Jídlo na trek: Jak vařit na horách líp než Láďa Hruška a přitom nezhynout pod váhou krosny

Co se jídla týče, potkáte se v horách s nejrůznějšími typy lidí. Od asketů, kterým stačí tři hrsti müsli a půl ešusu pochybného blafu denně, po buržoazní žrouty, kterým váha batohu není svatá. Nad čím byste měli uvažovat při balení potravin, abyste později nijak nestrádali? Jak s minimem prostředků vykouzlit co nejpestřejší stravu? Co vzít a co raději nechat doma? Vše co vás zajímá o jídle a vaření při přechodu hor aneb jak jsem se od dobrých hostinců posunul ke koňské polévce…

V jídle jsem od své první velké výpravy v roce 2008 udělal snad největší pokrok k lepšímu. Tenkrát jsem si do Rumunska táhl dvě velké tašky. V jedné byla železná zásoba tatranek v množství pro menší katolickou rodinu, v druhé pak dobré hostince a další instantní šmakulády na dva týdny dopředu.

Když pominu množství zásob, které prozrazovalo můj strach, že v Rumunsku nepotkám obchod (nápověda: potraviny byly v každé vsi několikery), byla to především jejich nevalná výživová hodnota a chuťová úroveň, které stály za starou belu.

V průběhu následujících let jsem odkoukal a otestoval spoustu gastronomických vychytávek, na kterých mé tělo dokáže v zátěži fungovat mnohem lépe a na něž se můžu dokonce těšit. Zde jsou ;)

Večerní zátiší.

Nad čím se zamyslet když balíte jídlo na hory

Pokud jedete na víkend, můžete většinu následujících problémů směle ignorovat (na tak krátkou dobu většinou ani neberu vaření), ale jestli vyrážíte na delší dobu, je na místě řešit následující:

Váha a objem vs. výkon

Zjednodušeně řečeno nemá cenu vláčet těžké suroviny, které se při stejné kalorické hodnotě dají nahradit něčím rozumnějším. Trenčianský párek s fazuľou je fajn, ale až se s ním potáhnete čtyři dny a další tři pak s prázdnou konzervou, trochu vám zhořkne na patře.

Ideální jsou sušené věci a nebo aspoň vše, co obsahuje co nejméně vody a naopak co nejvíce energie a bílkovin vzhledem ke své váze. Salám sice k dehydrovaným potravinám nepatří, ale zato nabízí dobrý poměr hmotnosti a energie.

Zvažujte proto, co vám stojí za to tahat, a dávejte si pozor na váhu samotných obalů.

Chuť

Zdánlivě banální záležitost může nabrat dramatický spád ve chvíli, kdy jeden z dvojice nechá nákup na tom druhém, aniž by jej instruoval stran svých chuťových preferencí. Pokud např. opravdu nesnášíte pohanku a zapomenete se o tom zmínit, můžete zažít nepříjemnou stravovací převýchovu.

Někde jsem se dočetl, že člověk by si s sebou na trek neměl brát věci, které mu chutnají a které rád jí, protože pak jich spotřebuje (a musí nést) zbytečně mnoho. S touhle tezí zásadně nesouhlasím. Jídlo je důležitou součástí psychické pohody.

Fyzické vyčerpání, náročné podmínky a trudnou náladu, které vás v horách snadno potkají, nepřemůžete, pokud se večer jako bonus budete muset nacpat blafem bez vůně a bez zápachu (v lepším případě). Spoustě lidí navíc v těžkých chvílích pomáhá, pokud se mohou těšit na něco dobrého k snědku.

Barevný kuskus se spoustou dobrot. I na horách se dá vařit chutně a kvalitně.

Dostupnost vody

Ne vždy se podaří zastanovat u zdroje vody. V takovém případě má každá kapka cenu zlata a vařit třeba těstoviny, z kterých všechnu vodu slijete, je těžké plýtvání. Za takových večerů doceníte potraviny, které nasají veškerou dodanou vodu.

Spotřeba paliva

Ať už vaříte na plynu, benzínu nebo jiné alternativě, neponesete s sebou neomezenou zásobu paliva. Proto se vyplatí vybírat základy pro večeře i snídaně takové, které v ideálním případě stačí pouze zalít horkou vodou (kuskus, ovesná kaše) a když už se musí vařit, tak jen minimum času (speciální rychlé těstoviny a rýže, červená čočka).

Taky je na zvážení, jestli je opravdu nutné dvakrát denně vařit čaj nebo kafe. Příležitostně potěší, ale kvůli pravidelnému rozmazlovaní osobně odmítám nést téměř půlkilovou bombu navíc.

Rychlost přípravy

Do velké míry souvisí s předchozím tématem. Kromě toho ve chvíli, kdy po náročném výstupu sotva pletete končetinami, je fajn uvařit žvanec, s kterým si nemusíte hodinu hrát, než bude poživatelný. Sám patřím mezi zhýralce, kteří se s večeří rádi pomazlí, aby byla co nejlepší, ale vždycky mám v záloze pár jídel, která vyžadují minimum času a aktivity.

