12 tipů pro začínající trekaře, které vám usnadní každou výpravu

Chystáte se na svůj první pořádný horský přechod? Hledáte jak si usnadnit život a putování po neznámých zemích? Zajímá vás, co si s sebou na trek přibalit a co raději nechat doma? Tento článek nabízí několik základních trekkingových rad a tipů, ke kterým jsem za léta cestování s batohem po všemožných končinách dříve či později dospěl a považuji za užitečné předat je dále.

Některé zde uváděné rady vám (obzvláště pokud dávno nejste trekové pískle) možná přijdou banální, ale věřte mi, že k většině z nich mě dovedla osobní zkušenost a lidé okolo. Článek je taková stručná všehochuť, ovšem pokud vás namotivuje nastudovat si více, najdete u jednotlivých bodů i úplně na konci přehled další podrobnější „doporučené četby“ ;)

Jedno z mnoha jezer ve Fanských horách, Tádžikistán.

1) Netahejte všechno jídlo z domu

Jeden z největších objevů, na který jsem postupně přišel. Na svůj první velký trek po Rumunsku jsem už z ČR tahal instantní večeře a většinu jídla skoro na celou dobu (15 dní), což věru váze batohu nijak nepomohlo.

Jenže pak jsem zjistil, že kus sýra, cibuli a dokonce i ty těstoviny mají v kdejakém krámku v sebezapadlejší vesnici (ok, pokud tam vůbec nějaký obchod je…). Sladkosti se taky dají sehnat všude i když na nich není zrovna napsáno tatranka ale ვაფლი.

Salámoví tři mušketýři.

Je důležité rozlišovat mezi věcmi, které se dají (většinou mnohem levněji) sehnat kdekoliv (těstoviny, chleba, sváteční konzervička, zelenina, paštika, čokoláda atp.) a mezi věcmi, které je lepší dovézt si z civilizace (sušená bramborová kaše, rychlovarná rýže, oblíbená instantní polévka atd.), protože by v zapadlejších krajích nemusely být k dostání.

Zároveň s tím je dobré si uvědomit, jestli nepojedete přes velká města, kde na tržištích seženete ze základních potravin téměř cokoliv a není vyloučen ani nějaký ten supermarket se západními výdobytky.

Stejně tak se vyplatí nespoléhat jen na instantní blafy, které byste museli tahat z domu, ale naučit se rychlé vaření ze základních surovin (příloha + všechno možné) a polívku a jednu majdu v sáčku si vzít jen jako pohotovostní rezervu pro dny, kdy budete večer příliš vyčerpaní nebo hladoví a vaše jediné požadavky na jídlo budou „teď hned“.

V průběhu let jsem se dopracoval ke konceptu, kdy si z domu beru jen lehké a snadno uvařitelné základy, které by se mohly na místě špatně shánět (bramborová kaše, kuskus, červená čočka…), trochu ořechů a sušeného ovoce, lehké speciální suroviny (sušená rajčata), štangli trvanlivého salámu (může být problém sehnat) a případně další doplňky jako zásoby na první přechod, pokud jedeme někde blízko vlakem (Balkán) a nechceme se hned první den zdržovat nákupy.

–> TIP: Pro více informací na téma jídlo, suroviny a vaření na horách je tu pro vás samostatný článek.

Červená čočka je horalská mňamka.

2) Pořiďte si funkční triko

Nebo rovnou dvě ať je můžete prát a střídat na sobě. A ještě možná jedno s dlouhým rukávem. Jasně, dříve se chodilo ve vlněných svetrech a ani dneska nemá každý na to, aby si koupil hned goretexovou bundu a vybavil se supermoderními značkovými hadrami od hlavy k patě (krom toho že vypadat přiměřeně chudě a otrhaně je většinou výhoda).

Ale funkční termotriko odvádějící pot představuje neuvěřitelný skok v osobním komfortu oproti ulepenému a propocenému bavlněnému svršku. Nemluvě o situacích, kdy vás mokré triko bude pekelně studit a přitom byste dali miliony za trochu tepla.

Prošel jsem nejedny hory, kde byla možnost umytí vzácnou záležitostí a dokud jsem chodil v obyčejném triku, připadal jsem si večer jako vyválený v medu a dehtu. Funkční vrstva dokáže pot solidně odvádět, díky čemuž se večerní pocit ulepenosti stane jen zašlou vzpomínkou (pokud to nezabijete nějakým dalším totálně neprodyšným oblečením).

