Kaňon Charyn a Údolí hradů: Když si příroda hraje, mají lidi na co koukat

Kazachstán je typicky především nekonečnými rovinami, které střídá ještě víc ubíjející poušť. Pouze čas od času a zejména na okrajích této rozlehlé země lze najít zpestření v podobě jiných přírodních útvarů. Jedním z nich je kaňon Charyn, který se zařezává do terénu s razancí ruchadla bratranců Veverkových a estetickým citem sochaře Myslbeka. Roztodivné útvary a několik kilometrů vyprahlého údolí umožňují místním i zahraničním návštěvníkům představit si, jak to vypadá v zemích, kde jsou podobné kaňony jako doma. Však mu zdejší hrdě říkají „náš kousek Mexika“ nebo taky „malý Grand Canyon“.

Vtipné je, že největší turistickou atrakci představuje pouhý boční výběžek nazývaný Údolí hradů (Valley of Castles), který má sotva tři kilometry na délku. Do skutečného říčního kaňonu táhnoucího se 150 kilometrů napříč územím národního parku o rozloze srovnatelné s Českou Republikou se vypraví jen minimum návštěvníků. S ohledem na kvapně ubíhající čas do odletu jsme se neradi přizpůsobili manýrům většiny a rovněž se spokojili s klasickým „best of“.

Tady by se nám mohlo líbit, Valley of Castles

Zadarmo Kazach nehrabe

V rámci regionu střední Asie je Kazachstán rozhodně nejvyspělejší zemí. Almaty má dokonce metro, a co na tom, že s ním skoro nikdo nejezdí. Tradiční přispívání na benzín v rámci autostopu je zde ovšem svaté a sehnat někoho, kdo by nás popovezl zadarmo není žádná sranda. Stejný zvyk platí i v Kyrgyzstánu nebo Tádžikistánu, ale tam mi to s ohledem na zjevnější chudobu přišlo logické. V Kazachstánu se mi majitelům poměrně luxusních vozítek až tak ochotně dávat nechtělo.

Jenže pak jsme jednoho zamračeného odpoledne stáli na křižovatce deset kilometrů od kaňonu a situace zvolna směřovala k nepříjemné procházce pustinou. Když nám zastavil jeden z mála opozdilých výletníků a rázně zavelel „po tišiči“, tak šly všechny psychické bariéry stranou a po drobném smlouvání jsme mu po té pětistovce tenge fakt dali (cca 35 korun). Hlavně ať tam nezkysnem. Drobné výpalné se vybírá i u vstupu do přírodní rezervace, ale pak už čeká jen pískovec, vítr a kochačka, co to spolu napáchali.

Mars? Ale roste tu tráva…

Dejte přírodě dláto nebo aspoň vítr …

Ke známým výletním cílům bývám po letech na cestách značně skeptický. To co se inzeruje málem jako osmý div světa a nejspektakulárnější atrakce široko daleko, mnohdy bývá tuctové šméčko, které do turistických brožur dostalo jen dobré PR a jednoduchá dostupnost. Kaňon Charyn je čestnou výjimkou a nutno říct, že dvousetkilometrovou štreku z bývalého hlavního města jsme nevážili nadarmo.

Většina skalních útvarů je sympaticky fotogenická

Konkrétně zmiňované Valley of Castles je tři kilometry dlouhá a pár desítek metrů hluboká jizva v okolní planině, kterou lemuje nespočet oranžovo-červených pískovcových sloupů vytesaných do chytlavých abstraktních tvarů. Až po nějaké chvíli jsem si uvědomil, co mě tak mate. Neteče tu totiž žádná voda. Skutečný říční kaňon se napojuje o kousek dále a zdejší čarovné útvary má na svědomí neustálý silný vítr, který trpělivě zrníčko po zrníčku ohlodává skály, aby jim vtiskl obraz své rozmarné duše.

