Podyjí hezky pěšky ze Znojma do Vranova

Dvoudenní přechod národního parku Podyjí je krásný a pohodový výlet. Na začátku se člověk může mírně líznout výborným vínem, po trase nečekají žádné extrémní kopce a přesto lze vychutnávat vyhlídky z poměrně otevřené a proměnlivé krajiny. Takový malý ráj koncentrovaný v údolí jedné řeky, která nás provedla začínajícím jarem.

znojmo kaple svateho vaclava a kostel mikulase

Kaple sv. Václava nad řekou

Vítej, jaro

Příjezd do Znojma nevěstí žádnou spektakulární kochačku. Stačí se ovšem mrknout za městské hradby a monumentální výhled na údolí řeky Dyje probudí básníka i v nejzatvrzelejším materialistovi. Ani pohled zpět na kostelíky a místní hrad střežící vinohradem posázené svahy není k zahození.

kriz a vyhled na udoli dyje ve znojme

Výhled na údolí Dyje

Následující putování skrz pro laika nepojmenovatelný nízký porost nejrůznějších kvítek a keřů střídaných ve vhodných intervalech stinným lesem je pohlazením po duši. Při naší návštěvě jaro teprve sbíralo síly na kobercový nálet květeny, ale už pouhý příslib stačil k trvalému přiblblému úsměvu.

socha sileneho cyklisty ve znojme

Sjezdař…

Chceš se vydat na trek, ale chybí ti zkušenosti?

Láká tě svobodné putování s batohem, horské vyhlídky a noci v přírodě, ale zatím sis netroufl(a) opravdu vyrazit? Váháš, co si na takový vícedenní přechod hor zabalit a jak jej vůbec naplánovat?

Právě pro tebe jsem připravil kurz Poprvé do hor.

Podívej se o čem kurz je a vyber si z dostupných termínů

A sklenku vína, na…

Hned druhá vesnice na trase nastolila trend péče také o fyzicky existující chuťové buňky. Den otevřených dveří v jednom ze sklípků byl jasným znamením, že bez vína se tenhle výlet neobejde.

Podyji vinohrad Sobes a skala

Dáme šábes na Šobesu?

Pochopitelně nezůstalo u jediného zastavení. Stánky u vinohradů už měly otevřeno a košt dobrot, které produkují s láskou opečovávané keříky tak nějak patří k folklóru krajiny, jejíž odraz jsem spokojeně pozoroval na stěně sklenky.

sklenka vina a vinice v pozadi v podyji

Na zdraví

Poslední přestávku představovaly vinice Šobes, kde populární přírodní vinárnu obsypalo procesí cyklistů i vandrovníků. Jak to na jižní Moravě chodí, celkem jednoznačně demonstroval žíznivý vlčák, jehož panička bohužel zapomněla misku. Bez mrknutí oka vodu přelila do čisté vinné skleničky, odkud ji hafan vychlemtal se samozřejmou zručností.

„Však je to maskot sklepa, musí mít praxi,“ komentovala to sympatická vinařka.

vlcak pijici vodu z vinne sklenky

Maskot sklepa…

…dobrou noc

Následoval úprk k místu plánovaného noclehu. Přece jen posedávání v trávě a popíjení jihomoravských klenotů není nejrychlejší způsob transportu.

krizovatka cest v podyji s rozcestnikem

zelenozluta Jesterka na kmeni v podyji

Kuk…

Zcela záměrně jsme výše popsané kratochvíle vyměnili za stihnutí otvírací doby Nového hrádku. Zříceninu, která označovala polovinu našeho putování, jsme proto obhlídli jen zvenčí a s přicházející noční zimou si ustlali mimo hranice NP Podyjí v lukách u Lukova.

Novy Hradek v podyji hradby a vstupni brana

Zavřeno…

hvezdna obloha a siluety stromu

Dobrou noc

Divočina okolo Lukova

Vesnička s příhodným názvem na jedné ze svých zahrad skrývá monument nevyčíslitelné hodnoty. A sice slavný magický autobus, ve kterém strávil poslední smutné chvíle svého života Christopher McCandless toužící po útěku do divočiny. Nebo aspoň jeho věrnou repliku.

polorozpadly stary autobus na zahrade

Magický autobus jako z Útěku do divočiny

zelena pole v podyji u vsi Lukov

Místo aljašské zimy se však kolem rozmáhalo české jaro a všechno, co k němu patří. Zejména brutální žabí grupáč ve vodách místního rybníka. Sice jsem si připadal jako zvrácený voyeur, ale fascinace přírodním výběrem v praxi mě přikovala k břehu na dost dlouho.

velka skupina paricich se zab ve vode

No tak jsem trochu voyuer, no a co?