Důraz na rychlost a snadnost přípravy podle mě platí ještě více u snídaní. Všem, kdo se ráno neradi zdržují, přijdou vhod instantní ovesné kaše, jež nevyžadují žádnou speciální péči. Rychlou variantou jsou i drcené ovesné vločky, které stačí taky jen zalít a po dosypání ořechy, sušeným ovocem a cukrem máte v rozumném čase fajnou snídani.

Nevhodné jsou všechny kaše nebo nedrcené vločky, které se musí opravdu vařit. Zvyšují spotřebu paliva a času.

Tajemná seance nad večeří.

Složení

I když nejsem typ, který by stravu pitval skrz její výživové hodnoty, malé dovzdělání nad jejím složením mi hrozně pomohlo cítit se po fyzické stránce lépe. Aneb když tělo týrám v horách, měl bych mu taky dodat všechno co potřebuje.

Většina lidí se v první řadě zaměří na dostatek sladkostí a dalších drobností plných rychlé energie. Energetická spotřeba je při vysokohorské túře na těžko opravdu extrémní a není radno podcenit rezervy.

Ovšem bacha na to skutečnost, že i když jsou cukry na treku potřeba, protože fungují jako rychlý nakopávák a také mají svůj podíl na obnově zubožených svalů, rozhodně jich není potřeba přehnaně moc. Popravdě, než jsem se naučil jíst lépe, jsem se na sladké oplatky nemohl po návratu z hor většinou několik týdnů ani podívat.

Coby stabilnější a spolehlivější zdroj energie uvádí odborná literatura tuky, které najdete třeba v nejrůznějších oříšcích, a pochopitelně sýru, uzeninách atp… Kvůli regeneraci a správnému fungování organismu bychom také měli sníst dostatek bílkovin a nezapomenout ani na vlákninu, vitamíny a minerály.

Možná vám teď zním trochu jako z reklamy na pochybný doplněk stravy, ale horská dieta svými limity opravdu často vede k jednotvárnému a nevyhovujícímu stravování, kdy tělo trpí nedostatkem potřebných prvků.

Z výše uvedeného vyplývá důležité zjištění: Oblíbené čínské nudle s neurčitým umělým kořením ani další instantní šmakulády nejsou nic extra. Sice zaženou akutní pocit hladu a příjemně zahřejí, ale z dlouhodobého hlediska našemu tělu nic nedodávají. Pokud už fičíte na instantních srandách, pak kde to jen jde, zkuste spoň v civilizaci dokoupit a dodat tělu čerstvou zeleninu a ovoce.

Chcete-li odborný článek o jednotlivých složkách potravy, podívejte se na treking.cz.

Tvarůžky mají hromadu bílkovin ;)

Množství

O exaktní kalkulace, jako je počet kalorii na den, jsem se nikdy moc nezajímal. Vždy balím od oka podle zkušeností s tím, jak moc jím a na co mívám chuť. Tahle kratochvíle však přijde na pořad dne, pokud se někdy rozhodnu pro opravdu dlouhou expedici (více než deset dní) bez možnosti doplnění zásob.

Počítejte s tím, že při náročných přechodech budete jíst klidně až dvakrát tolik co spotřebujete běžně doma. Zejména dívky se v horách často rozjedí k nepoznání. Trek není vhodná doba pro držení diety.

Skvělé je, pokud si můžete vyzkoušet, kolik toho sníte, třeba na víkendovém výletu odpovídající náročnosti, a pak si zabalit přiměřené zásoby podle toho. Bohužel „čím víc, tím líp“ v tomto případě neplatí, protože kdo to pak má tahat, že?

Při nákupu pro více lidí je dobré zvážit jak moc se jejich chutě a hlavně spotřeba liší od vaší. S tím souvisí má zásada nemít všechno jídlo společné. Zvláště smíšená stravovací družstva dokážou při diskuzích o rychle mizejících zásobách či absenci oblíbeného kokina snadno nahradit televizní show.

S plným žaludkem se klesá snáze. Sestup z Fanských hor k jezeru Iskanderkul, Tádžikistán.

Trvanlivost

Deset dní ve věčném vedru prospěje málokteré potravině, proto je potřeba zvolit takové, které se s těžkým úkolem neshnít a nezplesnivět dokážou vypořádat co nejlépe. Vše sušené, instantní a trvanlivé je dobrou volbou. Obrovskou výdrž mívají kvalitní suché salámy, které zvládnou i více než tři týdny.

Slaninu je potřeba velmi pečlivě vybrat – nejlepší je domácí, ale ani tak se trvanlivostí salámu zdaleka nevyrovná. Překvapivě dlouho dokáže vydržet obyčejný eidam. Sice se jakoby přetaví a chutná o něco vyzráleji (a lépe), ale minimálně týden je neškodný. Suchý a tvrdý parmezán taky vydržel oproti obavám prodavaček docela dlouho.

Pozor si dejte na zrající sýry koupené v bačovnách nebo na tržištích (dva dny a pak už jen s respektem). Pečlivý výběr si zaslouží zahraniční salámy. Některé se tváří velmi podobně naší vysočině, ale později po oloupání zjistíte, že jsou daleko měkčí a rychle se kazí. Vyplatí se investovat raději do klobásy nebo něčeho, kde nebudete mít o obsahu pochyby.