Ač je údolí docela krátké, tak sochařská přehlídka je víc než pestrá a vidět ji pouze zespoda nestačí. S procházkou údolím, důkladným průzkumem od vyhlídky k vyhlídce nad ním, několika prolézačkami a závěrečným občerstvením je zde půl dne rozhodně co dělat.

Cesta skrz Valley of Castles

Ekoturismus?

Na konci večerní pouti kolem hradů nás vítá cedule „Turistický resort – Eko park“. Co to sakra?

Podobně jako na mnoha jiných místech se i zde rozšířila móda překřtít hromadnou turistiku fajnovějším výrazem s předponou „eko“. Podobné projekty by měly mít vyšší cíle a zaměřovat se na „poznávání přírodních oblastí a chráněných území, a to s ohledem na místní obyvatele a životní prostředí.”  (Zdroj: Wikipedie)

Ehm?

Jak nejspíš tušíte, drtivá většina (aspoň těch, které jsem potkal) skončila u přidání „eko“ ke svému byznysu a na zbytek vesele kašle. Ani tady, kde se dá pohodlně dojet autem (ačkoliv to naštěstí většina lidí nedělá a parkuje nad údolím), kde se ubytujete v návštěvnické jurtě či bungalovu a kde se každý dle libosti může nacpat šašlikem a spláchnout chlazeným pivem, jsem stopy po vznešené činnosti ekologické nezaznamenal.

Což o to. Zdejší turistický ruch je zatím celkem nic ve srovnání s opravdu masovými památkami. Ale snaha nazývat jej „ekologickým“ je minimálně úsměvná. Naštěstí se kousek stranou a hned vedle řeky dá volně postavit stan a večer, když všichni jednodenní návštěvníci odjedou, má člověk docela klid.

Eko park z nadhledu

U cedule upozorňující na všemožná nebezpečí všechny, kdo by se rozhodli vypravit dále kolem řeky, mě dost svrběla chodidla. Bohužel jsme se museli spokojit s krátkým průzkumem, neb dlouhý trek skrz větší část Charynského kaňonu byl jako mnoho jiných věcí v životě s ohledem na priority odložen na neurčito.

A další skála …

Zábavní krysáci

Abyste si o obyvatelích Kazachstánu po mém úvodním odstavci nemysleli nic špatného, tak náš výlet k Charynu přinesl spoustu milých setkání. Pravda, ne všechna byla s lidmi.

Kuk… že by pískomil?

Se západem slunce a odlivem většiny turistů se ze svých nor odvážili pískomilové. Drobná zvířátka se srdnatě pouštěla do svahů z kterých si domů tahala větvičky keře. Ovšem pozor na toho lumpa s foťákem, nesmí nás chytit! Strategii roztomilých krysáků jsem doteď příliš nepochopil, ale zdá se, že pro ně v tlamičkách tahané větévky byly cennější než vlastní život.

Zdrhej!

Za žádnou cenu jsem je nesměl nachytat s nákladem. Dokonce vysílali návnady, které mě měly rozptýlit, aby jejich kamarádi mohli svůj proviant bezpečně dopravit až na místo určení a nebýt přitom zachyceni okem zrcadlovky. V momentě, kdy z díry vylezli bez dřeva v hubě, bylo jim vše jedno a celkem ochotně pózovali.

Vzduch čistý?

Tip z mého krámku

Chraň se před sluncem pohodlnou kšiltovkou s horalskou výšivkou.

Tahle kšiltovka něco vydrží a je ideální na sport a náročné aktivity v přírodě.

Prohlédnout na eshopu

Kazaši jsou taky fajn

Abych byl upřímný, radost nám v okolí kaňonu nedělala jen zvířátka. Po pískomilech se vytáhli i Kazaši. První nás pozvali na čaj a zbytky opulentní večeře. Zjevně měli fakt dobrou náladu, protože velmi rychle vyšlo najevo, že nejsme jediní rodinní ne-příslušníci okolo stolu.

