Barmský Thingyan: Oslavy buddhistického nového roku jsou pořádná pařba s hektolitry vody a hudebním peklem
Buddhistický nový rok představuje v celé jihovýchodní Asii příležitost k neskutečné pětidenní párty. Začíná se velmi duchovně omýváním všudypřítomných sošek Buddhy, ale od dalšího dne už vzdálené modlitby přehluší naplno vyhulené repropedny a ulice se mění v nemilosrdnou vodní přestřelku, kde se omluvenky neuznávají.
Tu máš! Kdokoliv se v době oslav pohybuje venku, musí počítat a pořádnou sprchou.
Co čekat
O vodním festivalu (barmsky Thingyan, thajsky Songkran atp.) jsem poslouchal bajky od chvíle, kdy jsem se tři týdny před jeho začátkem ocitl v jihovýchodní Asii. Novoroční veselice má podobně jako české Velikonoce pohyblivé datum a já ji zažil zhruba v půlce dubna. Slaví se čtyři až pět dní a pro Barmánce, Thajce a vůbec všechny zúčastněné národy je příležitostí k dlouhé dovolené a návštěvě rodiny.
Oslavy mě nakonec zastihly v Myanmaru (Barmě), kde na celou dobu zcela zavírají státní instituce a dálková doprava se v celé zemi redukuje na několik speciálních spojů. Kdo chce kamkoliv dojet, musí to stihnout před vypuknutím oslav.
Na první dojem se jedná nejspíše o nejmasovější plýtvání vodou na světě, kdy se velká města v regionu jako Yangoon nebo thajský Bangkok na pár dní promění v zuřivou vodní válku. Nabité vodní pistole, balonky, schované proděravělé pet lahve – všechno se dá použít k vylepšení vůkol panujícího zmáčeného chaosu. A kde příruční zbraně nestačí, tam to shora pokropí hasiči, ať je jasno, kdo je tu pánem…
Dobrá trefa, Thingyan je dost mokrá záležitost
Pomalý rozjezd Thingyanu
Svůj Thingyan jsem plánoval strávit v Mrauk U. Kdysi slavném, leč v současnosti zapadlém městečku na západním pobřeží Myanmaru. Každopádně jsem byl dost zvědavý, kolik z podivuhodných zvěstí, jež jsem slýchal, se tady naplní. Přece jen oproti zmiňovaným velkoměstům je Mrauk U v podstatě vesnice, takže lokální podoba svátku může mít zcela jiné grády.
Nakonec jsem mezi typickými chrámy kromě doprovodné pijatiky celkem úspěšně registroval i náboženský rozměr celého festivalového cirkusu.
Chrámy v Mrauk U
První den by dokonce měl být zasvěcen duchovní přípravě a omývaní sošek Buddhů. Těch je v Myanmaru dle mého odhadu zhruba 4:1 vůči počtu obyvatel, takže není třeba stresovat – na každého nějaká zbude. Kromě toho však v zatáčkách už mohou číhat nejnažhavenější děti připravené uštědřit „zájemcům“ první spršku a nedočkaví audiofilové od brzkého rána ladí výkony hlasitých aparatur.
Ať to pěkně zní
To vše je pouhá předzvěst dne druhého, kdy začíná ta pravá zábava. Vyjít ven a zůstat suchý je nemožné, pokud s sebou nemáte skafandr. O pozornosti, jaká čeká všechno živé v ulicích, si může nechat zdát i nejoblíbenější děvče u nás na vsi o Velikonočním pondělí.
A máme tě…
Malí ale výkonní buddhisté
Zejména dětské gangy obsazují strategická místa kolem cest a vyzbrojeny vodními pistolemi, pumpami, kbelíky a miskami zlijí vše, co jim přijde do rajónu. Obzvláště ceněné jsou zásahy do obličeje, které pachatelé kvitují ještě nadšenějším křikem. Jejich přesnost ve vrhu tekutiny z misky je obdivuhodná. Jestli barmská armáda nepočítá s touto silou v nějakém tajném plánu, něco jim uchází.
Když mě vzalo do kleští asi dvacetičlenné komando, v duchu jsem se rozloučil s foťákem toho času vybaleným z pláštěnky. Dětská radost z možnosti vykoupat turistu byla k nezaplacení. Prosby o vyčkání, než na vodu citlivý přístroj schovám, jsem preventivně vzdal a raději zkusil využít limit šesti vteřin, než ke mně malí ctitelé tradic doběhnou a dají co proto. Tady se nikdo neptá, jestli chceš ošplíchnout nebo ne.
Foťák to nakonec přežil, ale prodejci elektroniky a opraváři utopených mobilů si každý rok po oslavách musí slušně namastit kapsu. Běžně jsou sice k dostání „vodotěsná pouzdra“, ale o jejich kvalitě svědčí dlouhé odmlčení zhruba 30% mých známých, kteří se tou dobou pohybovali v regionu. Běžná odpověď na messengeru přicházela po několika dnech a zněla: „Sorry kámo, že jsem se neozval. Při water festivalu jsem nějak utopil mobil…“
Čirá radost
Radost pohledět
Další z pohyblivých složek vodního nebezpečí tvořily skupinky dívek oděných ve slušivých stejnokrojích. Samozřejmě si sebou nesly tradiční stříbrné misky, aby všem útočníkům mohly laskavě oplatit stejně vlhkou mincí. Musím se přiznat, že na promáčené Barmánky byla radost pohledět, ale ve vlastním zájmu jsem se nesměl kochat moc dlouho, protože ztráta pozornosti se v tyto dny nevyplácela.
Tahle děvčata vám zaručí vlhké sny
Dej si něco dobrého z krásného plecháčku.