Pestrost

I když strava na horách bývá kvůli všem zmíněným omezením poněkud jednotvárnější a podstatný je především poměr váha/výkon, je dobré zamyslet se nad složením vašeho menu a v rozumné míře zařadit pár variací. Být týden na třech stejných základních surovinách je pro psychiku pekelné…

K tomu si vždy, když to situace umožní, dopřávám si změnu ze zaběhnutých kolejí. Pokud je možnost nakoupit a člověk to nemusí nést dále než na břeh přilehlého jezera, fantazii se meze nekladou. Odzkoušeno máme i střídání s platem vajec, které jsme odnesli překvapivě daleko :)

Hostina, kterou jsme zažili v Ázerbájdžánu.

Horský stravovací režim

Režim, ve kterém funguje většina výprav, je noční můrou každého dietologa.

Ráno začíná důkladnou snídaní, která je extrémně důležitá. I lidé, kteří doma běžně nesnídají, velmi rychle zjistí, že pokud se ráno nenadlábnou, přes den moc nevydrží.

Potud by snad nikdo neměl mít zásadní problém, ale pak se civilizovaný stravovací rytmus na hlavu převrací.

Oběd bývá příjemnou odpočinkovou pauzou v náročném dni, která však není dost dlouhá na to, aby se mimo zvláštní případy vařilo. Takže přijde na řadu chleba, nejrůznější krekry, oříškové směsi atd. Každému podle chuti a čeho žaludek zrovna ráčí. Někdy je tak hnusné počasí, že jíme doslova za pochodu a snažíme se prostě jen přežít do večera.

Teprve na sklonku dne přichází zlatý hřeb programu, o kterém často sníme dlouhé hodiny – večeře. A to v podobě XXL. Oproti všem zásadám správných stravovacích návyků se večer nažeru jak prajz. Tělu je potřeba doplnit všechno, co za celý den spotřebovalo a připravit jej na další den a bleskovou regeneraci.

Veškeré malé hladíky mezi hlavními body dne řeším nejrůznějšími laskominami s jediným cílem – dodat tělu palivo potřebné k výkonu.

Tři salámoví mušketýři na Ukrajině.

Co a odkud vzít

Jednu z nejzákladnějších myšlenek horského stravování, tedy netahat všechno jídlo z domu, jsem již detailně rozvedl v dřívějším článku. Kromě jistých moderních vymožeností najdete v nějaké formě většinu potřebných potravin všude na světě a není potřeba vláčet s sebou patnáctidenní zásoby kvůli třem kratším trekům, mezi kterými si můžete pohodlně nakoupit.

Je důležité rozlišovat mezi věcmi, které se dají (většinou mnohem levněji) sehnat kdekoliv (těstoviny, chleba, sváteční konzervička, zelenina, paštika, čokoláda atp.) a mezi věcmi, které je lepší dovézt si z civilizace (sušená bramborová kaše, rychlovarná rýže), protože by v zapadlejších krajích nemusely být k dostání.

Co se vyplácí, je důkladný průzkum lokálních tržišť, kde často najdete speciality o kterých si u nás můžeme nechat jen zdát, vyjdou příliš draze nebo by vás nenapadlo si je brát s sebou do hor. Famózní uzené ryby, pražené sójové boby, spousta ořechů a sušeného ovoce atd.

V Kyrgyzstánu jsem u stánku objevil flákotu sušeného koňského masa, která stála naprosto směšný peníz a svou vahou a chutí patřila mezi gastronomické hvězdy mé krosny. Pokud vám zdroj přijde důvěryhodný (čerstvé maso obklopené obecenstvem much bych si rozhodně nekoupil) a jste schopni se doptat, co to vlastně ochutnáváte, nebojte se experimentovat. Velmi často budete příjemně překvapeni.

Obecně ve východních zemích nakupuji raději na tržnicích nebo malých obchůdcích než v supermarketu (pokud tam vůbec nějaký je). Zelenina, ovoce i další potraviny bývají levné a chuťově daleko předčí na co jste zvyklí z ČR. Všechno lze většinou ochutnat a prodejci bývají hrozně milí lidé. Pozor je však potřeba dávat na hygienu a všechno si raději důkladně omýt.

Tržnice v tádžickém Panjakentu.

Snídaně

Pokud nejste ovesný typ, na kratší dobu si vystačíte jen s chlebem a přílohami. Na více dní (3+) se už i vločkovým nepřátelům vyplatí kvůli poměru váhy a energie vzít sladké instantní kaše (ovesné, rýžové, jaké jen najdete) nebo drcené vločky (stačí horká voda, nemusí se dlouho vařit) a něco do nich.

U malých sáčků s ovesnou kaší si zejména chlapi dávejte pozor na dávkování. Já potřebuji na snídaní většinou dva (nebo jeden ale hojně dosypaný oříšky). Hodně lidí si na snídani nosí sypké müsli. Osobně mám problém s tím, že po ránu potřebuji pocit plného žaludku a to mi trocha zrní bohužel nedopřeje.

