Putování po zříceninách a vyhlídkách Českého středohoří

České středohoří nabízí na středoevrospké poměry unikátní ráz krajiny, kterou se můžete kochat ze spousty romantických zřícenin a vyhlídek. Pro dvoudenní výlet jsem vytyčil trasu, která pořádně protáhne po kopcích, obráží nejhezčí panoramata a dopřává dvě atmosférické noci pod hvězdami. Vydejte se s námi na toto originální putování.

Kopec a život ke zdolání

Česká republika je prý malá zem, ale zase žádné Lichtenštejnsko. Za cestu vlakem z Brna do Dolních Zázlezlů (odpusťte mi, pokud tam bydlíte, ale nemám šajnu, jak se to správně skloňuje), kde čekal oficiální start výletu, se dá přečíst minimálně jedna nenáročná kniha. Nicméně jsme si ji s kamarádkou užívali v dobré víře, že absolvovaná dálka bude stát za to.

Údolí Labe při pohledu z Mlynářova kamene

Hned ze začátku nás zaujal test fyzické zdatnosti, vytyčený přímo na chodníku vedoucím od nádraží. Podle vzdálenosti zdolané v určitém časovém limitu jsme měli vyvodit, zda jsme na tom kondičně s ohledem na svůj věk dobře a nebo je na čase poohlédnout se po dobrém životním pojištění. Kdybychom se dané trasy dokázali ve tmě držet, nejspíše by byl výsledek průkaznější.

Nehledě na pouliční test byla naše fyzička záhy podrobena zkoušce drastickým krpálem. Tu jsme zvládli o poznání lépe a před půlnocí stanuli na vyhlídce Mlynářův kámen. Hvězdné nebe a kroutící se údolí Labe tvořily příjemnou atmosféru k první noci pod širákem. Jen ten obrovský kříž mě znervózňoval a odkláněl myšlenky směrem k pomíjivosti našeho bytí…

Ach ty hvězdy… Kříž na vyhlídce mlynářův kámen.

Všude je nějaká rozhledna

Oproti všem prognózám se mi v noci podařilo nezřítit se ze srázu a druhého dne jsme úzké nocležiště přímo na vyhlídce opustili směr nádraží Radejčín. Můj geniální plán obrazit nejfajnovější rozhledy českého středohoří zahrnoval totiž jeden krátký přejezd vlakem, abychom se v celkové délce výletu dostali na rozumné číslo.

Rozhledna Radejčín

Po cestě nás čekala stejnojmenná rozhledna podporující mou teorii, že kdo nemá v Česku svou rozhlednu, jako by na turistické mapě neexistoval. Ta Radejčínská na rozdíl od některých zcela zbytečných staveb na rovinách spadá do kategorie „nijak spektakulární, ale sympatická“ a nabízí příjemný výhled na část okolního kraje doplněný o hradbu Krušných hor v pozadí.

Pohled z rozhledny Radejčín

Lovoš není Milešovka

Po přejezdu dráhou se nám do cesty postavil statný vrch Lovoš. V polovině kopce nám došlo, že se vlastně nacházíme v oblasti, kde mimo jiné leží TA Milešovka. Bájný kopec, jež si pamatujeme z hodin českého zeměpisu a nikdo pořádně netuší proč.

Rozhled na České středohoří z Lovoše

A skutečně se stačilo jen zastavit a ohlédnout, abychom homolku s typickou siluetou meteorologické stanice snadno identifikovali.

Že by někde v dáli byla Milešovka?

Informační cedule na vrcholu Lovoše potvrdila naší teorii

Milešovka má údajně nejdrsnější počasí v Česku – to Lovoš nám dopřával slunce a tepla dosytosti. A kdybychom přece jen jakkoliv strádali, nahoře by se o naše potřeby postarala sympatická hospůdka. Výhledy z posezení okolo či dlážděné plošiny úplně nahoře je asi zbytečné popisovat, neb bych se začal opakovat.

Na druhou stranu je výhled trochu plošší ale furt fajn

Převozník

V Lovosicích nás zaujaly dva fenomény. Ten první – pochybný automat na pizzu jsme raději blíže netestovali. Druhý – přívoz přes Labe – už jsme si nenechali ujít.

Automat na pizzu – jako fakt?