Žádný ze samečků spokojeně přichycených na zádech o dost větších partnerek neměl své místo jisté. Kromě techniky se tak musel soustředit i na boj s neustále dorážejícími soky, kteří dosud ve své lásce neměli tolik štěstí (nebo síly).

dve soulozici zaby a jedna bojujici v rybnice

Kušuj, to je moje žába

Spokojený čtenář?

Ať už patříš k náhodným návštěvníkům nebo věrným ctitelům, pokud mě toužíš podpořit v další tvorbě, existuje pár možností jak si oboustranně udělat radost.

Pohlednice z neznáma

Není Grand, ale je to kaňon

Za souvislejší lesní pasáží kořeněnou špatnou odbočkou a decentním blouděním začíná říční kaňon Dyje. Výhledy na zelení nepoznamenané kopce časného jara nebyly tak dechberoucí, jak slibovaly reklamy, ale slunce a příjemná pěšina mezi skalkami se činily, jak se dá, aby napravily dojem.

lavicka a skalka cestou do Vranova v podyji

Tady si můžeš odpočinout, poutníku

Popravdě řečeno přijít zde o dva týdny později a někdy brzy ráno nebo se západem slunce by mi pravděpodobně přivodilo vizuální extázi.

Vyhlidka na udoli dyje a vranov nad Sluje

Támhle bude jídlo…

Klasický závěr výletu

Jelikož doba návštěvy však byla jasně daná, musím se přiznat, že jedním z nejpříjemnějších rozhledů závěrečné pasáže byl v dálce tušený Vranov, do nějž je to od obelisku strážícího proslulé ledové sluje už jen pár kilometrů.

cesta a louka v podyji

Nebyla to však vize vranovského zámku, co přidalo na rychlosti našich kroků, ale vidina finální žranice před odjezdem autobusu domů. Což o to, na skále se tyčící památka je krásná a monumentální záležitost, nicméně pořádné jídlo po dvou dnech pochodu nesneslo odkladu. Být přízemní je občas neuvěřitelně krásné…

Vranov Zamek na skale

Vranovský zámek

Fotogalerie

Praktické info

Pro zobrazení trasy klikni na mapu.

V obou směrech se jedná o velmi pohodový výlet. 35 kilometrů za dva dny není nic strašného, ačkoliv aspoň malé úsilí je potřeba projevit. Zejména při vstávání od pastí poblíž vinohradů.

S ohledem na fakt, že větší část trasy se budete pohybovat v národním parku bez možnosti sehnat proviant, je potřeba se patřičně zásobit aspoň několika svačinkami. Teplé jídlo lze obstarat v hospůdkách v Popicích, Lukově a samozřejmě na začátku či konci trasy ve Znojmě a Vranově.

Vodní zdroje jsem po cestě žádné neobjevil, takže se sháněním tekutin jsme byli rovněž odkázání na dočepování v obcích, kterými se procházelo. Na delší pasáž mezi nimi a noc je fajn se předzásobit.

Spát se dá pohodlně v přístřešku na odbočce k Novému hrádku, ale je to hned vedle značené trasy. Též mějte na paměti, že se stále (byť těsně) jedná o území NP, kde není možné tábořit – tedy stavět stan, rozdělávat oheň atp. Ale přespání v přístřešku nebo jen tak pod širákem vám nic nebrání, dokud zůstanete právě na značených cestách – to jsou pravidla národních parků v Česku. Vhodnou alternativou je nocleh v lukách mimo hranice parku.

Otvírací doba hradu je k nalezení na jeho webu.

Líbilo?

Pokud ti článek pomohl nebo tě pobavil, nebylo jeho psaní marná práce.
A jestli jsi se dočetl(a) až sem, možná dumáš, jak pro změnu pomoci mně v další tvorbě. Je to jednoduché jak facka:

Koukni, zda v e-shopu nemám něco, co tě nadchne

Přijď mě pozdravit na přednášku

Související články

Upozornění na nové komentáře
Nekomentuji, ale
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Copy link