Překvapivě dobrá je i krupice, která se, světe div se, dá stejně dobře uvařit jen z vody. Úplně bez vaření se pak obejde MANA prášek nebo nějaká podobná alternativa. Což je výborné na dlouhé treky, kde se hodí ušetřená váha paliva.

Svačinky a obědy

Chleba, na který je spousta z nás ve svém normálním režimu zvyklá, se na delších cestách výrazně pronese. Proto je radno jej nosit jen v množství pokrývajícím obědy. Krom toho šestý den už žádný bochník nechutná jako čerstvě z pece vytažený a za to, že si na něm musíte lámat zuby jen jednou denně, budete ještě rádi.

Trvanlivějším řešením jsou různé krekry (nevýhodou je objem) nebo tortily, na které hodně zkušených trekařů nedá dopustit díky výdrži a skladnosti.

Jako příloha se hodí suchý tvrdý salám (lovečák, poličan… vysočina je trochu slabší), slanina, sýry, paštika, vegetariánské pomazánky (jsou fakt dobré – hlavně když přidáte plátek slaniny), tuňák nebo jiné rybičky (tzv. sváteční konzerva), marmelády a nutelly v lehkých obalech, sušené maso atd.

Hitparádu stále stejných chutí dobře doplní cibule nebo jiný kousek zeleniny (mrkev, paprika, rajče, okurka – co najdete). Čerstvá zelenina je sice docela zátěž, ale v rozumném množství (jeden, dva kusy na osobu) se hodí ji přibrat, neb příjemně osvěží paštikové menu. Do večeří se pak vyplatí, pokud máte možnost přípravy doma, zeleninu poměrně snadno nasušit.

Od doby, kdy jsem se ze studenta proměnil v pracující třídu a finance už nejsou tak velké omezení, nosím méně salámu a více sušeného masa. To si případně můžete také připravit doma, ale už je to náročnější.

Salám je dobré koupit předem a dát jej do ledničky nebo vyvěsit na suchém a chladném místě. Ještě více vyschne. Jenže kdo má na nákupy myslet měsíc dopředu, že?

Mimochodem: jestli nejste masožrouti tak stejnou službu udělá cokoliv, co splní stejný účel a máte to na sobě odzkoušené. Není radno se snažit zároveň o extrémní výkony a stravovací převýchovu.

Nejrůznějším kombinacím se meze nekladou.

Rychlá energie

Všechno co je lehké, skladné a plné cukrů a tuků. Sladké tyčinky, müsli, ořechy, buráky, veškerá semínka, sušené ovoce, čokoláda a tak dále. Myslete na to, že v parném létě se z tatranek stane ulepené lízátko a čokoláda bude spíše k pití.

Hlavně si neberte jen sladké záležitosti. Rychle se přejí a malý pytlík slaných buráků má pak cenu zlata. Libovolné slané směsky s oříšky se dají jíst stále a jsou z výřivového hlediska mnohem lepší než sladké sušenky stále dokola.

Nezapomeňte na přiměřenou zásobu hroznového cukru, který přijde vhod v náročných stoupáních a ve chvílích, kdy se cítíte opravdu vyšťavení.

Dochucovadla

Esenciální je mít dostatek soli. Spotřebuje se jí docela hodně, takže je lepší mít o něco větší balení než jeden náprstek. I z nejhorších blafů vás dokáže vysekat dostatek bazalky, oregana nebo pepře. Když každý vezme nějaké koření, rozvíjí se po večerech zajímavý směnný trh.

Nezapomeňte, že do čaje nebo neochucených kaší si budete chtít přidat cukr. Med je zbytečně těžký a příliš se nevyplatí táhnout. Zajímavou variantou je vzít si pár kostek zeleninového bujónu, který přidáte, když chybí skutečná zelenina.

Malé radosti

I když s nimi nelze příliš počítat, často se podaří využít přírodní a lokální zdroje. Houby, borůvky, ostružiny… U bačů se dá koupit vynikající sýr. To vše vám může zpestřit stravu. Takový kuskus na sladko s čerstvým ovocem je úžasnou tečkou dne. Pokud se nechcete spoléhat na to, co najdete na místě, trocha sušeného mléka a puding umí mezi kamarády vykouzlit atmosféru královské hostiny.

Není nad to se občas trochu rozmazlit.

Večeře

Lze volit víceméně ze dvou variant. Buď instantní řešení (eventuelně vylepšované) nebo mít s sebou suroviny, z kterých si uvaříme něco lepšího. Večeře se vyplatí kvůli úspoře času (až budete hladoví jak vlci, každá minuta vám přijde jako věčnost) i energie řešit po dvojicích a kuchtit společně.

Vaříme honem

Běžné instatní záležitosti sice nepatří mezi chuťová lákadla a jak jen to jde, tak se jim vyhýbám, ale mají jednu obrovskou přednost. Rychlost a nenáročnost přípravy. Zažil jsem večery, kdy mě veškerý gurmánský pud opustil a jediné, po čem jsem toužil bylo, aby se jídlo udělalo samo a hned.