Sympatický lodivod je podle všeho muž na svém místě. S převáženými zákazníky rád šprýmuje a jeho specifický koníčkem je aranžování hezkých turistek za kormidlo své lodi. I bez něj by krátká plavba byla stylovým zážitkem, ale díky němu se člověk na cestu zpátky vysloveně těší.

Sympaťák

Ačkoliv nejprve bylo potřeba se důkladně zrekreovat na břehu a ve vodě Žernoseckého jezera, které se nám příhodně postavilo skoro do poloviny cesty.

Žernosecké jezero

Tip z mého krámku

Uchovej své vzpomínky ve stylovém deníku s dřevěnými deskami.

Zápisník je formátu A5 a na titulní straně má vygravírovánu mapu světa. Varianty s heslem v českém nebo anglickém znění.

Prohlédnout na eshopu

S melounem až na kraj světa

Po koupeli přišel čas se zase pořádně zapotit. Na Košťálov, kde jsme plánovali druhý nocleh, je to z Lovosic ještě flák cesty.

Abychom se náhodou nenudili, zavzpomínal jsem na kamaráda, který přes celé Slovensko přenesl meloun. Přenesl – jakože pěšky a Mella, jak ho důvěrně pojmenoval, táhl pěkně v batohu. Nikdo netvrdí, že jsou mí přátelé normální a už vůbec nikdo by se neodvážil naznačit, že v tomto případě vrána k vráně nesedá.

Cvičení s melounem

Hec je zkrátka hec a město spolu s námi opustil zeleno-žlutě pruhovaný macík s krátkou a velmi jistou budoucností. Samozřejmě jsem se cestou k vrcholu s medicinbalem v prackách trochu nenáviděl, ale zákusek po večeři obnovil mou důvěru v blbé nápady. Zde musím vyzdvihnout odhlodání mé parťačky Káji, která se v nošení nákladu rozhodně nijak nezanedbávala.

Meloun jako hradní zákusek. Fakt jsme ho tam dotáhli.

Téměř dokonalá noc na Košťálově

Fajn. To bychom měli příjemně zachovalou zříceninu na kopci s luxusní vyhlídkou, kýčovitý západ slunce, sympatickou kámošku se zálibou ve focení (resp. pózování) na hradbách a meloun ke spořádání.

Má oblíbená večerní vyhlídka z hradu Košťálov

Asi nemusím nijak obšírně rozebírat, že večer na Košťálově patřil k hitům léta 2019. Tohle místo jsem si zamiloval a rozhodně se zde chci vrátit aspoň na jednu noc za dva roky. Kdo jste na tomhle vrchu nikdy neusínali a nevstávali do letního rána, věřte mi, že vám v životech něco chybí ke štěstí.

Stínohra na hradní zdi

Mě konkrétně chybělo k naprosté dokonalosti zážitku jen, aby si kamarádka vzala trochu lepší spacák. Nebo abych v sobě nebyl býval objevil kus gentlemana.

Teď už mají na Košťálově jen jeden velký obývák

Holt, když se Kája první noc pod širákem ve své tenoučké dečce klepala kosou, pro večer následující jsem jí nabídl svůj péřák. Však jsem chlap s geneticky danou lepší termoregulací – to nějak zvládnu.

Ranní rozhled z hradu

Což o to, zvládl jsem. Ale objevil jsem zcela nové spací polohy, jejichž jediným účelem je zcela minimalizovat úniky tepla. Bylo to… poučné.

Zřícenina Košťálov v celé své kráse

Vzdělávací byla také Kájina dočasná obsese bludišti a labyrinty. Schválně jestli víte, jaký je mezi nimi rozdíl? Pokud vás o nich nikdy nenapadlo přemýšlet, nově vás zasvětí deník kousek pod zříceninou, kde jsme se podepsali i se speciálně nadesignovanou ilustrací.

Jen dávejte bacha na jeho strážce. Jednou z nich sice budou krásní motýli, ale ve své aktuální podobě mohli slabší povahy s přehledem odradit od touhy zvěčnit svou návštěvu patřičným zápiskem.

Ukázku bylo potřeba nejprve nanečisto načrtnou. A schválně, je to labyrint nebo bludiště?