Nejedná se navíc o žádnou velkou investici. Solidní triko se dá v různých slevách koupit od tří stovek. Pokud pak chcete zainvestovat do maximálního komfortu, koukněte po věcech z merina. Cena už je vyšší, ale tak už to u kvalitních srand bývá.

–> TIP: V případě, že si zakládáte na stylu, můžete si pořídit funkční sportovní triko z mého cestovatelského eshopu. 

Není důležité co děláš, ale jak u toho vypadáš ;)

3) Nešetřete na botách

Opět osobní zkušenost – kotníkové lowcostové boty Alpine Pro v ceně lehce přes patnáct stovek vždy vydržely dvě sezóny, než se v podstatě rozpadly (nejlépe přímo v kopcích – tahat se pak zarostlou ukrajinskou roklí v sandálech nebyla žádná sláva).

Nohy jsou při přechodech hor váš nejlepší přítel a vyplatí se jim věnovat maximální péči a nešetřit na jejich opoře. Samozřejmě záleží v jakém se plánujete pohybovat terénu. Do oblastí charakteru Beskyd nebo na opravdu dlouhé pochody se lépe hodí měkké nízké boty – ať už trekovky nebo běžecké.

Abyste nedopadli nějak takto…

Ale v momentě, kdy se s těžkými batohy chystáte do vyšších hor, kde vás čeká suť, kameny a další terénní vychytávky, tak bych se poohlížel po tvrdších celokožených botkách. Nemluvě o tom, že jejich voděodolnost bývá někde jinde.

O sebelepší pohorky je potřeba až úzkostlivě pečovat. Pořádné očištění a většinou též promazání kůže se pro mě stalo rutinou po každém návratu i z krátkých výletů, jinak boty rychle popraskají a peníze vyletěly do luftu. Při odpovídající péči vám ale kvalitní pohory vydrží pět a více let.

Bonusový tip – vemte si sandály na přezutí (ideálně takové, které snesou vodu). Není nic krásnějšího než si po celém dni, kdy jste hnátu týrali v tvrdých pohorkách, okolo tábořiště spokojeně ťapkat v sandálech. Kromě toho je oceníte v parných městech či při koupání.

–> TIP: Jestli v nabídce pohorek tápete, můžete si prostudovat stručného průvodce jak si vybrat a vyzkoušet boty na hory.

Pěkný bordýlek.

4) Nebalte si zbytečnosti

Jak se sbalit na trek je solidní věda, ale pokusím se to vzít hopem: Prací prášek, sekyrka, půllitrovka olivového oleje, tucet trik a dalšího náhradního oblečení, šminky, holení, deodoranty (v třiceti stupních s báglem stejně budete po hodině smrdět a v horách to nikoho nezajímá), rezervní sváteční ohoz do města… Nic z toho není potřeba.

Obecně cokoliv, bez čeho se můžete s přehledem bez rizika ohrožení zdraví nebo základního(!) pohodlí obejít, nechte doma. Po týdnu v horách se vždycky proklínám za každý gram navíc, který jsem si v předstartovním hurónství nabalil. Že s sebou dobrovolně vláčím tříkilovou brašnu s foťákem je věc jiná…

Tohle všechno není moje.

Speciálně u oblečení. Jediné čeho se vyplatí vzít relativně dostatek, je spodní prádlo, protože kousání v jistých partiích není nic moc. Jinak je fajn nepodléhat strachu, že vám bude zima nebo mokro a raději se naučit, jak se správně oblékat a držet své věci v suchu.

Dvě krátká funkční trika, jedno dlouhé, jedno triko na spaní, dlouhé kalhoty, podvlíkačky/tepláky, kraťasy (slouží i jako plavky – dámy mohou plavky zvlášť), dvoje/troje trekové fusekle, jedny hrubé ponožky na spaní a podle očekávaného podnebí další izolační, nepromokavé či jinak speciální vrstvy (něco co vás bude hřát, něco co vás ochrání před větrem, něco co zařídí abyste nezmokli, čepice, rukavice…).

Seznam je přibližný a je nutné jej přizpůsobit destinaci, ale v základu, pokud nelezete na ledovec nebo do džungle, více nepotřebujete. I tak je toho až až a mnozí si balí ještě méně.