Když si člověk vybere nějakou rozumnou příchuť, kterou snese, nemusí být jeden nebo dva balíčky rychlo-těstovin tak zlá volba. Vždycky se dají vylepšit kořením, salámem, kukuřicí, mrkví, sýrem… V případě, že kuchtíte pro dva, tak dalšími těstovinami, jež dáte vařit o chvíli dříve.

Mezi námi… nevěřte údajům od výrobce. Z jednoho sáčku se dva lidi opravdu nenají.

Jestli brát nějaké polévky záleží na osobním vkusu. Já je už dávno nenosím. Protože je k nim stejně zapotřebí chleba, abych se najedl, považuji je za zbytečnou zátěž. Ale někomu vyhovují. Často jsou různé polévky do hrníčku nebo wifonky fajn v případě, že chcete akutně zahřát než začnete dělat pořádnou večeři nebo naopak jako dojezd, když bylo hmoty trochu méně, než by si žaludek zasloužil.

Určitě se vyhýbejte na první pohled podezřelým výrobkům. Instantní kuskus s houbovou omáčkou zní podivně sám o sobě – jak je vůbec možné udělat kuskus ještě instantnější? Tak, že jej naprosto zmrší. Kamarád si tuhle laskominu vzal do Srbska a když se z ešusu začal linout naprosto příšerný odér, s radostí ji pak nasypal ptákům u jezera.

V zásadě je dobrým důvodem, proč se vykašlat na instantní šmakulády fakt, že mnoho z následujících tipů se v rychlosti přípravy příliš neliší. Jde jen o know how a praxi.

Hodí se vědět, že existují i poměrně kvalitní dehydrovaná menu, ale bývají hodně drahá. Proto jim nefandím…

Univerzální vylepšovače čehokoliv.

Vaříme důkladně

Za léta chození po horách jsem se od různých lidí přiučil co se dalo a nakonec si vytvořil svůj vlastní styl trekové kuchyně. Její princip je jednoduchý. Mít několik dobrých základů, ke kterým v různých obměnách přidávám co je zrovna k mání.

Samozřejmě jedním z hlavních klíčů ke spokojenému pomlaskávání je postup přípravy, který rozeberu níže. Základy jsem vyzkoušel následující:

Sušená bramborová kaše (aka „brkaše“)

Spolu s kuskusem top hvězda mého stravování. Snadná a rychlá příprava (zalévá se pouze horkou vodou), velké množství variací a spotřebuje všechnu vodu, kterou do ní dáte. Co víc chtít? Doporučuji kupovat nějakou, která má v sobě minimum přidaných dochucovadel. Vždycky hledám v podstatě jen vysušené bramborové vločky bez mléka, másla a podobných umělých ptákovin. Chuť si přidám sám.

Kuskus

Druhý evergreen gurmánských večerů pod širým nebem. Stejné výhody jako u brkaše, jen se navíc dá udělat na sladko. Třeba s borůvkami z přilehlé stráně.

Červená čočka

Uzavírá svatou trojici základů, které s sebou nosívám. Je nutné ji chvíli vařit, ale zato nabízí všechno dobré, co v sobě luštěniny skrývají. Na rozdíl od její bezbarvější kolegyně ji není potřeba namáčet předem. S mrkví a rajčaty se jedná o vegetariánskou lahůdku, kterou lze vždycky vylepšit kusem slaniny. V případě velké nouze se dá nakombinovat s brkaší nebo si můžete namlouvat, že když ji smícháte s kuskusem vznikne tak něco jako salát.

Tarhoňa

Úžasná surovina z hlediska chuti, objemu a váhy. Malé těstovinové kuličky, které fest nabobtnají. Její mínus je však značně dlouhá doba varu. Vody vypije docela hodně a dá se to vychytat tak, že téměř nic neslijete a z notně škrobové lázně uděláte omáčku. V takovém případě je nutno hlídat, abyste nepřipálili ešus.

Pohanka

Některými oblíbená, jinými zatracovaná. Nejsem její fanoušek, ale v případě, že vám šmakuje, mohla by v batohu mít své místo. Je sice nutné ji déle povařit a potom ještě nechat dojít, ale když je potřeba změna…

Těstoviny

Mají jednu zásadní nevýhodu. Vodu, kterou do nich dáte, po uvaření slijete. Z části se sice dá udělat omáčka ale i tak. Kvůli poměrně velké váze a zmíněné komplikaci s vodou je nenosím z domu, ale když je potřeba dokoupit zásoby na místě, bývají častou volbou. Když na to dojde, patří k jistotě, kterou alespoň v nějaké formě seženete skoro všude. U nás se prodávají i speciální s krátkou dobou varu. Jsou sice dražší, ale pokud dáváte přednost tomuhle základu, vyplatí se do nich investovat.

Rýže

Opět se slévá. I v případě, že seženete speciální rychlovarnou, musí být nějakou dobu na ohni. Nebo ji můžete nechat dojít ve spacáku. Chuťově je to příjemná změna, ale v horách dávám přednost oblíbenějším trekovým stálicím.

