Podyjí hezky pěšky ze Znojma do Vranova
Dvoudenní přechod národního parku Podyjí je krásný a pohodový výlet. Na začátku se člověk může mírně líznout výborným vínem, po trase nečekají žádné extrémní kopce a přesto lze vychutnávat vyhlídky z poměrně otevřené a proměnlivé krajiny. Takový malý ráj koncentrovaný v údolí jedné řeky, která nás provedla začínajícím jarem.
Kaple sv. Václava nad řekou
Vítej, jaro
Příjezd do Znojma nevěstí žádnou spektakulární kochačku. Stačí se ovšem mrknout za městské hradby a monumentální výhled na údolí řeky Dyje probudí básníka i v nejzatvrzelejším materialistovi. Ani pohled zpět na kostelíky a místní hrad střežící vinohradem posázené svahy není k zahození.
Výhled na údolí Dyje
Následující putování skrz pro laika nepojmenovatelný nízký porost nejrůznějších kvítek a keřů střídaných ve vhodných intervalech stinným lesem je pohlazením po duši. Při naší návštěvě jaro teprve sbíralo síly na kobercový nálet květeny, ale už pouhý příslib stačil k trvalému přiblblému úsměvu.
Sjezdař…
A sklenku vína na…
Hned druhá vesnice na trase nastolila trend péče také o fyzicky existující chuťové buňky. Den otevřených dveří v jednom ze sklípků byl jasným znamením, že bez vína se tenhle výlet neobejde.
Dáme šábes na Šobesu?
Pochopitelně nezůstalo u jediného zastavení. Stánky u vinohradů už měly otevřeno a košt dobrot, které produkují s láskou opečovávané keříky tak nějak patří k folklóru krajiny, jejíž odraz jsem spokojeně pozoroval na stěně sklenky.
Na zdraví
Poslední přestávku představovaly vinice Šobes, kde populární přírodní vinárnu obsypalo procesí cyklistů i vandrovníků. Jak to na jižní Moravě chodí, celkem jednoznačně demonstroval žíznivý vlčák, jehož panička bohužel zapomněla misku. Bez mrknutí oka vodu přelila do čisté vinné skleničky, odkud ji hafan vychlemtal se samozřejmou zručností.
„Však je to maskot sklepa, musí mít praxi,“ komentovala to sympatická vinařka.
Maskot sklepa…
…dobrou noc
Následoval úprk k místu plánovaného noclehu. Přece jen posedávání v trávě a popíjení jihomoravských klenotů není nejrychlejší způsob transportu.
Kuk…
Zcela záměrně jsme výše popsané kratochvíle vyměnili za stihnutí otvírací doby Nového hrádku. Zříceninu, která označovala polovinu našeho putování, jsme proto obhlídli jen zvenčí a s přicházející noční zimou si ustlali mimo hranice NP Podyjí v lukách u Lukova.
Zavřeno…
Dobrou noc
Divočina okolo Lukova
Vesnička s příhodným názvem na jedné ze svých zahrad skrývá monument nevyčíslitelné hodnoty. A sice slavný magický autobus, ve kterém strávil poslední smutné chvíle svého života Christopher McCandless toužící po útěku do divočiny. Nebo aspoň jeho věrnou repliku.
Magický autobus jako z Útěku do divočiny
Místo aljašské zimy se však kolem rozmáhalo české jaro a všechno, co k němu patří. Zejména brutální žabí grupáč ve vodách místního rybníka. Sice jsem si připadal jako zvrácený voyeur, ale fascinace přírodním výběrem v praxi mě přikovala k břehu na dost dlouho.
No tak jsem trochu voyuer, no a co?
Žádný ze samečků spokojeně přichycených na zádech o dost větších partnerek neměl své místo jisté. Kromě techniky se tak musel soustředit i na boj s neustále dorážejícími soky, kteří dosud ve své lásce neměli tolik štěstí (nebo síly).
Kušuj, to je moje žába
Dej na odiv, že se ti nejlépe spí pod oblohou posetou tisícem hvězd.
Kvalitní a pohodlné bavlněné tričko s motivem hor a hvězdné oblohy. Verze s mottem jak v pánském tak dámském provedení.
Není Grand, ale je to kaňon
Za souvislejší lesní pasáží kořeněnou špatnou odbočkou a decentním blouděním začíná říční kaňon Dyje. Výhledy na zelení nepoznamenané kopce časného jara nebyly tak dechberoucí, jak slibovaly reklamy, ale slunce a příjemná pěšina mezi skalkami se činily, jak se dá, aby napravily dojem.
Tady si můžeš odpočinout, poutníku
Popravdě řečeno přijít zde o dva týdny později a někdy brzy ráno nebo se západem slunce by mi pravděpodobně přivodilo vizuální extázi.
Támhle bude jídlo…
Klasický závěr výletu
Jelikož doba návštěvy však byla jasně daná, musím se přiznat, že jedním z nejpříjemnějších rozhledů závěrečné pasáže byl v dálce tušený Vranov, do nějž je to od obelisku strážícího proslulé ledové sluje už jen pár kilometrů.
Nebyla to však vize vranovského zámku, co přidalo na rychlosti našich kroků, ale vidina finální žranice před odjezdem autobusu domů. Což o to, na skále se tyčící památka je krásná a monumentální záležitost, nicméně pořádné jídlo po dvou dnech pochodu nesneslo odkladu. Být přízemní je občas neuvěřitelně krásné…
Vranovský zámek
Fotogalerie
Praktické info
Pro zobrazení trasy klikni na mapu.
V obou směrech se jedná o velmi pohodový výlet. 35 kilometrů za dva dny není nic strašného, ačkoliv aspoň malé úsilí je potřeba projevit. Zejména při vstávání od pastí poblíž vinohradů.
S ohledem na fakt, že větší část trasy se budete pohybovat v národním parku bez možnosti sehnat proviant, je potřeba se patřičně zásobit aspoň několika svačinkami. Teplé jídlo lze obstarat v hospůdkách v Popicích, Lukově a samozřejmě na začátku či konci trasy ve Znojmě a Vranově.
Vodní zdroje jsem po cestě žádné neobjevil, takže se sháněním tekutin jsme byli rovněž odkázání na dočepování v obcích, kterými se procházelo. Na delší pasáž mezi nimi a noc je fajn se předzásobit.
Spát se dá pohodlně v přístřešku na odbočce k Novému hrádku, ale je to hned vedle značené trasy. Též mějte na paměti, že se stále (byť těsně) jedná o území NP, kde není možné tábořit – tedy stavět stan, rozdělávat oheň atp. Ale přespání v přístřešku nebo jen tak pod širákem vám nic nebrání, dokud zůstanete právě na značených cestách – to jsou pravidla národních parků v Česku. Vhodnou alternativou je nocleh v lukách mimo hranice parku.
Otvírací doba hradu je k nalezení na jeho webu.
Směle piš do komentářů – pomůžeš mně i budoucím čtenářům. Vlákna komentářů lze také sledovat.