Návštěvníci

Druhé díky patří mladé slečně, která se rozhodla volná místa v autě věnovat záchraně dvou poutníků před mizerným osudem, který pro ně přichystala zdejší větrná planina. Dalšího dne odpoledne, když jsme vylezli z kaňonu s úmyslem změnit oblast působnosti, totiž nabral vichr docela grády. S bestiální fujavicí, která nám metala do obličeje řezavá zrnka písku, se stopovalo ne zrovna příjemně. Navíc se zdálo, že většina aut je buď beznadějně plná a nebo je řídí někdo s mírným odporem ke stopařům.

Trochu foukalo

Když jsem se s kolegyní na střídačku mezi stopovacími směnami schovával v závětří, došlo mi, jak brutální jsou síly, které formují tak krásné věci, jako je Valley of Castles nebo téměř jakoukoliv jinou přírodní zajímavost. Výsledek je úchvatný, ale málokdy chceme být tak říkajíc při činu …

Za pár stovek let to tu bude zase vypadat o trochu jinak. Uvidíme, co vítr vytesá.

Fotogalerie

Praktické info

Z Almaty se dá dostat na křižovatku 11 kilometrů od parkoviště nad Valley of Castles maršrutkou směřující do Kegenu. Stačí se domluvit s řidičem, aby vás vysadil u odbočky k Charyn kaňonu. Nejspíše bude vědět. Cena je 2000 tenge za osobu.

Můžete se rozhodnout těch 200 kilometrů i dostopovat. Ale počítejte s tím, že řidičů, kteří by vás vzali zadarmo je pomálu. I když „skutečný“ autostop v Kazachstánu není nemožný, chvíli si počkáte. A někdy zkrátka není zbytí a uspořený čas za těch pár korun nestojí. Příkladem je právě posledních pár kilometrů od odbočky ke kaňonu.

Mnohé hostely v Almaty nabízejí také jednodenní tour s odvozem od dveří a spoustou dalších lidí. Nic pro mě, ale v případě dostatku peněz a nedostatku času…

Z ubytování v Almaty mohu doporučit Hostel Viator s fantastickou paní domácí Lenou. Chovala se k nám jako nejhodnější máma. Tohle bylo jedno z nejlepších bydlení v celé Asii.

Vstupné do oblasti je 720 tenge/os.

Podle mě je škoda otočit celou štreku za jediný den. My jsme přijeli později odpoledne a na průzkum okolí jsme tak měli podvečer a dopoledne, kdy je kaňon nejhezčí a není tak pekelné vedro. Přespat se dá zadarmo na plácku u řeky v „eko parku“. Stačí se zeptat, pokud náhodou nenarazíte na postavené stany.

V Eko parku je hospoda nabízející základní jídlo (šašlik a hranolky). Kromě řeky a Eko parku není v okolí žádná voda (zeptejte se, kde můžete nabrat, pokud nemáte filtr). Počítejte s tím a pro výlet do okolí se dobře zásobte, protože může být dost horko.

Valley of Castles není jediným zajímavým místem v oblasti. Jednak se dá jít trek přímo kolem řeky Charyn (inspirace na wikiloc zde nebo zde) a jednak zde existuje množství dalších vedlejších útvarů. Mrkněte na Caravanistan pro inspiraci.

Cestu z kaňonu, pokud nemáte domluvený žádný odvoz, doporučuji zahájit někdy těsně po poledni, abyste měli dostatečnou rezervu. Nic pravidelného zde nejezdí a je potřeba stopovat i když tomuto umění příliš neholdujete. I tak jsme se do sto kilometrů vzdálené vesničky Sati (na cestě k jezerům Kolsai) dostali pozdě večer. Na hlavní cestě je loterie, jestli případná maršrutka bude mít místo. Opět je to o zastavování jakéhokoliv auta.