Rozhovor s Lada svetom.sk: “Ideme si žobrácky štýl a najviac si užívame diskusie s úplatnými policajtami.”

Sami sebe nepovažují za cestovatele, ale spíše za dobrodružné piloty starého žigula. Pamětihodnosti a kulturní statky navštívených zemí pokojně ignorují a o to více srandy si užívají při pašování náhodně nalezených velbloudích lebek přes ruskou hranici. Když jim auto zrovna nikdo neukradne, ilegálně ho na konci cesty střelí liberijskému mistrovi tunningu. Hádky s byrokraty řeší recitací receptu na brynzové halušky. Seznamte se s posádkou expedice Lada svetom.

Slovenská posádka stařičkého vozu ruské provenience (VAZ 2105 aka Lada nebo žigul) už dokázala objet Balkán, Kaspik i kus Afriky a o svých expedicích referuje značně svérázným stylem způsobujícím bouřlivé záchvaty smíchu. Humor a nadsázka jednoznačně vévodí i těžkým chvílím, kdy je přepadli a okradli v Teheránu. Letos se hned s dvěma „Vasily“, jak vozy pojmenovávají, chystají vydat na svou dosud nejnáročnější cestu přes téměř celou Asii a musím se přiznat, že na čtení jejich punkových reportů se těším víc než třináctka na další upírskou romanci.

Přesto, že si většinu výletu platí z vlastní kapsy, rozhodli se projektem na Startovači pokrýt aspoň část obludných byrokratických výdajů. Chystají se již podruhé ze své cesty vydat knihu a doufají, že zaujme, i když ji ještě nikdo nenapsal a ještě méně lidí tuší, co bude jejím obsahem. Uvážím-li navíc, že o cestování autem a ještě k tomu skoro vrakem veteránem nic moc nevím, jedná se o skvělou příležitost k rozhovoru.

Vasiľ prekonáva miniatúrne kaluže na hlavnom medzinárodnom ťahu medzi Guineou a Libériou

Mototuristika je v poslední době čím dál oblíbenější. Já osobně si nedokážu ty tisíce kilometrů představit ani v podstatně komfortnějším a větším prostoru než nabízí vaše oblíbené expediční vozidlo.  Je za cestováním autem podle vás pohodlnost nebo naopak nějaký skrytý masochismus?

Nuž, v našom prípade je to trochu z oboch. Jednak skrytý masochizmus, pretože od začiatku cestujeme na starej koženkovej sedačke Lady 2105. Človek je furt spotený, má zalomený krk ako ťava a po vystúpení sa musí hodinu narovnávať. Ale zároveň si to môžeme naplno užívať a uvedomovať si tú slobodu a jednoduchosť na cestách.

Ale nedá sa povedať, že by to bolo nepohodlné. Môžeme zájsť kam chceme, kedy chceme a na ako dlho chceme. Netreba čakať na autobus, stopovať….len sa teda to auto občas pokazí a potom ho treba opraviť. Respektíve počkať na niekoho, kto to dokáže opraviť. Pretože my to nie sme.

V tejto dedine v Guinei sme objavili najlepšie cigarety, čo sa týka pomeru cena/výkon. Cigarety značky Sir, 4 české kačky za krabičku.

Jeden taxikář v Gruzii nám hrdě ukazoval na své auto: „Lada, eto nět auto. Eto ruskij tank.“ Je opravdu Lada tak nezničitelná? Poslední expedice českých trabantů připomínala školení automechaniků, jak je to na vašich cestách?

Porovnávať Ladu a Trabanta je samozrejme mimo, lebo Trabant nie je auto :D. Teda, žigulík je celkom trvácna mašina. My ho vo všeobecnosti moc nešetríme a opravujeme len vtedy, keď už sme úplne nepojazdní. Napriek tomu nás tá beštia vždy dovezie do cieľa bez väčšieho zaváhania.

No a fakt sa to nesmie kaziť, lebo my v partii nemáme mechanika a skoro všetky poruchy opravujeme čakaním alebo fajčením lacných miestnych cigariet. Keď je úplne najhoršie, otvoríme kapotu a pozeráme do motora. Vôbec to nepomáha, ale super to upokojuje.

Na Západnej Sahare idete stovky kilometrov popri oceáne. Keď sa chcete kvalitne pózersky odfotiť, musíte aspoň zapadnuť do piesku.

Interakce s místními, prozkoumávání odlehlých míst, objevování odlišných kultur – to vše je pro mnoho dobrodruhů gró cestování. Dokážete si ze sedaček vašich žigulů užít z navštívených zemí i něco jiného než diskuze s celníky a úplatnými policajty?

