Štítek:Kavkaz

Babadag: Na posvátnou horu jedině kamazem a v bačkůrkách

Babadag je jeden z mála kopců v Azerbajdžánu, kde potkáte něco jako turisty. Zástupy poutníků se škrábou na více než tři a půl kilometrový posvátný vrchol nezdravě nalehko a když se mezi nimi zjeví blbec s batohem, jsou z toho paf. Z jedné strany hory je zelené, životem kypící údolí a z druhé polopoušť. V nejbližší dědině nemají ani normální obchod, ale u cesty k vrcholu stojí improvizovaná vysokohorská čajovna. Neškodný potůček se s jedním pořádným deštěm může změnit ve veletok, který spláchne naivní turisty. A tím kontrasty tohoto přechodu zdaleka nekončí…

Přečíst...

Staré ruské vojenské mapy a kde je stáhnout

Sovětské armádní mapy jsou věrným průvodcem po všech oblastech, kam se ještě nedostali novodobí kartografové. Bohužel mapový portál ČVUT, který byl skvělým zdrojem těchto topografických podkladů již nefunguje, ale naštěstí se dají najít jiné, zahraniční, weby, které nabízejí více či méně kompletní ruské socialistické mapové dílo.

Přečíst...

Arménské jezero Sevan: Nebe a ještěrky kam se podíváš

Jako mnoho jiných míst má jezero Sevan dvě tváře. U té první vás pravděpodobně vyhodí taxík a najdete zde klasický turistický humbuk, standardní monastir a davy lidí. K té druhé se musíte propracovat vlastním přičiněním, za což vám bude odměnou osamocený pobyt v nádherném zapadlém cípu Arménie, kde jsou jen ještěrky a odraz nebe na vodní hladině. A taky malá vojenská základna, kam jsme se omylem vloupali.

Přečíst...

Zagatala: Tak tohle je Ázerbájdžán (2. část)

Co všechno se dá stihnout za jeden večer na horském hřebeni poblíž azerbajdžánsko-ruských hranic? Být malém sežrán smečkou psů a  jako odškodné nafasovat dvě kila sýra nebo se nechat zatknout pohraničníky a pak si spolu s nimi nad flaškou polské vodky a pod hvězdnatým nebem poslechnout pár operních árií. Vypravit se někam úplně naslepo jen se starou vojenskou mapou je občas zajímavý počin…

Přečíst...

Zagatala: Tak tohle je Ázerbájdžán (1. část)

Azerbajdžánci se dělí na dva typy lidí. Taxikáře, kteří si na vás chtějí co nejvíce namastit kapsu, a všechny ostatní, kteří by vám snesli modré z nebe jen kdyby se to dalo. Během třech týdnů v této zemi jsme si jídlo v krosně často tahali jen tak, abychom nevyšli z formy, a dobrotiví obyvatelé se nás při nejlepších úmyslech několikrát pokusili zničit svou pohostinností. Do kulturního neznáma jsme skočili rovnou po hlavě a první dny jsme jen sledovali jak se věci okolo nás dějí. Čajové dýchánky jako z Alenčiny říše divů, upovídaní domorodci a překrásná zákoutí byly skvělým uvítáním v zemi ohňů.

Přečíst...

Národní park Borjomi-Kharagauli: Opilí krásou hor

Do Gruzie se dneska jezdí skoro jako do Tater. Nenarazit mezi Kavkazskými štíty na krajánka je jako nepotkat v Brně slovenského studenta. Naštěstí je Gruzie země pestrá a stále nabízí dosud turisty nepříliš objevená zákoutí, jakým je i národní park Borjomi-Kharagauli – nádherný svět Malého Kavkazu s monumentálními výhledy na jeho většího bratříčka. Přidejte si k tomu salaše se svéráznými, ale sympatickými pastevci, stáda koní a pár beraních rohů místní kořalky a máte nezapomenutelný trek.

Přečíst...