–>TIP1: Až se budete balit na hory, můžete se inspirovat mým článkem, co se může hodit a le i druhým, jak toho naopak tahat co nejméně.

–> TIP2: Pokud si můžete v tomto směru dovolit zainvestovat do osobního pohodlí, nedám dopustit na spodní prádlo z merino vlny (a dámy cestovatelky si jej také chválí). Resp. z kombinace merina a menšího množství dalších vláken, což je ve výsledku levnější a odolnější než 100% merino.

Táborová sušárna s výhledem, jezero Sevan, Arménie.

Tip z mého krámku

Připij si na cestách z praktické nerezové placatky.

Objem 240 ml a několik variant vygravírovaného motivu.

Prohlédnout na eshopu

5) Naučte se aspoň pár slov místním jazykem

Pozdrav, poděkování, ano/ne a rozloučení jsou základní fráze, které se učím v místním jazyce vždy, když někam jedu a snažím se je aktivně používat. Užitečné jsou samozřejmě i směry, základní otázky, jídlo, voda, číslovky, atp. ale to zejména z technického hlediska.

Je jedno, jestli pak jako obecnou řeč k dorozumění použijete angličtinu, ruštinu nebo pantomimu. Jakákoliv projevená znalost domorodého jazyka totiž otevírá srdce obyvatel a leckteré dveře k tomu.

Koho nepotěší, když na vás zjevně exotický turista zacvrliká s hrozným přízvukem vaší řečí a dá tak na srozuměnou, že si váží zdejší kultury i země?

–>TIP: Chcete umět víc než jen pár slov? Markét sepsala polyglotské tipy, jak se učit cizí jazyky co nejefektivněji.

Pozvání k bačovi, který dělal fantastickou smetanu, Ázerbajdžán.

6) Zvažte koho s sebou berete a nebojte se dělení

Ponorková nemoc je nepříjemná věc a nevyhne se sebelepší skupině. O to horší je, pokud s sebou na tři týdny vezmete někoho, s kým si úplně nesednete. Když už s vámi má jet někdo, koho moc neznáte, je ideální uspořádat aspoň třídenní předstartovní teambuilding v blízkých kopcích, kde zjistíte, co v kom je.

Samozřejmě, že spousta vlastností vyjde najevo až při delší zátěži nebo že se některé zprvu roztomilé zlozvyky stanou nepřekonatelně otravné až po čtrnácti dnech, ale to už je riziko, s kterým je nutné počítat (a ještě jednou zvážit, jak moc dotyčnou osobu znáte a nebo v jejím odhadu věříte kamarádovi, který ji přivedl).

Občas nás život zavede na netradiční cesty, Ala Archa, Kyrgyzstán.

Předstartovní společný výlet vám dá minimálně představu o tom, co od svých spolupoutníků očekávat (tím lepší, v čím náročnějších podmínkách vzájemné testování probíhalo).

Pokud vám někdo začne kolektivně lézt na nervy už druhý den, víte, že nebude nejrozumnější brát ho s sebou na jakoukoliv delší výpravu. Toto samozřejmě platí obousměrně a může se stejně tak dobře stát, že se terčem nesympatií stanete vy osobně :)

Každý jsme jiný a v drtivé většině případů není potřeba lámat to přes koleno a zbytečně si komplikovat život a dovolenou.

Když už jste na cestách a na něčem se neshodnete, nemusí se vždycky hned jednat o ponorku jako vyšitou. Někdy jen prostě větší skupina může mít různé představy o dalším vývoji expedice a směru cesty. V tom případě není nic jednoduššího než se rozdělit na dvě skupiny, kde si každá projde, co chce, a později se zase (všichni šťastní) potkají.

Překvapilo mě, kolik lidí má psychologický problém se na cestách dočasně rozdělit, ale mnohdy se jedná o nejlepší řešení, které snadno a účinně zabrání dalším neshodám.

Nastavme si zrcadlo…

7) Vemte si knížku nebo čtečku

Může se zdát, že je tahle rada v přímém rozporu s bodem 4, ale mít co číst nebo jiný způsob jak se samostatně zabavit nezávisle na skupině je zvláště u delších expedic k nezaplacení.