Odolný hrnek o objemu 400 ml s jedinečným horským motivem, který skvěle poslouží doma i na čundru.
Volume doprava, nový rok začíná
Neznámo odkud se všude vyrojily reprobedny, za které by se nemusel stydět výprodej CzechTeku. Auta obtěžkána výkonnými aparaturami a hromadou tančících lidí křižovala ulicemi, aby živými rytmy oblažila i nemnohá místa, kde zatím žádnou produkci neměli. Když se potkaly dvě nebo tři pojízdné diskotéky, rády na chvíli zastavily proti sobě a zkoušely se navzájem přehlušit. Nikomu nevadilo, že každá hraje jinou písničku.
Nutno podotknout, že všeobecné veselí bylo aspoň ze začátku dost nakažlivé. Přežít něco tak šíleného prostě nejde jinak, než se stát součástí. Nejen výzbrojí, ale především radostí a zapomenutím na všechny starosti bytí.
Později jsou všechny povozy přestavěny na diskotéky…
S přicházejícím večerem a přibývajícím množstvím zkonzumovaného alkoholu se zábava stávala nevázanější. Místo domů uklízených dítek jsem začal potkávat rozjařené skupinky lehce nacamraných obyvatel, kteří si se mnou tuhle chtěli zatančit, támhle mi nabídli pivo… doplněné o kýbl vody za krkem, přičemž pohostinný mladý Barmánec nadšeně křičel „Water means happy!“ Voda znamená štěstí, brácho…
Mám-li být upřímný, pobývat den a půl v jinak horkém a prašném podnebí Myanmaru permanentně zráchaný vodou je celkem příjemné, ale všeho moc škodí. Po dny následující jsem se už snažil spíše uklízet z dostřelu. Pochopitelně se střídavými úspěchy.
I tak jsem se bez přestání pařícím Barmáncům musel obdivovat. Výdrž a nasazení, které projevovali ve všech tradičních prvcích novoročních oslav – sprcha, chlast a rock n´ roll – byly daleko za hranicemi mé představivosti.
Když párty, tak pořádná
Trocha klidu v chrámech
Jedinou klidnou oázu v období Thingyanu představují buddhistické svatyně, kam by se každý dobrý následovník tohoto učení měl zajít pomodlit, omýt sošku Buddhy a porozjímat.
Aby vás cestou k chrámu neutopili, je záhodno obléci si tradiční bílou košili a v případě dam i šerpu, jež všem okolo jasně říká „jdu na modtlitbu“. Jedná se pravděpodobně o jediný možný způsob, jak se vyhnout zlití od hlavy k patě. Pokud tedy nejste očividně těhotná žena nebo mnich.
A jde se do chrámu
Ono i všudypřítomné bezhlavé plýtvaní vodou má původně svůj duchovní rozměr. Důkladné polití znamená očistu od hříchů spáchaných v předchozím roce, abyste do nové éry vstupovali s čistým štítem. Kam se hrabe starý dobrý křesťanský obchod s odpustky…
Jedno z mnoha historických míst okolo Mrauk U
Teprve ladíme formu, oslavy sotva začaly
Na konci druhého dne festivalu za mnou přišel majitel hostelu, kde jsem pobýval. Zajímal se, jestli mě prý nikdo neinzultoval přes čáru. S úsměvem jsem odvětil, že jsem si celodenní sprchu náramně užil a opatrně se dotázal na pokračování oslav.
Vydrbat hezky za ušima
Očekávání, že po propařeném dni nastane pozvolný úpadek, se ukázalo liché.
„Blázníš?“ zasmál se chlápek. „Zítra to teprve začne!“
Vzpomněl jsem si na okolo projíždějící hasičská auta zřejmě mířící pro novou munici a trochu se oklepal.
Podivná vodní aréna
Fotogalerie
Praktické info
Pokud se chystáte do jihovýchodní Asie v období buddhistického nového roku známého všeobecně jako water festival, Songkran (Thajsko), Thingian (Barma) či jinak v dalších zemích okolo, dobře si rozmyslete, kde a jak jej chcete strávit. Minimálně v Barmě po dobu pěti dní skoro nic veřejného nefunguje (je státní svátek), nejezdí autobusy a z odlehlejších oblastí se nikam nepohnete. Autobusy na dny hned po festivalu mohou být vybookované dlouho předem. Já tak skončil uvězněn v Mrauk U, což je sice krásné místo, ale nebýt festivalové pasti, tři dny by mi stačily. Víza, náklady na ubytování a další proměnné mohou hrát proti vám.
Obchůdky, tržiště a streetfoody byly v provozu.
Pokud vyjdete ven, v podstatě není šance se vodě vyhnout. Počítejte s tím, že i v malých městech a vesnicích budete kompletně promočení a dětské bandy s kbelíky se zásadně neptají. Některým mladým slečnám s obzvláště velkým vědrem jsem stihl odpantomimovat, že by mi nemusely polívat brašnu se zrcadlovkou, ale většinou vám k podobným kouskům nedají dost času. Veškerou elektroniku a cokoliv, co nemá rádo vodu, proto důkladně zabalte do nepromokavého nebo ještě lépe nechte doma. Po celých pět dní riziko nepomíjí ;)
Ve velkých městech je tento svátek opravdu šíleností. Bangkok nebo Yangoon se mění v obří bazény a bitvu všech proti všem. Ještě víc zde platí výše uvedené doporučení.
Obzvláště oblíbená místa mohou mít zejména nejlevnější ubytování vyprodané dlouho dopředu. Vzpomenout si na booking zavčasu vám nejspíše ušetří dost peněz. Více praktických tipů k cestování do Myanmaru najdete ve speciálním článku.
Směle piš do komentářů – pomůžeš mně i budoucím čtenářům. Vlákna komentářů lze také sledovat.