejsou ukotvena oficiálně, ale prostě se dodržují. Jedním z nich je „zákaz“, který donedávna neumožňoval ženám navštívit sportovní utkání. Vyběhaní fotbalisti v kraťasech by je totiž mohli mravnostně pohoršit… Od podzimu 2019 je toto pravidlo zmírněno, ale bůh ví, jak dlouhého to bude mít trvání. Více o pohrůžce FIFA a tragickém protestu Sarah Chodajrové najdete na webu ČT 24 nebo The Guardian.

Zamyšlení nad těmito pravidly je pro nás jako turisty poměrně zásadní. Přesto, že máme z titulu návštěvníků přivážejících do země hromady peněz, velké množství omluvenek, většinu nařízení a zvyklostí je radno respektovat.

Proto nás sice společně ubytují i jako nesezdanou smíšenou dvojici (což je nemožné, pokud by jeden z páru byl Íránec nebo Íránka), ale bez šátku na hlavě v případě ženy a vhodného oblečení u obou dvou bychom ven lézt neměli. Náboženská policie sice na chybějící pokrývku hlavy nejprve pouze upozorní a až v případě obstrukcí řeší situaci pokutou, ale není radno provokovat. Dovážet si do země, kde je tvrdě vynucována prohibice desinfekční slivovičku je pak vyloženě konina.

Hidzab Holka

Normální móda modernějších Íránců

Írán je turistický ráj…

Doslovně vzato, je toto tvrzení pravdivé. Avšak přes všechny výše vyvrácené mýty a pochopitelné tvrzení většiny turistů, jak strašně skvělá a úžasná země Írán je, ve výsledku jsem se neubránil ponuré náladě. Komplexní obrázek tamního života je totiž všechno, jen ne veselý.

Ano, Íránci jsou strašně hodní a kam se návštěvník vrtne, tam najde něco nového a zajímavého. Ale pohled turisty ze západu je nutně zkreslen faktem, že nemusí žít v nesvobodném systému a má s sebou pravděpodobně až zbytečně moc peněz, protože díky obrovské inflaci je pro něj tato země neuvěřitelně levná.

caravanserai kazvin

Ach ty památky…

To zdaleka neplatí pro většinu obyvatel, kteří se potýkají s nedostatkem práce a stále rostoucími cenami. Nemluvě o spoustě razantně omezujících pravidel a zákonů.

Můj pohled na věc zcela vystihuje situace z jedné kebabárny, kam jsme asi třetího dne zavítali na večeři. Jak už to tak v Íránu bývá, jeden z hostů si k nám přisedl a zajímal se jak se máme, odkud pocházíme a jak se nám u nich líbí. Samozřejmě jsme automaticky odpovídali, že se nám v Íránu líbí velmi. Protože jsme slušně vychovaní a taky to byla pravda.

V tom se k nám otočil strávník od vedlejšího stolu, který dosavadní konverzaci zjevně rozuměl a smutně si rýpnul: „Jo jo… vy se tu máte super, ale nám se žije na houby.“

V tu chvíli jsem už z Íránu viděl dost, abych díky jeho pošťouchnutí přehodnotil své budoucí odpovědi na podobné dotazy stran svých perských dojmů:

„Hele, kámo, já jsem nadšený. Ale vím, že vy to máte těžké…“

Iranci Jidlo

Íránci… jsou strašně milí lidi. Škoda, že žijí v poněkud smutném světě.


Tento článek pochází z webu Za horami.cz, kde najdeš jeho online verzi včetně případné fotogalerie. Až budeš opět ve spojení se světem, můžeš se také podívat na Facebook @zahoramicz, co je nového.

Spokojený čtenář?

Ať už patříš k náhodným návštěvníkům nebo věrným ctitelům, pokud mě toužíš podpořit v další tvorbě, existuje pár možností jak si oboustranně udělat radost. Také můžeš přijít na některou z mých přednášek.

Související články

Komentáře

  Upozornění na nové komentáře  
Nekomentuji, ale