Bavit se měsíc pořád dokola s těmi samými lidmi 24 hodin denně je celkem záhul pro kebuli a proto je čtení ideálním způsobem jak trávit dlouhé cesty vlakem, čekání na vrcholu na zbytek výpravy nebo jak si užít hodiny při odpočinkovém dni někde u vody.

Knihy bývají na našich výpravách ceněným zbožím a například během šesti týdnů na Kavkaze jsme si je navzájem pročetli systémem každý s každou (knihou). A to nemluvím o blahodárném vlivu četby na mou příčetnost v průběhu z větší části sólo cesty po Asii.

Běžné je brát s sebou i nějaké karty, lehké a přenosné hry či čtverečkovaný papír. Nebo znát pravidla her, ke kterým nepotřebujete vůbec nic.

To je taky věc, kterou lze jen doporučit, ale pořád se jedná o skupinovou aktivitu, na kterou nemusíte mít vždycky náladu.

–> Jeslti vás baví vysloveně cestovatelská literatura, zde najdete spoustu doporučení na kvalitní čtivo.

Trocha čtení do deště.

8) Sežeňte si co nejlepší mapu

Mapa je základ a bez ní byste do neznámých hor lézt neměli. Pokud jste náhodou objevili mapu lokálního původu, je dobré prověřit si její kvalitu, protože některé punkové rádobyoficiální mapky v přírodních rezervacích méně vyspělých zemí často připomínají spíše omalovánku než kvalitní kartografii.

Stejně tak náčrtky v průvodci nejsou dostačujícím podkladem, protože vám v případě nouze neřeknou nic o směru a tvaru hřebene, místech s vodou, sedlech, kde se dá nocovat, ústupových cestách, hranici lesa atp.

Bohužel kvalitní tištěné mapy mnoha oblastí se buď dají jen velmi těžko sehnat nebo vůbec neexistují. Naštěstí za posledních několik let se technologie výrazně posunuly a já se už nebojím vyrážet do terénu vybaven vhodnými mapovými aplikacemi (plus samozřejmě tištěná záloha).

Nenahraditelná je ale v tomto případě příprava na větším monitoru počítače nebo vytištěná verze mapy pro lepší přehled a plánování. Důležité je volit zdroje, které mají vrstevnice a co nejvíce informací o daném terénu  (takže na google mapy v přírodě zapomeňte).

Pro oblasti na východ od nás jsou skvělými podklady staré ruské vojenské mapy.

Dobrým zvykem je sehnat si celkovou přehledovou (auto)mapu dané země nebo oblasti. Nejen že se hodí při plánování dalších přesunů nebo punkových výletů, kdy se příští destinace určuje zapíchnutím prstu do zajímavého bodu, ale navíc vám dá představu o vzdálenostech, díky čemuž se můžete aktivně bránit natáhnutí ze strany taxikářů a jiných přepravců. Dnes se dá opět nahradit vhodnou aplikací, se kterou zvládáte pracovat i pod časovým tlakem.

Hmmm, kudy teď?

9) Nechte si v plánu rezervy

Máte to pěkně rozplánované: příjezd a jeden den přesun, třídenní přechod, půl dne přesun, půl dne odpočinek, čtyřdenní přechod, jeden den přesun a příprava k odjezdu = 10 dní+samotná cesta. Tak to ale ve většině případů fungovat nebude.

Vždycky je dobré na každé 3-4 dny přechodu přidat jeden rezervní den pro nečekané události. Stát se toho může hodně. Od zhoršení počasí přes nemoc až po fakt, že se vám někde zalíbí a budete tam chtít aspoň den zůstat a odpočinout si. Zpoždění nebo naprostá absence spoje taky není nic, co by se vám nemohlo přihodit.

Snažím se vždycky plánovat s rezervami a naopak hledám záložní varianty pro případ, že nám čas zbude a stíháme se ještě někam podívat.

Důležité je mezi jednotlivými těžšími přechody zařadit odpočinkové dny, kdy výpravě dopřejete trochu toho poflakování u jezera pro nabrání sil k dalším výkonům.

–> Abyste se vyhnuli nejběžnějším zádrhelům, mám pro vás podrobný článek, jak na plánovaní horských přechodů.

Psí siesta u jezera Zaovine, Srbsko.