Možná to tak nevypadá, ale dobrá brkaše je vážně mňamka.

Co k tomu

Suchá čočka nikoho neohromí. Delikatesu z ní udělají teprve další suroviny. V podstatě lze do večeří přidat vše, co jíte v průběhu dne. Zažil jsem kouzelníky co vařili rýži se sardinkami a náramně jim šmakovalo. Své experimenty se sice snažím držet na uzdě, ale nouze nebo nuda mohou vést k zajímavým chuťovým variacím.

Kromě již zmiňovaných příloh v mých večeřích většinou nechybí zelenina. Zejména cibule, česnek nebo mrkev. Vše poměrně lehké, skladné a chuťově efektivní (stačí trocha aby bylo poznat).

V poslední době jsem se hodně přeorientoval na sušenou zeleninu, kterou si chystám doma. Navíc sušená rajčata nebo houby se dají koupit a udělají hodně parády za naprosté minimum váhy. Bohužel ne vždy je taková možnost a pak člověk vezme za vděk vším, co zapadlé tržiště nabízí.

Ve Tbilisi jsme v obchodě narazili na rajčatový protlak v sáčku. U nás jsem jej zatím neobjevil, ale ta malá konzervička se zase tolik nepronese a dokáže z obyčejné večeře vyrobit vzácný chod hodný těch nejzhýralejších horalů.

Dost lidí doporučuje některé instantní omáčky (např. svíčkovou). Bohužel nemám vyzkoušeno, tak nemohu dát tip, která je nejlepší. Osobně přidávám chuť do jídla jinak.

Náznak chutí z vyšší společnosti umí vykouzlit i přidaná hrst slunečnicových semínek nebo buráků. Zkrátka cokoliv, co vám za minimum váhy dokáže chuťově a výživově zpestřit jídlo, je dobrá volba.

Je libo lahůdku?

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

Kuchařské finty a finesy

Zalít kuskus horkou vodou a nakrájet do něj trochu salámu zvládne i cvičená opička, ale výsledek za moc stát nebude. Abyste docílili jakés takés chuti, je potřeba si s přípravou trochu pohrát. Do kulis interhotelu bych následující tipy sice nezařadil, ale v improvizovaných horských podmínkách si budete připadat jak šéfkuchaři.

Prvním krokem bývá rychlé osmažení salámu nebo slaniny a cibule (ano, dávám ji téměř všude). Protože suché salámy nepouštějí příliš tuku a přece si nepotáhnu butylku se sádlem, naučil jsem se fejkově smažit tak, že uzeninu a cibuli průběžně podlévám pár kapkami vody. Jídlo se tak nepřipaluje k ešusu a skutečně prochází úpravou podobnou osmažení. Důležité je nepřilít vody moc, protože pak už se obsah začne vařit. Stačí opravdu jen pár kapek.

Když mám orestováno, doliju vodu a v ní povařím všechno další, co v jídle kromě základu chci mít (včetně koření). Je opravdu veliký rozdíl, jestli kuskus nebo brkaši zalijete čistou převařenou vodou a nebo dobrým vývarem. Všechno tak lépe pustí chuť a prostoupí cokoliv si do ešusu následně nasypete. Navíc lze tuhle „polévku“ průběžně ujídat a trochu uklidnit hladovějící žaludek.

Čočku samozřejmě vařím se vším ostatním. U veškerých luštěnin pozor na solení. Sůl se přidává až na konec, jinak vám čočka ztvrdne a mnohonásobně si tak prodloužíte dobu varu.

K těstovinám nebo tarhoně se dá ze zbytku vody vyrobit omáčka. Stačí přidat protlak nebo pro odvážné nějakou majdu v prášku.

Úspornost

Skutečný hlad snadno poznáte podle aktuálně vyžadovaného stupně uvařenosti. Pojem „al dente“ často získává úplně nový rozměr a rozhodně byste si i v zájmu úspory paliva měli zvyknout na křupavější konzistenci všeho, co si doma rádi dopřejete do měkka. Pokud jste trpěliví, můžete ešus v novinách či utěrce zabalit do spacáku nebo nechat chvíli jen tak zavřený, aby jídlo uvnitř ještě trochu došlo. Pokud s sebou máte termosku (třeba v zimě) dá se prý vařit v ní. Stačí vše potřebné zalít vařící vodou, termosku uzavřít a počkat. Údajně tak lze udělat i brambory, ačkoliv mě představa pytle brambor v něčí krosně docela pobavila.

Překvapilo mě, kolik lidí nenapadne ztlumit plyn, když přivedou vodu k varu. Dokud obsah ešusu nevaří, je vhodné oheň přiměřeně oroštovat, ale potom stačí na udržování teploty jen minimální plamínek.

Spousta věcí reálně nepotřebuje vařící vodu, ale stačí horká (různé kaše, čaj…).

Kvůli krájení čehokoliv se nevyplatí tahat žádná miniprkénka ani tupit nůž o víčko ešusu. Ještě jsem nenarazil na nic, co by nešlo nakrouhat rovnou z ruky. Pravidelné hranolky tak sice nevyrobíte, ale když se dokážete vyhnout vlastním prstům, není co řešit.