Hmm, no dokážeme. Ale faktom je, že tie diskusie s colníkmi a úplatnými policajtami si užívame najviac. Často dostávame podobné otázky, že keď už niekam ideme, prečo len tak prefrčíme a prečo nebývame pár dní u miestnych a tak. A vtedy na to vždy hovoríme, že každý si to musí zariadiť po svojom. Dôležité ale je, aby to všetkých na konci dňa bavilo.

Nás baví vytvoriť svetový rekord v nepretržitej jazde na žiguli zo Slovenska na Mongolskú hranicu. Alebo prejsť za dva mesiace do Laosu, skoro 20 000 kilometrov. Alebo jazdiť na off-road rallye na starej Lade a uprostred závodu ju zlomiť. Sme proste dosť svojská partia :D.

Preto, keď nás niekto osloví, že by chcel ísť s nami, odpovedáme: „vieš si predstaviť, že by si šiel na tú cestu sám a spravil by si ju rovnako, ako ju chystáme my?“ Ak áno, tak je to člen do partie.

Vypadá to, že se dneska lidé předhání, kdo objede svět ve větším křápu. Co vás vedlo k volbě auta?

Na začiatku boli prachy. Precestovali sme 3 roky po Západnej Európe na novom VW Transporter, normálne že klíma a tak. No a potom sme chceli ísť niekam na východ, na Ukrajinu alebo na Balkán. A ten požičaný Transporter už nebol úplne možnosť, lebo bol pridrahý na stratenie. Tak sme sa jedného dňa v krčme dohodli, že kúpime niečo fakt lacné a uvidíme.

Dali sme si limit 200 euro a po dvoch mesiacoch sme stále nič nemali, lebo buď to nemalo kolesá, alebo tomu chýbala STK a TP…alebo to bolo pridrahé. No a v tom dal kamoš na net inzerát na červenú Ladu: „Tatko predáva svoj stroj za 150 euro.“ O hodinu už sme zjednávali cenu, zaplatili sme mu 200 euro (lebo bola plná nádrž) a so zatekajúcou strechou a skoro nefunkčnými brzdami sme šli na zahrievaciu jazdu do Kyjeva.

Ranná servisná prehliadka v Maroku. Prehliadka spočíva obvykle v pohľade pod auto a pritiahnutí skrutiek, ktoré za posledný týždeň povolili.

Na poslední cestě po Mongolsku jste se na chvíli potkali s podstatně lépe vybavenými kolegy z Bronco namiesto hotela. Jaké jsou hlavní rozdíly v cestování historickým kusem a modernějším autem?

Bronco nie je až také moderné auto, práveže je ešte z jednoduchej éry, kedy motor bol motorom a prevodovka prevodovkou. Ale tú ich nadstavbu, to sme im trochu závideli. Spanie v pohodlí postele, sprcha, gril, umývadlo, riady, svetlo, teplo….no sen.

My spíme na zemi, ruky si umyjeme vodou z PETky, hygienu zabezpečujú vlhčené obrúsky, ak sa chceme zahriať tak pijeme vodku z fľaše a v stane fajčíme lacné cigarety. Tak…ešte nejaký rozdiel? :D

No na druhej strane, ak sa pokazí Bronco, tak musia čakať aj týždeň – dva na náhradné diely. Ak sa pokazí Lada, Sergej zabehne do stodoly a donesie zadnú nápravu.

Nuda na hranici Ruska a Mongolska. Čakanie sme si krátili natiahnutím slackline medzi Ladou a Fordom Bronco. V Lade musel stále niekto stáť na brzde. Polhodinu na to nás Rusi zatkli za vlastizradu.

Letos se pouštíte do opravdu velkého podniku. Cesta přes celou Asii, velehory, monzunové lijáky a země, kde by se bázlivější část populace nevydala ani bez rzí prolezlých mašin. Cítíte se vy a vaše stroje lépe připravené než v předchozích letech? Jak jdou poznat nabyté zkušenosti?

No, osobné skúsenosti sa prejavujú napríklad tým, že sme si naozaj nechali pred cestou opraviť autá, na ktorých pôjdeme. Pretože sme si konečne aj pozerali, kam to ideme…a vyzerá to drsne :D.

Takto, my sa nepovažujeme za cestovateľov, pretože krajiny, v ktorých sme boli, sme v podstate len prešli skrz. Skôr sme takí dobrodružní piloti starej žigule, ktorých baví, keď sa niečo deje. A to je tá skúsenosť, že situácie, z ktorých by sme mali pred pár rokmi strach, si teraz už vieme užiť naplno a mať zábavu.

A ďalšia skúsenosť je, že sme zistili, že ponožky v sandáloch sú na dlhé trasy super.

Zlomená torzná tyč zadnej nápravy na vysokofrekventovanej mongolskej lesostepi. 50 kilometrov do najbližšieho mesta nám trvalo 10 hodín.

