Asie

Poslechni si článek jako podcast Íránská příroda překvapivě nabízí mnohem více než rozlehlou poušť na sto způsobů. Z Teheránu můžete ještě v květnu koukat na zasněžený hřeben Alborzu v podstatě kousek nad městem. Přitom jinde v kopcích už pučí jaro, které zas o pár set kilometrů jižněji dávno přešlo do pomalu žloutnoucího léta. Sotva projdete hustými lesy na severu, zjistíte, že na pobřeží Kaspického moře se na zaplavených políčkách pěstuje rýže a nad městečkem Lahijan mají i kousek čajových plantáží. Ve chvíli, kdy si člověk dá pohov od objevování přírodních kouzel, doženou jej úvahy, jak se tady okolo asi žije. A ty už tak veselé bohužel nejsou…

V dalším díle historek z archivu se podíváme do Thajska. Což sice nezní jako má obvyklá destinace, ale jak uvidíte i zde se lze vyřádit. A nebo naopak náramně odpočinout. Mimo jiné povyprávím o dobrovolničení na hostelu v Bangkoku, největším nebezpečí pro cestovatele, setkáních s prima lidmi, krutých masážích nebo nejlepším jídle na světě. A ukážu vám méně známý a navštěvovaný sever Thajska.

Jedním z míst, která jsou v Kyrgyzstánu „trochu z ruky“, je pohraniční oblast daleko na jihu za řekou Aksai, která spolu s velkou vzdáleností od obvyklých tras tvoří přirozenou bariéru. A jak už to tak bývá, i zde se mimo hromadnější zájem návštěvníků ukrývají perly v podobě pohádkových jezer, svérázných postav a kraje, kde překvapení jen čekají, aby nám zastoupila cestu.

Filip Němec je nadšený indolog (ano, takové slovo existuje) a pochopitelně o své oblíbené zemi rád prozradí něco zajímavého. V tomto cestopise nabízí své postřehy z návštěvy hlavního města Bengálska ležícího daleko na východě Indie. Kalkata (někdy uváděná jako Kólkata) nabízí mix koloniálních dojmů, současné Indie a bengálské povahy.Tímto mu předávám slovo.