Víno na kuráž: Přechod Podyjí ze Znojma do Vranova


Tento článek pochází z webu Za horami.cz, kde najdeš jeho online verzi včetně případné fotogalerie. Až budeš opět ve spojení se světem, můžeš se také podívat na Facebook @zahoramicz, co je nového.

Dvoudenní přechod národního parku Podyjí je extrémně příjemná a pohodová túra. Na začátku se člověk může mírně líznout výborným vínem, po trase nečekají žádné extrémní kopce a přesto lze vychutnávat vyhlídky z poměrně otevřené a proměnlivé krajiny. Takový malý ráj koncentrovaný v údolí jedné řeky, která nás provedla začínajícím jarem.

01 Podyji Znojmo

Vítej, jaro

Příjezd do Znojma nevěstí žádnou spektakulární kochačku. Stačí se ovšem mrknout za městské hradby a monumentální výhled na údolí řeky Dyje probudí básníka i v nejzatvrzelejším materialistovi. Ani pohled zpět na kostelíky a místní hrad střežící vinohradem posázené svahy není k zahození.

00 Podyji Znojmo

Výhled na údolí Dyje

Následující putování skrz pro laika nepojmenovatelný nízký porost nejrůznějších kvítek a keřů střídaných ve vhodných intervalech stinným lesem je pohlazením po duši. Při naší návštěvě jaro teprve sbíralo síly na kobercový nálet květeny, ale už pouhý příslib stačil k trvalému přiblblému úsměvu.

02 Podyji

Sjezdař…

A sklenku vína, na…

Hned druhá vesnice na trase nastolila trend péče také o fyzicky existující chuťové buňky. Den otevřených dveří v jednom ze sklípků byl jasným znamením, že bez vína se tenhle výlet neobejde.

09 Podyji Sobes

Dáme šábes na Šobesu?

Pochopitelně nezůstalo u jediného zastavení. Stánky u vinohradů už měly otevřeno a košt dobrot, které produkují s láskou opečovávané keříky tak nějak patří k folklóru krajiny, jejíž odraz jsem spokojeně pozoroval na stěně sklenky.

08 Podyji Vino

Poslední přestávku představovaly vinice Šobes, kde populární přírodní vinárnu obsypalo procesí cyklistů i vandrovníků. Jak to na jižní Moravě chodí, celkem jednoznačně demonstroval žíznivý vlčák, jehož panička bohužel zapomněla misku. Bez mrknutí oka vodu přelila do čisté vinné skleničky, odkud ji hafan vychlemtal se samozřejmou zručností.

„Však je to maskot sklepa, musí mít praxi,“ komentovala to sympatická vinařka.

10 Podyji

Maskot sklepa…

…dobrou noc

Následoval úprk k místu plánovaného noclehu. Přece jen posedávání v trávě a popíjení jihomoravských klenotů není nejrychlejší způsob transportu.

03 Podyji

11 Podyji Jesterka

Zcela záměrně jsme výše popsané kratochvíle vyměnili za stihnutí otvírací doby Nového hrádku. Zříceninu, která označovala polovinu našeho putování, jsme proto obhlídli jen zvenčí a s přicházející noční zimou si ustlali mimo hranice NP Podyjí v lukách u Lukova.

15 Podyji Novy Hradek

Zavřeno…

16 Podyji

Divočina okolo Lukova

Vesnička s příhodným názvem na jedné ze svých zahrad skrývá monument nevyčíslitelné hodnoty. A sice slavný magický autobus, ve kterém strávil poslední smutné chvíle svého života Christopher McCandless toužící po útěku do divočiny. Nebo aspoň jeho věrnou repliku.

23 Podyji

13 Podyji

Místo aljašské zimy se však kolem rozmáhalo české jaro a všechno, co k němu patří. Zejména brutální žabí grupáč ve vodách místního rybníka. Sice jsem si připadal jako zvrácený voyeur, ale fascinace přírodním výběrem v praxi mě přikovala k břehu na dost dlouho.

18 Podyji Zaby

Žádný ze samečků spokojeně přichycených na zádech o dost větších partnerek neměl své místo jisté. Kromě techniky se tak musel soustředit i na boj s neustále dorážejícími soky, kteří dosud ve své lásce neměli tolik štěstí (nebo síly).

20 Podyji Bojujici Zaby

Kušuj, to je moje žába

Není Grand, ale je to kaňon

Za souvislejší lesní pasáží kořeněnou špatnou odbočkou a decentním blouděním začíná říční kaňon Dyje. Výhledy na zelení nepoznamenané kopce časného jara nebyly tak dechberoucí, jak slibovaly reklamy, ale slunce a příjemná pěšina mezi skalkami se činily, jak se dá, aby napravily dojem.

26 Podyji

Popravdě řečeno přijít zde o dva týdny později a někdy brzy ráno nebo se západem slunce by mi pravděpodobně přivodilo vizuální extázi.

25 Podyji Sluje Vyhlidka

Támhle bude jídlo…

Klasický závěr

Jelikož doba návštěvy však byla jasně daná, musím se přiznat, že jedním z nejpříjemnějších rozhledů závěrečné pasáže byl v dálce tušený Vranov, do nějž je to od obelisku strážícího proslulé ledové sluje už jen pár kilometrů.

28 Podyji

Nebyla to však vize vranovského zámku, co přidalo na rychlosti našich kroků, ale vidina finální žranice před odjezdem autobusu domů. Což o to, na skále se tyčící památka je krásná a monumentální záležitost, nicméně pořádné jídlo po dvou dnech pochodu nesneslo odkladu. Být přízemní je občas neuvěřitelně krásné…

32 Vranov Zamek

Fotogalerie

Praktické info

Pro zobrazení trasy klikni na mapu.

V obou směrech se jedná o velmi pohodový výlet. 35 kilometrů za dva dny není nic strašného, ačkoliv aspoň malé úsilí je potřeba projevit. Zejména při vstávání od pastí poblíž vinohradů.

S ohledem na fakt, že větší část trasy se budete pohybovat v národním parku bez možnosti sehnat proviant, je potřeba se patřičně zásobit aspoň několika svačinkami. Teplé jídlo lze obstarat v hospůdkách v Popicích, Lukově a samozřejmě na začátku či konci trasy ve Znojmě a Vranově.

Vodní zdroje jsem po cestě žádné neobjevil, takže se sháněním tekutin jsme byli rovněž odkázání na dočepování v obcích, kterými se procházelo. Na delší pasáž mezi nimi a noc je fajn se předzásobit.

Spát se dá teoreticky v přístřešku na odbočce k Novému hrádku, ale stále (byť těsně) se jedná o území NP. Pro jistotu jsme proto zvolili noclech v lukách mimo hranice parku.

Otvírací doba hradu je k nalezení na jeho webu.


Tento článek pochází z webu Za horami.cz, kde najdeš jeho online verzi včetně případné fotogalerie. Až budeš opět ve spojení se světem, můžeš se také podívat na Facebook @zahoramicz, co je nového.

Spokojený čtenář?

Ať už patříš k náhodným návštěvníkům nebo věrným ctitelům, pokud mě toužíš podpořit v další tvorbě, existuje pár možností jak si oboustranně udělat radost. Také můžeš přijít na některou z mých přednášek.

Související články

Komentáře

  Upozornění na nové komentáře  
Nekomentuji, ale