Čtyři dobrodružné výzvy pro rok 2021

Už pět let pravidelně začátkem nového roku publikuji pár malých cestovatelských výzev. Většinou jde o drobnosti, které by vás měly pošťouchnout a inspirovat ke zpestření následujících měsíců. Letošní výzvy sice vypadají více jako domácí úkoly, ale věřím, že ve výsledku si jejich efekt užijete, kamkoliv se vrtnete.

Do roku 2021 vám navrhuji:

Uchovejte si vzpomínky nejen z cest

„Takže ty si pamatuješ kdejakou kravinu, když jsi byl před pěti lety někde v tramtárii, ale společný víkend předloni s námi obyčejnými smrtelníky už ne?“ vyčetl mi poměrně nedávno kamarád. Učinil tak poté, když jsem zatápal stran jednoho společného zážitku a přiznal se, že „všední“ dny mezi cestami se mi pamatují o něco hůře.

Což bohužel dávalo smysl, protože o svých delších výletech dost přemýšlím, píšu, vyprávím, mám z nich deníky, hromadu fotek… Zkrátka není problém si je připomenout a pořád je mám tak nějak v hlavě. Většinu víkendů a nedejbože pracovních dní už nikoliv. Dává to smysl, ale to neznamená, že jsem s tím v pohodě. Na prima menší akce s kamarády si chci pamatovat taky.

Proto si myslím, že psát si aspoň občasný deník z normálního života je fajn. Pár postřehů týdně stačí k tomu, abych si za pět let připomněl, kým jsem byl, co jsem řešil a co a s kým zajímavého jsem prožil. Tohle je moje osobní výzva pro letošek. Chci si ze svého života připomínat trochu víc než občasnou dovolenou a pár výjimečných zážitků.

–> Kdybyste měli stejnou touhu a chyběl vám ten správný zápisník, se kterým se rádi pravidelně polaskáte, mrkněte na mé nové dřevěné deníčky.

Ve Vlaku Jizda Dsc6540

Získat dojem, že čas pádí jak splašený vlak je dost snadné. Deník je způsob, jak si připomenout, co vše jsem ve skutečnosti stihl.

Chceš si přečíst víc?

Napsal jsem knížku plnou těch nejlepších cestopisů za sedm let toulání po světě. Bláznivé historky z netradičních destinací doplňují úvahy a tipy na nejrůznější cestovatelská témata od plánování přes průšvihy na cestách po masový turismus.

Věřím, že tě “Místa, kam se nechodí” pobaví, nadchnou a především inspirují k vlastním nečekaným objevům.

Kniha Místa, kam se nechodí

Vyzkoušejte si autostop

Je to minimálně patnáct let, co jsme mírně nervózní s kamarádem z gymnázia stáli u cesty mezi Třincem a Frýdkem-Místkem a zkoušeli se se vztyčeným palcem přiblížit k domovu poté, co nám cestou z hor ujel vlak. Paradoxně si už nepamatuji, zda nás nakonec někdo popovezl nebo jsme to vzdali a počkali si na další vlak.

Co si však pamatuji, je ten pocit následující po rozhodnutí vyzkoušet něco nového. O tom jsou přece výzvy… V pozdější letech jsem se rozhodně nestal kovaným stopařem, který by zavrhoval jakýkoliv jiný způsob dopravy, ale mávání podél silnic v různých částech světa se pro mě stalo poměrně rutinní volbou kdykoliv, kdy jsem si chtěl zpestřit cestu nebo jednoduše nic jiného nejelo.

A jsem za to rád. Jednak pro rozšíření cestovatelského repertoáru, kterého kdyby nebylo, stál bych kdesi, kde lišky dávají dobrou noc ještě dneska. Jednak kvůli příběhům, které jsem si díky tomu mohl poslechnout od všemožných řidičů. Uznejte, že rodinné legendy o dědečkovi sovětském hrdinovi druhé světové války nebo vyprávění o všedním dni chlápka, jehož náplní práce je křížení stromů – to neslyšíte každý den. A jednak díky hodně pestré záplavě dopravních prostředků od traktoru přes žebřiňák po lodě, které jsem si díky tomu vyzkoušel.

Naposledy jsem „stopoval“ loni, když se cestou na přednášku do Vsetína zasekla železnice a vlakem bych dojel nejspíše dvě hodiny po akci. Zachránila mě určitá otrkanost, dobrý postřeh a tři sympatická děvčata, která se opodál zrovna domlouvala, že pro jednu z nich se má zastavit její chlap s autem a vysvobodit je všechny z uvíznutí na nádraží v Hranicích.

Místo pro jednoho vandráka se ještě našlo a já jim tímto moc děkuji. Myslím, že bez progresivního přístupu vypilovaného na cestách bych se k nim asi nevetřel – a taky nestihl vlastní přednášku.

–> Jestli váháte, jak na to a nebo si nejste jistí stopařskou etiketou či bezpečností, máme pro vás perfektního průvodce autostopem.

02 Dsc9821

Zážitkový traktorstop v Íránu nedaleko jezera Urmia.

Seznamte se lépe se svým vybavením

Přiznám se, že jsou věci, nad kterými mě napadlo přemýšlet až když jsem začal více psát také o outdoorovém vybavení. Případně mě k nim dovedly – jak jinak – vlastní chyby. Schválně:

  • Víte na jakém principu fungují vaše karimatkaspacák a jak moc jsou důležité obě položky?
  • Tušíte jak je správně skladovat?
  • Umíte pořádně vyvázat stan, aby vás nepřekvapil silný vítr?
  • Zvládáte si sami správně nastavit batoh a efektivně využívat všechny popruhy na něm?
  • Víte jak opečovávat pohorky, aby vám vydržely co nejdéle?
  • Máte odhad, jak dlouho vám skutečně vydrží svítit čelovka na jedno nabití v případě nouze?
  • Znáte limity svého vybavení? A znáte limity svého staršího a mírně opotřebovaného vybavení?