Oběť na oltáři sopečné krásy

Můj popis dvoudenního putování bude trestuhodně neproporcionální, protože druhému dni věnuji jedinou podkapitolu. On je totiž v základních rysech velmi podobný tomu prvnímu.

Oněmi rysy (tedy charakteristikami, nikoliv vzácnými šelmami) jsou:

a) Příjemná krajina která kombinuje ryze české prvky a příchuť exotiky, protože homolkovité kopečky mi silně připomínaly jihovýchodní Asii.

Pěšina Českým středohořím.

b) Krásné letní počasí, kdy člověka baví život sám o sobě. Toto považuji za důležitou vlastnost správného výletu, protože si moc dobře pamatuji morbidní dny v horách, kdy jsem viděl nejdále na batoh parťáka před sebou a sprostě proklínal všechny povětrnostní jevy od lezavého deště po kousavou zimu.

Fešák otakárek fenyklový

c) Průchod vesničkami z nichž každá má svou neopakovatelnou duši. Přiznám se, že mě „civilizace“ dost baví – pokud má podobu hezké vsi a nikoliv přeplněného města. České obce prostě mají kouzlo.

Trochu zarostlé nádraží

d) Důkladný tělocvik, protože České středohoří je mírně zvlněná placka posázená zarostlými sopečnými kužely. Obrazit pár exkluzivních vyhlídek tak znamená se na každou z nich vydrápat pěkně až odspoda a draze získané výškové metry zase hodit za hlavu, jakmile se vydáme na sousední kopeček.

Výhled na typické sopečné tvary Českého středohoří z hradu Oltářík

Poslední zastávkou ve výšinách byla zřícenina malého hrádku nazývaného Oltářík. V kopci k němu padly za oběť poslední kapky potu a následovala dlouhá cesta domů plná představ o středověkých rytířích, dobývání pevností nad strmými svahy a zubu času, který se na nich podepsal svým nesmazatelným rukopisem.

Zřícenina Oltářík

Fotogalerie

Praktické info

Mapa a trasa

Pod tímto odkazem na složku v Mapy.cz najdete naší cestu včetně nocovacích bodů. K návštěvě kromě vyznačených vyhlídek určitě doporučuji Žernosecké jezero, kde se můžete okoupat. Zmiňovaný přívoz najdete snadno.

Nebo se nenechte nijak svazovat plány předem a vyrazte na čundr na slepo. Středohoří je na něj jako dělané.

Nocleh

Dle platných ustanovení je bivakování v přírodě (tzn přespání bez táboření s ohněm a ideálně beze stanu) zcela ok.  Noci na celtě (či pod ní) pod širákem mohu jen doporučit.

První přespání na Mlynářově kameni je trochu punkové. Víc jak dva lidi se podle mě na vyhlídku nevejdou. Pokud je vás více, asi zakotvíte někde v lese.

Na Košťálově je místa habaděj, jen bych se osobně vyhnul nocování v dosahu oken a oblouků, ze kterých by přece jen mohlo něco neplánovaně upadnout. Druhou potíží může být vítr. Když tak je spousta místa v závětří kousek pod hradem.

Doprava

Pro nás byla výchozím bodem vesnice Dolní Zálezly, kam jezdí osobák z Lovosic nebo Ústí nad Labem.

Přejezdový vláček mezi Radejčínem a Oparnem jezdil cca jednou za dvě hodiny, takže se vyplatí trochu plánovat a vypravit se k němu na čas. Cesta z Oparna na Košťálov je ještě dlouhá. Obzvláště pokud se chcete skočit okoupat.

Naše konečná byla v Třebívlicích, odkud jel autobus do Lovosic.

Voda, zásoby, hospůdky po cestě

S ohledem na trasu bych nepočítal s hospodou na každém kroku. Jakás takás možnost občerstvení byla na Lovoši. Jinak jsou kopečky příjemná divočina. Zásoby vždy na jeden den je tedy s sebou fajn mít.

Samozřejmě veškeré civilizační výdobytky včetně restaurací a supermarketů jsou v Lovosicích, takže zhruba v polovině cesty.

Vodu jsme dobírali tak, že jsme se prostě slušně zeptali u některého z domů. Počítejte s tím, že na kopcích (a tedy přes noc) není.