Dneska se budeme mít dobře…

Na čem vařit

Rozhodnutí jaký vařič zvolit, záleží od vašeho vkusu, podmínek, do kterých se chystáte a finanční situaci.

Plyn

Plynový vařič je asi nejběžnější varianta. Mezi jeho výhody patří výkon a regulovatelnost. Navíc jej zapálíte v jakékoliv výšce. Pozor si musíte dávat ve studeném počasí, kdy je v zájmu výkonu vařiče potřeba udržovat bombu v relativním teple. Nevýhodou je cena plynových kartuší. Protože je nelze převážet v letadle, můžete narazit na problém s jejich sháněním v cizině. Ale na internetu se většinou dá dohledat, kde je koupíte.

Při rozumném používání vydrží velká plynová bomba pro dva lidi i 10 dní. To zahrnuje pravidelné společné večeře, několik snídaní a sem tam čaj. V případě, že musíte roztápět sníh nebo si navíc často vaříte čaj či kafe, spotřeba plynu samozřejmě roste.

Při teplotách pod nulou se vyplatí postavit bombu např. do víčka od ešusu a napustit do něj vodu. Butan (větší část směsi) od určité teploty už nehoří, čímž rapidně klesá účinnost kartuše. Voda dokáže udržet teplotu bomby nad nulou, jen je jí občas potřeba vyměnit, aby nezamrzla. Obecně však s výkonem ve větším mrazu bude problém.

Benzín

Benzínové vařiče jsou volba jistoty, co se týče paliva. Pokud si koupíte nějaký univerzální, který umí kromě benzínu spalovat i líh a další hořlaviny, pravděpodobně nenarazíte na problém s jejich doplněním. Účinnost je vynikající, horší je to s regulovatelností (u běžných modelů téměř nemožná). Dle dostupných informací špatně hoří ve výškách nad 5000 m zato jej netrápí mráz. Kvalitní benzínový vařič bohužel není levná záležitost. Z uváděných možností se u něj kvůli složitější konstrukci nejčastěji setkáte s nějakou poruchou.

Líh

Lihový vařič poprvé vyzkouším letos, tak se brzy dozvíte, jak se mi s ním pracovalo. Výhodou je váha (v řádech gramů u domácí výroby, desítky gramů bytelnější značkové) a snadná dostupnost paliva. Bohužel je nelze regulovat a dříve než vyhoří palivo je zhasíte jen s obtížemi. Oproti plynovým nebo benzínovým vařičům vám bude vaření trvat déle. Článek o lihových vařičích a jak si jeden vyrobit na webu nalehko.com.

Oheň

Kdekoliv to jen jde, snažím se vařit na ohni. Stačí dva větší kameny jako pícka a máte nejlevnější a nejefektivnější vařič. Bohužel od určitých výšek dřevo neseženete a v některých zemích je kvůli riziku požáru rozdělávání ohně přísně zakázáno. Vždycky zvažte, jestli po vaší večeři náhodou nezůstane jen popel a dým.

Už to bude?

Další vybavení

Dejte si pozor na váhu ešusu. Některé bytelné nerezové se hodí spíše jako vražedná zbraň než lehká záležitost do batohu. Za mě jsou super ty nejobyčejnější a nejlevnější hliníkové, kterým stále dost fandím a myslím si, že démonizovaná zdravotní rizika jsou s ohledem na nepříliš pravidelné použití zanedbatelná.

Existují pak i různé verze z pokročilejších materiálů (třeba eloxovaný hliník) ale mnohé trpí tím, že si musíte sakra dávat majzla na nepoškrábání. Pokud chcete minimální váhu, maximální odolnost a nevadí vám pustit peněžence krutě žilou, mrkněte se po titanovém nádobí (mé zkušenosti najdete v této recenzi)

Dříve jsem tahal buržoázně oba díly svého ešusu, protože příležitostně je fajn mít jeden na čaj a jeden na dlabanec. Nemluvě o tom, že mít dvě nádoby často usnadní vaření. Ale řekněme, že jsem časel dost zlenivěl a už si vystačím jen s jedním hrncem.

Ešus vždy balím do pevného sáčku. Zvláště když kuchtím na ohni, udělalo by černé dno v batohu pěknou paseku.

Poměrně velká výstavka by se dala udělat ze lžiček, které s sebou lidé nosí. Pozor na nekvalitní plasty a velikost. S malou lžičkou se blbě míchá, jí a bojuje o poslední zbytky.

Kvalitní nůž nejlépe s otvírákem asi není třeba zmiňovat. Doporučuji před cestou přebrousit.

Vždycky s sebou beru utěrku. Chytání horkých věcí, balení chleba, podložka pod ešus uvnitř stanu a utírání od mastnoty jsou jen pár příkladů jejího využití.

K zapalování vařiče se nejlépe hodí škrtadlo. Nezvlhne, neporouchá se, není závislé na nadmořské výšce. Ale kvůli možnosti rozdělání ohně se hodí mít s sebou i sirky nebo zapalovač.