Vaše crowdfundingová kampaň na Startovači bude podle všeho úspěšná (přes 30 procent za 6 dní). Čím si vysvětlujete popularitu vašeho žebráckého stylu? Co podle vás lidi baví na vašich cestopisech, které – přiznejme si – kulturní hodnotou zrovna neoplývají?

V prvom rade dík za rapídne hodnotenie knihy :D :D … no ale je to fakt pravda.

Ľudí asi baví náš punkový štýl, ktorý nás dostáva do podivných situácii a my z nich podivne unikáme. Nehanbíme sa klamať colníkov, snažiť sa s vecami všelijako vykývať, povedať o niekom, kto je debil, že je debil a tak celkovo sa na nič nehráme. Baví nás hovoriť a písať o našich cestách, ale v prvom rade cestujeme kvôli tomu, aby to bavilo nás. Potom je to naozajská bomba.

Kempovanie na žobráka v Turkmenistane, poblíž krátera Darwaza. Stretli sme anglickú expedíciu Opel …darovali nám tričká a konzervy.

Kolik procent rozpočtu na nadcházející cestu spolkne byrokracie? Jaké největší administrativní problémy jste zatím museli překonat?

Tento rok ideme cez mimoriadne drahé krajiny. Celkový rozpočet odhadujeme na 20 000 až 25 000 eur. Víza pre každého do 8 krajín a k tomu povolenia na vstup do Číny, Barmy a Thajska nás stoja cca 12 000 euro. Tento rok to ide celkom fajn, byrokraciu za nás rieši vízová agentúra eviza.sk a na nás je len vybaviť tých pár povolení na auto. Za tie prachy to Číňania robia ako po masle.

Jak moc dokáží sponzoři, pokud nějaké máte, a Startovač pokrýt náklady na expedici LADAzia? Kolik toho musíte doplácet z vlastní kapsy?

Je to vždy iné. Nebudeme si klamať, nie sme až tak známa skupina a sponzorom môźeme ponúknuť len nálepky na aute, bez nejakej pridanej hodnoty. Nerobíme product placement, nechceme šaškovať v reklame, alebo musieť každý deň napísať članok do Rudého Práva.

O to viac sme vďačnejší, keď sa takýto sponzor fakt nájde a povie si: „to je punk, tým pomôžem“. Fakt si to ceníme..a o ľudoch na Štartovači, ktorí si kupujú knihu o ceste, ktorá ešte ani nebola…to je iná liga, super ľudia.

Ak sa nám podarí pokryť sponzorsky niečo medzi tretinou a polovicou rozpočtu, budeme radi. V podstate budeme radi na čokoľvek. Celý rok zarábame, aby sme to potom mohli dať Číňanom a Indom a podobným …je to o životných prioritách.

Mongolsky minipastier machroval, akého má super koňa. Až do chvíle, kým sme na neho nechceli vysadnúť. Bál sa, že ho zlomíme.

Jak dlouho předem jste začali expedici připravovat a kolik času vám to zabírá?

Pomalý rozbeh pol roka dopredu, intenzita rastie tri mesiace pred odjazdom a posledný mesiac je už plný príprav. Kedže cestujeme veľkú vzdialenosť za krátky čas a dátumy vo vízach nás nepustia, musíme trochu viac pripravovať.

Většina lidí si zřejmě nedokáže představit, že by investovali tak ohromné množství financí a úsilí do cesty, na které pravděpodobně čeká nadstandardní množství utrpení, nervů a nevraživých byrokratů. Jaká je vaše motivace rok co rok sehnat nového Vasila a i přes jmenované útrapy jej zavézt někam přes půl zeměkoule?

Pretože je to tá najväčšia zábava, aká sa dá zažiť.

Fabo zase raz niečo opravuje. Béreš síce vyzerá, že nič nerobí, ale v skutočnosti podopiera auto.

Zvažujete dráhu „profesionálních“ cestovatelů živících se přednáškami a knihami o jejich ztřeštěných kouscích?

Ne, to vôbec. Chceme, aby nás to mohlo stále rovnako baviť a aby to bol náš únik z bežného života. Keď sa niečím živíš, tak to už musíš robiť…a keď niečo musíš robiť, klesá zábava. Ideme si žobrácky štýl bez záväzkov ;)

Jestli vás tahle střelená parta baví stejně jako mě, máte několik možností, jak si prodloužit život a jim dopomoci k jeho zkrácení:

• Kluky v červeném žigulu podpořilo na Startovači sdostatek lidí, aby mohl vzniknout cestopis. Nějak si ho sežeňte :)
• Na webu ladasvetom.sk si pročtěte svérázné vyprávění ze starších cest.
• A pro sociálně aktivní samozřejmě vedou i facebook.

Autory fotografií v tomto článku jsou členové Vasiľovy posádky.

Nuda v Senegale…máte čas aj na takéto dobyvateľské fotky.