A v podobných otázkách bych mohl pokračovat docela dlouho. Jasně, možná jde o trochu technicistní přístup, ale když už si pořizuju nějakou hi-tech srandičku, je dobré si o ní také něco zjistit. Ať už teoreticky, abych se vyhnul třeba špatnému balení a skladování, které ubírá na životnosti. Nebo prakticky, abych až v terénu nezjistil, že jsem od některých kousků měl opravdu přehnaná očekávání a nebo naopak neumím pořádně využít vše, co nabízejí.

Občas špatné použití doslova bolí – třeba v případě blbě nastavené krosny – nebo mě zbytečně stojí pohodlí a kvalitní spánek – to když nerozumím své spací výbavě a jejím teplotním limitům.

Jindy mohu snadno získat dojem, že drahá mikina nefunguje jak má. A přitom ji jen neumím vhodně zapojit do svého systému oblečení. Třeba proto, že je sice lehoučká a příjemně teplá, ale velmi snadno profoukne. Což je zkrátka vlastnost daného materiálu, kterou se musím naučit vhodně kompenzovat.

Fakt není ostuda vzít si novou karimatku a spacák a otestovat si je na balkoně. Či si v obýváku potrénovat rychlou stavbu stanu, abych nebyl nemile překvapen, až to budu muset praktikovat s čelovkou a za slejváku. Což mě přivádí k poslednímu bodu mých letošních výzev, který s tímto dosti souvisí…

Spani Na Zemi

Microadventures jsou skvělý způsob, jak si prověřit výbavu na spaní venku a přitom být domovu a záchraně na dosah…

Zkuste se poprat se zimou a deštěm

Upřímně – trajdat v zimě a dešti stojí za houby. Člověk si cestu neužije, než na panorámata se soustředí spíše na boj sám se sebou a beztak stejně není nic vidět, když je hnusně.

Jenže občas není zbytí. Když přijdou lijáky v půlce týdenního treku a do civilizace je daleko nebo jsou jednoduše pravidelným zpestřením určitých jinak velmi přitažlivých oblastí, nezbývá než zatnout zuby, mobilizovat všechny dovednosti a pro své pohodlí (přežití) udělat, co se dá.

Věci se ještě více zkomplikují, když se k mokru přidá zima. Tady už začíná jít minimálně o zdraví.

Spacak V Mrazu A Zime

Perfektní znalost svého vybavení, ke které vyzývám výše, spolu s vlastní zkušeností jak na co reaguje mé tělo a co mohu udělat pro to, abych si nechtěné živly udržel co nejdál od kůže – to jsou bohužel věci, které jen tak nevyčtu. Teda většinou i vyčtu, ale bez praxe si stejně nezapamatuji, neboť vlastní blbost školí nejlépe.

Díky ní jsem se poučil, že se opravdu nevyplácí být líný a převlékat se už mokrý. Nebo že podcenit nepromokavé zabalení spacáku a věcí na spaní je výborný způsob jak si zajistit útrpnou noc. Stejně tak budování stanu za deště je citlivá operace, která nezkušeného stavitele odmění dřepěním v kalužích. I zjištění, že nejhorším zabijákem sucha v botách je mokrá tráva, se dá konstruktivně využít k prevenci.

Proto stojí za to čas od času vyrazit ven, i když bych raději zrovna seděl u krbu s panákem dobrého rumu v ruce. Otestovat si, jestli se o sebe dokážu postarat i v nepříznivých podmínkách a při jaké zimě v noci budu s tím, co mám k dispozici, ještě v pohodě. Samozřejmě s rozumem a bezpečně. Protože právě proto to dělám – abych se mohl v pořádku a snadno vrátit domů, když něco půjde šejdrem.

Mimochodem, jak na oblékání a vůbec existenci v zimě vám výborně poradí polárník Vašek Sůra v tomto článku. Co se spaní týče, pak mohu odkázat na tyto tipy od Hanibalu.

Pro mě osobně byla za poslední roky vynikající škola spousta deštivých dní na cestě napříč ČR nebo několik mrazivých mikrodobrodružství. I když to občas bylo náročné, jsem za ně rád, protože když na to přijde a někde uprostřed hor se z kratochvíle stane boj, budu o chlup líp připraven. Zkuste to taky.

40 Napric Zemi Ceskou

No fuj, kdo by do tohohle dobrovolně lezl? A nám přitom zbývalo ještě dvacet kilometrů…

Spokojený čtenář?

Ať už patříš k náhodným návštěvníkům nebo věrným ctitelům, pokud mě toužíš podpořit v další tvorbě, existuje pár možností jak si oboustranně udělat radost.

Stylový dřevěný zápisník

Jdete do toho se mnou?

Budu rád za sdílení a šíření těchto nápadů. Také se nebojte podělit v komentářích, pokud máte nějakou svou osobní letošní výzvu.

Můžete si také projít předchozí výzvy, kdybyste se chtěli inspirovat ještě o trochu víc:

62 Snidane V Prirode Kyrgyzstan

Přeji vám v novém roce co nejvíce pohodových snídaní pod širákem ;)

Líbilo?

Pokud ti článek pomohl nebo tě pobavil, nebylo jeho psaní marná práce.
A jestli jsi se dočetl(a) až sem, možná dumáš, jak pro změnu pomoci mně v další tvorbě. Je to jednoduché jak facka:

Koukni, zda v e-shopu nemám něco, co tě nadchne

Přijď mě pozdravit na přednášku

Související články

Upozornění na nové komentáře
Nekomentuji, ale
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Copy link