Na zvážení je přibalit si s sebou skladné a lehké závětří pro vařič. Ve větru citelně klesá efektivita všech udělátek bez ohledu na konkrétní palivo.

Hlad…

Jak to zabalit?

Veškeré sypké záležitosti se vyplatí přesypat z původních sáčků a obalů do malých půllitrových petflašek. Dobře se soukají do batohu, ušetříte objem, neroztrhnou se a pohodlně se z nich dávkuje.

Sůl se dobře vyjímá v krabičce od filmu do foťáku (k sehnání v nejbližším fotolabu) nebo něčem s podobnými vlastnostmi a objemem.

Dobrým kamarádem v batohu je pevná těsně uzavíratelná plastová krabička. Téměř nic neváží, ale dokáže uchránit vše, co nechcete v průběhu dne nechat sešrotovat na protlak. Naopak pomůže k udržení prosakujících tekutin dále od obsahu vašeho báglu.

Problém s plesnivějícím chlebem řeší zabalení do plátěné utěrky nebo pytlíku. Chleba sice rychleji ztvrdne, ale vydrží klidně i týden v poživatelném stavu bez nechtěného porostu.

Nezapomeňte využít prázdný prostor uvnitř ešusu. Ideálně se hodí k vycpání vařičem a kořením. Jak to všechno potom nacpat do krosny se inspirujte ve článku o balení.

Krásná vyhlídka v Srbsku na Staré Planině.

Příklad jídelníčku na hory

Věřím, že všechny bohaté variace chleba s paštikou si snadno domyslíte sami, proto se budu soustředit jen na večerní menu, ke kterému uvádím pár příkladů.

Bramborová kaše se slaninou a slunečnicovými semínky

Varianta, jež neurazí žádný všední den v ukrajinských Karpatech. Orestovanou slaninku s cibulí prohřejeme s mrkví či sušenými fazolkami a česnekem. Brkaši dosypáváme s citem, abychom nevyrobili tzv. „beton“.

Těstoviny s parmazánem a sušenými rajčaty

Kamarádova delikatesa z vyšší společnosti určena pro romantické večery v srbských horách. Vše co je v názvu a trocha bazalky, k tomu krásná žena jako společnost. Nic víc netřeba… Jako dezert servírujeme borůvkový kuskus a výhled na západ slunce.

Čočka s rajčaty a mrkví

Téměř vegetariánská lahůdka. Na opravdu malém kousku salámu orestujte cibulku. Spolu s čočkou povařte i nakrájenou mrkev a později přidejte česnek. Těsně před koncem dodejte rajčata (záda vám poděkují, že jste se jich konečně zbavili) a dosolte. Lehce dokořeňte pepřem a oregánem. Ano, lhal bych kdybych se snažil tvrdit, že toho salámu nedávám na začátku většinou o něco více. Pokrm si nejlépe vychutnáte v sedle mezi kavkazskými štíty.

Kuskus s tuňákem

Sváteční záležitost, kterou se unavení horalé odměňují po obzvláště výživných výstupech. Vodu uvařte spolu s mrkví, zeleninovým bujónem nebo sušenou čínskou směsí. Až kuskus nabobtná, přidejte konzervu tuňáka včetně většiny oleje a nakrájený sýr dle chuti. Doporučuji jíst v dostatečné vzdálenosti od kamarádů, jinak vám po povinných ochutnávkách nic nezbude.

Koňská polévka s houbami

Zlatý hřeb kyrgyzstánské expedice. Poslední zbytky sušeného koňského masa nejlépe vyniknou povařené s mrkví, sušenými houbami a lokálními nudlemi. Na břehu pohádkového jezera Kel suu si nemůžete zážitek kazit jídlem, které není na úrovni.

Ukrajinská romantika … Rachivské hory.

Závěr

Může se zdát, že hlásám, jak by se měl člověk v horách rozmazlovat a nabalit batoh k prasknutí samými dobrotami. Naopak, rozumný přístup a střídmé uvažování jsou na místě. Každou úlitbu vlastním chutím je potřeba zvážit (doslova!).

Jsou chvíle (často i několikadenní), kdy je zásadní přizpůsobit se situaci a uskromnit se, když jde do tuhého. Za deště a zimy se vám těžko bude chtít zastavovat a vybalovat všechny propriety k nóbl pikniku. Dokázat v případě nutnosti přežít těžký den jen s pár hrstmi oříšků je úžasná schopnost.

Naopak i přes obrovské množství kompromisů, které je nutné vzít v potaz, není nutné hrát si vždycky na poustevníky. Snad jsem vás přivedl k inspiraci pro vylepšení vašeho trekového jídelníčku. A protože uváděné potraviny a postupy jsou pouze příklad, uvítám jakékoliv další tipy, které mě nenapadly nebo jsem je zapomněl zmínit.

Chcete-li si o dalších nástrahách horského života popovídat osobně, zvu vás na svůj kurz Poprvé do hor, kde jsou jídlo a treková kuchyně jedním z několika základních témat, která během jednoho příjemného podvečera probereme.

Takhle to většinou vypadá po návratu z hor. Dáme si celé menu odshora až dolů. Dvakrát… :)