10) Nepodceňujte rizika

Jeden příklad za všechny – kamarádi v Rumunsku tak dlouho ignorovali doporučení, jak zajistit tábor proti přilákání medvědů, dokud si za nimi jedna medvědice i s mláďaty nepřišla až téměř do spacáku. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale od té doby už jídlo na stromy věšeli.

Uvědomte si jak obecná nebezpečí tak lokální specifika a zjistěte si jak se chovat v případě krizové situace a zejména jak jí předcházet.

Jak se vyhnout nebo co dělat při bouřce, jak nelákat medvědy, co dělat když na vás vlítnou psi nebo první pomoc při uštknutí zmijí a obecně základy první pomoci jsou namátkou jen některé užitečné dovednosti a znalosti.

–> Rozhodně nezapomeňte na přiměřeně vybavenou lékárničku. I když nejde o život, pár drobností vám může ušetřit velké trápení.

Vysokohorský terén nabízí spoustu příležitostí k úrazu, Kyrgyzstán, sedlo Teleti.

11) Nemějte všechno jídlo společné

Mnozí se mnou nemusí souhlasit a obzvláště se s nepochopením setkám u zamilovaných cestujících párů, ale ze zkušenosti mohu říct, že společné jídlo je jedním z nejčastějších zdrojů problémů.

Bez zpochybnění je dobrá věc domluvit se s parťákem či partnerkou na společných večeřích, kde se celkem jednoznačně koupí zásoby na dané dny nebo se jednou vaří ze zdrojů jednoho člověka a zítra od druhého.

Takový přístup šetří plyn do vařiče i lidskou práci. Co je však přímou cestou do pekel, jsou kompletně společné zásoby.

Horská svačinka, Fanské hory, Tádžikistán.

a) Jde je velmi snadno podcenit. Jak je těžké odhadnout chleba, paštiky a tatranky na týdenní trek pro jednoho, tak pro tři lidi je to čistá loterie závislá na příliš mnoha proměnných a umocněná kolektivní nechutí tahat zdánlivě více věcí, než je potřeba. Nejednou jsem se setkal s vyhladovělými spolucestovateli, kteří to neodhadli a ke konci se museli hodně uskrovňovat.

b) Zvláště ve dvojici kluk-holka: každý má jiné potřeby, jiné chutě a je jinak žravý. Nikoho nebaví poslouchat, jak se dotyční hodinu dohadují, co si dají na snídani a nebo jak si navzájem vyčítají že ten či ta sežral poslední oblíbenou laskominu.

Vím, že abych byl schopen chodit, sním toho celkem hodně a raději se sám na svou odpovědnost potáhnu s rezervou než abych pod tlakem na minimalizaci váhy společného krmení hladověl.

Stejně tak si při poměrně extrémních výkonech, jakými treking ve vyšších horách rozhodně je, rád dopřeju maximální péči v podobě všeho na co jsem zvyklý nebo na co mám zrovna chuť.

Zní to trochu sobecky, ale stejně tak dávám identickou volnost protistraně a je to bez zbytečných diskuzí a dohadování.

Zrní a slanina, svačina šampiónů.

12) Vemte si flašky se širokým hrdlem

Že byste měli mít u sebe flašky alespoň na tři litry vody, je celkem základní znalost, ale dobrým tipem je vzít si láhve se širokým hrdlem (např. ty od levných ledových čajů za cca 15 korun).

Takové flaše totiž oceníte při nabírání vody zejména v místech, kde je zdroj slabý a voda navíc jenom stéká po kameni. Široké hrdlo v tomto případě dokáže ušetřit hodně času.

Takové výhledy se neomrzí, Stará Planina, Srbsko.

Další tipy

Nenašli jste zde něco, co vy osobně považujete za základní doporučení? Máte další tipy, jak si usnadnit život při přechodech v horách? Podělte se o ně v diskuzi ;)

Tematicky na tento článek navazuje Markétin rádce, jak při prvních výletech do hor co nejméně trpět a další „moudra“ v kategorii „praktické tipy na cesty„. Několik užitečných postřehů jsem shrnul také v textu pro Svět outdooru: Pět věcí, které ti na každém treku usnadní život.

Chcete-li se na své první velké přechody hor připravit co nejlépe, mnohem více vás naučím osobně na kurzu Poprvé do hor.

Útulna Ďurková, Nízké Tatry, Slovensko.